Písečná kosa

10 15. září

Když jsem někdy před rokem a něco četl „Údolí včel“, předsevzal jsem si, že si musím přečíst i „Kosu“ – vyprávění, z jehož těla Körner na popud režiséra Vláčila vyňal pomyslné žebro, aby z něho vytvořil krásný a tragický příběh křižáka Ondřeje.
I stalo se.
Písečná kosa představuje tematicky podobnou linku jako „Údolí“, jen je dějově bohatší a komplikovanější. Do vnitřního hledání svobody vstupují další prvky umocňující konflikt jedince – příslušníka vojenského církevního řádu – s jeho posláním a povinnostmi. Těmito prvky jsou ženy, konkrétně pohanské ženy, přinášející Alwinovi ze Sovince rozkoš bezstarostného života. Vykoupení hříchu, jež Alwin podstupuje, jen celkový dojem z knihy stvrzuje.
Na rozdíl od „Údolí“ je postava hlavního hrdiny formována jinak. Alwin není Ondřej, nenese v sobě jeho „akceschopnost“ a poddává se událostem.
Prostor, v němž se děj odehrává, je také výrazně širší.
Pokud se týká formy, jsou obě knihy rovnocenné. I v „Kose“ Körner pracoval s nádherným jazykem a - přestože se v románu objevuje více postav než v „Údolí“-, působí i tato kniha kompaktně, stroze – až goticky temně. Navzdory tomu vyprávění povzbuzuje čtenářovu imaginaci a vyvolává četné obrazy. Nezapírám, že moje představivost byla ovlivněna Vláčilovými filmy (Jak také jinak u tohoto autora?). Ono to není těžké, neboť charakter Körnerovy prózy k tomu vybízí - balada rozdělená do několika obrazů, do nichž je obraz – výsledek snění a představ - jako dějový prvek pevně zakomponován.
Na autorově stylu je patrné, že je výsledkem lehké ruky. Slova jakoby autorovi sama odlétávala od prstů a skládala se v „roj“, z něhož je i přes ponurost děje patrná čirá radost z vyprávění.
Druhá kniha tohoto autora mne utvrdila v tom, že časem budu pokračovat jeho dalším dílem.
Zařazuji do doporučených.

3 17.10.2018

Před otevřením knihy pro mě byla hlavním lákadlem tématika zaměřující se na historický střet mezi křižáky a Prusy. Paradoxem nakonec je, že o tento historický střet v knize zase až tak nejde a důraz je kladen především na postavy, jejich nesnáze, myšlenkové pochody a složité duševní rozpoložení. A to především u hlavního hrdiny Alwina, který pravidelně balancuje mezi tím, zda má být maximálně loajální svému poslání ve jménu řádu nebo se má nechat podvolit svým vnitřním myšlenkám, které jsou pravým opakem nastolené etikety a zvyklostí uvnitř řádu.
V této knize není nouze o propracované líčení krajiny, velkou pozornost spisovatel věnuje především moři, jeho chladnému pobřeží a strohým místnostem uvnitř řádového hradu, které knize přidávají na syrovosti a trudomyslnosti příběhu. Zkrátka a jednoduše...nečekejte moc odpočinkovou četbu:-).

2 17.04.2018

Impresionisticky laděný román odehrávající se v první polovině 13. století během křižáckých válek s Prusy a pokusů o christianizaci severu. Zjitřenou atmosférou prodchnutou všudypřítomným násilím, apokalyptickými vyhlídkami i celkovým pesimismem vůči civilizaci, který z příběhu vyzařuje, mi Körnerova kniha připomíná díla Cormaca McCarthyho. Zejména jeho nejvýznamnější dílo Krvavý poledník.

autor nezklamal, téma také ne. Lahůdka pro čtenáře a trvalá kniha do sbírky knih.

09.06.2015

Od Körnera jsem nečetl všechno a ani se k tomu nechystám.Znám Kosu, Údolí včel, Adelheid a Psí kůži a z těch mi přijde Kosa literárně nejlepší. Ty ostatní jsou "kafemlejnky."