Pohřbený obr

26.05.2018

Krásně zasněná melancholická knížka. Myslím, že tady při čtení hraje velkou roli, jestli je čtenář ve stejné náladě jako knížka. A když je, tak ho čeká moc příjemný zážitek a spousta přemýšlení nakonec.

08.05.2018

Několik let nazpátek jsem četl knihy převážně s cílem se vnitřně obohatit a hledal mezi řádky skrytá poselství, která tam autor zakomponoval. Tehdy bych byl z Pohřbeného obra nadšený. Dneska už čtu ale knihy především pro zábavu a ta je v tomhle případě tak nějak průměrná. Do příběhu je těžké se ponořit, k postavám jsem si nedokázal vytvořit hlubší vztah a celé mi to tak nějak připomínalo košatěji napsaného Zaklínače. Může se to zdát jako poměrně primitivní odsudek dozajista hodnotné knihy, kterou asi Pohřbený obr bude, ale pokud stejně jako já čtete převážně pro zábavu, dejte od tohoto díla ruce pryč. Má sice světlé momenty, ale jinak je to dost často prostě nuda.

30.04.2018

Netradiční příběh, prvních 100 stran mě moc nezaujalo, ale pak příběh nabral atmosféru magičnosti a četla jsem jej jedním dechem, zvláštní, nezařaditelná kniha psaná krásným jazykem..

18.04.2018

nevím, co jsem od té knihy čekala, ale bylo to něco jiného než se mi dostalo. Každopádně se ale román četl dobře, jen velmi pomalu. Nebyla to nuda, ale vlastně jsem četla a připadala jsem si jako že se na ten příběh dívám zpoza skla, oddělená od příběhu.

17.04.2018

Pohřbený obr mě přenesl do říše snů a symbolů, možná proto jsem knihu nemohla přečíst jedním dechem. Nějak to všechno plyne pod povrchem, za textem, mezi řádky. Komorní příběh nenápadně poodkrývá mnohem globálnější otázky, ale za mě zvítězila osobní rovina. Pro mě je Pohřbený obr dílo o pravdě a lásce.

20.03.2018

Už vás někdy pokořila kniha?
Mně se to stalo u téhle. Do 3/4 jsem si říkala: krásný jazyk, v dnešní době nevídaný, neslýchaný, ale ten děj...Co to...No to mi teda leze na nervy! Zase jedna neslaná, nemastná, zbytečná... To bude pichlavý komentář ohledně té nobelovky!
S prvními řádky poslední části se tohle přesvědčení rozplývalo. (Doufám, že to nezpůsobil dech dračice!) Pramínky všech příběhů se slily do řeky finále (dílem tušeného, dílem překvapivého) a když jsem knihu zavřela, držela jsem ji a přemítala nad jejím poselstvím, nikoli jedním a prvoplánovitým. Pan autor používá hojně symbolů, takže děj můžete chápat v osobní rovině, ale také ho promítnout do dnešního dění ve světě. (Skvěle vystiženo!)
Panu Kazuo Ishigurovi jsem se pokorně omluvila za počáteční brblání a poohlížím se po jeho dalších románech. Žádná mlha mi nezabrání, abych si je přečetla.

18.03.2018

Postartušovská středověká Británie, kterou halí mlha zapomnění, je rejdištěm všelijakých skřítků, obrů, démonů, divných ženských v černých hábitech a chlápků, kteří vypadají jako převozník. Že nemáte páru, jak vypadá takový převozník? Nezoufejte, je to jedno. Že to všechno vypadá trošku prapodivně? Nezoufejte, funguje to. Kniha prý má být o “povinnosti pamatovat si a boji proti nutkání zapomenout.” I vy, až knihu zaklapnete naposledy, tento boj svedete, ale na výhru to nevidím.

11.03.2018

Moc se mi líbí autorův styl, ale tahle tématika mě nějak míjela.

