Přes písek

Druhý díl je výrazně akčnější než první. Nejvíc mě bavila nejmladší Axelrodka – působí svěže a její linka s Aňou je lidsky silná.

Celkově se mi jejich příběh líbil, ale trochu mi chyběla větší míra tragédie. Je to hodně pozitivní sci-fi, které mě emočně tolik netrápilo.

Jsem rád, že jsem tenhle originální svět mohl uzavřít a zažít.

Písečné potápění má určitě logické vědecké vysvětlení. Jen autor ho ani nenastínil a tím celý příběh pohřbil... do písku.

Hugh Howey mi po přečtení dvou dílů Písku k srdci nepřirostl. Jeho styl psaní mi nevyhovuje. Příběh působí neosobně, utahaně... připadal jsem si, jako když koukám na němý film. Něco zásadního tomu prostě chybělo. (Podobný pocit jsem měl už i u prvního dílu, tady se jen prohloubil). A zvláštně pojatá časová osa knihy tomu taky nepřidala. Děj knihy dobrý. Hezké zakončení.

Mrzí mě, že jsem si moc nepamatoval první díl, už je to dyl, co jsem ho četl. Ale vtáhlo mě to a musím uznat, že po pomalejším úvodu to nabralo pěkný grády .

Pokračování knihy Písek. Začíná atomovým výbuchem a pokračuje propletenýma příběh sourozenců. Kdo měl rád prvni knihu tak určitě doporučuji dokoupit i druhou. Za mě tedy čtivost pokračováním utrpěl trošku propad. Už to prostě nebylo tak čtivé. Stále ale hodnotím jak průměr na knihy s touto tématikou.

Komu se líbil Písek, zklamán nebude. Po proniknutí do originálního světa potápěčů v Písku rozehrává autor větší dílo, které překvapivě dobře navazuje. Je pravda, že čtenář musí být bedlivý, aby mu některý z detailů neutekl, ale celkově kniha plyne dobře a odhaluje některá tajemství, která byla dříve jen naznačená.

Silo to není, ale...

Po prvním tak nějak se táhnoucím písku se kniha přes písek opravdu rozjela a hltal jsem každé slovo. Velice doporučuji a doufám, že bude další díl, určitě by si to postavy z knihy zasloužily, je to krásně předpřipravené :-)

Hodnocení 90 %

Moc příjemný sprint.
Toto mohu doplnit ke komentáři, který jsem přidal předchozí Howeyho knize…

Čtivější než první díl to ano. Ale i tak se autor nepoučil ze svých chyb.

Možná jsem něco přehlédl nebo nepochopil, ale vadí mi, když je příběh postavený na procesech, jejichž fyzikální a biologický základ mně není vůbec jasný, resp. mně přijdou dost "ezo" ("potápění" a další zázračné manipulace s pískem). Rovněž se autor příliš nenamáhá s vysvětlením dalších souvislostí, ze kterých vyplývá jednání lidí. První kniha se mi líbila víc, i když má podobné nedostatky (alespoň pro mě).

Pěkné, četlo se to dobře. Na můj vkus dost postav, ale příběh to není špatný a potápění v písku to celé ozvláštňuje. Myslím, že přijde pokračování, ale kdo ví.

Žádná pecka to není.
Je, ale fakt, že je to o jednu hvězdu lepší než první díl. Opět chaotické ze spousty postav, otázek, které nejsou zodpovězeny a chvílemi hodně nudné. Přiznám se bez mučení, že už ani nevím jak skončil první díl a zda to nějak na sebe navazuje dějově, nebo postavami. Pokud nebude další díl, asi se nic hrozného ve světové literatuře nestane.

To byla pecka! Skoro se nedalo odtrhnout, konec nabral fakt spád, napínavé až do konce.

Povinná četba pokračování Howeyho Písku na pláži senegalského MBour měla setsakramentsky něco do sebe.

Howeyho Písek jsem loni hodnotil trošku níž. Byl jsem z něj jaksi zklamanej - možná to bylo porovnáváním s dokonalým Silem, nebo nevím. Každopádně Přes písek už mě chytlo podstatně víc. Možná kdybych si předtím dal Písek znovu udělal bych líp, protože spoustu postav a motivů jsem za ten rok přizapomněl a musel jsem bádat v paměti. Příběh v podstatě pokračuje tam kde skončil v předešlé knize a velmi ho oživily nové postavy (Violet, Aňa..). Poodkryje se trocha toho závoje nejistoty v jakémže světě se to vlastně pohybujeme, ale opravdu jen o trochu. Stále nevíte co je dál na východ ani na západ. Mě asi trochu nesmyslně bavilo si vzít mapu Spojených států a odpíchnout se od Danvaru (Denver) a sledovat kde se vlastně děj odehrává a překládat si zkomolené názvy na ty skutečné a tipovat "co, kde, kdo a proč". Howey probudil mou fantazii - takže 4*.

Moc mě baví tihle píseční potápěči a při čtení podvědomě zadržuji dech :D Kde je další díl?

Ani Přes Písek mě neuchvátil tak, jak to dokázala série i seriál Silo. Čte se to dobře, ale prostě to není Silo.

Přečteno týden po druhém díle, je to plnohodnotné pokračování. Čas skoro žádný neutekl, jdeme rovnou na věc. Svět se více otevírá, dostává se nám i pohledu z druhé strany barikády. Část toho co jsme se dověděli (a co si všichni myslely) není tak úplně pravda. A tak vše směřuje k druhému kolu souboje o budoucnost této písečné enklávy, opět to bude stát převážně na sourozencích.
Více se zapojí gangy i politika, víc je také akce a násilí. Protože kdo použil bomby jednou se nebude zdráhat je použít i podruhé. Děj se sice na konci uzavře, dostáváme ale spoustu dalších otázek a jen málo odpovědí.

Po nějaké době jsem sáhla po pokračování Písku. Trochu jsem zpočátku tápala v postavách, už se mi lehce vykouřily z hlavy.
Oproti prvnímu dílu poznáme pohled i z druhé strany. Od těch, kteří způsobili, že písek stále zasypává místo, kde hrdinové prvního dílu žijí. A není to pohled sympatický. Ti, co žijí v přívalech písku, jsou považováni za odpad a je nutno s nimi tak zacházet. To si myslí i malá Aňa, která přežila výbuch v Agylu. Že to je trochu jinak jí dochází až později.
Já jsem doufala, že se dozvím víc o Danvaru, o potápění, o minulosti a proč je svět rozdělen tak, jak je. Ale to v knize není. Teď je to spíše hra o moc, peníze a vliv. A to mě moc nebaví.