Poslední bůh
Lucie Lukačovičová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417814/bmid_posledni-buh-Esv-417814.jpg
4
28
8
Lov na boha neměl hrabě Sangatte vůbec v plánu. Naopak se domníval, že když se usadí v koloniální Indii, bude mít klid. Chtěl se věnovat svým vynálezům i tajemným technologiím ztraceným dávno předtím, než na indickou půdu vstoupili Britové. Společenskou nutnost se oženit vyřešil tím, že pojal za manželku nesmrtelnou elfku, která nemá lidské uvažování a požadavky.Nerušené bádání skončí ve chvíli, kdy Sangatte dostane zprávu od starého přítele, která rozpoutá dobrodružnou honičku napříč Indií. Vlaky chrlí páru, po nebi se prohánějí pirátské vzducholodě, dávají o sobě vědět skryté nelidské národy a ve stínech se shromažďují členové vražedné sekty, v jejímž čele má stanout poslední vtělení božstva.... celý text
Přidat komentář
Autorka si psaní knihy zajisté žila, je velmi propracovaná, ale na mě dost složitá až překombinovaná. Asi si knihu přečtu co nevidět ještě jednou, třeba se pak nebudu tolik ztrácet.
Musím ocenit, že autorka si evidentně dala velkou práci se studiem reálií Indie 19. století, aby vytvořila něco mezi Julesem Vernem, steampunkem a Leonardem Medkem. Bohužel (a může to být můj problém a ne problém knihdy, to nedokážu zhodnotit) se mi nepodařilo do příběhu vůbec položit a celou dobu jsem prostě cítil, že čtu knihu, ale přitom jsem zůstal v reálném světě. Zkrátka mi příběh i postavy zůstaly celkem vzdálené a to je pro čtenářský zážitek velký problém. Proto jen 60%.
Hrabě Sangatte je to, čemu se říká interesantní muž se zajímavými koníčky. O ženy nemá velký zájem, za manželku si radši vzal nesmrtelnou elfku. Chce trávit poklidný život v Indii a věnovat se svým vynálezům, ale události a čest mu to tak úplně nedovolí... Román je dobře vyváženou směsí steam punku, mytologie, historie a dobrodružství, a čte se jedním dechem. Pokud se navíc chcete dozvědět něco o zemi největších kontrastů na světě, Indii, tak nebudete zklamáni.
Stejně jako tomu bylo u Hořícího koně se Španělskem, zase jsem se při čtení dozvěděl spoustu zajímavostí, tentokrát z Indie. Miluju knížky, ze kterých doslova vyzařuje ta skutečná znalost prostředí, aniž by byl čtenář zahlcen jakousi brožurou na pomezí dějepisu a zeměpisu. Tohle autorka doopravdy umí, ze svých širokých znalostí vybere detaily, které se do příběhuhodí, posouvají ho a přitom čtenáře zajímavou formou a víceméně nenápadně poučí.
Příběh mi taky připadal poutavý, vyprávěný celkem svižně, líbila se mi zajímavá a různorodá forma "soubojů". Svět byl promyšlený a vystavěný na mytologii, ze které většina čtenářů bude znát aspoň střípky, ale přitom z ní vyrůstá dál do nových a zajímavých úrovní.
Občas jsem se přistihl u momentu, který se mi zdál v příběhu vyřešený jednoduše, až snad trochu naivně, ale na druhou stranu i to je ten odkaz verneovek, o kterém se zmiňuje jiný z komentářů, a k ději i prostředí to sedí.
Hodnotím na 4,5*.
Neobvyklé dílo pro naše končiny. Velmi pozitivně hodnotím netradiční téma a myšlenku díla. Nemohu opomenout vychválit precizní jazyk.
Poslední bůh je především poctou Verneovkám a vůbec starým, parou vonícím dobrodružným románům. Ale protože je autorka perfekcionistka a Indii má nejen nastudovanou, ale především vlastníma nohama prošlapanou, seznámí vás v knize nejen s pekelně komplikovaným indickým pantheonem, ale hlavně se zemí, která je pro nás Středoevropany přeci jen něčím, co známe tak maximálně z dokumentárních filmů produkce National Geographic. A když si k tomu přičtete spoustu dechberoucí akce, steampunkové propriety a zajímavou ústřední dvojici, máte ideální knihu nejen pro milovníky starých časů.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Zelený drak, karmínový lev / Před branou zázraků |
| 2009 |  Město přízraků |
| 2021 | Zákon Azylu |
| 2017 | Hořící kůň |
| 2013 | Detektivní kancelář Sirius |
Kniha Poslední bůh je v
| Přečtených | 31x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Autorka nás vezme na putování přes celou Indii s využitím skutečných reálií a historických událostí i postav, a přece v rouše poutavé fantasy. Po nebi létají vzducholodě (i pirátské), hlavní hrdinové - hrabě Edgar Sangatte a jeho žena Eliante se na cestě setkávají s démony, fanatiky, škrtiči a příslušníky mytických národů. Ve hře je zbraň hromadného ničení, její hledání a nalezení způsobu, jak ji uvést v život, čemuž se manželé snaží zabránit. Nesourodá dvojice sama o sobě, když pominu dobrodružnou cestu, je zdrojem lehkého napětí, zůstává obestřena tajemstvím a čtenář si najednou uvědomí, že asi jejich vztah nebude úplně jednoduchý a zalitý sluncem, což mě bavilo. Tahle steampunková tour je řádně okořeněna magií. Na závěr kniha obsahuje vymazlený slovník, vhled do indické mytologie i historie, jakož i lingvistické okénko. Dobře, člověk nějaké znalosti má, Kámasútra mu v knihovně taky nechybí a v mládí přečetl i do pohádek převedenou mytologii, ale tohle se opírá o zevrubné znalosti, tudíž před autorkou smekám, protože je vidět, jak dobře zná Indii ve všech jejích souvislostech.