Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1584/bmid_petr-a-lucie-oMP-1584.jpg
4
7536
7536
Milostná novela, jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...
Literatura světová Novely
Vydáno: 1984 , MelantrichOriginální název:
Pierre et Luce , 1920
více info...
Přidat komentář
Takový zásah jsem od povinné četby nečekala… Zásah přímo do srdce.
Dílo, které mě přesáhlo… Ke kterému cítím, že se nedokážu vyjádřit.
Potřebuji si ho přečíst ještě jednou. Ale stejně neobjevím a nevstřebám vše.
Petr a Lucie je četba, která se zaplétá do mladého čtenáře tak silně právě proto, že je stejná jako čtenář sám… Je to tak silné. Tak silné, až z toho jde strach…
Krásnější než sen… Nejněžnější literatura. Srdcervoucnost. Blaženost.
V sedmnácti letech, když jsem to četla poprvé, bych hodnotila plným počtem hvězdiček. Dnes mi to milostné vzdychání v Paříži během války tak úžasné nepřišlo.
Příběh dvou mladých lidí v průběhu první světové války v Paříži, kdy náhodné setkání v nich probudí vzájemnou lásku a touhu po společném životě. Ovšem válka je všudy přítomná a své oběti si nevybírá. Klasická protiválečná povinná školní četba, kterou přečtete za jedno odpoledne, ale pocit z ní vám zůstane nadlouho.
Kniha o lásce dvou mladých lidí, kteří však zprostředkovaně prožívají válečné útrapy a v jejich myslích se line předzvěst neblahého konce. Ačkoliv "romantická" literatura není mým šálkem kávy, příběh Petra a Lucie zasazený do válkou zasažené Paříže mě velmi oslovil a konec jejich příběhu poměrně dost překvapil. Četbou této klasiky určitě neuděláte chybu.
Tohle je dokonalá povinná četba a já se do ní zamilovala! Je napsána nádherným a lehkým stylem, četla se prostě úžasně. Hlavní hrdiny jsem si maximálně oblíbila a líbila se mi jejich rozdílnost (do této doby jsem netušila až na vyjímky, že je možné si hrdiny z povinné četby natolik zamilovat a navíc ještě této teorii nefandil ani velmi malý rozsah knihy). Objevila jsem tu spoustu nádherných myšlenek a nestačily by mi znaky pro to, abych vám je tu všechny vypsala. Už teď vím ale, že se k nim nejednou vrátím. Líbilo se mi pozorovat 1. světovou válku očima tak mladých lidí a upřímně jsem obdivovala jejich sílu, pomocí které si v tak kruté době dokázali najít důvod proto, aby se těšili na další den. Láska mezi nimi, nad kterou se neustále vznášela hrozba toho, že nevěděli, jestli se dožijí dalšího dne, mi lámala srdce. Konec mě naprosto rozložil a nenechal mé slzné kanálky nečinné. Jak jsem říkala už výš, tohle bylo smutné, nádherné a dechberoucí čtení, které by vás ZA ŽÁDNOU CENU nemělo minout.
Četla jsem jí podruhé a mohla bych znovu. Je to kratičký příběh, ve kterém je vše.
Asi tak nějak si představuji lásku. Není to jen povrchní zalíbení, ale skutečný cit. A do toho ta válka a kritika společnosti, to se mi taky líbilo. A závěr samozřejmě krásný.
(SPOILER) Krátké čtení, plné emocí a znázornění života mladých lidí za první světové války. Petr a Lucie je knížka, kterou jsem četla k maturitě a rozhodně toho nelituji, i když možná autor mohl těm dvěma dopřát více společných a romantických momentů, je to nádherné a smutné čtená s tragickým koncem.
Díky čtenářské výzvě jsem letos tuto knížku přečetla znovu, 15 let po maturitě. Tenkrát na škole jsem ji četla jen v rámci povinné četby, žádný dojem ve mě nezanechala a archaický jazyk mě otravoval.
Tentokrát jsem si ji opravdu vychutnala, prožívala jsem tu atmosféru od začátku do konce a silně ve mě rezonuje. "Být zamilován do lásky..." Tolik citu a vášně v jediném sevření rukou. A okolo nich dvou zoufalý válečný zmar, který tolik znásobuje touhu po životě... "Člověk se stydí být člověkem."