27.02.2018

Zvláštní kniha. Pro mě osobně žánrově nezařaditelná. Což by vlastně nevadilo, ale bohužel jsem zřejmě nepochopil nosné myšlenky, o kterých někteří čtenáři píší. Pro mě to byla hlavně kniha o stáří a zapomnění. Zapomnění, které ale nemusí být vždy špatné. Bohužel to ve mně nějak zvlášť nerezonovalo. Na druhou stranu musím uznat, že je kniha docela příjemně čtivá. To je určitě velké plus.

26.02.2018

No já nevím,ale já jsem se s touto knihou sešel,sjel jsem ji za 2 dny a na rozdíl od kritiků ,kteří neví kam příběh zařadit,tak já mám jasno ,je to fantasy vyprávěná jazykem středověkých eposů a neskutečně mi sedla,ale já jsem jen obyčejný dělník,tak na mne moc nedejte.Je to moje první setkání s autorem a uvažuji ,že si dnes pustím Soumrak Dne a pak si ho někdy přečtu.

14.02.2018

Běžně bych napsal, že tato kniha není můj žánr, ale tohle je něco úplně jiného. Nevšední kniha s hlubokým příběhem, ve které lze najít mnoho rovin. Dlouho nad ní budu přemýšlet.

12.02.2018

Kdysi dávno jsem se, už ani netuším kde, doslechl o Ishigurovi a jeho "Neopouštěj me". Už podle obálky (v českém vydání), názvu a anotace na mě ta kniha působila téměř až mysticky a chtěl jsem si ji přečíst - ale ne a ne se k ní dostat. Pak po nějaké době se tak konečně stalo a měl jsem pocit, že jsme se "s autorem myšlenkově setkali". Od té doby to už nebylo nikdy tak silné, což ale nutně nic neznamená, stále jsem jeho knihy rád četl a něco mi to dávalo. U Pohřbeného obra jsme se ale minuli (poměrně přesně vystihuje mé pocity komentář od Mikkinnena) - moc jsem se s formou, hlavními postavami a podáním nedokázal sžít, "nevěřil jsem tomu". Čtvrtá část do značné míry vylepšila to, čeho se mi nedostávalo v předchozích částech, ale nestačilo to. Jsem ale přesvědčen, že své příznivce si Obr najde - ať už tématicky, nebo myšlenkově.

PS: Doslov je fajn, jen mi přijde až příliš kritický na Neopouštěj mě... Nebo je možná čas, abych si ji přečetl znovu... ;-)

Zvláštní kniha. A asi si v ní každý najde něco jiného. Protože já si nemyslím, že je to kniha o pomstě nebo zapomnění - pro mne je to kniha o odpouštění a to hlavně díky konci.

08.02.2018

Zvlastni, nadherna knizka. Kdo by ocekaval klasicke fantasy plne akce, bitev ci intrikareni, jiste by mohl zustat zklaman. Artusovska epika je pritomna jen ve velmi decentnim podani, takze ani zde by ocekavani nemusela byt naplnena. Je to ale tak krasny literarni utvar, ktery se vsem skatulkam vymyka a zaroven nepusobi zbytecne rozervane, artove ci namyslene. Naopak je lidsky, dojemny, smutny, vesely, melancholicky i hravy, ve vsech formach promysleny a vrstevnaty. Axl a Beatrice, Winstan, sir Gawain, vsudypritomna kouzelna mlha, spici dracice, pohadka, tragedie, fantasy, skreti, cerne vdovy, lstivi mnisi, laska, strach, pomsta, cest.Tahle kniha se do vas otiskne. Nepopsatelne.

26.01.2018

Ishigurův výjimečný román je směsí historie, fantasy, mýtů a lidských témat a skrývá v sobě mnoho otázek a tajemství. Autor ovšem nic nepředkládá, ale nechává na čtenáři, aby si z jeho knihy sám vzal to, co ho osloví. Je to vyprávění o nelehké cestě za poznáním pravdy, za odkrytím zakrytého, za nejistým cílem plným tajemství. Není to lehké čtení a ani to poselství nevyznívá nijak optimisticky. A možná právě kvůli té skryté pravdě dávám jen čtyři hvězdy.

