Porodní sestra z Osvětimi
Magda Knedler
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445675/bmid_porodni-sestra-z-osvetimi-T27-445675.jpg
3
834
261
Anděl naděje v táborech smrti. Příběh ženy, která zachránila tisíce dětí. Další transport vězňů směřuje do Osvětimi. Je mezi nimi i Stanisława Leszczyńská, porodní asistentka z Lodže, která na vlastní žádost začíná pracovat v nelidských podmínkách: bez vody, základních lékařských nástrojů a léků. Porody probíhají na kamnech zakrytých starou dekou. Mnohokrát riskuje svůj život, když vzdoruje nemilosrdným příkazům Josepha Mengeleho. Dělá vše pro ochranu dětí před jeho krutými experimenty. Snaží se být oporou pro matky, kterým byly děti násilně odebrány a poslány do Říše. Nebo na smrt... Porodní sestra z Osvětimi je dramatický příběh inspirovaný hrdinským osudem Stanisławy Leszczyńské. V koncentračním táboře provedla více než 3 000 porodů, během nichž nezemřelo žádné dítě ani žena.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2020 , KontrastOriginální název:
Położna z Auschwitz , 2020
více info...
Přidat komentář
Četla jsem už více knížek z válečného období, ale tahle mi sedla ze všech nejméně. Přišlo mi to jako strohý a studený popis událostí, chyběl mi děj, přímá řeč i hlubší charakteristika postav. Když pominu velice zvláštní názvy kapitol, které jsem nepochopila, tak na začátku každé mi trvalo aspoň jeden odstavec, než jsem se zorientovala, o jakém čtu období, o jakých lidech...
Je jasné, že autorka si jistě nastudovala o "Mámě" Stanislawě spoustu materiálu, proto dávám tři hvězdy, jinak mě tahle knížka neoslovila.
Na tuto knihu jsem se hodně těšila a o to bylo větší zklamání. Marketing odvedl dobrou práci. Styl psaní na mě působil zmatečně, fádně, je to spíše směs myšlenek a úryvků. Očekávala jsem citlivý příběh, emoční vyprávění, více konkrétních postav a jejich osudů, ..... Také jsem měla problém s celkovým líčením příběhu, který na mě nepůsobil reálně a skutečně. Tisíce porodů bez smrti dítěte nebo rodičky, těžko uvěřitelné v krutých podmínkách bez jakýchkoliv nástrojů, hygieny, apod. Téma holocaustu se řadí mezi náročnější, .... smutek, utrpení, strach, bolest, nelidskost. Výsledkem by měla být citlivá díla se silnými příběhy tvořená s respektem a úctou.
Po ne úplně nadšených recenzích jsem přistupovala ke knize skepticky a se strachem, že jsem ji možná neměla kupovat. O to víc jsem však byla příjemně překvapena. I přes chaotický začátek a chvílemi příliš pomalé tempo se mi kniha četla skvěle. Styl Magdy Knedler mi nakonec fakt sedl a jeho nesnesitelná lehkost mě fascinovala. Porodní sestra z Osvětimi ve mně zanechala hodně podnětů k přemýšlení a zabodla mi do srdce ledový střep, který odtamtud už asi nikdy nedostanu.
Snažím se uvěřit.
U této knihy se mi naprosto potvrdilo pořekadlo "nesuď knihu podle obalu". Bohužel, měla jsem velká očekávání a přišlo akorát tak zklamání. Ač mám ráda knihy s tématikou druhé světové války, tato kniha je za mě velký propadák. Vyprávění je velice zmatené, neustále se mění kapitoly jak v časovém pásmu, tak i v pásmu postav. Jak je již zmíněno níže, ani já nechápu pojmenování kapitol. S ohledem na tyto skutečnosti, jsem se nedokázala do knihy začíst, nevpustila mě do děje, což od knihy očekávám.
Je škoda, že autorka nedokázala využít takového citlivého a emočně silného tématu, které se dalo zpracovat rozhodně lépe.
Za mě velké zklamání. Celou dobu jsem se do čtení nutila, ale skončila jsem ve druhé třetině. Knihu jsem nedočetla. Dávám pouze jednu hvězdu, a to za téma knihy.
Knihu jsem dostala, nevybrala jsem si ji, ale odhodlala jsem se k přečtení. Jedna z mnoha, které těží z tématu holocaustu. Vcelku souhlasím s většinou hodnocení níže, kniha je chaotická, skoky v chronologii a změny vypravěčů působí nepřehledně, názvy kapitol jsou podle mě naprosto nesmyslné a zbytečné. Vše se točí kolem osobnosti paní Stanislawy, porodní asistentky, ale v podstatě se nikam do hloubky nedostaneme. Nevíme, proč odmítá nenávidět dokonce takové zrůdy jako byl Mengele. Asi něco hluboce katolického, nějaký polský kontext. Nechce se mi věřit, že při tísících porodů nezemřela ani jedna matka a ani jedno dítě, to se nestane ani v nejmodernějších porodnicích, bohužel. Ale k čemu to nakonec bylo dobré, když většina těch dětí byla krátce po porodu nelidsky zavražděna a velká část matek zahynula též. Uvítala bych aspoň trochu naděje a více příběhů dětí, které přežily.
