Penelopiáda

20.11.2017

Manželka ithackého krále a důvtipného válečníka Odyssea Penelope očima současné bestsellerové autorky Margareth Atwood. Jak se dalo už dopředu z všeobecně přijímaného a oblíbeného mainstreamu usoudit, jazyk i příběh knihy je stěží průměrný.
Autorka se zaměřila na podle ní dostatečně neodůvodněnou smrt dvanácti služek, které nechal, dle Homéra, Odysseus zavraždit krátce po svém návratu na Ithacu, potom co deset let dobýval Troju a dalších deset roků s přestávkami cestoval domů. Atwood dochází k závěru, že Odysseus vraždou dívek symbolicky přebírá žezlo nad svým panstvím, že vraždí feminismus a matriarchát, který se na Ithace během jeho nepřítomnosti rozvinul. Činem si také definitivně podrobuje samotnou Penelope, jeho ženu, jež na něj tolik let s oddaností čekala, přičemž osnovala léčky, které měly odradit množící se ctitele.
Oproti Atwood je Homér krutý a nesentimentální. Jako současník starověkých válek, které byly těmi nejdrastičtějšími na světě, se neptal a nepídil - protože vražda otroků byla prostě nepodstatná. Král si mohl vraždit koho se mu zachtělo, aniž by se musel ospravedlňovat - bez důvodu, bez příčiny. Homérova drsná tečka za Odysseovou „odyseou“ je smyslem doby, nelidskostí starověku, kde otrok znamenal méně něž kus dobytka. Atwood příběhu přidává sentimentální a naivní nádech dneška, který mu ubírá na krutosti, která ale hlavně ilustruje kolorit dané epochy.
Představení Odyssea jako Toho, který si neustále vymýšlí, přehání a snaží se ze sebe udělat živoucí legendu, tu postrádá význam - Atwood se se zarputilostí snaží říct, že „jde jen o mýtus“. Je ale všeobecně známo, že Illias i Odysseia jsou mýty, je tedy také jasné, že příběhy jsou více či méně (nebo vůbec) na pravdě se zakládajícími báchorkami.
Homérova Penelope je přísná, sebevědomá, přímá a rozumná žena. Penelope Margaret Atwood je mladá poblázněná naivka zajímající se především o to, jestli její sestřenice Helena, Helena Trojská - podle bájí nejkrásnější žena starověkého světa, vypadá starší nežli ona. Tato dimenze ženské povrchnosti a červené knihovny příběhu ubírá ještě víc.
Penelopiáda - to je průměr pro průměr - jazykové klišé nad klišé, čtenář čte bez rozmyslu na jeden zátah - není nad čím přemýšlet.
Atwood je dalším nicneříkajícím, přesto ukecaným výkřikem novodobé literární scény.

02.10.2017

Předvídatelné...

08.09.2017

Taková správná dávka ironie, dalo by se říct i jedovatosti. Svým způsobem zábavná ženská obžaloba mužského světa, ve kterém je muž tím víc oslavován, čím víc zabíjí a smilní (a v případě Odyssea i podvádí), ale žena by za to byla minimálně rozčtvrcena, samozřejmě až na krásnou Helenu - té projde všechno, a tak musí trpět ve své ctnosti (a bezmoci). Ano, feminismus z toho čiší na sto honů, ale klidně vám může vyjít, že Penelopa byla pěkná mrcha.

20.12.2016

Můj druhý nejoblíbenější titul od autorky. Její verze alternativních vyprávění a pohledů z druhých stran jsou skvělé a nikdy mě nepřestanou bavit. Přála bych si knihu mít doma, abych se k ní kdykoliv mohla vracet. Autorčiny knihy mě vždy velmi inspirují. Penelopiáda mě bavila a přečetla jsem ji rychle. A Penelopu jsem si opravdu oblíbila.

07.03.2016

dobre a rýchlo sa mi čítala....veselo a zrozumiteľne podaný mýtus o Odyseovi a Penelope :-)

29.11.2015

Nápad fajn. Veršované vsuvky (minimálně v překladu) dost hrozné. Helena už nikdy nebude tím, čím bývala, ani Homérova Odyssea ne - a ne že by mi to jakkoli vadilo, docela jsem pohled na věc přivítala. Jen by to chtělo ještě něco víc.

13.08.2015

Na to, jak je to útlá knížečka, mi ke konci přišla už strašně zdlouhavá. A ufňukaná.

Opet kniha ze skladu nectenych (nechtenych) knnih. Je to zajimave dilko, ale ... Myslim, ze odpocinkova kniha na dovolenou (nebo opakovane) cteni to nebude.

22.11.2014

Souhlasím se zuzulique. Pobavil mě obrázek Heleny Trojské jako ješitné, poštěvačné, ctižádostivé a sobecké kokety a že Penelopa sama nechce být rákoskou na manželky. Navíc je dobře, že Margaret Atwoodová je původní verzi mýtu o Odysseovi věrná. Jsem ale na rozpacích, nějak jsem se nedobrala toho, proč by vlastně ta Penelopa oním vzorem a rákoskou být neměla. Penelopiádu jsem teď četla podruhé v naději, že se snad rozpomenu, o čem to vlastně bylo, ale bylo to skoro jako první čtení. Takhle vyšumět by snad žádná knížka neměla. Navíc mám dojem, že autorka měla vyšší ambice. A ten chór byl divný (nebo to bylo jen překladem?).

22.07.2013

Ja som sa bavila. Rozprávačsky výborné, mýtus prerozprávaný moderným, vtipným a nenásilným spôsobom. Plus autorkin pohľad na rôzne alternatívy daných situácií, správania postáv a predsudky.

24.07.2012

Zajímavé, neotřelé pojetí stokrát zpracovaného příběhu a přesto jinak. Atwoodová odvedla svou práci více než dobře. Není to kniha, ke které máte chuť se někdy vrátit, ale když ji po poslední stránce odložíte, jste rádi, že jste si ji mohli přečíst.