Pianista
Władysław Szpilman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470379/bmid_pianista-rku-470379.jpeg
5
1101
1101
Knihu Smrt města (Śmierć miasta,1946, č. 2003 pod názvem Pianista) nepsal autor ani tak pro čtenáře jako spíše pro sebe. Pomohla mu vyrovnat se s šokujícími událostmi, které během holocaustu zažil; vyčistil si díky ní hlavu i srdce a dokázal pak začít znovu. O svých válečných zážitcích totiž téměř vůbec nemluvil. Začátkem šedesátých let se některá nakladatelství pokoušela zpřístupnit tuto knihu dalším generacím čtenářů, ale vyšla až po více než padesáti letech v Německu, a v roce 2000 v Polsku. Ve Velké Británii a v USA byl román vyhlášen nejlepší knihou roku 1999 a v roce 2002 byl označen za nejlepší knihu roku i francouzským literárním časopisem Lire. Byl přeložen do mnoha dalších jazyků. V Čechách zatím vyšel jen jednou, a to v roce 2003. Filmová adaptace Romana Polańského z roku 2002 je nepochybně jedním z nejdůležitějších válečných snímků všech dob, protože přímo reálně rekonstruuje klima a kolorit doby a vypovídá o historické pravdě díky své jedinečné nestrannosti. Získala tři Oscary, Zlatou palmu v Cannes, deset polských Orlů a další významná ocenění. Jak řekl Adrien Brody při slavnostním přebírání Oscarů: „Tento příběh je varováním, ukazuje bolest, odlidštění a důsledky ohavných činů z doby války. A tak si přeji a doufám, že dnes i v budoucnosti tato kniha bude nadále významným příspěvkem k míru.“... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2018
,
Argo
Originální název:
Pianista , 1946
více info...
Přidat komentář
Přečteno za den. Byl jsem zvědavý i na knižní podobu filmu. K příběhu nemám slov musel bych se opakovat, když odsoudím napadení Polska Československa Francie a dalších.
Jak popíšete hrůzu války a holocaustu jen pár měsíců po tom, co skončila? Většina válečných výpovědí vznikla o mnoho let později, v době, kdy bolest trochu ustoupila a kdy sdílet vzpomínky bylo pro přeživší zvladatelné. Wladyslaw Szpilman se ze svých prožitých pěti let děsu vypsal hned po návratu. Jeho vyprávění je surové, psané s nevídanou neutralitou a nezúčastněností, jako by se události nestaly autorovi.
je to uz strasne davno, co jsem videla film a po x probdelych nocich jsem se zarekla, ze neco tak strasnehn (coz vlastne znamena dokonale natoceneho) uz videt vickrat nezvladnu a slovo jsem dodrzela....
po tech asi patnacti letech jsem se odvazila vzit do ruky knihu a bohuzel mne zklamala, strohy pribeh, ktery dramata a hruzy vysekava jak Bata cvicky bez jakychkoliv emoci,
asi se to da pochopit, jak by tito lide mohli zit dal, kdyby si neudrzeli urcity emocionalni odstup
to, co si z filmu nepamatuji a co mi vehnalo slzy do oci, byl osud nemeckeho dustojnika, nejak jsem naivne doufala i v jeho dobry konec, a dostal mne doslov cele knihy
za hodnotu a obsah knihy bych dala treba ×20*, ale jako knize takove davam bohuzel jen 3*
jsem vdecna, ze polsti filmari byli schopni z teto zpovedi udelat neco tak do celeho tela se zapisujiciho, neco, co vam neda dlouho spat a porad plati: film uz si nikdy nepustim
Vzpomínky Wladyslawa Szpilmana jsou velice podrobně a živě popsány, protože je autor sepsal hned po válce. Důvěryhodnost je zvýšena taky tím, že v textu není žádný nenávistný protinacistický duch. Svou objektivitou je válečný román o to děsivější.