Od knihy jsem měla velká očekávání, těšila jsem se na emotivní příběh, který se bude číst jedním dechem. Kniha byla ale skoro bez emocí, často jsem se ztrácela v čase a osobách a nejednou jsem knihu chtěla nedočíst. Je mi líto, že tak silný příběh nebyl zpracovaný v síle svého potenciálu. Přesto při nejednou okamžiku jsem si intenzivně uvědomovala brutalitu této doby.
Takovéto knihy z válečného prostředí si moc nevybírám, a moc dobře vím proč. Dělá se mi z nich zle, z toho pocitu beznaděje, utrpení, ponížení...mohla bych pokračovat dál. Ten kdo je matkou a ví jaké to je držet v náručí své miminko, musí uznat, že takto přijít o děti je opravdové zvěrstvo. Celou dobu čtení mi bylo špatně a v noci jsem měla noční můry. Nední to nic pro mě.
Ačkoli je střídání vyprávění osob a prolínání minulosti, současnosti a budoucnosti zprvu matoucí, nic z toho neubírá na významu a poselství knihy. Stanislawa neboli Máma je pro mě vzorem, osobou plnou lásky, neutuchající víry, laskavosti, odvahy a pokory. I v tak děsivém a krutém prostředí dokázala být útěchou ostatním, zcela nezištně. O koncentračních táborech jsem četla již více knih, ale z této jsem se dozvěděla hodně nového - jak to probíhalo s těhotnými ženami a jejich dětmi. Nebylo to tedy vůbec příjemné čtení, leckdy mě mrazilo a bylo mi až zle z toho, co se tam dělo za hrůzy. Ale právě díky takovým knihám si člověk uvědomí, jakých šíleností a zvěrstev je člověk vůči člověku schopen a že je nutné dělat vše pro to, aby se nic z této kruté historie již neopakovalo. Za mě jsem ráda, že mám tuto knihu ve své knihovně.
Knih na toto téma jsem již četla mnoho, proto mě obsahově kniha nepřekvapila. Přesto s velkým zklamáním musím říci, že mě nezaujala. Na můj vkus byla psaná velice chaoticky a místy jsem některé pasáže přeskakovala. Jako jedna z mála zůstane nedočtená.
Bohužel je to jedna z velmi málo knih, kterou jsem ani nedočetla, ačkoli téma 2. světové války a hlavně pak tzv. skutečné příběhy patří k mým "oblíbeným". Zvládla jsem prvních 120 stránek a chtěla dát knížce šanci, bohužel se to nepodařilo. Přidávám se ke čtenářům, kterým vadila forma, jakou byla knížka napsána, a do které se mi nepodařilo začíst a nechat se vtáhnout do děje.
Kniha mě celou dobu vůbec nebavila, příběhy se v ní opakovali, střídala se přítomnost, minulost a budoucnost a když se člověk začetl, tak byl zase někde jinde. Nicméně mě vždy překvapuje, co byli lidi v té době všeho schopni a nechápu, jak to mohli vydržet.
Nechápu to nízké hodnocení. Kniha je psaná jinak než jsem očekávala a je pravda, že chvíli mi trvalo se zorientovat kdo v jakou chvíli vypráví ale to nemění nic na tom, že to byla kniha, která se mi dostala pod kůži. Na začátku knihy jsem si říkala že to snad nemůžu dočíst, že tak strašné věci, co se tam píšou a co se opravdu děly nemohu číst. Ale je důležité aby jsme tyto věci četli a věděli a nezapomněli, že se děly. Už jen kvůli těm všem lidem, co to peklo museli prožít.
Jako asi většina čtenářů jsem měla problém s formou, jakým je kniha psaná. Často jsem se ztrácela v tom kdo je kdo je kdo a tak dál. Přes to všechno musím uznat, že nakonec se mi kniha "líbila" a to díky neotřelému hlavnímu tématu. Předtím mě nenapadlo ani uvažovat, že se tam vlastně ocitly i těhotné ženy. Nedokážu si vůbec představit ty podmínky. Sama jsem prožila těžký porod ( nebo teda poporodní komplikace ) - a to jsem byla v nemocnici! V čistém prostředí.... Klobouk dolů před "MÁMOU" - p. Leszczyńskou. Ona je opravdový lidský hrdina.
Velké téma. O to víc mě mrzí, že to prostě nefungovalo. Hlavu a patu pro mě měla až poslední čtvrtina. Ze všech knih s tímto tématem mě bohužel tato nedokázala udržet.
