Pianista
Władysław Szpilman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470379/bmid_pianista-rku-470379.jpeg
5
1101
1101
Knihu Smrt města (Śmierć miasta,1946, č. 2003 pod názvem Pianista) nepsal autor ani tak pro čtenáře jako spíše pro sebe. Pomohla mu vyrovnat se s šokujícími událostmi, které během holocaustu zažil; vyčistil si díky ní hlavu i srdce a dokázal pak začít znovu. O svých válečných zážitcích totiž téměř vůbec nemluvil. Začátkem šedesátých let se některá nakladatelství pokoušela zpřístupnit tuto knihu dalším generacím čtenářů, ale vyšla až po více než padesáti letech v Německu, a v roce 2000 v Polsku. Ve Velké Británii a v USA byl román vyhlášen nejlepší knihou roku 1999 a v roce 2002 byl označen za nejlepší knihu roku i francouzským literárním časopisem Lire. Byl přeložen do mnoha dalších jazyků. V Čechách zatím vyšel jen jednou, a to v roce 2003. Filmová adaptace Romana Polańského z roku 2002 je nepochybně jedním z nejdůležitějších válečných snímků všech dob, protože přímo reálně rekonstruuje klima a kolorit doby a vypovídá o historické pravdě díky své jedinečné nestrannosti. Získala tři Oscary, Zlatou palmu v Cannes, deset polských Orlů a další významná ocenění. Jak řekl Adrien Brody při slavnostním přebírání Oscarů: „Tento příběh je varováním, ukazuje bolest, odlidštění a důsledky ohavných činů z doby války. A tak si přeji a doufám, že dnes i v budoucnosti tato kniha bude nadále významným příspěvkem k míru.“... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2018
,
Argo
Originální název:
Pianista , 1946
více info...
Přidat komentář
Další silný příběh z tvrdého období, který upoutal a dojal. I když mám většinou vždy raději knížky než filmové verze, v tomto případě je to 1:1.
Už dřív mě naprosto ohromil stejnojmenný film, když jsem zjistila, že byl natočen podle knížky, bylo mi víc než jasné, že si ji budu muset v nejbližší době přečíst. A dobře jsem udělala, tenhle příběh je jedním slovem neuvěřitelný. Jde o skutečný příběh, který byl sepsán hned po skončení války. Strohý styl, kterým je napsán mu ještě přidává na autenticitě. Příběh vás prostě vtáhne a nepustí, aspoň mě nepustil, knížku jsem prostě nemohla odložit ani za nic. Skvělým dodatkem je část deníku Němce Hosenfelda, který pomohl Splizmanovi ve zcela vypleněné a vylidněné Varšavě přežít. Ale nejvíc mě zaujal "doslov" sepsaný Spilzmanovým přítelem Wolfem Biermannem. Přidává k příběhu další fakta, zamýšlí se nad různými věcmi a klade otázky, které donutí člověka přemýšlet. Tahle kniha na mě udělala fakt velký dojem a něco ve mě zanechala, určitě doporučuji přečíst, knížek, které by mě takhle ohromily, moc není.
Problém je, že i když je to pravdivý příběh, je to psáno stylem, který výrazně ubírá na celkovém emocionálním prožitku. Nešikovnost popisu, přehnaná strohost, jednoduché věty, bez výraznější gradace. Po emocionální stránce i po stránce představivosti a atmosféry je film v tomto příapdě skutečně výrazně lepší.
I v tomto případě srovnávám film a knihu, film byl udělaný nádherně, kniha samozřejmě taky, ale mě více oslovil film. Poutavý příběh z válečného období je zárukou kvalitního čtení. Je to reálný pohled autora za dob války v Polsku. Vše tam popisuje, tak jak to bylo, bez žádných příkras či kudrlinek. Je to zase trošku jiný úhel pohledu, který vás rozhodně upoutá, proto doporučuji knihu k přečtení a následně shlédnutí filmu.
