Pianista
Władysław Szpilman
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/865/bmid_pianista-j5T-865.jpg
5
1098
231
Když v srpnu 1939 Hitlerova vojska přepadla bez varování Polsko, život mladého, talentovaného a úspěšného pianisty židovského původu Władysława Szpilmana se změnil k nepoznání: ztratil práci, rodinu i přátele, přežil strádání ve varšavském ghettu i mnohaměsíční ukrývání v bytech svých varšavských přátel a nakonec i varšavské povstání a totální destrukci města. Hned po ukončení války vylíčil Szpilman své zážitky v knize, nazvané původně Smrt města (1946), která však byla vinou polských stalinistů brzy stažena z oběhu a teprve po více než 50 letech vyšla znovu pod názvem Pianista. Pro mnoho lidí, zejména v Německu, se kniha stala senzací tím, co k ní bylo přidáno: poprvé publikovaný deník důstojníka wehrmachtu Wilma Hosenfelda, bez něhož by byl Władysław Szpilman nepřežil poslední týdny a dny války. Podle Szpilmanovy knihy natočil stejnojmenný film slavný americký režisér polského původu Roman Polański: jeho Pianista získal v roce 2002 Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes a byl odměněn dvěma Oskary.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2003 , AcademiaOriginální název:
Pianista , 1946
více info...
Přidat komentář
Pokolikáté už a stále šokující! Dobro a zlo v krystalické podobě. Děkuji za syrový, nezaujatý výklad, pomáhá překonat vše odporné.
Přečetla jsem už spoustu knih s tématikou druhě světové války a holocaustu, ale i tak mě stále udivuje, co jsou lidé schopni dělat si navzájem. Strhující příběh, přečtený jedním dechem. Jednoznačně doporučuji!
Bohužel jsem neviděl film, možná že byl emotivnější než kniha. Wladyslaw Szpilmann, polský klavírista virtuos popsal 6,5 roku svého života, z nichž zejména ty poslední čtyři roky byly hrůzným očistcem. Měl "štěstí" (velice relativní pojem v jeho případě). Zázrakem unikl selekci, na kterou doplatil zbytek jeho rodiny. Ironií osudu mu možná ke konci války zachránil život obyčejný důstojník wehrmachtu-v civilu učitel tím, že mu přinesl do skrýše jídlo, deku a kabát. Autor přežil, jeho (možná) zachránce zahynul v sovětském gulagu.
Pěkná kniha napsaná velmi kultivovaným jazykem, vycházející ze skutečného příběhu.
Líbilo se mi, že autor vlastně o nikom nemluvil zle... Samozřejmě popisuje strach, bezmoc..., ale i zlé skutky bere jako boj o život ne jako zlou vůli...
hodně silná kniha a hodně velkém štěstí a odvaze. Szpilman knihu napsal, aby se vyrovnal s prožitými hrůzami, s něčím, co normální rozum odmítá pochopit.
O této knize už bylo napsáno tolik,že nemám důvod moc toho dodávat.Snad jen,že životní příběh pana Szpilmana je téměř k neuvěření,ale co je vůbec pro dnešního člověka z období 2. SV pochopitelné a představitelné...
Tahle kniha je jedna velká výpověď člověka, který byl v nesprávný čas na nesprávném místě. Měla by být povinnou četbou, aby si lidé uvědomili, jako udělali v minulosti chybu a aby se již víckrát neopakovala!
Kniha o odvaze, o přežití, o bezmoci, o strachu ze smrti, ale zároveň o naději. Kniha o krutostech a o dobrodiní. O lidech podlých a o lidech dobrých, o ďáblech a andělech. Dnešní západní člověk si ani neumí představit, co tito lidé museli prožít, co všechno museli udělat a obětovat pro to, aby přežili. Tato a podobné knihy jsou i po letech nesmírně důležité. Nejenom, že nám připomínají a osvětlují minulé události z perspektivy jednotlivců, zároveň nám ukazují, že pohodlný život se velmi rychle může dost šeredně zvrtnout. A v těch okamžicích nás nezachrání nic jiného, než obyčejná náhoda a možná, když budeme mít opravdu štěstí, nějaký ten dobrosrdečný anděl strážný. Jednoznačně doporučuji.
Polanského film, je tak autentický, navíc se věrně drží knižní předlohy, takže mi poslech této knihy nedal nic nového. Nicméně, kdyby nebylo této knihy, nebyl by ani film. Nejvíc mě zasáhnul deníkový příběh Hosenfelda, protože to ve filmu není a je to neméně zajímavý příběh. Možná škoda, že v knize nebyl celý deníkový zápis, ale pouze výňatky. Knihu čte pan Písařovic a čte jí bez emocí jako stroj. Kdyby knihu načetl například pan Táborský, asi by to byl úplně jiný zážitek. Ale díky i za to. Pro mne to je nezapomenutelný příběh. Snad se z toho lidstvo poučilo a nedopustí již nikdy, aby se k moci dostal nějaký šílený fanatik.
Jak samotný příběh pianisty, má váhu i doslov - výňatky z deníků Němce, který mu pomohl, (kdo viděl film, ví).
