Pořád jsem to já
Lisa Genova
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245815/bmid_porad-jsem-to-ja-Xve-245815.jpg
5
679
177
Strhující příběh profesorky psychologie, která kvůli nevyléčitelné nemoci postupně ztrácí paměť a vzpomínky. Přesto ale zjišťuje, že jí každý nový den přináší nečekané naplnění i lásku. Alice Howlandová je hrdá na to, co v životě dokázala. Ačkoli jí bude teprve padesát, je uznávanou profesorkou kognitivní psychologie na Harvardu a světově proslulou odbornicí v oboru psycholingvistiky, má tři dospělé děti a úspěšného manžela, také známého vědce. Zničehonic se však u ní začne projevovat nezvyklá zapomnětlivost a chvilkové ztráty orientace a do jejího života vstoupí tragická diagnóza časné formy Alzheimerovy choroby. Nevyhnutelné příznaky počínající demence ji pomalu připravují o osobnost a dříve tak nezávislá a ambiciózní Alice se učí žít pro přítomnou chvíli. Zatímco dřív stavěla na první místo akademickou kariéru, je najednou nucena přehodnotit nejen svůj vztah s manželem a očekávání týkající se budoucnosti jejích dětí, ale i své představy o tom, kdo je a jaké je její místo v tomhle světě.... celý text
Přidat komentář
Tak děsivé a reálné. Nevím, jestli je horší být ta nemocná nebo blízká osoba. U této nemoci jsou postiženi všichni.Kniha se mi zdála napsána bez zbytečného sentimentu,pravdivě. A stejně byly chvíle kdy jsem chtěla s Alicí křičet i plakat nad nespravedlností ,která ji potkala.
Naprosto strhující příběh. Autorčin jazyk je čtivý, nejedná se o žádné velké intelektuálno, ale paní spisovatelka má dar vtáhnout rychle čtenáře do děje. Je znát, že o celé problematice je schopná psát velmi zasvěceně. Děj plyne svižně, bez zbytečných zákrut a odboček. Já osobně jsem měla celý text přečtený za odpoledne a večer.
Neuvěřitelně dojemná, skvěle napsaná, strhující kniha. Knihu jsem přečetla během jednoho večera a můžu s klidným srdcem říct, že ať už by se mě zeptal kdokoli, zda stojí za přečtení, moje odpověď bude vždy ANO. (jen si připravte papírové kapesníky)
"Hrozně se bojím, že se na tebe budu jednou dívat a nepoznám tě. - Myslím, že i když jednou nepoznáš, kdo jsem, budeš pořád cítit, že tě mám moc ráda. - A co když se na tebe podívám a nebudu chápat, že jsi moje dcera ani že mě máš ráda? - Tak ti to řeknu a ty mi budeš věřit. - To se Alici líbilo. Ale budu vždycky milovat já ji? Bydlí láska v hlavě nebo v srdci?"
"S Alzheimerem se nedá smlouvat. Nemůžu mu výměnou za jména svých dětí nabídnout jména amerických prezidentů. Nemůžu mu dát hlavní města všech amerických států a nechat si vzpomínka na manžela."
"Kdysi jsem věděla, jak funguje jazyk a myšlení, a uměla jsem druhým říct, co o tom vím. Kdysi jsem byla někdo, kdo toho hodně ví. Teď už se mě nikdo neptá na názor nebo na radu. Stýská se mi po tom. Kdysi jsem byla inteligentní, nezávislá a sebejistá. Stýská se mi po tom, když si je člověk něčím jistý. Je na nic, když si člověk nemůže být nikdy ničím jistý. Stýská se mi po tom, jak mi dřív všechno šlo snadno. Stýská se mi po tom, být součástí toho, co se kolem děje. Stýská se mi po pocitu, že mě někdo potřebuje. Stýská se mi po mém životě a po mojí rodině. Svůj život a rodinu jsem milovala."
