Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30445/bmid_pan-much-knf-30445.jpg
4
2850
2850
Románová prvotina anglického spisovatele (básníka, romanopisce a dramatika), která získala autorovi přední místo nejen v současné anglické, ale i ve světové tvorbě. Román, který autor (jako všechny své prózy) nazývá bájí nebo mýtem a pro který autor doslovu navrhuje termín symbolické podobenství. Příběh zasazený do utopistického rámce ne příliš vzdálené budoucnosti. Na pustém ostrově se zachrání část chlapců, kteří byli při letecké evakuaci z atomicky zasažené Británie vojensky napadeni. Chlapci čekají na vysvobození a pokoušejí se žít v nějaké životaschopné organizaci. Nejprve si vybudují jakousi ideální společnost na základě demokratických principů, vštípených rodinou a školou, ale vše se začne hroutit, jakmile je třeba, aby se vydělili „lovci“ symbolizující barbarskou živočišnou touhu po krvi. Autor zde předvádí svou vizi společnosti a odvěký svár dobra se zlem v lidském nitru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Naše vojskoOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Tak, od tohohle jsem čekala o tolik víc. I kdybych přešla nelogické části, kniha mě nebavila a rozhodně mi nepřipadala reálná. Nejde o to, že bych tak věřila v lidskost, ale spíše o to, že prostě nevěřím, že by to dopadlo takto. Nerada toto slovo u klasiky používám, ale přijde mi zastaralá.
Dilo je nadcasove. Ukazuje pohled do duse mladych chlapcu a jejich touhy na jedny strane po moci a na druhy po zachrane a odpovednosti. V knize je taky videt, jak je nekdy lehke podlehnout zlu nebo se nechat strhnout davem.
Knížka mi moc čtivá nepřišla, dočetl sem z povinnosti, líbil se mi akorát závěr knížky.
Pěkně napsaná kniha, která se čte sama.
Tolik paralel s politickým světem!
Chlapci zvolený správný kluk Ralph se pokouší o demokratické uspořádání party. Neobstojí však proti agresivnímu egoistovi Jackovi a jeho znamenitě fungující diktatuře. Ralph se radí a nastoluje pravidla, která však nikdo nedodržuje. Nejen prckové chtějí jíst a spát pod přístřešky, ale když mají pracovat, jdou se raději koupat. Oproti tomu pod Jackovým vedením fungují všichni dokonale - ze strachu.
(Nejen) v přírodě silnější vyhrává, i když to není fér.
Naprostý opak Orwellova 1984 - příčinnou zla není politický systém, ani nadvláda a persekuce, ale naprostá svoboda a démoni v našem nitru, kteří přichází společně s ní. Protože každý nějaké máme a v místě, kde není nikdo, kdo by je reguloval, brzy vyvstanou ve své nejhrůznější podobě. Příběh o to zrůdnější, že hlavními hrdiny jsou děti. Naivní a nevinné děti, které dokážou uspořádat hon na lidskou oběť. Protože na pustém ostrově žádné britské ani jiné zákony civilizace neplatí. Každý je zvířetem, a platí zde jednoduché pravidlo přežití: Zabij, nebo budeš zabit. Zdrcující pravda, nám již dávno neznámá.
Kdybych od této knihy nečekala tolik, možná bych nebyla tak zklamaná. Myšlenka skvělá, ale to provedení podle mě dost pokulhává.
Do čítania som sa musel nútiť. Zápletka (deti, ktoré sú súhrou okolností ponechané na neobývanom ostrove samy na seba, postupne vytvárajú komunitu s vlastnými pravidlami) síce zaujímavá, no spracovanie už pokrivkáva. Štýl trochu kostrbatý, konanie postáv a ich vnímanie reality sa mi videli len veľmi málo vierohodné.
Nechce sa mi veriť, že by sa postavy (v tomto prípade chlapci v predpubertálnom veku) začali správať ako podľa nejakej kvázi antropologickej štúdie vývoja animistických (totemových) kultov primitívnych kmeňov. Osobne by som považoval za pravdepodobnejšie, keby títo malí chlapci, poznamenaní výchovou na Britských ostrovoch, začali skôr vymýšľať nejakú svoju detsky naivnú verziu konštitučnej monarchie.
Takže, niežeby som neveril v možnosť toľkej krutosti u tak malých detí ale nech už chcel autor vyjadriť čokoľvek, samotný dej knihy vyznieval v naznačenom kontexte dosť naivne.
