Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien

Pán prstenů série
< 1. díl >
Hobit je v prvním plánu pohádkový příběh o velké cestě čaroděje Gandalfa, družiny trpaslíků a hobita Bilba Pytlíka za pokladem střeženým drakem Šmakem. V plánu druhém je to ovšem jeden z prvních kamenů rozsáhlého a světoznámého cyklu příběhů, legend a mýtů z dávné Středozemě, které svého autora proslavily po celém světě. Knihu s nezvyklým názvem Hobit vydal Tolkien v roce 1937 – vcelku bez většího zájmu. Ani on sám nejspíš netušil, že se pro něj i pro budoucí čtenáře stane vstupní branou do fascinujícího světa Středozemě, který se o dvacet let později stane dějištěm mytického souboje Dobra a Zla, války o Prsten moci, již zachytil v eposu Pán prstenů. Ten si získal miliony oddaných čtenářů, zprvu hlavně mezi mladými lidmi, a díky němu přišel ke cti i neprávem opomíjený Hobit. Svět Středozemě během těch dvaceti let získal celistvější a přesnější podobu, historii, mytologii, jazyky a písmo, písně a vyprávění, oživily ho národy i nárůdky rozličných plemen. A přece u kořenů tohoto tajemného i kouzelného světa stojí příběh, který se tváří jako pohádka: příběh o usedlém a požitkářském hobitovi jménem Bilbo, jehož život jednoho dne rozvrátí kouzelník Gandalf. Spolu s družinou trpaslíků ho pošle na výpravu, na níž pohodlného Bilba čeká to, čeho by se dobrovolně nikdy nezúčastnil: dobrodružství mezi obry, elfy a skřety, o nichž do té doby jen slýchal. Malý, nenápadný, podceňovaný hobit na této cestě nejen získá pohádkové bohatství, kterým bude udivovat sousedy, ale k vlastnímu překvapení dokáže všem, že není takový budižkničemu – zachrání své druhy, unikne krvežíznivým nepřátelům, oklame draka a dokonce zažehná hrozící válku.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1991 , OdeonOriginální název:
The Hobbit, or There and Back Again, 1937
více info...
Přidat komentář


Hobit je kouzelná klasika, ke které se člověk může vracet znovu a znovu. Jednoduchý, ale přitom bohatý příběh plný fantazie, přátelství a odvahy. Styl vyprávění je laskavý a lehce pohádkový, ale zároveň má hloubku a atmosféru, která vás vtáhne. Ideální čtení jak pro začátečníky ve fantasy, tak pro ty, kdo chtějí znovu okusit svět Středozemě. 5 hvězd.


Co k tomuto veledílku napsat... Přirozeně jsem k tomu musela dospět, když jsem si oblíbila LOTR díky příteli :) S tou správnou osobou si to člověk prostě zamiluje a najde si tam to své, třeba Aragorna nebo elfy, ehm O:)
Obecně mám raději LOTR než Hobita, ten se mi tolik nelíbil, ale knížka byla parádní. Zpěvná, veselá, dobrodružná. S takovým Meddědem byste určitě chtěli zapařit na chalupě :D
Předčítali jsme si ve dvou a skvěle si užili :D Za mě určitě lepší knížka než filmy, ty mě tolik neočarovaly.
Teď je na řadě Společenstvo atd. a hned mě to čtenářsky povznese na jiný level :D :)


Uvažoval jsem zdali mám tuhle knihu číst když existují filmy, ale nakonec jsem se rozhodl ji přečíst před tím než bych se vůbec podíval na filmy a jsem za to sobě moc vděčný.
Knihu jsem měl s sebou na výletě do Švýcarska, takže atmosféru vychytala kniha nádherně - hluboké lesy, hory, vesnice, elfové, zlobři, atd. atd.
Nemám moc co říct bez toho, abych tady psal spoilery, takže to shrnu takhle; nádherná kniha, která rozhodně stojí za přečtení.


