Povětroň
Karel Čapek
Noetická trilogie série
< 2. díl >
Otázka po možnosti poznání druhého člověka ústí k pochopení skutečnosti, že jednou z důležitých cest k poznání a pochopení bližních je především poznání sebe sama.
Přidat komentář
román není zrovna můj žánr, takže to pro mě nebyla žádná výjimečná knížka, i přesto si myslím že pro ostatní v mém okolí je to geniálně napsaná knížka se skvělým kontextem. Určitě doporučuji milovníkům románů a české klasické literatury
Povětroň mě z celé noetické trilogie bavil nejméně. Hodně pomohl doslov, kde stojí: Cokoliv, nač se díváme, je ta věc a zároveň něco z nás, něco našeho a osobního; naše poznání světa a lidí je cosi jako naše zpověď.
Můj milovaný Karel Čapek. Jeho neuvěřitelně rozmanitý jazyk. Krásně vykreslené charaktery postav skrze příběh, kterým vysvětlují osud neznámého člověka. Zajímavé. Trochu víc se mi ale líbil Hordubal.
Příběh "spadlého" letce očima jasnovidce, jeptišky a básníka. Příliš mě na rozdíl od jiných knih K. Č. nezaujala.
Překvapilo mě jak je tato kniha plná hlubokých myšlenek Ostatně celý Čapek je nadčasový
Zpočátku nadšení, pak trochu rozpaky. Básníkova část mne tolik nenadchla. Jinak ale krásný jazyk, prostě Čapkova noblesa. (audiokniha na Vltavě, četl výborný Igor Bareš)
Nebudu si hrát na něco, co nejsem. Knihu jsem asi nepochopil, ale přišla mi jako snůška filozofických žvástů. Četl jsem už mnohem lepší příběhy, zabývající se smyslem života.
Líbil se mi ten styl, kdy se zpětně dohledávají souvislosti třemi různými "pozorovateli". První chvíli po dočtení jsem z nejasného konce toho byl trochu rozpačitý. Postupně však na knihu vzpomínám docela kladně. Ta určitá nevyhnutelnost osudu, za který si může tím, jak v určitý okamžik něco zvolil, a zpětně to hodnotí, v zajímavém poměru s nejistotou... a s nejistotou, jestli to tak opravdu bylo.
Právě to neurčité dodává někdy příběhům to správné koření…
Pro mě velice složité čtení. Nemohl jsem se dostat do děje a až do poslední části knihy jsem se ztrácel. Kniha Hordubal se mi zamlouvala o poznání víc.
Kromě trochu protahované třetí části (básníkova povídka, připomnělo mi to závěr Války s mloky, který mi taky úplně neseděl...), která se mi jinak svou exotickou atmosférou taky líbila, to bylo příjemné čtení. Za hezký závěr s pointou a celkově netradiční styl a pohled nakonec maximální hodnocení (a maximální spokojenost!).
Povětroň mě po velkém nadšení z Hordubala velmi zklamal. Mám ráda dějové knihy, příběhy, do kterých se můžu ponořit. Povětroň je ale spíš takové plácání se od fantazie k fantazii. Spíše vymýšlení si a uspořádávání myšlenek. Nic pro mě bohužel.
Přiznám se, že u Povětroně mi poněkud unikla celková pointa a tak k dílu přistupuji spíše jako k souhrnému zamyšlení se nad osudem člověka, konzumním stylem života, povyšováním se, nerozhodností a hlavně nenaplněnou láskou.
Celkově mě ale toto depresivně laděné filosofování bez hlubšího přiblížení celkového vyznění, příliš neoslovilo.
Na můj vkus občas až moc filozofické. Hordubal se mi líbil víc. Teď si dám Obyčejný život.
Pár citátů z knihy:
"Nejsme tady pro sebe, ale proto, abychom sloužili majetku. Kdo neslouží svému, bude otročit cizímu. - Tak nějak zní zákon života, a ty hochu půjdeš v mých šlépějích."
"Nemluvíme-li o poutech rodiny a zvyku, činí člověka usedlým majetek a závislost, a ten, kdo nedbá bídy ani peněz, je jako balón bez kotevních lan a přítěže a je unášen, jak bůh dá a čert fouká. Ano, toulavost je jistě šílenství, je to porucha majetkových center, něco jako ztráta smyslu pro stabilitu. A tak se motej, ty blázne, když ti to nedá.."
Snažila jsem se, ale nešlo mi položit se do děje...nedočetla jsem. Nechám to vyšumět a za pár let ji třeba přečtu do konce.
Štítky knihy
tajemství Karel Čapek, 1890-1938
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Tahle knížka mě z celé trilogie bavila nejméně. Nezajímavé příběhy, zdlouhavé, nudné. Na mě možná příliš filozofické.