Další smutná ukázka toho, Jak nám nevhodně zvolená povinná četba ničí pohled na literaturu.
Ať už ve škole nebo i různě po internetu jsem zaznamenala určitou kritiku této knihy. Rozumím argumentům (krátké, občas hloupé dialogy neodpovídající věku postav, hodně jednoduchý děj) a vlastně souhlasím. Ne vždy ovšem musí být kniha komplikovaná a mít hlubší přesah. Ráda bych se jí trochu zastala. Absolutně krásné jsou části knihy o bratrovi Petra. Za mě přesně, ale nenuceně, vykreslují ten pojem ztracená generace. Zároveň je strašné příjemné přečíst si knihu o lásce, ve které nefiguruje pohledný šéf, bičíky a všemožné podivnosti, které se v dnešní době píší, a které ženy v dnešní době tak přitahují.
tohle bylo fuuu hodně moc emocí najednou a nejednou mě kniha rozbrečela a když se mi tohle stane je to známka velice dobré knížky takže ano doporučuji nastotisíckrát
Krásný jazyk i příběh, nádherně poetický a romantický, přestože smutný. Ráda se k Petrovi a Lucii někdy vrátím. Kromě toho mě zaujalo i krátké představení autora na konci knížky, hlavně informace o Rollandových protestech proti Mnichovské dohodě a následné okupaci Československa a o jeho blízkém přátelství s Mahátmou Gándhím.
Smutný příběh z velmi smutné doby. Ale i to k životu patří. Příběh Petra a Lucie nás zavede do období první světové války. Autor skvěle vystihl příběh dvou mladých lidí, jejich bezmeznou lásku, to, co prožívají v tak těžké době. Kniha dokonale vystihuje pocity a dobu, ale navíc je psaná plynulým, milým slohem. Příběh je romantický, naivní, ale i nostalgický a smutný. Trochu ni vadila Petrova až přílišná naivita. Tady bych trochu ubrala a sedlo by si to určitě líp.
Pekný ale smutný príbeh. Príbeh zamilovanej dvojice počas vojny. Pre mňa je vždy zaujímavé to dvorenie v tých rokoch. Netvrdím, že by sa mi to páčilo, ale je to také iné....také slušné, ostýchavé? Aj keď je Peter a Lucia každý z inej sociálne postavenej rodiny, zrejme im to nevadí.....no ktovie, čo by bolo neskôr, keby.....
(SPOILER) Noční můra distribuovaná studentům skrze povinné četby napříč základními a středními školami. Nenalézám pochopení, proč je zrovna toto dílo na území České republiky vyučováno v souvislosti s Romainem Rollandem a doufám, že se tento fenomén jednoho krásného dne vytratí. Pokud si čtenář z knihy může něco odnést, pak to jistě bude láska k mohutnému pilíři, který po skoro sto stranách četby ukončí jeho trápení s touto novelou.
Co dodat? Věčný příběh, který oslovuje stále nové a nové generace. I po šedesáti letech vzpomínám. Jedna z těch, na které jsem narazil v tom nejpříhodnějším věku. A tak jsem si ji přečetl znovu, když už ke mně znovu dorazila. Zážitek stejný, byť jsem si myslel, že jsem už značně okoral.
