Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188406/bmid_pani-bovaryova-fsN-188406.jpg
4
1904
289
Jeden z nejslavnějších románů 19. století. Emma Bovaryová je obětí středostavovských konvencí poloviny 19. století. Jako mladou romantickou dívku ji provdali za venkovského lékaře, a ona tak příliš záhy poznává ubíjející monotónnost manželského života. Snaží se před nudou uniknout malým flirtem a marnotratnými nákupy, což značně otřese rodinným rozpočtem. Zoufalá Ema tvrdě doplácí na svou naivitu, ocitá se v dluzích a marně hledá schůdné řešení...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , Ikar (ČR)Originální název:
Madame Bovary , 1857
více info...
Přidat komentář
Ve své době napsal pan Flaubert velmi odvážnou knihu. Erotické pasáže a kritika tehdejší společnosti. Za tuto odvahu bych mu rád dal i pět hvězd. Hodnotím však, jak se kniha líbila mně. Zpočátku se mi hezky četly barvité popisy, časem mi ale začaly splývat a já se nudil. Obsah knihy není nijak složitý, ani překvapivý, takže jsem od poloviny začal číst tak ob řádek. Vážím si většiny žen, ale paní Bovaryová byla husa, kterou z nudy pálilo dobré bydlo, a dopadla, jak se dalo čekat. (Bohužel i dnes znám takové.) Knize bych dal podtitul: Chudák pan Bovary. Nejvíce mi pak bylo líto jejich dcerky. Za mne tedy nuda a ke knize se nehodlám vracet. Po knize Bouvard a Pécuchet, která mne taktéž velmi zklamala (viz mé hodnocení) je toto druhé Flaubertovo dílo. Vážím si jeho odvahy, mne však neoslovil.
Nebojte se klasiky! Toto dílo je nádherné jak obsahově, tak i jazykově. Jde o velmi čtivou knihu s nečekanou gradací. Zaslouženě jde o přelomové dílo. Stále aktuální téma (ne)naplnění ideálů Vás strhne. Velmi doporučuji.
Příběh věčně nespokojené ženy, která to, co hledala, měla vlastně doma, jen to neviděla...možná nechtěla vidět. Každopádně svému muži, potažmo i své dceři, pomalu ale jistě ničila život. A jak to tak bývá, vše jí nakonec semlelo...
Chtěla všechno, nemá nic. Zamilovanost koluje od muže k muži a Emmina otupělost nezná mezí. Zničila vše nejen sobe, ale i nejbižším. Zároveň, je to ale žena, co si ten krátký život užívala a plula si jak vánek. Jejího manžela, je mi sakra líto. Nebyly to nějaké zábavné pasáže, co by nadchly, ale krásně napsáno. Taky věřím, že hodně lidí, se pří četbě nejednou rozčílí nad samotnou Emmou, tak jako já. Miluju na knihách tu rozmilovanost postav, jednou nas naštvou, pak zase dojmou, někdy se do nich zamilujem.....
Nezpochybnitelná klasika! Bravurní studie znuděné ženy, která řetězcem zdánlivě drobných provinění a přešlapů zničí život sobě i své rodině. Flaubertova umění se člověk nemůže nabažit.
Příběh o Charlesovi, kterému matka domluví svatbu se starší vdovou, ta však záhy umírá a on potká krásnou a mladou Emu. Hned po svatbě si však Ema uvědomí, že on není láskou jejího života. Uniká do románů, do flirtování, i do náručí milenců. Bohužel, nic ji nedokáže „vyléčit“ z jejího smutku.
Další klasika, ke které jsem se nikdy nedostala a přitom mě mile překvapila. Kniha se velmi dobře čte, nejsou v ní žádné dlouhé rozvleklé pasáže. Od začátku má kniha spád, stále se tam něco děje. Navíc je z Francie, což je moje oblíbená destinace.
Ač se děj odehrává kolem roku 1850, spoustu věcí a situací je tu stále současných. Převážně pak myšlení a chování některých lidí. Spoustu lidí píše, jak jim nesedla paní Bovaryová, ale když se to tak vezme, tak pokud se v hlavě usadí myšlenka, je někdy těžké se jí zbavit a je pak těžké s ní i žít. Navíc, kde není láska, většinou ani štěstí není.
Kniha je plná romantické lásky a ohleduplných mužů, kteří ví, jak se dvořit dámám. Při čtení si tedy odpočinete a můžete krásně snít.
"Byla milenkou ze všech románů,hrdinkou všech dramat,onou ženou ze všech svazků veršů.Její ramena mu připomínala ambrovou barvu odalisky v lázni,měla dlouhý živůtek feudálních hradních paní,podobala se rovněž bledé barcelonské ženě,ale hlavně a především byla anděl".75%.
