Poslední z Králů
Michael Curtis Ford
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29427/bmid_posledni-z-kralu-SLR-29427.jpg
4
13
4
Další z historických románů M. C. Forda, stejně úchvatný jako Deset tisíc a plný heroických bitevních scén, je výmluvnou ukázkou autorova vypravěčského umu a historické erudice. Vypráví strhující příběh o dávném světě - příběh, v němž před očima plasticky vyvstává postava jednoho z největších válečníků v historii lidstva, muže, jenž se pokoušel uplatnit svůj nárok na plášť Alexandra Velikého a ve válečném tažení proti rostoucí moci Říma sjednotit národy starověké řecké říše. Největším nepřítelem republiky, jemuž kdy Římané museli čelit, nebyli Gótové ani Hunové, ba dokonce ani legendární Hannibal, ale divoký a nesmírně nadaný král, vládnoucí říši na březích vzdáleného Černého moře: Mithridatés VI. Eupator z Pontu. V jedenácti letech Mithridatés zdědil nevelké horské království obývané divokými kmeny, jemuž namísto něho vládla jeho zpustlá matka. On sám se k moci prodral ve svých jedenadvaceti a záhy prokázal, že je vojenský génius, takže znesvářené poddanské kmeny sjednotil pod svou vládu. Poněvadž v této oblasti světa měla dobyvatelské zájmy i říše římská, nevyhnutelně muselo dojít ke krvavému konfliktu. Po více než čtyřicet let Řím vysílal své největší generály, aby Mithridata zkrotili a získali alespoň zdánlivou moc nad jeho říší; římská vojska však od tohoto úskočného a nemilosrdného krále utrpěla řadu zničujících porážek. Pokaždé, když se Řím prohlásil za vítěze, Mithridatés svůj neúspěch nepovažoval za nic jiného než za strategický ústup, takže netrvalo dlouho a s divým pokřikem se vrátil do boje a přivedl armádu ještě silnější než dříve.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2005 , BaronetOriginální název:
The Last King: Rome's Greatest Enemy , 2004
více info...
Přidat komentář
Pokud se chcete prodírat přehlídkou úspěchů, vítězných bitev a vojenských tažení, pak vězte, že v této knize paradoxně naleznete pravý opak - ano, Mithridates štval Řím (a obráceně), ale tato kniha ukazuje, že to bylo za cenu velmi trpkých porážek, a to na hlavu, kdy král v neúspěšných bojích přicházel donekonečna, opětovně a definitivně, o celou svou armádu, a občas také dezercí o své nejbližší spolupracovníky, pokrevní i nepokrevní příbuzné. Nevzdával se, jeho záměr byl (pro něj samotného) stále jasný, často ale musel couvat, prchat, využívat nejrůznější triky a trpět, přičemž různorodému utrpení vystavoval nejen sebe a své nejbližší okolí, ale celá města i národ.
O Mithridatovi Pontském se naštěstí dochovalo mnoho materiálů. Autor doplnil historická fakta o mnoho historek, které se o tomto králi vyprávějí, k tomu přidal svůj vypravěčský talent a další skvělý román byl na světě. Kniha není životopisem slavného krále. Vlastní příběh začíná v roce 173 olympiády, tedy roku 88. př.n.l., kdy bylo Mithridatovi 44 let. Jeho předchozí život je shrnutý do několika krátkých vyprávění. Jeho další osudy vypráví jeho syn a tak není divu, že Mithridatés je v nich vylíčený takřka jako Alexander Veliký. Ve skutečnosti to sice byl velký politik, skvělý organizátor a statečný voják, ale jako vojevůdce za moc nestál. Reálnější pohled na něj najdete v knize Koruna z trávy M.Culough.
Trochu mě iritovaly ty moderní zbraně - šavle, rhodské křižníky, podminování hradeb, ale to mohou být chyby překladatele. Také srovnávání Mithridata s Hannibalem je dost nadnesené. Geniální stratég Hannibal s malou armádou žoldnéřů 10 let opakovaně porážel silnější římské legie v Itálii, zatímco Mithridata s jeho neomezenými lidskými i finančními zdroji postupně porazili Sulla, Lucullus i Pompeius.
Jestli truchlíte, že po smrti titánů historické prózy Waltariho a gRavese tu není, co číst, dejte šanci nejen Fordovi, ale i Pressfieldovi a Odenovi. V této knize je Ford famózním vypravěčem, vypráví se o kapitole dějin, která nneí moc známá a konečně z neřímského pohledu. Škoda, že v histoprii nedopaldy věci poněkud jinak. Autor skvěle vytihnul jaké poměry panovaly v římské říši defacto, i když byla republika, panoval tvrdá nadvláda finačních dravců s vojenským krytím v zádech, kterému nešlo většinou v otevřené bitvě vzdorovat, že Vám to něco připomíná, současnot? No, jen čtěte milí čtenáři, do stejných průšvihů se mohou lidé dotat, ačkoliv mají jinou technologickou úroveň, ale to myšlení, špiček zůstavá nějak zlověstně stejné, je vůbec nějkaáý pokrok...
Poslední z Králů
Já nevím... Vůbec to není špatná knížka, ale stejně jako u Deseti tisíc mi ve Fordově vyprávění chybí určitá složka poutavosti. Tedy u Posledního z králů mnohem víc. Nestává se mi často, aby se mi u knihy rozbíhaly myšlenky jinam. Není to nezajímavá kniha, naopak je nabytá událostmi, bitvami... Jenže je toho asi až moc - když také titul tohoto rozsahu má popsat 50 let vlády jednoho krále, musí to autor vzít sakra zkrátka. Začátek jsem četla se zaujetím, druhá třetina knihy už šla hodně ztuha a děj mě opět zaujal až v posledních dvou částech vyprávění. No, ale závěr docela chytil za srdce a vykompenzoval předchozí dojmy.