Pobřežní cesta
Raynor Winn
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455678/bmid_pobrezni-cesta-4Fl-455678.jpg
4
167
51
Teprve před několika dny se Raynor dozvěděla, že její manžel Moth trpí nevyléčitelnou nemocí. A k tomu právě přišli o dům a s ním i o práci. Nezbývá jim skoro nic – ani čas. A tak se rozhodnou vydat na pouť dlouhou tisíc kilometrů. Chtějí projít Jihozápadní pobřežní cestu, která vede po anglickém pobřeží, ze Somersetu přes Devon a Cornwall až do Dorsetu. Putují přímořskou krajinou, po útesech mezi mořem a oblohou a v batozích si nesou jen to nejnutnější. S každým krokem, každým dalším setkáním a potížemi, jimž musejí čelit, se z prosté pěší výpravy stává životní pouť. „Náš svět se měnil, jeho okraje bledly, jak nás cesta vedla mezi mořem, skalami a oblohou. Jako bychom postupně splývali s divočinou a cesta, kterou jsme kráčeli, jako by nás nesla úplně jinam.” Popis jejich putování je až brutálně upřímný. Raynor a Moth mají často hlad, nemají se kde umýt, ostatní se od nich s nedůvěrou odvracejí. Zároveň si ale stále dokážou uvědomovat krásu okolní krajiny. Jejich cesta je zároveň cestou k sebeuvědomění, k čirému prožitku těch nejzákladnějších věcí, k naději. Raynor a Moth jsou manželé ve středním věku, kteří ve Walesu provozují rodinnou farmu. Tu společnými silami opravili a vychovali zde své děti. Kvůli špatné investici ale ze dne na den o všechno přijdou a ocitnou se bez domova. Jen několik dnů nato se dozvědí, že Moth trpí vzácným degenerativním onemocněním. Když přemítají, co si počít, vzpomene si Raynor na knihu, kterou kdysi četla, a manželé se spontánně rozhodnou jít pěšky podél jihozápadního anglického pobřeží – značenou cestu dlouhou asi tisíc kilometrů. Za poslední peníze si koupí použitý stan a dva batohy a prostě vyrazí. Celou dobu musí vyžít pouze z osmačtyřiceti liber na týden.... celý text
Literatura světová Romány Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2020 , KazdaOriginální název:
The Salt Path , 2018
více info...
Přidat komentář
Kdyby Svatební cesta do Jiljí nebyla komedie, tak to vypadá takhle nějak. Člověk si uvědomí, na čem ve skutečnosti záleží, že stáří je věc relativní a ne, že "i cesta je cíl", ale že zejména cesta je cíl.
Pro sebe jsem si některé hlášky z knihy přebrala tak, že i když vás po padesátce budou ostatní považovat za staré, vy se stejně budete cítit mladí, bez ohledu na neduhy těla. A proto nemá moc cenu řešit to číslo v rodném listu.
Druhý poznatek je taky známé klišé, ale skutečně tady na světě nejde o materiální statky a štěstí je nezávislé na obsahu peněženky. I kdybyste přišli o střechu nad hlavou a peněz měli jen tak na přežití, můžete jít dál a dosáhnout spokojenosti.
Tahle knížka je dost motivační, i když to tak ze začátku nevypadalo.
Knížka rozhodně stojí za přečtení. Člověk si u ní uvědomí, jak se náš život může ve vteřině změnit. Jak je důležité nezůstat na místě, ale mít nějaký cíl. A že největší výhra je jít cestou (životem) s někým, koho milujete!
Zajímavá.
Neumím si představit, že bych tohle udělala, ale smekám před někým s takovou odvahou!
A
Úžasně motivující kniha - může vás někdo připravit o všechny sny ?
Cesta dvou padesátníků po západním pobřeží Anglie - kolem divokého Atlantiku ....
Sledovala jsem ji na mapě a nejvíce se mi líbilo plavání s delfíny v cornwallské zátoce ....
A závěr :
Nikdy a v žádném věku to nevzdávejte - život pro vás píše další kapitoly....
