Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233977/bmid_pod-snehem-YTV-233977.jpg
4
1354
1354
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Pod sněhem se mi pletlo již nějaký rok před oči v regálu knihovny, konečně jsem je dala za dvě noci. Nějak jsem se nemohla odtrhnout. Je to moje třetí kniha Petry Soukupové, její styl ve mně vyvolá vždy moc smíšené emoce, moc dobře napsané, ale depka jako blázen.
Na první pohled může působit jako román pro ženy, čímž myslím pouze ženou čtenářkou pochopitelný... k tomu je o třech ženách, které nezvládají své životy, vztahy a děti. A jako vedlejší postavy tu potkáme pár sebestředných, bezohledných a přitom neschopných, nesamostatných a nudných chlapů... Na druhý pohled výborná psychologická sonda do hlav třech sester (a jejich matky) o nemožnosti vzájemného pochopení, snad ve všech aspektech. Místy tam je možná až zbytečně detailů o dětech, které se opakují (možná to některé čtenáře odradí coby čtení o dětech pro matky s podělaným životem), ale na druhou stranu to k daným postavám patří... Celkově tu čteme až modelovou situaci, která se dá aplikovat na rodinu jakéhokoli složení, jakékoli sourozence (nejen tedy sestry, ale i bratry nebo bratry a sestry). Kniha o tom, jak život nevychází podle plánů a perspektiva každého je neslučitelná s perspektivou kohokoli jiného. Kdo má vyhrocené rodinné vztahy, asi román ocení a pochopí lépe než jiní čtenáři. Vlastně žádný velký příběh, ale o ten vůbec nejde. Děj by se dal shrnout do pár vět, jenže o ten taky nejde. Tohle je o vnitřním světě několika postav a jejich vzájemném neřešitelném konfliktu. A v tom je Petra Soukupová brilantní. Přidejme ještě tíživou atmosféru několika nepovedených (a bohužel běžných) životů, ze kterých se prostě už nelze vyvléknout, stejně jako nelze uspokojivě vyřešit z nich plynoucí konflikty (nejen sesterské, ale i manželské a nejknec i ty s dětmi a mezi dětmi samotnými). Výsledek je vlastně dost depresivní, Petra Soukupová tohle prostě umí vykreslit sakra věrohodně... Musím přiznat, že její (v něčem podobný) debut "K moři" mi přišel ještě o kus lepší (už delší dobu se chystám přečíst si ho znovu), ale i "Pod sněhem" je zkrátka výborné rodinné psychologické drama.
Kniha se mi vlastně líbila, ale po jejím přečtení už skoro nevím, o čem byla. Rozhodně nečekejte příběh pointou, vyvrcholením, rozuzlením a závěrem.
všechny postavy mi lezly na nervy, chápu, že je to v mnoha rodinách smutná realita, ale číst o tom, jak málo pochopení a tolerance mezi sestrami je, mě fakt štvalo
Moje první kniha od autorky, byla mi doporučena knihovnicí. No úplně nevím, co si myslet. Jako námět dobrý, prolínání dějů, postav a tak taky fajn. Jen si teda říkám, ze napsat tak tlustou knihu celkem o ničem nebo spis o 12ti hodinách času je asi taky umění. Závěr mě přišel takový nedokončený, to nemám ráda. A co mě teda neskutečné štvalo byl styl psaní. Jako jsem asi “konzerva”, ale používání uvozovek, když někdo něco říká mi přijde normální, tady jsem se v tom často dost ztrácela. Pokud je to ovšem autorčin styl, tak to byla asi i poslední knih, kterou jsem od ni četla. Shodou okolností má aspoň červený název, tak jsem splnila i knihu z výzvy.
Tohle jste už viděli. Ano viděli. Ono to totiž je jako byste vzali některou z road movies Alice Nellis, některý z Hollywoodských filmů o setkání několika sester s rodiči nebo některý ze severských filmů jako je třeba Kurz negativního myšlení a přepsali ho do knihy. Jen tohle je na rozdíl od posledně jmenovaného filmu myšleno vážně. Tak moc vážně, až si budete říkat, že takhle se přece normální lidi v rodině, kteří se mají rádi a prožili část života spolu, nechovají. Je to zjednodušené, chování postav je nedospělé, východisko a závěr ze situace není. Vlastně si na konci řeknete, že kdyby ta kniha nevznikla, nic by se nestalo. A tak to i je. Kdyby ta kniha nebyla, nic by se nestalo. Jen by nezůstalo uspokojeno pár čtenářů, kteří tu knihu budou hltat a budou chtít vědět, jak to s postavami dopadlo, co udělaly. Stejně jako řada čtenářů hltá bulvár, jen aby se dozvěděli, jak to dopadlo, co se zase stalo, aby se pobavili. Ale o to přece jde. Máte se u čtení bavit, máte to hltat, má to být přesně takové, aby vás to nepustilo, dokud nedočtete co komu kdo řekl a co udělal. Nebo je to jinak?
