Pí a jeho život
Yann Martel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1537/bmid_pi-a-jeho-zivot-Jp3-1537.jpg
4
964
221
Po tragickém ztroskotání japonské nákladní lodi Tsimtsum, převážející bývalého ředitele zoo s rodinou i jeho zvířata z Indie do Kanady, se na rozbouřené hladině Tichého oceánu pohupuje osamělý záchranný člun. Posádka člunu se skládá z hyeny skvrnité, zebry (se zlomenou nohou), samice orangutana Bublinky, dvoumetrákového bengálského tygra – a šestnáctiletého indického chlapce jménem Pí. Kulisy jsou připravené pro jeden z nejpozoruhodnějších anglosaských románů současnosti. Román Pí a jeho život (Life of Pi, 2001) mladého kanadského spisovatele Yanna Martela (*1963) je formativní dílo plné ohromující imaginace. Inteligentní humor, neustálá konfrontace člověka a jeho náboženských vyznání se světem zvířat, mytologický rozměr a působivé poselství románu těší a okouzlují čtenáře na celém světě. Promyšlená struktura, překvapivý konec a neobvyklá šířka záběru navíc zaručují, že se ke knize budete chtít znovu a znovu vracet. Kniha, ověnčená několika cenami včetně britské Man Booker Prize, byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Life of Pi , 2001
více info...
Přidat komentář
Moc pěkný příběh chlapce Pí, který zůstal sám s tygrem ve člunu uprostřed oceánu. Závěr dává smysl a fantazie jede na plné obrátky. Mě se knížka líbila, nyní můžu kouknout na film :)
Mám čtenářské déjà vu: stejně jako u nedávno čteného Světa podle Prota jsem znala díky filmu děj i pointu (dá-li se to tak nazvat), a to mi umožnilo UŽÍT SI četbu v pravém slova smyslu. V tomto případě tedy neřešit, co je pravda a co ne, i přes ponětí o konci se nechat strhnout příběhem, poddat se autorově fantazii a jeho krásným a drsným popisům přírody, prožívat strach i naději v boji o život, ocenit humor, zdánlivě nepatřičný, protože se týká víry a církví. A říci si (opět, stejně jako u zmiňovaného Prota): ano, VŠECHNO je to pravda! Protože i samotnému vypravěči, který původně celou pravdu znal, se mění fakta v nespolehlivé vzpomínky, které si vědomě i nevědomě upravuje. Pro mě má v tomto smyslu fantastický příběh stejnou hodnotu jako realita, vlastně i vyšší, pokud funguje – což tady pro mě naprosto ano.
Ještě poznámku k tomu, že díky tomuto příběhu uvěříte v Boha. Myslím, že je to řečeno s nadsázkou. Bezvěrec ve mně spíše říká, že takové příběhy ve mně posilují víru v člověka, v jeho schopnost vypořádat se se vším – v životě i ve své hlavě.
Když jsem četla tuto knihu, tak jsem pravidelně chodila pozdě s výmluvou "četla jsem knížku a přejela zastávku". Někdy i víc jak jednu. Málem jsem nešla spát.
Ne, přečtu poměrně dost knížek za rok a tohle se mi nestává.
Viděl jsem zfilmovanou verzi, a přestože si ji nepamatuji nijak podrobně (vybavuje se mi spíš ta vizuální nádhera), zůstalo mi v hlavě dost na to, abych věděl, jak chlapcův příběh číst. A vůbec mi to nevadilo, naopak. Sice jsem přišel o ten šokující zvrat v závěru, ale to jsem oželel, na podobné věci si v literatuře stejně moc nepotrpím. Zato jsem – jako informovaný čtenář – dostal možnost pohlížet na plavbu na záchranném člunu z více pohledů, ve více vrstvách, to mě bavilo a drželo moji pozornost. A také to mírnilo moji nevoli z nerealističnosti příběhu, protože ono přece nejde vyčítat nevěrohodnost zažívaných situací postavě, jejíž nevěrohodnost je vlastně interpretačním klíčem :-)
Yann Martel je elegantní vypravěč, zdá se, že dokázal vložit do svého románu ty správné ingredience ve správných poměrech. Literární ocenění a široká obliba jsou toho důkazem. Na mě však místy docela nepříjemně působil pociťovaný nesoulad mezi formou a obsahem – mezní situace, ve které se Pí ocitl mi neladila s jeho ironií, sebeironií a svěžím stylem psaní obecně. Například, když se Pí vyskytne tváří tvář útokem hrozící šelmě, hlavou mu proběhne toto: „Doraz mě. Ale prosím, udělej to rychle. Přepálená pojistka už by se neměla dále namáhat.“ Těžko věřit, že by si vystrašené dítě v ohrožení života formulovalo věty zrovna takto. (Ale samozřejmě vím, že za příběhem o tygru je jiný příběh, že Pí vlastně vypráví něco jiného, než vypadá, že vypráví, takže fakt, že se při pohledu na tygra jeho mysl nechová jako při pohledu na tygra je možná autorův záměr, že je to součást plánu. Uf, tahle postmoderna! :-)
Duchovní rozměr románu mi přišel jako jeho nejslabší část. Martel sice často trefí nějakou svojí myšlenkou hřebík na hlavičku a jeho tolerantní přístup ke světovým věroukám je sympatický, ale přestože Pí pluje po širém moři nekonečně dlouho, na hlubinu s námi nezajede.