Neuvěřitelně silný příběh o lidské touze přežít v nelidských podmínkách umocněný vědomím, že se nejedná o pouhou fikci, ale o skutečné události, které se bohužel opravdu staly. Autenticita výpovědi polského Žida přeživšího až těžce uvěřitelnou a šokující krutost druhé světové války ve vás vyvolá celou řadu pocitů - od empatie k lítosti až k zhnusení nad tím, co všechno bylo v té době vůbec možné. Jedno z těch děl, které bych bez váhání zahrnula do školních osnov v rámci povinné četby. Žákům dá rozhodně víc, než mnohdy suchý kantorský výklad plný okleštěných faktů. K filmovému zpracování už nemám co dodat - naprosto bravurní!
Moc zajímavá knížka. Autor není povoláním spisovatel a svůj životní příběh nepřikrášluje žádnou literární stylizací. Myslím, že je to mnohem působivější a výstižnější, než kdyby stejné téma přepracoval zkušený literát. Doporučuji všem.
film byl dokonalý.. kniha nezajímavá.. alespoň pro mě.. Je to silný příběh, ale špatně napsán, jelikož to nepsal spisovatel... Myslím že kdyby to nějaký spisovatel přepracoval, mohlo z toho být báječné dílo.
Po nadšení z filmu pro mě kniha byla docela zklamáním. Chápu, že Szpilman nebyl spisovatel, že to sepsal s odstupem a není to deník. Ale stejně mě to nebavilo, i když to možná zní vzhledem k tématu zle.
Dodatek - deník němce, mě naopak zajímal hodně.
Velmi působivá kniha a to nejenom námětem, který je přirozeně silný sám o sobě. Podobně jako např. u Harrerova 7 let v Tibetu z Pianisty čiší, že ji nepsal spisovatel, literát, poeta, ale člověk odlišné profese. Věty jsou strohé, autor situace výrazně nehodnotí, neodbíhá k jiným dějovým linkám, jen naturalisticky popisuje bez příkras ale i bez záměru gradovat či šokovat za každou cenu, svůj vlastní příběh. A tato naprostá autenticita zevnitř událostí působí právě tím silným dojmem, kterého nedosáhnou mnozí autoři rádobyhistorických románů omílající stale jedno a totéž dokola a ve skutečnosti klouzající pouze po povrchu.
Gradací knihy jsou pak závěrečné kapitoly deníku německého důstojníka i dovětek o zákazu vydání knihy po nástupu komunismu v Polsku. Neméně dobrý je i film.
Na závěr do písmene podepisuji komentář Addie o úctě, kterou po přečtení chovám k uvedeným lidem.
Zpověď Polského pianisty, který se dokázal přenést a své hrůzné zažitky vypráví hned po válce. Má můj velký obdiv, kolik toho dokázal vydržet, ztratil všechno. Velmi mě dojala dobrosrdečnost Hosenfelda a jeho názory psané v deníku mi byli tolik sympatické, dost zajímavé jsou i poznámky na konci knihy. Nemám co vytknout :-)))
Přečteno několikrát. Lepší knížka než film i když Polanski jako režisér nezklamal a Adrien Brody do toho dal taky kus sebe. Já mám raději knížku, kde si to můžu vychutnat podle svého.
Nebylo snadné se při poslechu Chopina (který až příliš pasoval do atmosféry četby) seznamovat se Szpilmanovou životní cestou s vědomím, že jde o nic než pravdu.
Nelze ani vyjádřit, jakou úctu po přečtení chovám k němu, Hosenfeldovi a životům milionů dalších válkou postižených.
Jako u každé knihy s námětem příběhu z období druhé světové války, který je ještě ke všemu pravdivý, i tato v člověku mnoho zanechá.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno paměti, memoáry polská literatura židovská ghetta rozhlasové zpracování podle skutečných událostí Varšavské ghetto (1940-1943)
Silný příběh,hezká kniha,ale film je lepší!