Do knihy jsem se pustila s trochu jiným očekáváním, ale vlastně mě to celkově překvapilo. Nevěřila bych, že doopravdy každá kniha o holokaustu, může být psaná úplně odlišným stylem. Autorka se zde hodně zaměřuje na porodní prostředí a především na charakteristiku Mámy. Bylo zajímavé nahlédnout opět do jiného zákoutí koncentračních táborů. Dost často jsem se však ztrácela v tom, kdo zrovna vypráví, jelikož se tu hodně střídaly pohledy. Nejspíše kvůli tomu jsem se ze začátku nemohla do knihy nějak začíst. Většina lidí očekávala spíše dějovou linku, proto jsou zklamaní. Já jsem názoru, že obálka, marketing i samotná práce spisovatelky byla zvládnuta skvěle. Toto je závažné téma, které by se nemělo úplně „překládat“ do románů. Osobně jsem s dílem spokojená, i když ne uchvácená. Rozhodně zde neočekávejte mnoho akce, příběh je psán citlivě až poeticky. Bylo mi ctí pozorovat různorodé chování nebo rozdílnou minulost a budoucnost vězeňkyň, založenou na pravdivých výpovědí.
„Válka mě už naučila, že není potřeba nic hromadit, že je nejlepší investovat do sebe sama, do svých dovedností, vzdělání do své hodnoty, protože to člověku nemůže nikdo vzít.“
Hodnocení: Na tuto knihu jsem se díky její veliké propagaci a tématu Druhé světové války, ale bohužel jsem z ní nebyla nějak více nadšená a hodnotím jí přízviskem průměrná . Kniha sleduje peklo koncentračního tábora v Osvětimi z pohledu porodní sestry, neboli takového místního anděla, který zachraňoval matky a děti. Kniha je psána odlehčeným jazykem , díky kterému se kniha četla i přes velice silné a drsné téma velice dobře. Opět jsem byla ráda že jsem se něco nového o této době přiučila a líbilo se mi že byla kniha psána z pohledu porodní sestry a zároveň zde byly vidět i hrůznosti, které v táboře dělal doktor Josef Mengele.
A teď k těm negativům. Měla jsem problém s orientací v jednotlivých časových rovinách ( v knize a místy jsem se i ztrácela v postavách. Kapitoly mi přišly velice chaoticky, nesmyslně a nesystematicky členěné. Zároveň mi přišlo že zde bylo dost pasáží, které se daly zkrátit a ne tak zbytečně protahovat, některé pasáže se docela často opakovaly a kniha místy díky tomu přestávala být čtivá.
Líbilo se mi že se zde vyskytovalo dost myšlenek, které nabádaly čtenáře k zamyšlení a že se to autorka snažila psát i přes náročné téma s lehkostí a zakomponovala tam opravdu pěkné myšlenky. Též oceňuji že zde autorka zmiňuje události, které se v této době odehrávaly i mimo tábor, jsem ráda že jsem se dozvěděla něco nového. Knihu opravdu nemohu doporučit citlivějším osobám , kterém by velká část knihy mohla být nepříjemná. A pokud jde o to, zda Vám knihu ve výsledku doporučím, či ne, tak to řeknu asi takto- líbil se mi styl psaní a také to že kniha byla psána z jiného úhlu pohledu, než bývá zvykem, ale to provedení a členění knihy bylo za mě horší a musela jsem tomu odebrat celkem dost ve finálním hodnocení. Pokud Vás zajímá téma 2. světové války, tak knihu pro mě za mě zkuste.
Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila, ale musím říct, že mě zklamala. To čtení jsem potom postupně brala jako povinnost, protože se mi do ní nechtělo. Rozhodně ve mně kniha někdy vyvolala hrůzu, protože ta kniha je jednoduše smutná. V kapitolách jsem se lehce ztrácela, přišlo mi, že byly až moc složité. Kniha rozhodně není na odpočinek, protože je tam fůra informací. Nebyla to nejlepší kniha, kterou jsem četla, ale ani nejhorší.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) Josef Mengele porodní asistentky Lodž
Autorovy další knížky
| 2020 |  Porodní sestra z Osvětimi |
| 2021 | Mé přítelkyně z Ravensbrücku |
| 2022 | Nikdo ti neuvěří |
Kniha Porodní sestra z Osvětimi je v
| Právě čtených | 63x |
| Přečtených | 1 298x |
| Čtenářské výzvě | 460x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 531x |
| Chystám se číst | 519x |
| Chci si koupit | 120x |
| dalších seznamech | 13x |
Tato kniha má velice rozporuplné názory. Ano nečte se úplně nejlépe a místy jsem se ztrácela, ale finální pocit z knihy mám kladný.
Autorka dokázala detailně popsat hrůzy koncentračního tábora a bylo znát, že se v tomto tématu vyzná. Velice mě dojímalo, že i na místě jako je Osvětim člověk dokáže mít naději.
Při čtení jsem si často říkala, že je neuvěřitelné co všechno lidské tělo dokáže zvládnout.