Je pozoruhodné jak mi ženy, dokážeme škodit sami sobě. Ženeme se za romantickými přeludy vybájenými v naší fantazii....do koutku mysli, která patří přitažlivým, dokonalým mužům rozvírající svou náruč do níž nás polapí a nepustí ze svého štastně až navěky.
Jenomže to bychom nebyly ženy, kdybychom od života nechtěly všechno a ještě něco navíc.
Emma je prostě nenapravitelná romantička, ubitá stereotypním životem na venkově s těžkopádným manželem. Hledá únik ze svého života, který je na hony vzdálený od jejich představ.....nakonec si uvědomuje, že svou pohádku nikdy nedostane a to směřuje k jejímu konci.
K onomu konci jí ovšem krom jiného dovedli i vlastnosti netypické pro romantické princezny a románové hrdinky....je sobecká, zazobaná, bezohledná ke všem lidem, kterým na ní záleží, Tak trochu mi připomíná Daisy s Gatsbyho. Když jsem se tak zamýšlela nad nejhoršími padouchy v mých přečtených knihách...přišla jsem na tyhle jména....Jago z Othella, Daisy z Gatsbyho, ten týpek co dostal hraběte Monte CHrista do vězení.......a další a další. Leckdy těmi největšími padouchy nejsou ti s nálepkou padouch na čele.
Verdikt: o knížce se dá velmi dobře povídat, takže se asi přidá na seznam čestných hostů na mém maturitním seznamu.....nepatří mezi mé top, ale je velmi dobře napsaná a stojí za zamyšlení
Na první dobrou se nabízí říct, že Emma byla nerozhodná trubička, která tím nejpovrchnějším způsobem touží po životě plném zábavy, peněz a dramatu. Svým způsobem by toho tvrzení mohla být i pravda. Jenže je třeba se zamyslet nad kontextem doby, kdy ženy byly ozdobou muže, schované v jeho stínu, vázané a souzené dle životních úspěchů svého chotě. Po tomto uvědomění už začínají Emminy myšlenkové pochody a činy dávat smysl a co je hlavní, román získá potřebnou hloubku. Velkým plusem je nečernobílost postav, kdy pan manžel vlastně není špatný, je jen průměrný, což Emmu, toužící po slávě, nekonečně irituje, ale nemůže s tím nic dělat, protože když se ozve, tchyně jí zakáže číst "knihy pro muže", jelikož pak myslí na kraviny, místo aby háčkovala nebo malovala akvarely. Emma je pak občas kráva, až absurdně jedovatá vůči svému muži, matka roku, trochu coura a finanční negramotka, což se jí vlastně stane osudným.
Ač jde o takřka psychologické dílo, nejde příliš do hloubky, zavrtává se jen pod kůži, ale nikoli bolestivě do masa. Kniha je napsána až překvapivě lehkým jazykem. Na rovinu říkám, že takový Zola či Maupassant dokázaly lidskou náturu pitvat mnohem důsledněji, díky čemuž nacházely mnohem hnilobnější nádory člověčinského charakteru. To v mých očích nicméně Flauberta nijak neshazuje, předložil kvalitní příběh a ač se jeho dobová kontroverze zdá z úhlu přítomnosti spíše úsměvná, chápu že toto společenské popíchnutí bylo v době vydání knihy o dost citelnější. A to je věc, kterou na literatuře vždycky moc rád ocením.
Když jsem našla v krabici s vyřazenými knihami výtisk od Topiče z roku 1913, nemohla jsem ho tam nechat, titul byl vedlejší. A protože mě Paní Bovaryová v povinné literatuře minula, byla jsem o to překvapenější, jak současný a na realismus dějový román to je, dokonce i v překladu dnes už trochu krkolomném a statickém.
Ema Bovaryová je nutný produkt své doby a třídy, pochází z chudého zázemí, ale je od malička živená romantickými představami, od suché skutečnosti udržovaná co nejdéle co nejdál, aby si holčička neumazala ručičky. Těžko mohla být jiná než nespokojená a povrchní, nerealistická v přijímání všech zábav jako oprávněných. Ukázka toho, jak člověka kazí knihy a nedostatek zaměstnání. Kniha ale ukazuje víc, jednak maloměšťáckou společnost v plné parádě, která si také na morálku jen hraje, jednak Emu jako živoucí postavu (v čemž je skoro jediná, ostatní jsou typy na hraně karikatury). Vzhledem ke své výchově a postavení nemohla být jiná, ale zároveň za každý krok do prázdna nese odpovědnost, a její volný pád je čtení velmi poutavé. Stejně paradoxní je i její postavení dámy z vyšší třídy, které ale neumožňuje nic jiného než unylý život.
