Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3015/bmid_petrolejove-lampy-cMe-3015.jpg
4
1281
209
Mistrovské psychologické drama je realistickou studií maloměsta (rodné Jilemnice) na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Příběh energické a nepoddajné Štěpky se zapsal do povědomí především díky stejnojmenné filmové interpretaci režiséra Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. Kniha vyšla původně pod názvem Vyprahlé touhy (1935), přepracované vyšlo 1944 pod názvem Petrolejové lampy.... celý text
Přidat komentář
Měla jsem možnost nejprve shlédnout filmové zpracování - a mrazilo mě.
Okmazite jsem sahla po knize - a mrazilo mě znovu, ale jinak. Jestli vic, nedokážu rict, proste jinak.
Naprosto mistrovské dílo pro mě.
Do dnes si vybavuji ty pocity, které jsem pri čtení měla, popis statku mě do dnes nahani hrůzu.
Poklona !
... po shlédnutí divadelního představení jsem si knihu půjčila. Oproti divadlu se člověk dozví, jaké bylo Štěpčino dětství i dospívání, než přišla na Vejrychovsko. Hezky napsaný příběh o nenaplněné lásce, zklamání, ale i o síle udržet v chodu živobytí
První půlka knihy mi přišla docela nezáživná, nemohla jsem se do ní jaksi začíst. Ta druhá už mi však rychle utekla a moc mě bavila! Štěpka, jaká to silná žena! Do vínku jí nebyla dána krása, ladnost, ani typicky ženská půvabnost. Byla jí ale dána stálost, vytrvalost, inteligence a touha po životě, který si pro ni připravil ne zrovna lehké zkoušky. Taková žena jako Štěpka se jen tak nevidí a kdy ji jednou potkáte, nikdy na ni už nezapomenete.
Psychlogický román o lidských snech a tužbách, o promarněných životech, o touze po lásce a naplnění, o povrchnosti a zrání, a nakonec přeci jenom o naději...
Popis Štěpčina dětství a mládí byl zbytečně rozvleklý a nudný, rozjelo se to až v druhém díle. Štěpka měla moje sympatie, jak bylo psáno: když se žena chce vdávat, udělá pro to vše... mám to i ve svém okolí... Naštěstí její trápení nebylo extra dlouhé. Do čtení jsem se vžila díky mistrnému popisu postav.
Díky povídkám jsem zjistil, že Jaroslav Havlíček byl vynikajícím spisovatelem lidského pinožení. A tak jsem si troufl i na Petrolejové lampy. Film jsem neviděl, naposledy jsem si poslechl Rudolfem Pellarem načtený román (a jásal). Není to lehké čtení. Ale uvěřitelné, rozpolcené i jednoduché, jako hlavní hrdinové.
Čekala jsem, že mě to venkovské prostředí a dramata v něm neosloví, ale vše překlenula Havlíčkova dokonalá psychologie. Dalo mi to vlídnější vztah k mé místní historii a přispěla i trochou vlastenectví, doteď jsem četla knihy spíše cizokrajného původu a českým se bůhvíproč vyhýbala.
Štěpka je postava, vůči které jsem se nebránila soucitu a jejíž osud mě skutečně zajímal, proto jsem knihu přečetla vcukuletu.
Dlouho odříkaná kniha, která byla velkým překvapením.
Bravurní vykreslení psychologie postav, maloměstské morálky přelomu století a života v podhůří. Štěpka byla tragickou postavou už od dětství, ale to jí nezabránilo v obrovském vývoji.
Pár hluchých míst tam taky je, ale překoná je samotné dílo.
Na Petrolejové lampy jsem se chystala už od střední, kdy jsme je měli v povinné četbě. Až teď jsem se k nim dostala a schválně jsem se nedívala ani na film, takže jsem nevěděla, co čekat.
Ač se mi četly těžce a zdlouhavě, musím říct, že ve mě zanechaly hlubokou stopu.