Na tuto mezivšemiznámou knihu přeci nelze psát recenzi, neboť tím bychom ji řadili mezi obyčejné knihy, a to tahle rozhodně není...


Hobbit mě nějak nechytil jako pán prstenů ale podle mně se dal moc dobře číst takže ho vřele doporučuju


Oproti ostatním dílům Pána prstenů mě příběh nedostal, nudila jsem se. Co jsem si ale užívala, byly poznámky pronášené jen tak mimochodem, ty často vyvolaly úsměv, a taky překlad. Jestli jsem si zamilovala nějakou postavu, tak je to určitě Glum, jeho způsob vyjadřování a jeho šišlání.


Táto kniha čakala na moje prečítanie poriadne dlho! Je to výtlačok ešte z roku 1994, ktorý som našiel v knižnici svojich rodičov. Stratený, zabudnutý, ale už viac nie! Rozhodol som sa, že je po filmoch už konečne čas pustiť sa aj do kníh. A čím iným som mohol u Tolkiena začať, než Hobbitom, ktorý všetko odštartoval?!
Už od prvých stránok bolo jasné, že autor mal fakt svoj jedinečný štýl vyjadrovania, ktorý mi naozaj sadol. Vďaka tomu sa mi cely príbeh čítal skutočne ľahko. Postavy boli vykreslené fakt super! Veľmi sa mi páči s akou ladnosťou a prirodzenosťou sa vyjadrovali aj konali. Či už Gandalf, Hobbit, alebo ostatní trpaslíci. Všetky tie ich vzájomné dialógy, ale aj ich vnútorné myšlienky. Jednoducho, obľúbili ste si ich hneď od začiatku a pokiaľ išlo do tuhého, záležalo vám na ich osude. Treba tiež totiž pripomenúť, že filmová trilógia sa od knihy fakticky odlišuje a nebolo to úplne spracované v štýle 1:1.
Čo ma ešte potešilo boli všetky tie piesne a aj fakt, že to malo "len" 216 strán. A viete čo, vďaka tomu sa tu išlo pekne priamočiaro. Žiadna vata, žiadne otravné a nudné (a nič neriešiace) vsuvky, ktoré by vám vadili. Ani náhodou. Veľkým pozitívom bol tiež Smaug, no podobne ako vo filme, aj tu trochu "sklamal" priestor, ktorý mu Tolkien vyhradil. Ono, ak by dostal viac priestoru, počet strán by sa natiahol, ale mne by to nevadilo. Takto sa s ním autor vysporiadal trocha vychcane a takpovediac "mimo kameru/zaznam". Pričom aj bitka piatich armád to potom vzala trochu zhurta a hopom. Vlastne, takým dosť podobným štýlom, ako u draka. Bilba totiž ktosi trafil do hlavy, omráčil ho, a o výsledku bitky sme sa dozvedeli až spätne v rovnakej chvíli, kedy aj hlavný hrdina knihy. O Smaugovom osude sme sa informovali tiež až z retrospektívnej scény.
Napriek tomu, skvelé dielo. Je to pravé fantasy v celej svojej kráse a podstate. A áno, som rád, že som si konečne našiel na toto čas. V dohľade je preto teraz trilógia Pána prsteňov, na ktorú sa tiež veľmi teším.
Mimochodom, toto je podľa mňa úplne, ale úplne v pohode aj pre deti od 5/6 rokov. Akože fakt, nesrandujem.


K Hobitovi som sa vrátila po viac ako dvadsiatich rokoch. Nedávno bol Tolkien Reading Day, počas ktorého som bola na čítaní Tolkiena v Artfore a tak ma to nakoplo znova siahnuť jeho knihách. Hobit ako predchodca Pána Prsteňov, rozprávka pre deti, ma aj po ďalšom čítaní opäť vtiahol do svojho pútavého dobrodružstva o Bilbovi, trpaslíkoch, prsteni a len znásobil moju lásku pre Stredozem a svet, ktorý Tolkien vytvoril. Stále môžem, nie, musím, len a len odporúčať.