Stejný paradox dostatku, za který se nedá nic koupit, a nezdravé množství času na snění zažívaly generace žen po Emě (vzešla z toho epidemie hystriónské poruchy osobnosti u dam z vyšších vrstev). Posledních pár desítek let se to genderově vyrovnává, dnes už je to stav přístupný mužům i ženám ve velkém - tím se paní Bovaryová stala nečekaně aktuálním dílem.
Kniha je celkem poutavě napsaná. Hlavní hrdinka Emma Bovaryová mě velmi rozčilovala a nemohla jsem jí vystát.
Paní Bovaryová je nejenom stavebním kamenem ve francouzské literární historii a předzvěstí naturalismu, ale také skvěle čitelný a strhující román. V jeho jádru je hluboký psychologický obraz Emmy Bovaryové, v jehož čirosti se stává bezpředmětným, zda-li je Emna 'dobrý' či 'špatný' člověk. Ačkoliv je ve Flaubertově románu patrný determinismus, kterému se později věnoval Zola ve svých románech, zůstává Emma Bovaryová věrným zpodobněním člověka se svobodnou vůlí, prostý pseudovědeckých experimentů zakomponovaných do řádků knihy. V tom se také nachází tragičnost prptagonistky: i přes skutečnost svazujících poměrů ve vyšších vrastách společnosti té doby zůstává pravdou, že paní Bovaryová se pro zkázu rozhodla sama.
Další zajímavé aspekty románu se vyjevují prostřednictvím jeho konfrontace se samotným autorem. Na jedné straně je tu Flaubertův přísný, použiji výraz vědecký postup, kterým jeho opus magnum vznikalo, na druhé staně je autorův výrok: "Paní Bovaryová jsem já". Názor ať su udělá kdo chce.
Pani Bovaryová, podobne ako ďalšie veľké drámy, je románom z inej doby. Svojim jazykom, štýlom, zasadením. Postavy inak vyzerajú, majú iné spôsoby a predstava meštiaka v redingote, ekvivalent čohosi, čo dnes nazývame strednou vrstvou, môže rovnako pôsobiť ako akýsi relikt. Na väčšinu dnešnej čitateľskej obce to všetko pôsobí ako bariéra, niečo, cez čo sa treba prehrýzť, niečo, čo radšej nahrádzajú plytkými modernými napodobeninami, ktoré nekladú žiaden odpor, ktoré poetiku a krásu jazyka nahrádzajú doslovnou snahou šokovať, znechutiť a inak vyvolať ilúziu modernosti a aktuálnosti.
Pri troche snahy je však ľahké pochopiť, že klasiky realizmu, ktorých Pani Bovaryová je žiarivým príkladom, ponúkajú napriek svojej dobovosti stále vernejší obraz spoločnosti a mravov, než väčšina súčasných "bestsellerov" (ako neznášam túto nalepku).
Nieje to iba tragický osud Bovaryovej, ale predovšetkým vyobrazenie figúrok bežných ľudí skrývajúcich sa za záclonami v snahe vstrebať šokujúci moment, obraz mladých ľudí strácajúcich zásady morálky a výchovy pri dotyku s neobmedzenými možnosťami veľkomesta, vášne a závislosti likvidujúce rodinné putá. Takto to neznie až tak dobovo však?
A tá literárna nádhera, krvopotne vznikajúce prirovnania, vety vytvárajúce živé myšlienky a obrazy, podrobné opisy zúročujúce sa vo finále ako úroky zmeniek pána Lheureuxa, to všetko to dvíha ešte na celkom inú úroveň. Takže nie dobové ale pravé, rýdze a hodnotné.
Velký cynik Flaubert napsal poměrně dost popisně historii jedné hezké, romanticky založené paničky. Život paní Bovaryové se točí kolem lásky. Provdá se za staršího doktora, který ji má hrozně rád, ale není to ten pravý, a tak lásku pod vlivem uslzené literatury a poezie hledá u různých dalších šamstrů.
Paní Bovaryová pro mě rozhodně není žádná sympaťačka. Chápu, že v polovině 19. století moc rozvody nefrčely, ale její manžel se opravdu snaží a dělá pro ni (až zaslepeně naivně) první poslední. Zatímco Bovaryová je pořádně sebestředný sobec, což se v románu občas projeví i tím, jak neskutečně kašle na své dítě.
To všechno dělá Flaubert, předpokládám, naschvál a možná se i trochu vysmívá různým nevěrným paninkám. Stejně tak kritizuje poměry na vesnici a ukazuje různé další nesympatické existence, ale většina románu se přeci jen soustředí na různé "úlety" Bovaryové. V každém případě i po tolika letech je to poměrně čtivá kniha.
Šest nešťastných romantiček z deseti.