26.01.2018

Kniha,která stojí za přečtení a zamyšlení.

21.01.2018

(SPOILER) Dávno, ach, jak dávno. Čas znehybněl, vzpomínky zmizely, vyšší smysl se ze života vytratil. Zbývá jen přežívat mezi sobě podobnými - nebo se vydat na cestu a pokusit se s tím něco udělat... Ano, Pohřbený obr je těžká a nenápadně skvělá kniha. Proplétání cesty Axla a Beatrice z noroviště za rozpomínáním a za synem, pouti válečníka Wistana ze saské vesnice a raněného chlapce Edwina za vítězstvím nad dračicí, která prý způsobuje mlhu zapomnění, a artušovského rytíře Gawaina, jenž se snaží nést spálenou krajinou ideály dávno rozprášeného Kruhového stolu - to je epický rámec románu z raně středověké Anglie, jehož posláním je asi toto: Zapomnění generuje mír a milosrdenství v tom smyslu, že válka skončí a nepokračuje nekonečným sledem pomstychtivého násilí. Zapomnění nás ale také zbavuje vzpomínek osobních, díky kterým jsme lidmi a které nás spojují s našimi bližními. A jestliže "zabijeme dračici" a vzpomínky se nám vrátí, zjistíme, že minulost ukrývá nejen naše štěstí, nejen naše neštěstí - ale v obecnější rovině také důvody, proč se znovu začít zabíjet... Těch tři sta stran vyžaduje nadmíru pozorné čtení: vlastnosti postav a jejich motivace, ale i popisované děje a zdánlivě jednoduché symboly roztroušené v textu (mlha, voda, oheň, temnota, ptáci, děti, převozník...) mění svůj význam téměř z odstavce na odstavec a Ishiguro je navíc nehodnotí, jen předkládá, přestože je schopen na jedné straně třikrát změnit úhel pohledu (ať už skrze změnu vypravěče nebo náhlého odhalení skrytého důvodu jednání toho stávajícího) a obratně pracovat s tajemstvím. A přestože to dlouho vypadá, že jde o čtení intelektuální, které emocionálně nezasahuje, poslední, čtvrtá část tento dojem s přehledem smaže.

20.01.2018

Ishiguro patří dlouhodobě mezi mé oblíbené spisovatele, leč tímto románem jsme se trochu minuli. Nejde ani tak o děj samotný, ani o poslání, které v sobě skrývá, ale o žánry, které Ishiguro použil. Tedy konkrétně fantasy a středověký epos. Tyto oblasti mi jsou opravdu hodně vzdálené, ale v podstatě každá strana byla pro mě svým způsobem utrpením. Kniha je to určitě skvělá a věřím, že spoustu lidí nadchne a osloví, nicméně já nemohu hodnotit více, než 3*. Nota bene, ústřední dvojice mi absolutně nepřirostla k srdci a bylo tak pro mě těžké s nimi jakkoliv prožívat jejich útrapy. Konec knihy můj dojem částečně vylepšil a nemohu tak souhlasit s tím, že vychází do ztracena. Knihu, ale přes všechny mé výtky, určitě doporučuji k přečtení a k vytvoření vlastního názoru.

16.01.2018

Ishigura jsem vůbec neznala, za což se zpětně trochu stydím. Naštěstí se Ježíšek rozhodl mou neznalost napravit. Jsem za to ráda, Pohřbený obr pro mě byl velmi příjemným překvapením - fantasy se tu výborně mísí s dalšími žánry. Trochu si připomenete legendu o Artušovi, trochu se zamyslíte nad tématem pomsty, a možná se i trochu rozesmutníte nad údělem Axela a Beatrice. Každému dle jeho libosti. Děj plyne pomalu, ale přitom zlehka, příběh je psán čtivě, a to i v pasážích, které vybízí k zamyšlení.

Ráda budu doporučovat ve svém okolí.