Jako všechny příběhy z války i tento samozřejmě udává jasné svědectví zvěrstev válek a vybízí nás, abychom si vážili toho co máme a bojovali za mír. Kniha je pro mě ještě specifičtější, protože můžeme vidět myšlenky někoho, kdo byl v očích určité skupiny lidí zvířetem určeným k likvidaci. Je mi to o to bližší, protože vidíme jak se postupně z pohodového života, v podstatě stejného jaký prožíváme my, stane peklo na zemi. Vedl normální život, chodil do práce a byl se svojí rodinou, až jednoho dne přijeli nacisti a všechno, co nám připadá samozřejmé, mu na několik let ukradli.
Člověk se nestačil divit, kolikrát unikl smrti jen díky štěstí. On sám píše, že mu život zachránila jen jakási intuice, například když i přes naléhání paní Lewické neodejde ze svého úkrytu a není tak vystaven chaosu Varšavského povstání. Přitom jsem si vzpomněl na komiksovou knihu od Arta Spiegelmana, také popisující přežívání Žida za 2. sv. války, a uvědomil jsem si, že tato vysoká míra štěstí je společná oběma příběhům.
Pokolikáté už a stále šokující! Dobro a zlo v krystalické podobě. Děkuji za syrový, nezaujatý výklad, pomáhá překonat vše odporné.
Přečetla jsem už spoustu knih s tématikou druhě světové války a holocaustu, ale i tak mě stále udivuje, co jsou lidé schopni dělat si navzájem. Strhující příběh, přečtený jedním dechem. Jednoznačně doporučuji!
Bohužel jsem neviděl film, možná že byl emotivnější než kniha. Wladyslaw Szpilmann, polský klavírista virtuos popsal 6,5 roku svého života, z nichž zejména ty poslední čtyři roky byly hrůzným očistcem. Měl "štěstí" (velice relativní pojem v jeho případě). Zázrakem unikl selekci, na kterou doplatil zbytek jeho rodiny. Ironií osudu mu možná ke konci války zachránil život obyčejný důstojník wehrmachtu-v civilu učitel tím, že mu přinesl do skrýše jídlo, deku a kabát. Autor přežil, jeho (možná) zachránce zahynul v sovětském gulagu.
Pěkná kniha napsaná velmi kultivovaným jazykem, vycházející ze skutečného příběhu.
Líbilo se mi, že autor vlastně o nikom nemluvil zle... Samozřejmě popisuje strach, bezmoc..., ale i zlé skutky bere jako boj o život ne jako zlou vůli...
hodně silná kniha a hodně velkém štěstí a odvaze. Szpilman knihu napsal, aby se vyrovnal s prožitými hrůzami, s něčím, co normální rozum odmítá pochopit.
O této knize už bylo napsáno tolik,že nemám důvod moc toho dodávat.Snad jen,že životní příběh pana Szpilmana je téměř k neuvěření,ale co je vůbec pro dnešního člověka z období 2. SV pochopitelné a představitelné...
Tahle kniha je jedna velká výpověď člověka, který byl v nesprávný čas na nesprávném místě. Měla by být povinnou četbou, aby si lidé uvědomili, jako udělali v minulosti chybu a aby se již víckrát neopakovala!
Kniha o odvaze, o přežití, o bezmoci, o strachu ze smrti, ale zároveň o naději. Kniha o krutostech a o dobrodiní. O lidech podlých a o lidech dobrých, o ďáblech a andělech. Dnešní západní člověk si ani neumí představit, co tito lidé museli prožít, co všechno museli udělat a obětovat pro to, aby přežili. Tato a podobné knihy jsou i po letech nesmírně důležité. Nejenom, že nám připomínají a osvětlují minulé události z perspektivy jednotlivců, zároveň nám ukazují, že pohodlný život se velmi rychle může dost šeredně zvrtnout. A v těch okamžicích nás nezachrání nic jiného, než obyčejná náhoda a možná, když budeme mít opravdu štěstí, nějaký ten dobrosrdečný anděl strážný. Jednoznačně doporučuji.