Čtení této knihy, byl opravdu silný zážitek. Kvůli svému studiu jsem na knihu neměla téměř žádný čas. Dnes jsem se to rozhodla změnit a za pár hodin bylo přečteno... Slzy tekly proudem a tento příběh si s sebou ponesu ještě hodně dlouho. Děkuji autorce za skvělé vystižení Alzheimerovy choroby.
Rozhodně se ke knize někdy vrátím a tento emocemi nabitý příběh si znovu připomenu. Dovolím si prohlásit, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem doposud četla!
Vždycky jsem se podvědomě vyhýbala knihám o nemoci, stárnutí, umírání a podobných. Ale jak člověk postupem času zažívá nejrůznější věci, dostává se k lecčemu, o čem si ještě před pár lety říkal "nikdy". Autorka zachytila nemoc mimořádně čtivě, poutavě a zároveň lidsky. Jde o sondu tak bolestnou a vtíravou, že pro lidi, kteří mají s podobným osobní zkušenost, musí jít o nervy drásající čtení.
Knihu jsem si půjčila v knihovně. Po měsíci jsem si jí prodloužila, protože jsem na ní ani nesáhla. Než končil druhý měsíc, rozhodla jsem se a otevřela ji. V 11,00.
Do strany 100 jsem četla bez pauzy, pak, po rozboru toho, oč je lepší rakovina než Alzheimer, jsem si dala první pauzu na kapesník. Od strany 130 jsem pauzírovala co 2-3 stránky a spotřebovala krabici papíráků.
Ona snad píše o nás, ne? Pečovala jsem o osobu takto postiženou (naštěstí ne touhle ranou záležitostí), takže mě fascinovalo, jak se určité situace odehrály jako u nás. Autorka dobře ví, o čem píše. Pohled "zevnitř" byl pro mne velmi zajímavý, i když bolestný. Potěšil mě smířlivý závěr, byť všichni víme, že ani to nebude mít dlouhého trvání.
Kniha přečtena i s pauzami na vydýchání a odslzení v 22,30 téhož dne.
Na film jsem si ještě netroufla.
Tahle kniha, tenhle příběh pro mě byl velmi silný zážitek.
To, jak jde postupem času z uvažování Alice poznat, že se její stav zhoršuje, aniž to třeba ona sama vnímá, nemůže nechat nikoho chladného. Žádný vyumělkovaný jazyk, ale skvěle a čtivě popsaný stav člověka, kterému nemoc náhle mění život od základů a který se i přesto nehodlá jen tak všeho hned vzdát.
Člověka kniha zasáhne velmi silně a ještě dlouho v něm nechá jakýsi hryzavý pocit. Ale čeho vlastně? Člověk může být rád, že je zdravý, že nemusí zažívat pocit zoufalství jako Alice, která si celý život budovala kariéru a k čemu? K tomu, aby na ní během roku zapomněla. Je to skvěle napsaná a (bohužel) realistická kniha, která rozhodně stojí mezi mými "nikdy nedám pryč" knihami.
Silný příběh, který mě emočně velmi zasáhl. Po jejím přečtení se člověk začne na život dívat trochu jinak a vážit si věcí, které často vůbec nevnímá. Dokonalé, smutné, pravdivé a napsané životem. Není nic horšího než zapomínat i ty nejjednodušší úkony, neumět pojmenovat ty nejznámější věci a nakonec zapomenout jména svých dětí, jméno svého manžela a ani je nepoznat. Jak by nám bylo, kdybychom jednou zapomněli téměř všechno a postupně také kdo jsme a co jsme pro lidi kolem znamenali? O zákeřné nemoci s nenápadným začátkem a krutým pokračováním píše autorka velmi sugestivně a strhujícím způsobem popisuje pocity ženy, která přichází o samu sebe. Přesto kniha není jen depresivní a melancholická, ale inspirativní a moudrá, plná naděje, silné lásky a podpory. Je prakticky nemožné knihu odložit nebo na ni zapomenout.
Nemůžu si pomoct, ale vybavuje se mi poučka, že by člověk měl žít v přítomném okamžiku (snad pochází z budhismu). Tak takhle to vypadá, když se to děje...