Život s námi má někdy jiné plány, než máme my s ním.. proto mě zaujal důvod, proč manželé vyrazili na cestu. Ale po přečtení si rikam, ze si autorka mohla cestu zdokumentovat a schovat doma, popripade vydavat clanky na blogu, na vydání mi to prijde malo. Jasne, potrebovala penize.
Víc by se mi libil pribeh kratsi, s vetsi davkou emoci a uvah o zivote, s mensi frekvenci opakovani toho, jak jsou staří. Jejich vek mi jako stáří neprijde. Ani na to, co se rozhodli podniknout.
Neprilis zajimavě pojate, ale presto jsem jim fandila. Prece jen jejich situace by polozila na lopatky kdekoho.
Kniha mě upoutala zajímavou obálkou a recenzí na fb. Pobřežní cesta určitě stojí za přečtení a také zamyšlení se, máte vše domov, děti, muže a vedete normální spokojený život a najednou nemáte vůbec nic. Přemýšlela jsem jak bych to řešila já, co bych si počala, nevim.
V knize sledujeme z počátku zoufalou myšlenku vydat se na dlouhou cestu po Pobřežní cestě, všechny útrapy a i krásné okamžiky putování naši dvojice. Je to nesmírně laskavé a krásné čtení. Je to kniha, která se čtenáři uloží do srdce a myslím, že si ji budu dlouho pamatovat.
Kniha inspirativní, plná emocí a zážitků z cesty. Putuji s batohem na zádech ráda a tenhle trek jsem si s autorkou a s chutí prožila.
První tři kapitoly, to je drtivý nástup- uvedení do problému.Nikoli virtuálního problému, pseudoproblému, ale do zásadního existencionálního rozhraní mezi před tím/ potom.Odyssea současníků z vyspělé západní kultury, která svou vyspělost demonstruje statistikama o bezdomovcích, tváří tvář jimi pohrdá, nechce ty nomády současnosti ani vidět ani cítit, svou vyspělost demonstruje výstavbou letních domků s výhledem na moře a tím, že slavným (Damien Hirst) otevírá zcela jiné perspektivy než těm bezejmenným.Je to zpověd poutníků, pro které je i přespávání v kempech s teplou vodou luxusem a kteří musí lavírovat, pokud chtějí hlavu složit, mezi soukromými ohrazenými pozemky, golfovými hřišti, venovními vojenskými trenažery- cvičišti a hranami přílivu na břehu mořském.Na to, co autorka prožívá, je čokoládového sentimentu poskrovnu.Ta naděje na závěr je jakoby vystřižená z děl nejlepších autorů magického realismu.Hluboké čtení!
Další kniha o chození, putování. Trochu smutná-ne vždycky se vydáte na cestu jen abyste jako dokázali, že jste dobrý, že jste dali trek a jaký super vybavení jste měli. Někdy vám už nic jinýho nezbejvá.
Kontempluji. Když je ta bronzová neděle.
A mám chuť na fish and chips.
Pobřežní cesta je krásná - jak kniha, tak ona cesta samotná, tedy Jihozápadní pobřežní stezka, obkružující anglické pobřeží. Raynor Winnová napsala pozoruhodnou prvotinu, která dokáže být naturalisticky syrová i lyricky poetická. Dokáže stejně živě vylíčit nádherné, temně modré zátoky s bílými kameny, pobřežní útesy a vřesoviště, lásku i sounáležitost, ale i déšť, puchýře, hlad, žízeň a beznaděj. Příběh je víc inspirující než všechny inspirační příručky dohromady.
Štítky knihy
anglická literatura putování divočina Cornwall nevyléčitelně nemocní pěší turistika anglické romány
Pobřežní cestaKniha Pobřežní cesta je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 203x |
| Čtenářské výzvě | 27x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 99x |
| Chystám se číst | 157x |
| Chci si koupit | 31x |
Skutečný příběh spisovatelky a jejího manžela o putování podél anglického pobřeží se mi velmi líbil, škoda že pro ně za tak neštastných podmínek.
Příjemné putování současnou Anglií, poznávání krajů a a lidí s minimem penezí a jídla.. Člověk pak vidí věci úplně jinak.
Budete jim držet palce az do konce knihy.
Velmi doporučuji poslech audioknihy, kterou načetla skvělá Dana Černá.