Posel
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56459/mid_posel-Yjc-56459.jpg
4
1456
1456
Představte si, že vám jednoho dne začnou do dopisní schránky chodit hrací karty se zašifrovanými úkoly – máte vstoupit do života úplně cizím lidem a najít způsob, jak jim pomoci v jejich nelehkém osudu. Nevíte, kdo vám karty posílá ani proč si vybral zrovna vás. Jasné je jenom to, že ví o každém vašem kroku a nenechá vás na pokoji, dokud sám nebude chtít přestat. Má vás zkrátka v hrsti. Přesně v této situaci se ocitá Ed Kennedy, devatenáctiletý taxikář, který až doposud dělil svůj čas mezi kamarády Marva, Ritchieho a Audrey (do které je beznadějně zamilovaný), věrného psa Portýra, hraní karet a svou práci, a má pocit, že se už na nic dalšího nezmůže. Ed na svých záchranných misích schytá spoustu bizarních výprasků, ale s každým úkolem roste jeho schopnost poradit si se vším sám a také vědomí, co musí udělat, aby jeho život za něco stál. Vyprávění vás upoutá situačním humorem a trefnými komentáři dospívajícího hrdiny. Dotisk v roce 2016... celý text
Přidat komentář
Nevšední téma. Veselý příběh o smutných věcech, v němž autor prostřednictvím hlavního hrdiny jako nejobyčejnějšího z obyčejných předkládá myšlenku, že i drobnostmi, které nás nic nestojí, lze životy jiných lidí udělat lepšími. Stačí být vnímavý, ohleduplný, nemyslet pouze na sebe a dívat se na svět kolem. I přes vznešenou myšlenku je kniha psaná v úsměvném duchu. Má čtivou, vtipnou formu podporovanou užitím hovorového jazyka. Nechybí očekávání, propracované dialogy, situační humor. Vše je spojeno v dokonalou souhru, autor nikde netlačí na pilu, čímž celý příběh působí mile.
Tak za mě...je to jedna z nejhezčích knih, kterou jsem přečetla!
Není to krimi, ale je napínavá, není to humoristický román, ale člověk se občas pousměje, kniha není love story ani společenský román, ale jde i o vztahy a s nimi spojenou lásku, ať ke zvířeti, lidem, koníčkům...
No teda! Báječně jsem se pobavila, tedy alespoň hned na prvních stránkách určitě! Mluva mladých holobrátků a jejich dialogy byly super. Všechny postavy věrných kamarádů mi byly sympatické a všem jsem fandila. Samozřejmě Ed byl pro mě ten největší sympaťák, i jeho pes Portýr :-) Moje představivost jela na plné brátky a moc se mi to líbilo.
Ale pozor - hluboká myšlenka jednotlivých poselství k zamyšlení opravdu vyzývala. Kolik štěstí a radosti lze rozdat maličkostmi, jako je dobré slovo, pohlazení, popíchnutí k činům. Není to opravdu moc naivní? Ale i naivní věci jsou nutné. I naivní věci my sami potřebujeme k životu. Je fajn jim někdy věřit. Proto doporučuji všem.
Knížku bych akorát možná přeřadila z oddělení pro děti do oddělení pro dospělé....
Ha!?! A nebo jsem možná ještě dítě! No jak jsem omládla teda...
:-D
Ne, není to špatná kniha, leč trochu zahazuje svúj potenciál a z dobrého nápadu dělá pomalou a naivní pohádku pro dospělé. Takže tu shrnu těch pár dúležitých poselství, která nám Posel přináší, aby ti línější a možná i rozumnější z vás to nemuseli číst.
1)Všímejte si a pomáhejte lidem! Samozřejmě tak čiňte jedině po obdržení karty do vaší schránky, proboha nikdy to bez té nápovědy nezkoušejte, vždy stejně jako hlavní hrdina této knihy čekejte na rozkazy a pomáhejte jen přesně definovaným lidem, nezapomínejte, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
2)Pokud máte starého psa, co jen smrdí, dejte mu kafe. Buď ho to restartuje nebo zabije, ale upřímně, život není pohádka, a tak je docela možné, že po kafi bude pes stejně starý, smradlavý a nudný jen k tomu ještě bude mít sračku.
3)Zamyslete se nad svým životem. Jste šťastný? Je vám dvacet, bydlíte v zapomenutém maloměstě a děláte nějakou obyčejnou práci jako je taxikaření? Tak to v žádném případě nemúžete být šťastný! Ale nezoufejte, kniha naznačuje, že když si připustíte svoje neštěstí a ubohost k srdci možná se s tím dá něco dělat, tedy jen pokud nepracujete v mekáči, to jste už definitivně ztracený případ.
Senzační dialogy, charaktery postav, humor, vykreslení pocitů a situací neobvyklým a moc krásným způsobem. V podstatě to samé, co se mi tolik líbilo u Zlodějky knih. Vím, že knížka má i mnohem hlubší myšlenku a moc se mi líbila i ta (hlavně - bezva nápad!). I přesto u mě ale vedou ty dialogy a to je za mě to, proč by si měl člověk tuhle knížku přečíst. Klobouk dolů.