Absolutní klasika, není o čem. Pan Tolkien rád hodně popisoval krajinu a vše okolo, ale Hobit je vždycky vítaná fantasy.


(SPOILER) Skvělé, až ne ty popisy každého atomu. Od té doby co jsem to četl zapamatoval jsem si všech dvanáct trpaslíků : Balin, Dvalin, Oin, Gloin, Kili, Fili, Ori, Dori, Nori, Bombur, Bifur, Thorin.


Za mě skvělá kniha, již od sedmi let jedna z mých nejoblíbenějších.
Pro ty, co tvrdí, že je kniha příliš jednoduchá a narozdíl od Pána prstenů dětská, bych chtěla podotknout, že Hobita psal Tolkien původně pro své děti :)


Znovu přečteno takřka přesně po 25letech. Něčím se mi to dnes možná líbilo i více, než tehdy. Nějak méně vadila ta "pohádkovost", paradoxně mi to dnes více než tehdy sedí do žánru fantasy v pravém slova smyslu. Možná je to i tím, že tehdy jsem ještě neznal Středozem a neuvědomoval si příběh v kontextu těch dalších (zejména Pána prstenů), možná i tím, že jsem nyní četl novější vydání s revidovaným překladem. A s odstupem v tom textu vidím i různá moudra, která se mistr Tolkinen pokusil čtenáři sdělit, ale které moje tehdy dětské oči ještě neviděly.
Opravdu fajn přečíst si toto po letech znovu.
(P. S.: Všech třináct trpaslíků ani teď nedokážu správně vyjmenovat :D )


Konečně jsem se dostala ke světu Pána prstenů (děkuji uživatelům Hotovson a Merin17, že mi Hobita doporučovali tak dlouho, až jsem podlehla :D), a byla to parádní jízda!
Bilbo, pohodlný hobit, který nejradši tráví čas ve své noře obklopen samými dobrotami, se díky Gandalfovi přidává k výpravě trpaslíků, kteří se vydávají získat zpět svůj domov a poklad. A tak se ocitá na nebezpečné cestě plné dobrodružství. Setkáváme se s množstvím dalších ras, prožíváme se skupinou celou cestu, která vrcholí epickými událostmi. A to vše zahalené do pohádkového hávu a okořeněné špetkou humoru. Úvod do světa se mi líbil a už se těším, až se pustím do pokračování.


No proč ne...jelikož tohle píšu v okamžik, kdy už mám za sebou skoro celého Pána prstenů, nemůžu dát vyšší hodnocení...Kniha určitě ukazuje zajímavý fantasy svět a chápu, proč je tak populární. Řekl bych, že i jazyk knihy je dobrý a dost čtivý.
Bohužel příběh je dost jednoduchý (dětský), ale na druhou stranu dostáváme mnoho postav, ve kterých se čtenář snadno ztratí.
Takže ano, čtení bylo fajn, ale znovu se do knihy pouštět nebudu. Pán Prstenů je prozatím lepší.


Čtení Hobita pro mě bylo příjemným dobrodružstvím, i když jsem se neubránil srovnávání s filmovou verzí.
Příběh má svou jedinečnou atmosféru, kterou umocňuje Tolkienův styl psaní – pohádkový, ale zároveň plný napětí a humoru. Bilbova cesta od pohodlí domova až k epickým událostem mě bavila od začátku do konce, a i když jsem dopředu věděl, co se stane, kniha si mě dokázala udržet. Každá kapitola má svůj vlastní rytmus a dohromady tvoří poutavé vyprávění, které člověka vtáhne do světa plného nečekaných setkání a dobrodružství.
84%


Knihu jsem četla poprvé před 20 lety a líbila se mi. Pak jsem viděla mnohokrát zfilmovanou verzi a ty filmy mám moc ráda a teď mi to přečtení připadá tak jiné. Je to stále dobrá kniha. Některé věci se mi v knize líbí více (chování Bilba), ale některé věci mi chybí z filmů (Tauriel atd.).