Jak už jsem psala, styl Soukupové mi sedí, a tak trochu si na něm ujíždím. Jen si nevzpomínám, že by mě u některé z jejích knih tak dožral konec. Bohužel zůstalo mnoho otázek nezodpovězených, mnoho problémů nevyřešených. Já vím, je to kniha jak vystřižená z běžných životních situací, v nichž se ocitá každý z nás, a je pravdou, že se nezastavíme v určitém bodě, ve kterém jsme šťastní nebo nešťastní, ale jedeme pořád dál. A to je možná jedno z poselství knihy. Ke vztahu sester se raději nebudu vyjadřovat. Já sama jsem nejstarší ze tří, ale takhle se k sobě naštěstí nechováme. Autorka ovšem provedla úžasnou a sugestivní sondu do jejich myslí. Nebyla mi tedy příjemná ani jedna, sympatie jsem si schovala pro jejich maminku. Co dodat víc? Výborné čtení jako vždy.
Tato kniha byla pro mě zklamání. Těšila jsem se na první knihu od paní Soukupové, ale tato mě bohužel nechytla. Nicméně určitě zkusím jinou knihu od téže spisovatelky. Je to jednoduchý příběh - cesta na oslavu rodičů tří sester s dětmi. Nejzajímavější byl pro mne příběh maminky. Prostě jsem jen četla a četla, už jsem i přemýšlela že ji nedočtu, ale pak pokračovala a najednou konec - prostě nic mi tato kniha bohužel nedala. A docela mi chyběly uvozovky, takže ne vždy jsem si byla jistá, zda to co je napsáno si daná osoba jen myslí, nebo opravdu říká nahlas.
Díky této knize se Soukupová stala mojí oblíbenkyní. Ještě jsem se totiž nesetkala s jiným autorem, který by tak neskutečně výstižně a realisticky dokázal sepsat tyhlety vnitřní monology, kolotoče bez konce, proud neutuchajících myšlenek a toho všeho, co se nám všem honí hlavou. Takový je život, a proto je takhle kniha tak skvělá! I podruhé, potřetí. A ty rodinné frustrace, ukřivděnosti, nasranosti, bolístky, emoce a ne-emoce, to je mi bohužel taky blízké, až z toho -nejen pod sněhem- mrazí.
Soukupová je skvělá autorka... Toto je moje první kniha od super autorky a navíc české :-)
Přečtu si od ní asi všechny :-)
Kniha byla super. Četla jsem a najednou byl konec a já listovala jestli tam nejsou nějaké stránky někde schované. Kniha nebyla prostě ukončená,ale ve finále mě to vlastně vůbec nevadilo. Co mě trošku rozčilovalo,byly věty přes celou stránku :-)
Knížku jsem asi v půlce odložila a pak na ní myslela tak, že jsem jí prostě dočíst musela.
Styl vyprávění je zvláštní, nejvíc mi vadilo, že se jedna věc, celkem nepodstatná, řešila třeba na tři stránky. Ale celkově dobrý a tomu odpovídá i mé hodnocení.
Čtvrtá kniha od Petry Soukupový, co jsem přečetla a já ten její styl psaní prostě miluju. Sice, když se nad knížkou později zamyslím, tak si řikám, že samotný děj je jakoby o ničem, ale je tam hloubka. Nedokážu to úplně popsat, ale za mě super. Akorát si myslím, že by mohla být kniha kratší.
Styl vyborny, kniha fajn, pribeh zapletka vynikajuca, len ten taky “smrnc” v zavere tomu chybal, nieco, kvoli comu si clovek tu knihu rad zapamata.
Kniha dobrá, ale už mi to přišlo až moc dlouhé. Sestry, které se střídají v ICH formě. Dobrý nápad, postavy se prolínají, doplňují a odpovídají si v myšlenkách, což vytváří vtipné situace.
Tak nějak jsem se každou chvilkou ztotožňovala s jinou z nich, možná i to byl záměr autorky.
Na druhou stranu, tady to empatické noření se z postavy do postavy mne už vlastně i unavovalo. Proto říkám - možná až moc dlouhé.
Mně se styl psaní Petry Soukupové nikdy neomrzí, a každá knížka, kterou jsem od ní zatím četla, mě prostě maximálně bavila. I této dávám *****
Moje první kniha od paní Soukupové,zvláštní styl psaní,ale za čas jsem si zvxkla,tři sestry a jejich vzájemné vztahy,trochu každá z nás,
Štítky knihy
rodiče česká literatura sourozenci rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Ze začátku mě bavilo, jak je kniha psaná trochu jinak, než jsem v české literatuře zvyklá. Na konci jsem ale přemýšlela, proč nemohla být kratší. Na 150 stránek by se v pohodě vešlo to, co autorka rozvláčně popisovala na celých 360 stranách. Dočetla jsem to jen proto, že jsem očekávala, že to dopadne nějak nečekaně. No, bohužel. Dopadlo to tak, jak jsem už asi od 50. stránky tušila...