Představa člověka, který je věřícím tří světových náboženství je sice na první pohled krásná – jako protiklad proti často kruté nesmiřitelnosti a neochotě nahlížet na cizí církve s láskou, nebo alespoň s pochopením -, ale dokonale nereálná. Abych nebyl špatně pochopen: například křesťan může mít hluboce rád hinduistu jako člověka, může mnoho aspektů z jeho víry vnímat jako inspiraci pro svůj vlastní spirituální život, může respektovat, že pro jiného člověka je vhodnější jiný způsob uctívání Boha, než je ten křesťanský. Sám jsem toho ilustrací: jsem katolík s hlubokou úctou k judaismu a jsem přesvědčen, že židovská tradice sebezpytu a houževnatého hledání pravdy by křesťanům dramaticky prospěla. Ale křesťan nemůže považovat vzkříšení Krista za nejdůležitější bod dějin lidstva a zároveň nepovažovat, to prostě nejde. Je to podobné jako v partnerských vztazích, také nejde mít tři manželky a podle potřeby si z nich vyzobávat to nejlepší. Důležitost vztahu si vyžaduje výlučnost.
Pí a jeho život nenudí a zdá se mi, že opravdu přesahuje běžnou produkci dobrodružných knih, nabídne řadu podnětu k přemýšlení. A jestli je to příběh, po kterém uvěříte v Boha? To se mi sice moc nezdá, ale proč vlastně ne? Znám člověka, který definitivně uvěřil v Boha při poslechu slovenského bigbítu, tak proč by Bohu neposloužil jako evangelizační nástroj postmoderní román :-)
Nejspíš jsem četla jinou verzi než všichni ostatní, ale kniha mě nebavila. Jediné zajímavé místo byl konec knihy ve kterém se člověk musí rozhodnou, který příběh je pravdivý. Nebo taky nemusí.
Opět mě to přesvědčilo o tom, že ne vše co je vychvalováno, stojí opravdu za to.
Neuvěřitelný příběh, kterému jsem přesto uvěřila do posledního slova. Dvě věci mě okouzlily - spisovatelův popis zvířat všeho druhu a jejich chování v rámci celé knihy a víra v Boha, kterou měl Pí. Jemu se dostalo daru poznat tři náboženství a vybrat si z nich to podstatné - všechna mu připadala krásná a v každém si svého Boha našel. To mě přivádí na myšlenku, že v každém náboženství, pokud není ovlivněno fanatismem je spousta krásy, lásky a laskavosti. Ale jako v knize (to bylo povyku, když to prasklo, že by byl hinduista, muslim a křesťan v jednom) ani v dnešním světě není možné je propojit, protože mají i své zákony, svá dogmata, která svazují a nedovolí, aby se projevila pouhou láskou k bližním. To se stává jenom v pohádce nebo v krásném příběhu napsaném na papíře. Jsem moc ráda, že jsem si z knih, které se mohou pyšnit získáním Man Bookerovy ceny vybrala ke čtení právě tuto. Čtenářská výzva mi rozšiřuje čtenářské obzory, pouštím se i do knih, po kterých bych dříve asi nesáhla a které mě většinou velice příjemně překvapí, zrovna jako tato.
Co napsat o této knize. Vybrala jsem si jí kvůli výzvě, ale nakonec nelituji. Je to zase něco jiného než jsem zvyklá číst. Byly chvíle, kdy jsem myslela, že knihu odložím, ale jinak vcelku byla čtivá, chvílema dost drastická....Závěr byl pro mě taky překvapující, težko říct, jestli věřit nebo ne...
Velmi neobvyklý příběh! Moc se mi líbilo líčení života Pí, cesta na lodi byla fascinující! Ale příslib z počátku knihy - ten jsem nenašla.
Já se té knihy strašně bála...pořád jsem jí odkládala a četla jiné a jiné, ale pak přišla asi ta správná chvíle a já po ní sáhla stylem - tak jdeme na to, ať to máme za sebou!