Za mě velice úchatná kniha. Četla jsem již několikrát a stále ji mám moc ráda. Konec příběhu je naprosto poetický a ve své tragičnosti kouzelný.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely
Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Petra a Lucii by jste si měli přečíst, dokud jste mladí. A jestli už tuhle etapu máte za sebou, máte nejspíš smůlu. Důvod, který mě vede k tomuto názoru, je nasnadě: Pierre et Luce je novelka nesmírně idealistická, idealisticky se zabývá konečnými fenomény lidského života, láskou a smrtí. Ale tento idealismus jí nijak neškodí, jinak podaný by sice mohl zasadit smrtelnou ránu čtenářově vkusu, ale Rolland otevřeně dává najevo, že si tento idealismus uvědomuje a nebere ho zcela vážně. Neznevažuje tak téma knihy, které pro něj jistě bylo zásadní, ale připomíná čtenáři, že musí hledět schovívavě na jednání a řeč protagonistů, kteří mají daleko do postav realistické novely. Jejich vrtošivé vrkání je pouze Romainova románová stylisace. Tato stylisace ale nezachází tak daleko, aby snad tvrdila, že je cosi vyjímečného nebo až absolutního na lásce, která je tu portrétována. Dokazují to tyto řádky: "V normální době by tohle tiché okouzlení nejspíš dlouho nevydrželo. V letech dospívání, kdy je člověk zamilovaný do lásky, vidí lásku ve všech pohledech; žádostové a nestálé srdce ji sbírá jako pyl od jedněch dívčích očí k druhým; nic ho nenutí, aby se usadil." Přes všechen sentiment je zde přiznáno, že láska je pomíjivá, prchlivá jako pyl, který snadno odvane vítr času. To jen Petr a Lucie měli to 'štěstí' že jejich láska vykvetla ve válečné Paříži, kde bují v konstrastu k všeobecnému dojmu, že životy lidí jsou jen "řetězce, v němž se každý z článků zahryzává do šíje druhého, sytí se jeho masem, raduje z jeho boleesti a žije z jeho smrti." A nakonec smrt vítězí, protože smrt vždycky zvítězí nad láskou – ale zde to není smrt tragická, to by musel zemřít buď Petr, nebo Lucie. Ale oni umírají spolu, ve stejnou chvíli, těsně k sobě přimknuti. Smrt není v této novelce nic jiného než zánik, bez účelu, výstřel do tmy, bomba letící vzduchem, neznámo, kam dopadne. Je to lhostejná, tupá síla a výsledek, kterého dosáhla, bylo zničení jedné bezvýznamné lásky, prchavé, ale nekonečně krásnější než cokoli jiného...
Petr a Lucie svým idealismem, který je toho dobrého druhu, tedy osloví spíše mladé lidi. Ti se dokáží ztotožnit s postavami a s tím, co prožívají, první třetinu, než na scénu nastoupí Lucie, myslím zvlášť ocení fanoušci románu Kdo chytá v žitě, protože Petr je vzdálený příbuzný Holdena Caulfielda. Já osobně si nemyslím, že tu máme knihu nějákým způsobem zásadní pro literární historii, to ale neznamená, že mě nemohla hluboce, hluboce dojmout. Ale příčina toho, proč na mě tak zapůsobila, je, že je mi 17 let (tedy v době, kdy píšu tyto řádky, nevím, jak starý jsem právě Teď.) To je věk, kdy je člověk idealismu otevřený, i když se sám v žádném případě za idealistu nepovažuje (ovšem třeba i takový povrchní nihilismus, kvůli kterému my mladí čteme Gellnera, může být svého druhu idealismus). Tato kniha je pochopitelně velmi oblíbená i jako povinná četba, dokáže oslovit studenty určitě více než například Proust anebo starší Flaubert, kteří nepojednávají o tématech pro mladou generaci tak atraktivních. Navíc je rozsahově na hraně toho, čemu se ještě dá říkat novela, a taková kniha o 90 stránkách je pro některé studenty nesmírně atraktivní. Věřím, že díky těmto vlastnostem se stále nachází ve školních osnovách a udržuje si takovou popularitu.(Zde ji má v seznamu přečtených zařazeno téměř 12 000 uživatelů - údaj z r. 2021, zajímavé ale je, že mimo českou republiku je to kniha docela bezvýznamná. Zvláštní jev, který by si zasloužil další zkoumání.)
Čím je kniha nesmírně zajímavá je její stylistická stránka. I ta je značně sentimentální, ale jsou tu použity vynalézavé metafory, přirovnání, epitetony a zajímavé větné stavby, které dodávají textu barvitost a světší o obrazotvornosti, kterou se Rolland téměř vyrovná svému Vídeňskému příteli, Stefanu Zweigovi, kterého jsem si překřtil na pana Metaforu. Zweigova básnická hra s prózou je vyjímečná a jeho knihy je slast číst. Rolland někdy kolísá na hraně nevkusu, to ale zase vyvažuje sentencemi, aorismy, generalismy (můj neologismus asi), všemi těmi citáty, které si čloběk podtrhne tužkou. A některé jsou pozoruhodné: "Byl příliš citlivý, než aby si vystačil sám."