Smutný, ale krásný, opravdový příběh o Alici a životě s alzheimrovou nemocí a její rodině. Kniha k zmyšlení.
Žijme svůj život TADY a TEĎ, prožijme každý den na maximum.
Nikdy nevíme, co nás v životě může potkat...
Nádherně se četla. Byla psaná jednoduše a přitom krásně a já ji přečetla velmi rychle.
Byla to první kniha ve které jsem se setkala s Alzheimerovou chorobou o které se píše tak málo. Mám v plánu si přečíst i Knihu přání, která je také o této nemoci. Alice mi byla velmi sympatická a její projevy nemoci byly strašně děsivé a smutné. Nesnášela jsem jejího manžela, který ji vůbec nedával tolik lásky, kterou by ona v těch nejtěžších okamžicích svého života potřebovala. Měla jsem ráda její děti a celé prostředí příběhu bylo také moc krásné.
Poznáte, že tato nevyléčitelná a strašlivá nemoc je možná horší než rakovina! Postupně ztrácíte sami sebe a nemůžete nic dělat. Bezmoc na Vás číhá na každé straně.
Líbil se mi Alicin projev, který jsem si četla několikrát...
Moc bych si přála mít knihu doma, protože vím, že bych se do ní opět pustila. Také chci shlédnout film, který mne opravdu dost zajímá.
Přenádherná, krásná, smutná, děsivá, strašlivá a opravdová. Taková je tato kniha...
Smutné, ale přitom krásné... Velmi poutavě a uvěřitelně napsáno.
Měla jsem obavy pustit se do čtení tohoto textu, z důvodu osobní zkušenosti s Alzhaimerovou chorobou v rodině. Ale jsem ráda, že jsem knihu přečetla, protože příběh byl jedinečný a silný.
Silný příběh o ženě, která bojuje proti něčemu, co nemůže porazit a i přes to, že to sama ví, nevzdává to a snaží se zachovat si svoji podstatu a to, co celý život představovala. Boj je náročný nejen pro ní, ale i pro její rodinu.
Smutný, skličující příběh, který je zároveň i něčím krásný. Nejednou jsem zatlačila slzu.
Tuto knihu by si měl přečíst každý, protože si myslím, že málokdo tuší, co Alzheimerova choroba obnáší. Většina lidí si myslí, že je to jen porucha paměti a s ní spojená zapomětlivost. Ale kniha ukazuje, že je to daleko složitější a daleko víc než jen "nevím, kde jsem nechala telefon"... Kniha vám pomůže lépe pochopit, co lidé s touto nemocí potřebují.
Četla se moc dobře, i když někdy jsem si ji musela "dávkovat" po částech.
Krásná, smutná a hodně realistická knížka o tom jak Alzheimerova choroba postupně a neúprosně vysává profesorčin poměrně mladý život a o tom jak se s tím tato žena snaží společně se svojí rodinou vyrovnat...
Ještě jsem zasažená příběhem, předám zase jen pocity a ty jsou skličující, protože je to velmi vážné a smutné téma... Přesto doporučuji, tomu kdo se o tom nebojí číst (taky trochu varuji slabší povahy).
Naštěstí jsem četla před filmem.
Moc podařená knížka, myslím, že je v ní velmi dobře vykresleno, jak nemoc nepozorovaně postupuje, člověk si ani nevšimne, že už tu skoro není.
Štítky knihy
zfilmováno nemoci poruchy osobnosti ztráta paměti, amnézie psychické problémy demence (nemoc) Alzheimerova choroba padesátka (věk) profesoři
Autorovy další knížky
| 2009 |  Ještě jsem to já |
| 2021 | Levá strana světa |
| 2021 | Poslední věta |
| 2019 |  S láskou, Anthony |
| 2022 | Zrádná paměť: Proč si pamatujeme i zapomínáme |
Kniha Pořád jsem to já je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 892x |
| Čtenářské výzvě | 137x |
| Doporučených | 99x |
| Knihotéce | 222x |
| Chystám se číst | 594x |
| Chci si koupit | 111x |
| dalších seznamech | 4x |
Silné.