A závěr? Strach byl zbytečný, příběh krásný, místy drsný, neuvěřitelný a já přesto věřím, že se stal. Konec mě rozsekal, najednou jsem nevěděla čemu věřit...ale já se prostě rozhodla věřit. :)
Já se tedy k nadšení nepřipojím. Knihu Pí a jeho život bych si asi nikdy dobrovolně nepřečetla, ale výzva je výzva, a ze všech titulů, co získaly Man Bookerovu cenu, mi připadala nejsnesitelnější (taky proto, že McEwanův Amsterodam se mi nepodařilo sehnat). Knihu jsem odložila snad tisíckrát. Vědomí, že ji musím nejprve dočíst a teprve pak číst knihy, na které se už dlouho těším, mi znemožňovalo čtení vůbec. První část knihy mě prostě nebavila. Vím, že by se bez ní pozdější příběh neobešel a že je konstruován na základě dříve nabytých vědomostí, ale autorovy zdlouhavé popisy náboženství a chování zvířat nebyly nic pro mě. Ani samotný příběh na moři mě nijak zvlášť nezaujal, do čtení jsem se musela vážně nutit. A alternativní příběh? Byl příliš krátký a osekaný na to, abych mu mohla uvěřit a aby mě mohl odpoutat od původního příběhu. Ano, držím se zuby nehty základního příběhu se zvířaty, protože mi prostě nepřijde nesmyslný nebo neuvěřitelný. K tomu druhému mám naopak spousty výhrad.
Celkově je příběh opravdu chytrý, dobře vystavěný, nutí vás přemýšlet nad souvislostmi, nad otázkou pravdy a pravděpodobnosti. Ale vypravěčský styl mi nesedl. Spisovatel udělal z hlavního hrdiny patetického uplakánka, se kterým jsem se prostě nemohla ztotožnit. Ano, dokázal si na moři poradit, ale opravdu chápu (i když si samozřejmě nedokážu představit), jak strašná je mořská lepra, nebo mazlavé sucho v ústech, tudíž autor nemusí pořád dokola opakovat do omrzení slova jako utrpení a zoufalství. Takže ačkoli byl příběh opravdu zajímavý, kvůli stylu se k němu už nikdy nevrátím.
Kniha do sebe skvěle zapadá a každá informace má své místo - příběh je výborně promyšlen. Bavily mě všechny 3 knihy (život v ZOO, život trosečníka i život v racionálně založené společnosti). Občas dost naturalistické, magické a fantaskní. Závěr mě odboural. Zůstává ve mě víra v příběh a zároveň racionální pochybnost. Prošel jsem přesně těmi stádii pochybností a odmítnutí, které autor chtěl. Pohrál si se mnou a mě se ten nápad líbil. Je mi jasné, že několik dní tuhle knihu nedostanu z hlavy. Což je důkaz velmi dobrého díla.
Ze začátku jsem myslela, že kniha nebude nic moc. Byla napsaná čtivým způsobem, ale bylo to, jako bych četla deník, šlo převážně o události a vzpomínky ze života Pího do této knihy nezapadající. Jak jsem ale pochopila, bez této pasáže by kniha později nedávala smysl. Pak se mrknutím oka úplně všechno obrátilo a změnilo do něčeho, co se vymykalo mé představivosti. Dopodrobna se tu popisovaly až brutální a krvelačné scény, scény o přežití, na které je potřeba silný žaludek. Tato část knihy byla, ač drsná, pravděpodobně nejlepší. Ke konci už to jenom více sláblo a sláblo. Zakončení bylo až příliš fantaskní a podle mého se ke knize nehodilo.
Nehledě na to, jestli je příběh pravdivý, nebo ne, kniha byla v jistých ohledech poučná, například v tom, do jakého stavu zoufalství může člověk klesnout a co přitom všem dokáže. Rozhodně posunula mou hranici únosnosti toho, co ještě snesu.
Mnohé scény jsou kruté, drsné, nechutné, neuvěřitelné. Mnohé nás nutí přemýšlet. Mnohokrát jsem ji odložila, že takový nesmysl číst nebudu, ale stálo za to ji dočíst a vím, že si ji budu pamatovat hodně dlouho.
Autor nás vtáhne do fantastického, napínavého příběhu, kde mladý hoch bojuje o svůj život s rozbouřeným oceánem, hladovým tygrem a svojí vlastní hlavou, a jako bonus nám nabídne životní moudra, se kterými musíme jen souhlasit. Nakonec nám nabídne dvě verze příběhu. Jednu fantaskní, neuvěřitelnou, magickou a druhou krutou, nelítostnou a lidskou. Která verze příběhu je pravdivá? A není spíše důležitější, čemu chceme v životě věřit? Nebo se raději přikloníme k první verzi, protože zvířecí vraždy můžeme obhájit pudy, ale zabití lidskou rukou můžeme přisoudit pouze krutosti a sobeckosti?
Tuto knihu jsem četla už kdysi dávno na střední, ale nikdy na ni nezapomenu. Teď se mi to vybavilo kvůli Čtenářské výzvě. Skvělý nápad, výborně zpracováno, ale mám takový pocit, že jsem si na konci nebyla jistá, jak to vlastně dopadlo. Asi si to budu muset přečíst znovu.