Úžasná kniha! Neskutečně mě nadchla a upoutala. Ze začátku jsem se trochu zarazila nad nespisovnou mluvou, ale rychle jsem ji přijala a nakonec mi do příběhu i dobře pasovala. Styl psaní mě bavil od prvních řádek. Kniha je napsaná velmi poutavě, děj má spád, nutí vás to číst dál a dál, protože chcete vědět, kdo karty posílá a jak se to bude celé dál vyvíjet. V jednu chvíli jsem si musela přikázala zbrzdit a číst pomaleji, abych si knihu víc vychutnala, ale po několika stránkách mě kniha opět strhla k rychlejšímu tempu a jí ji hltala stránku za stránkou. Ed , Marv, Ritchie i Audrey mi byli sympatičtí, ke každému jsem si našla cestu. A nesmím zapomenou na Portýra, psa, kterému chutnalo kafe :) Obzvlášť překvapivý pro mě byl příběh Marva. Každý příběh se mi líbil - obzvláště ten s Millou a Sophií, tyto dva příběhy pro mě měly kouzlo. Celá kniha mě donutila si připomenout, jak důležité jsou v životě maličkosti, jak důležité je dívat se kolem sebe, všímat si detailů, nebýt lhostejný k okolí a k lidem kolem sebe, a jak se každý může zapsat někomu jinému do života i pouhou drobností a spojit tím tak dva úplně cizí osudy dohromady. "Každý třeba dokáže žít za hranicemi svých schopností." Jen se nebát a najít odvahu a energii ty hranice překročit.
Vcelku pozoruhodný příběh. Mám moc ráda tyhle typy dobrých příběhů, takže jsem byla spokojená.
Kdoví proč jsem si při čtení najednou vzpomněla na svou oblíbenou knihu Devět měst, kterou asi málokdo zná a ze které jsem byla hodně nadšená.
"Lidi jsou někdy krásný. Ne tím, jak vypadaj. Ne tím, co říkaj. Jenom tím, co jsou." Dík Ede, počítám, že s knížkama je to podobný. A tahle krásná je.
Tento Zusakův příběh mě bavil a velmi potěšil a určitě zanechává velké poselství. O něm to vlastně je. Přitom je to vtipné, vyprávěné hlavním hrdinou hovorovým drsným jazykem, ale za tím „drsňáctvím“ vykukuje poetika jazyka, a to samozřejmě i díky překladatelce. Knížka určitě není jen pro mladé čtenáře, to poselství je určeno všem bez rozdílu věku. Je to výzva vzít si to svoje eso se jmény a buď se k němu postavit čelem a dokázat, že každý člověk může drobnostmi dokázat velké věci anebo to eso zahodit a dál jen přežívat svůj život.
Trošku mi to připomíná ono slavné - "Buď změnou, kterou chceš ve světě vidět."
Kniha, na kterou jsem přemýšlela. Na tom, že i maličkost může hodně změnit, něco je (s touto myšlenkou se setkáváme i v jiných dílech - např. Muž, který sázel stromy).
Je pravdou, že děj nijak extrémně negradoval, ale já jsem to přijala - já jsem nečetla obyčejný román, ale román s filozofickými prvky - a tam to podle mě sedí =)
"...velký věci jsou často jenom malý věci, kterejch si někdo všimne. " A o tom to je, nemyslite? Kazdodenni drobnosti, ktere potesi a hned udelaji svet o trochu stastnejsi a privetivejsi. Koukejme kolem sebe a nebudme lhostejni, to je to hlavni poselstvi cele knizky. Zasahla me a tedy rozhodne doporucuji.
Líbí se mi jak Markus Zusak umí krásně popsat okamžiky v životě, které si člověk často v dané chvíli neumí užít a zdají se být obyčejné. Ale jsou to přesně ty zážitky, na které se po čase vzpomíná.
Kniha se četla pěkně, nicméně byla taková trošku o ničem a vlastně ani nijak negradovala.
Dočetla jsem Zlodějku knih a hned jsem hledala další knihu od tohoto úžasného autora.
Našla jsem Posel a u nás v knihovně ji naneštěstí měli.
Když jsem ji začala číst byla jsem ještě ze Zlodějky knih zviklá na ten styl psaní a najednou jiné.
Ale to vůbec nevadí, protože toto je taky nádherná kniha.
Asi před hodinou jsem ji dočetla a jsem spokojená. Také doporučuji.
Po přečtení Zlodějky knih jsem hned od Zusaka hledala další a ani Posel mě nezklamal. Opět se kniha velmi dobře čte, dá se říct, že je to příběh nenáročný, přesto nápaditý! Obyčejný cločlověk veden k neobyčejným činům. Prostě a jasně se mi téma moc líbilo, slouží k zamyšlení a závěrečné shrnutí? Prostě poselství :))
Dočteno a asi jako jeden z mála čtenářů musím konstatovat "nic moc". Způsob vyprávění je odlehčený, takže se kniha čte celkem dobře. Rovněž ústřední nápad je poměrně zajímavý, kvůli němu jsem se do čtení Posla konec konců pustil. Nicméně naivita a povrchnost této knihy je na můj vkus prostě moc okatá. Místy to na mne dokonce působilo, jakoby se mi autor snažil za každou cenu zalíbit a to na mě prostě nefunguje. V každém případě dvě hvězdy.
Štítky knihy
přátelství humor australská literatura karty anonymní dopisy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Příběh pro puberťáky plný nekomplikovaných poselství o konání dobra. Jak píše parxel - naivní a povrchní. Takže když to shrnu. Knihu jsem si donesl domů odpoledne, v jednu ráno jsem jí dočetl a měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel.
"Je to naškrábaný velkejma písmenama na nepotištěný straně lepenkovýho pivního tácku. Jeho odpověď je tam napsaná černým inkoustem. Stojí tam: Samozřejmě že jsi skutečný - jako každá myšlenka nebo kterýkoliv příběh. Je skutečný, když jsi v něm."