Málo hvězdiček k dispozici, protože tato kniha by jich dostala klidně sto Nádherná, čtivá, dobrodružná kniha pana Tolkiena. Asi nemá vůbec cenu představovat, protože Hobita četl asi každý.


Perfektní!!! Tolkien byl a zůstane spisovatelem mého dětství. Tolik tajných hodin s baterkou pod peřinou...:)


Proroctví, vyslalo ho na cestu,
stesk po domově ho provázel,
síla přátelství mu dala přežít,
a projít velkou proměnou _
pak odvaha se objevila.
Může za to ten s tím špičatým kloboukem, šedým pláštěm a plnovousem, co umí bezva ohňostroje.
A taky těch 13 trpaslíků, co chtějí zpět svůj domov a taky to zlato, jenže teď tam sedí drak Šmak.
Na tom úplném začátku byly jen útržky příběhu a mytologie Silmarillionu, co JRR svým dětem vyprávěl. Pak je ale dál přečíst kolegyní a fenomén byl na světě, co začíná se s třetím věkem Středozemě.
Družina se vydala na cestu. Prošla tou solidní krajinou, kde slušní hobití usedlíci žijí a pak to začalo... moudří a krásní elfové ti představí Roklinku, cestovat budeš Mlžnými horami, kde cesty jimi i pod horami střeží krvelační skřeti, "krutí, plní zloby a s černým srdcem".
A pak teprv poznáš opravdovou sílu přátelství!
JRR stvořil Středozem do nejmenších detailů a pozval své čtenáře objevit tenhle svět, jeho historii, mytologii, změť jazyků a kultur, uvěřitelný a fascinující!
Vykroč čtenáři a nech se unést... fantazií ...
obdivuj odvahu a překonávání limitů, prožívej to dobrodružství - poznat jiný svět.
Obyčejný hobit opustil svůj pohodlný domov, aby se stal statečným a vynalézavým, laskavým a soucitným, skromným a pokorným, a taky vtipným a zábavným...
Pravidelně se s Bilbem na tuhle cestu vydávám, někdy jdu jen kousek, nahlédnu do temného hvozdu, nebo se nechám pozvat na žejdlík piva do útulné hospůdky v Kraji, proběhnu Roklinkou, a někdy jdu tu cestu celou ... tam a zase zpátky... a vždycky jsem ráda, když se to zpátky povede :-).
Štítky knihy
draci elfové magie, kouzla zfilmováno trpaslíci anglická literatura putování Středozem, Středozemě (Tolkien) dobrodružství fantasy hobitiAutorovy další knížky
2006 | ![]() |
1991 | ![]() |
2007 | ![]() |
2006 | ![]() |
2007 | ![]() |
Sérii od pana Tolkiena čtu trochu " na přeskáčku". Nejdříve jsem četla z Pána Prstenů Společenstvo prstenu, teď Hobita a Dvě věže a Návrat krále mne teprve čekají.
Hobit mne zaujal o trochu méně než Společenstvo Prstenu, přesto jej hodnotím vysoko. Rámec obou příběhů je vlastně stejný: pořád někdo někam jde a cestou ho potkávají různé problémy. V této knize putuje hobit Bilbo Pytlík se skupinou trpaslíků, které nezvládnu vyjmenovat a občas s čarodějem Gandalfem. Potkávají skřety, elfy, vlky, pavouky, Bilbo získá od Gluma kouzelný prsten, zaplete se do boje s drakem Šmakem (to jméno mi vadilo) a vše končí bitvou pěti armád.
Styl knihy není tak drsný jako následující díly, působí trochu rozvláčněji a občas mi vadily básničky, především ty "laškovné".