S Man-Bookerovou cenou se poji urcita prestiz, ale v tomto pripade, nemuzu si pomoci, nezaslouzene. Uprimne jsem cekal vic nez trivialni filozofovani a mnozstvi libovolne vylozitelnych paralel. Uz pri cteni predmluvy sem mel neblahe tuseni, ze se to nebude vyvijet dobre a dal se to jen potvrzovalo. Prvnich tretina knihy je naprosto zbytecna, coz trochu dokazuje i fakt, ze v audio verzi knihy tato cast textu temer nebyla pouzita. Survival cast na mori, gradujici nekde kolem 3/4 knihy po me byla nejstravitelnejsi, ale i tam se obcas vluodily otravne teologicko-filozoficke vsuvky a nekoncici vycty zvirat, vybaveni, ukolu a podobne. Nektere z techto vyctu zabraly i celou stranku a jejich smysl mi unikal. Zaver mi prisel hodne hekticky a citil jsem z nej akorat snahu vsechen predchozi text prodat za vyssi cenu nez za jakou stoji - I am not buying it.
Nakonec bych asi pripojil kratky uryvek k dokresleni dojmu.
"Když jsem odcházel do školy, vyprovázel mne nejen vlídný úsměv mé matky, ale i pohled bystrooké vydry, urostlého bizona amerického a protahujících se a zívajících orangutanů. Pod některými stromy jsem musel zvedat hlavu, aby mě nepřekvapil páv s naléhavou potřebou se vyprázdnit. Raději jsem chodil pod stromy, na kterých spali zavěšení kaloňové – jediný útok, kterého jsem se tak mohl brzy ráno obávat, byl pronikavý netopýří koncert plný pištění a švitoření. Po cestě ze zahrady jsem se někdy zastavil u terárií, abych se podíval na nablýskané, zářivě zelené, žlutomodré nebo hnědozelené žáby. Jindy mě zaujali ptáci – plameňáci růžoví, labutě černé, kas-uáři jednolaloční nebo menší druhy jako holubi stříbrní, leskoptve rudohřbeté, agap-ornisové růžohrdlí, aratingy černohlavé nebo kakarikové alpští. Sloni, tuleni, velké kočky nebo medvědi v tuto dobu ještě většinou spali, ale paviáni, makakové, mangabejové, gibboni, jeleni a laně, tapíři, lamy, žirafy a promyky byli ranní ptáčata. Každé ráno jsem se u hlavní brány před odchodem do školy ještě jednou naposledy otočil, abych si na okamžik vychutnal ten všední, ale zároveň nezapomenutelný pohled na želví pyramidu, duhový čumák mandrila, majestátně mlčící žirafu, otylou a zažloutlou hroší tlamu, papouška ara šplhajícího po drátěném plotě za pomoci zobáku a drápů, klapání člunozobce nebo stařecky chlípný výraz velblouda. Teprve když jsem se vrátil domů, mohl jsem beze spěchu objevovat, jaké to je, když vám slon prohledává kapsy v naději, že najde schovaný ořech, nebo když vám orangutan ve vlasech hledá klíšťata k přesnídávce a od-fukuje zklamáním nad tím, že nosíte na krku prázdnou špižírnu. Kéž bych dokázal slovy vyjádřit dokonalost lachtana nořícího se pod hladinu, eleganci chápanů pohupujících se z větve na větev, nebo důstojnost, s jakou lev otočí hlavou. V takovém oceánu zážitků a vjemů však jazyk vždy ztroskotá. Musíte si to umět představit."
Štítky knihy
křesťanství náboženství zfilmováno zvířata, fauna islám trosečníci kanadská literatura hinduismus rozhlasové zpracování Bookerova cena
Autorovy další knížky
| 2004 |  Pí a jeho život |
| 2011 |  Beatrice a Vergilius |
| 2016 | Portugalské velehory |
| 2005 | Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek a jiné povídky |
Kniha Pí a jeho život je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 1 355x |
| Čtenářské výzvě | 436x |
| Doporučených | 133x |
| Knihotéce | 307x |
| Chystám se číst | 657x |
| Chci si koupit | 84x |
| dalších seznamech | 20x |
Také mě ta hra málem dostala. Chtěl jsem dát pět hvězdiček, ale po té epizodě na pustém ostrově jsem si začal říkat "tak to už je moc ustřelené" a začal jsem uvažovat o snížení hodnocení na hvězdy čtyři. Závěr knihy však účel této části nadmíru vysvětlil, a tak nakonec dávám plně zasloužené stoprocentní hodnocení.
Krásná kniha plná lásky k zvířatům a k Alláhu, Kristu, Krišnovi - vyberte, co je libo.