Polanského film, je tak autentický, navíc se věrně drží knižní předlohy, takže mi poslech této knihy nedal nic nového. Nicméně, kdyby nebylo této knihy, nebyl by ani film. Nejvíc mě zasáhnul deníkový příběh Hosenfelda, protože to ve filmu není a je to neméně zajímavý příběh. Možná škoda, že v knize nebyl celý deníkový zápis, ale pouze výňatky. Knihu čte pan Písařovic a čte jí bez emocí jako stroj. Kdyby knihu načetl například pan Táborský, asi by to byl úplně jiný zážitek. Ale díky i za to. Pro mne to je nezapomenutelný příběh. Snad se z toho lidstvo poučilo a nedopustí již nikdy, aby se k moci dostal nějaký šílený fanatik.
Jak samotný příběh pianisty, má váhu i doslov - výňatky z deníků Němce, který mu pomohl, (kdo viděl film, ví).
Jinak prostě bez komentáře, to se nedá.
Pokaždé si říkám, že "už jsem na tohle téma četla všechno," ale jak je vidět, každý příběh, zejména ten autentický, má takovou zvláštní patinu, kterou budou popírat snad jenom hlupáci. Ignoranti budou tvrdit, že "už je přeci tolik let po válce." Nemyslím si, že podobné knihy někdy přestanou být důležité.
Nedůležití jsou lidé, kteří jimi z nějaké pohodlnosti opovrhují.
Příběh mladíka z Varšavy, který zažil neuveritelne hrůzy 2. svetove války. Kdysi jsem viděla film. Ale kniha obsahuje více podrobností. Situace se vyhrocuje úměrně blížícímu se končí války. Příběh, který děsí, ale od kterého se nedá utrhnout. Líčení čekání na smrt v samotě.
Tak jsem se opět k této knize vrátila, v rámci čtenářské výzvy. Nádherný příběh, bohužel ze smutné doby.
Tuto knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě a musím se přiznat, že se mi do ní ani trochu nechtělo. Dříve mnou tolik oblíbené téma druhé světové války se pro mě stává čím dál méně vyhledávaným. Jsem už opravdu přesycena vším tím utrpením. Naopak si čím dál víc uvědomuji, že je potřeba opravdu užívat a oceňovat dobu, ve které mám to štěstí žít - období míru a velké svobody. Toliko k mým pocitům, které předcházeli četbě. Co se samotné knihy týče, tak tu hodnotím velice kladně, ačkoliv toto hodnocení mi k tak smutnému tématu nesedí. Autor velice surrealisticky a čtivě popisuje dění v Polsku za druhé sv. války. Není to žádné lehké čtení, je v něm spousta bolesti a utrpení. Jako vždy jsem se neubránila myšlenkám, jak je to hrozné, jak nelidsky se k sobě lidé dokážou chovat. Kéž by z nás každá taková připomínka dokázala udělat lepší lidi.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno paměti, memoáry polská literatura židovská ghetta rozhlasové zpracování podle skutečných událostí Varšavské ghetto (1940-1943)
Na knize je znát, že ji nepsal spisovatel. Wladyslaw Szpilman popisuje vlastní prožitky tak trochu dokumentárním stylem, jak se mu vybavují. Brutální scény popisuje odosobněně, jako tvrdou realitu, ale bez emocí.
Autor popisuje válečnou Varšavu, zavření Židů do ghetta, zachycuje jak přežívali ze dne na den. Později líčí jejich odvážení, v té chvíli neznámo kam. On sám neodjel, ale dva roky se skrýval v opuštěných domech, hladověl, žil ze dne na den. V závěru mluví i o německém důstojníkovi, který mu pomohl přežít.
Kniha vyprávěná člověkem, který hrůzy holocaustu osobně zažil, bude mít vždy mimořádnou hodnotu.