Nevím nevím. Byl to docela boj, tuhle knihu dočíst. Přišlo mi to celé jaksi odosobněné a postavy mě docela vytáčely. Na druhou stranu, problematika morálky a vlastního svědomí je zde podána dle mého dobře (ač si z toho možná každý odnese něco trochu jiného).
Je zajímavé, jak se tady některé dámy rozplývají nad tím, jak prý perfektně Flaubert dokázal vystihnout ženskou mentalitu. Skoro jako by Bovaryová pro ně byla hrdinkou. Prý „oběť doby“. Haha... Tak honem zpátky do knihovny a přečíst znovu!
To totiž určitě nebyla pocta ženské mentalitě! Copak jste to nečetli? To byla pěkně ostrá kritika. Dneska by už se nic takového neprodávalo, protože by to bylo bráno jako jeden velký a dost drsný „hejt“ na ženy. Tak to určitě Flaubert nezamýšlel, ale je taková doba, kdy v něčem slabší automaticky znamená hodný (což je samozřejmě blbost).
Flaubert to hlavně zamýšlel jako kritiku osobních vlastností, ne poctu!
Paní Bovaryová je povrchní, sebestředná, prázdná skořápka plná nenávistí a ač to, co se jí nakonec událo, bylo velmi kruté a skoro mi jí až bylo líto, nemůžu se ubránit pocitu, že si to zasloužila. Stejně jako pro muže je návod, kým nebýt, psychopat Miláček, paní Bovaryová je Jeho ženskou obdobou, i když má přeci jen poněkud jiné vlastnosti a nakonec oproti Miláčkovi, přeci jen alespoň nějaké kousky svědomí.
Nutno říct, že i někteří muži jsou v tomto románu docela slizouni i hajzlíci a taky se tam projevuje ten odvěký rozdíl, kdy muži umí lépe oddělit city od tělesných prožitků. Hezké ale je, jak se to potom vlastně otočí a Leon je tím, kdo miluje a nechce vidět tu shnilost pod slupkou Bovaryové, čímž Flaubert ukazuje, že nic není černobílé.
Prostě nadčasový román se vším všudy.
Těžko se člověku hodnotí klasická literatura, a když jde o Paní Bovaryovou, tak jsem opravdu na vážkách. První část knihy mě nijak neoslovila. Oblíbila jsem si sice pár slovních spojení, ale necítila jsem žádnou potřebu se ke knize vrátit. Druhá část už mě bavila více.
Není těžké pochopit Emino jednání, ale to neznamená, že se jím nemůže opovrhovat. Toužila po velké lásce, ale realita ji zklamala. Byla by vůbec někdy šťastná anebo by ji začal nudit i zámecký život? Je pravda, že by mohla prožít navenek pěkný život, kdyby neudělala několik blbých rozhodnutí, ale uvnitř by ji vždycky sžíraly myšlenky na to, co mohlo být.
Štítky knihy
nevěra 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Kniha Paní Bovaryová je v
| Právě čtených | 48x |
| Přečtených | 3 217x |
| Čtenářské výzvě | 217x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 1 051x |
| Chystám se číst | 663x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 34x |
Začala jsem číst staré vydání ze 60. let a po necelých 50 stranách jsem to vzdala. Do čtečky sem si nakonec pořídila novodobý překlad a konečně jsem se do čtení ponořila. Začátek byl rychlý, dějový, mělo to spád. Bohužel poté, co se stala z mladé Emy paní Bovaryová to byla jedna nuda za druhou. Až závěr opět celou knihu vylepšil. K hlavní hrdince asi není moc, co dodat. Sobecká, znuděná, finančně negramotná panička, toužící po vzrušení a románové lásce. Prostě ženská, kterých i dnes najdeme plno. V současné době by stačilo sepsat rozvodové papíry a zdrhnout co nejdál. Tenkrát to bohužel zase tak jednoduché nebylo a tak Ema sehrává ve svém životě dvojí roli. Finanční i milostné nesnáze jí na konci doženou až k politováníhodnému činu.
Chápu, že jde o klasické dílo a v kontextu doby muselo jít opravdu o přelomovou novinku, co do žánru, ale já jsem holt už zhýčkaná, konzumem a rychlým životním stylem prolezlá holka, která zatím nedokáže plně ocenit krásu popisů a toho, kde kdo měl jaký střih kalhot, do jakého úhlu bylo při procházce nastaveno kdejaké stéblo trávy a na co zrovna myslel každý, kdo prošel kolem. Zato velmi oceňuji popis psychických pohnutek samotné hlavní hrdinky, které byly vykresleny opravdu dokonale. Chtě nechtě se v ní jistě chvílemi našla každá z nás.
IG: @hanybooks