Jinak prostě bez komentáře, to se nedá.
Pokaždé si říkám, že "už jsem na tohle téma četla všechno," ale jak je vidět, každý příběh, zejména ten autentický, má takovou zvláštní patinu, kterou budou popírat snad jenom hlupáci. Ignoranti budou tvrdit, že "už je přeci tolik let po válce." Nemyslím si, že podobné knihy někdy přestanou být důležité.
Nedůležití jsou lidé, kteří jimi z nějaké pohodlnosti opovrhují.
Příběh mladíka z Varšavy, který zažil neuveritelne hrůzy 2. svetove války. Kdysi jsem viděla film. Ale kniha obsahuje více podrobností. Situace se vyhrocuje úměrně blížícímu se končí války. Příběh, který děsí, ale od kterého se nedá utrhnout. Líčení čekání na smrt v samotě.
Tak jsem se opět k této knize vrátila, v rámci čtenářské výzvy. Nádherný příběh, bohužel ze smutné doby.
Tuto knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě a musím se přiznat, že se mi do ní ani trochu nechtělo. Dříve mnou tolik oblíbené téma druhé světové války se pro mě stává čím dál méně vyhledávaným. Jsem už opravdu přesycena vším tím utrpením. Naopak si čím dál víc uvědomuji, že je potřeba opravdu užívat a oceňovat dobu, ve které mám to štěstí žít - období míru a velké svobody. Toliko k mým pocitům, které předcházeli četbě. Co se samotné knihy týče, tak tu hodnotím velice kladně, ačkoliv toto hodnocení mi k tak smutnému tématu nesedí. Autor velice surrealisticky a čtivě popisuje dění v Polsku za druhé sv. války. Není to žádné lehké čtení, je v něm spousta bolesti a utrpení. Jako vždy jsem se neubránila myšlenkám, jak je to hrozné, jak nelidsky se k sobě lidé dokážou chovat. Kéž by z nás každá taková připomínka dokázala udělat lepší lidi.
Tuto knihu jsem četla poměrně dlouho. Wladyslaw Szpelman, pianista židovského původu, popisuje život ve varšavském ghettu po napadení Polska nacistickým Německem. Nejsilněji na mě zapůsobily poslední okamžiky, které Wladyslaw strávil se svou rodinou než mu navždy zmizela z jeho života a pak setkání s důstojníkem wehrmachtu Wilmem Hosenfeldem, bez něhož by se s největší pravděpodobností konce války nedožil. Nesmírně silný lidský příběh, který měl šanci spatřit světlo světa a dostat se ke svým čtenářům jen shodou nejrůznějších náhod, díky kterým Wladyslaw Szpilman 2. světovou válku přežil.
Silný a čtivý příběh. Autor si musel projít peklem. Mohu říci, že některé vyprávěné pasáže mě tak dostali, že jsem knihu musel na chvilku odložit a rozdýchat to!
No jako mel hodne velike stesti. Kniha byla citelna. Mam z ni ale takove rozporuplne pocity. Spis me bavil konec knihy.
Je obdivuhodné čím si přeživší holocaustu museli projít, aby si zachránili život. Tito lidé mají můj obdiv. Kniha se mi četla dobře.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno paměti, memoáry polská literatura židovská ghetta rozhlasové zpracování podle skutečných událostí Varšavské ghetto (1940-1943)
PianistaKniha Pianista je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 615x |
| Čtenářské výzvě | 546x |
| Doporučených | 161x |
| Knihotéce | 317x |
| Chystám se číst | 651x |
| Chci si koupit | 138x |
| dalších seznamech | 22x |
Vzpomínky Wladyslawa Szpilmana jsou velice podrobně a živě popsány, protože je autor sepsal hned po válce. Důvěryhodnost je zvýšena taky tím, že v textu není žádný nenávistný protinacistický duch. Svou objektivitou je válečný román o to děsivější.
Jako všechny příběhy z války i tento samozřejmě udává jasné svědectví zvěrstev válek a vybízí nás, abychom si vážili toho co máme a bojovali za mír. Kniha je pro mě ještě specifičtější, protože můžeme vidět myšlenky někoho, kdo byl v očích určité skupiny lidí zvířetem určeným k likvidaci. Je mi to o to bližší, protože vidíme jak se postupně z pohodového života, v podstatě stejného jaký prožíváme my, stane peklo na zemi. Vedl normální život, chodil do práce a byl se svojí rodinou, až jednoho dne přijeli nacisti a všechno, co nám připadá samozřejmé, mu na několik let ukradli.
Člověk se nestačil divit, kolikrát unikl smrti jen díky štěstí. On sám píše, že mu život zachránila jen jakási intuice, například když i přes naléhání paní Lewické neodejde ze svého úkrytu a není tak vystaven chaosu Varšavského povstání. Přitom jsem si vzpomněl na komiksovou knihu od Arta Spiegelmana, také popisující přežívání Žida za 2. sv. války, a uvědomil jsem si, že tato vysoká míra štěstí je společná oběma příběhům.