Pokušenie Katarína

12.10.2019

„To skrovné místečko na jednom z těch nelogických a směšně zakrnělých náměstíček, do nichž se slunce vedere jen v pravé poledne, a navíc v dohledu z okna mého pokojíku ve Via Vignano 23 jevilo se mi zpočátku zcela ideální: teprve v příštích dnech jsem měl zaznamenat jisté rušivé ookolnosti, které mé nadšení povážlivě zchladily: z důvodů mně ne zcela jasných preferovaly slepice z nejbližších dvorků právě kapotu mého oře a denně ji nechutně stigmatizovaly, a navíc byla skla v oknech v permanentním ohrožení poletující mičudou těch smeček rozjívených grázlíků, kteří tu řádili s jižním temperamentem“, citovala jsem vášnivě, když se mě někdo zeptal, co to čtu.
Málokterá knížka ve mně dokáže vzbudit emoce a žádná to nedokázala tak intenzivně jako tato. Aktuálně je na vrcholu mého osobního žebříčku. Četla jsem ji s očekáváním, Otčenášek je můj oblíbený autor- a toto očekávání překonala. Po jejím přečtení mě zcela zaplavila potřeba ji propagovat, popularizovat, sdílet- ale zároveň mne nenapadal nikdo z mého okolí, komu by se Pokušení Katarina mohlo líbit. Je to knížka osobitá a mně při čtení připadala skutečnější než cokoli, co jsem kdy četla.
Režisér Jiří nezvládá svůj život v Praze a rozhodne se spontánně odjet na Istrii, kde nejen prožívá románek s Němkou Inge ale především vzpomíná na své dětství, začátky u filmu a na jeho seznámení se ženou, všechno v kontextu doby. V závěru románu tak máme celistvý obraz jeho života a všeho co vedlo k tomu, že se rozhodl od něj alespoň na chvíli utéci. Netroufala bych si prozradit více z děje kterémukoli potenciálnímu čtenáři, myslím, že spoilery by v tomto případě byly obzvláště na škodu.
Otčenášek pro mě byl a bude pan spisovatel a na románu jde vidět, že s věkem se jeho styl vytříbil k tomu, co já považuju za dokonalost, román mne nedostal jen strhujícím dějem, ale také stylisticky. Kromě toho, jak je pro jeho dílo typické, i v tomto románu předkládá čtenáři myšlenky, často kontroverzní, nad kterými jsem se při čtení zastavila. Shrnutím, Pokušení Katarina pro mne bylo obohacující ve všech ohledech.

05.03.2013

Velice dobře propracovaný román s několika dějovými liniemi zasahující téma okupace, války, poválečného nadšení, ale i životního zklamání...:-) Čtenář prochází za doprovodu hlavního hrdiny jeho životem.....Stojí za to si ho přečíst, protože každý si v něm najde své....:-)