Paní Láryfáry

30.11.-0001

[017/10] 'Paní Láryfáry' je knihou z mého předpubertálního věku. Ani nevím, jak moc velký vliv to mělo na mou osobnost, jestli to ve mně vyvolalo jakousi duševní převýchovu a já se stala tím, čím jsem. Nedávno jsem ji opět vyhrabala ze dna knihovny a s chutí se dala do čtení.

Příběhy jsou jedno velké udivené telefonování mezi maminkami a plácání se do čela, že je paní Láryfáry nenapadla rovnou. No co.... to se celkem dá překousnout. Problém je jen ten, že několik knih bylo publikováno v souhrnném svazku což jen podporuje neustálé opakování rozhovorů, které později splývají v jeden jediný a naprostou ztrátu originality.

Škoda jen, že převýchovné prvky a fígly nejsou většinou realistické. Najde se tam sice pár rad(?), které by se čistě teoreticky daly použít i v reálném životě, ale i tak kniha slouží spíše jen jako pobavení matek, které ze svých ratolestí málem volají do psychiatrických léčeben. Škoda jen, že magie neexistuje. Jak krásně by se žilo, kdyby se těm pazgřivcům do tlamiček nacpal kouzelný bonbón, který by je na celý den umlčel, na nohy se jim daly zpomalovací boty a do kalhot plíny s nekonečným prostorem pro případný příchozí obsah. To by byl život… Pepř, který okoření každé jídlo tak, aby to zmátlo smysly a člověk jedl jen to na co má chuť, i když na talíři by byla ve skutečnosti dušená mrkev. Ale to by byl asi podvod.