Jaroslav Havlíček je zároveň mým prvním českým autorem psychologické prózy, i když je to můj oblíbený žánr, zatím jsem četla jen zahraniční autory. Přitom psychologické prvky jsem v knize pozorovala spíše až v druhé polovině, či poslední třetině. Do té doby na mě působila spíše jako společenský, sociální román. Úžasně totiž vykresluje maloměstský život na přelomu století. Zároveň mi autorův jazyk a popisy přišly dost naturalistické, díky čemuž na mě román tak silně zapůsobil.
Český realismus je na mě místy příliš pomalý. Ale Štěpka je feministka jako svině, takže malá high five Havlíčkovi za to (nemůžu si pomoct, ve Studně osamění je transsexuálka, která se taky jmenuje Štěpka - náhoda?).
Knihu jsem četla dávno. Ale při zkoušce z patologie mi byl doporučen film, že prý pan Čepek bravurně ztvárnil syfilitika (pořád se chystám). To z knihy nevyčtete...
Jednim slovem - skvele. Skvele zpracovany dej i jednotlive postavy. Mam rada knizky s psychologickou tematikou a musim rict, ze tato knizka je pro me zatim cislo 1.
Rada se podivam i na filmove zpracovani.
Po letech návrat k Havlíčkovi i Petrolejovým lampám. I po letech vynikající. Propracované charaktery postav i popisy maloměsta na přelomu 19.a 20. století. Výborné!
Další povinná četba, ale tentokrát jde o příjemné překvapení. I když jde o poměrně ponurou knihu četlo se to dobře. Docela bych ráda skoukla i film až k tomu bude příležitost. Asi si přečtu od autora i něco dalšího. Jeho styl mi sedí.
Kniha se mi celkově líbila. Kniha je velmi rozsáhlá, četl jsem jí několik dní.
Příběh Štěpky, která nemá štěstí v lásce, až jednoho dne se provdá za svého bratrance a doufá, že s ním bude šťastná, ačkoliv ví jeho nedostatky. Bohužel ji zatají jednu informaci, pro ní velmi zásadní. Štěpka se mi líbila, že i přes nesnáze, které měla, tak je dokázala potlačit a záleželo ji na svém muži.
Propracovaná psychologie postav.
Kniha s neuvěřitelně ponurou atmosférou. Havlíček naprosto brilantně popsal a vystihl postavy. Ať už se jednalo o věčně připitého důstojníka, či jeho ženu Štěpku, starou pannu o kterou nikdo nejevil zájem, která v průběhu knihy prošla obrovskou změnou osobnosti.
Postupné skomírání důstojníka Pavla na syfilis, celá ta pošmourná atmosféra, to všechno naprosto vtáhne do děje.
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Stejnojmenný film (NA MOTIVY knihy, lépe řečeno na motivy ČÁSTI knihy) považuji za jeden z nejlepších českých filmů vůbec; s obdivuhodným hereckým i režisérským uchopením (pro mě Herzovo nejlepší dílo). Podobnost s knížkou vidím ale pouze částečnou, včetně pojetí hlavní hrdinky. Takže mi stačilo se začíst a žádné srovnávání nenastalo.
Štěpku jsem si zamilovala okamžitě: její dobré srdce, soucitnost, herecký talent, kamarádské chování (i k hluchoněmému čeledínovi, všemi pohrdanému), pracovitost, ale především její schopnost oprostit se od povrchnosti malých lidí, kterým vadila její ošklivost, hlučnost a přímost v jednání. Těch lidí, kteří byli pohlceni pověrami, předsudky a závistí, kteří např. věřili, že herce ztrestá Bůh podle jejich role, že do škvorů jsou převtěleni popravení, že pokud někdo z lépe situované rodiny pracuje fyzicky, je to jenom z lakomství. Tuto stránku díla, skvělé zachycení nízkých povah lidí z malého města, považuji vedle sondy do psychiky hlavních postav za nejsilnější stránku románu. Jaké tragédie to způsobovalo - ani pravdu se člověk nedozvěděl od nejbližších, kteří by ji sdělili z lásky, ale od cizích, z jízlivosti.
Čtenářský požitek.