Navyše mi pripadal zbytočne rozvláčny, práca s postavami nezvládnutá a nezodpovedaných otázok príliš veľa (čo by som nijako neospravedlňoval, pretože u popisov kdečoho použil autor priestoru a slov až príliš).
Chápem, že sa kde-kto chytá za srdiečko, veď sa tu poriadne hrá na city opis smrti niekoľkých malých chlapcov v sebe samozrejme nesie veľmi silný emotívny náboj. Rozumiem tiež tomu, keď niekto dokáže vykopať nejakú hlboko ukrytú a strašne silnú myšlienku. Ale všetka tá nuda naokolo to nakoniec aj tak všetko dokonale pochová.
Som presvedčený, že by bolo lepšie, keby táto kniha zapadla prachom a zostala pre verejnosť zabudnutá, aby sa tohto nápadu a vyjadrenia myšlienky mohol nanovo ujať niekto schopnejší, pretože pán Golding to akurát poriadne zmrvil.
U mňa sklamanie preveliké
Audiokniha, načtená Hedou Čechovou tak, že ani strach se nerozptýlil.
Neviňátka, která zrají v divočině spíš opačně než od barbarství k civilizaci. Oplakávat dobu nevinnosti je marnost, protože činy se vymazat z paměti nepodaří.
V pohodlí je kultivovanost chování v jistých mezích, za to v ostrovní divočině pudy nabývají přirozenosti v kódu zákonu přežití. To, že se jedná o děti, je vlastně o to hrůzně málo pochopitelné, ale když je třeba se nasytit, pak je smečka vůdcem paralyzovaná a hysterie má volné pole působnosti ke všemu co lze.
I nevinný mozek překvapí.
Padesátá léta a liga Nezkrotných, bez sci-fi.
Velmi zaujimava kniha, zo zaciatku sice nezazivna ale potom sa dej rozbehol tak ze som strany doslova hltala. Za dva dni bola kiha preitana co teda u mna sa stava malokedy. Neuveritelne coho su deti schopne. Na youtube som si pozrela aj film aby som mohla detom ukazat o com bola moja kniha ale film bol obrovske sklamanie.
Zvláštny príbeh. Desivé popisy zabíjania zvierat a nakoniec aj chlapcov. Čítal som elektronickú knihu, v ktorej bolo plno dosť nezrozumiteľných viet a slov, pravdepodobne vďaka nekvalitnému prekladu.
Jeden z příběhů, které ve mě dlouho doznívají. Bezva dobrodružství se postupně mění v noční můru, z nevinného pošťuchování kluků se stává boj o život. Nejděsivější příběhy jsou ty uvěřitelné...
Po pár stránkách čtenář začne tušit, jaké zlo bude napácháno a nechce, aby k němu došlo... Všechny principy lidské solidarity se postupně a mlčky nechutně zvrátí. Kniha ve mně nechává silné emoce.
Začátek mě nebavil a nechápala jsem, proč je to tak slavný. Nicméně postupně to přišlo. Ten věrohodnej psychologickej přechod. No, bylo to dobrý. A hodně dobrý byly takový ty popisy činností, kdy třeba ulovili nějaký zvíře, ale pak jim nešlo ho opéct. Tak by to prostě bylo. To není jak v Hunger games nebo v Labyrintu, kde nosej vodu v bundách. Tohle je realita.
Silný příběh. Nutí mě zamyslet se nad otázkou, zda-li je to naše lidská přirozenost probudit uvnitř nás takovéto neskutečné zlo, když jde o záchranu našeho vlastního života?
Teda moc se mi to nelibilo, ale spis proto, ze to nebyl muj salek caje. Trosku jsem se u toho nudila, chvilemi jsem byla nastvana jak se kluci k sobe chovali a chvilemi me jimala hruza. Golding umi dobre psat a vykreslovat situace, rozhovory kluku mi prisly uz mene realne a obhrouble.
Mám ráda knihy, které se zabývají "anatomií" zla, ale tady jsem čekala trochu víc. Možná to bylo jen autorovým stylem psaní, který mi nesedl, ale ve výsledku mě kniha spíše zklamala.
Pokud bych to bral čistě jako dobrodružný příběh, tak tato kniha skutečně moc neobstojí. Nic moc děj, otravné dialogy, omílání těch samých věcí dokola (schúze, oheň, lov, obluda) a nuda. Má to zachránit jakési morální poselství o tom, že demokracie a humanismus jsou křehké a neschopné a jakmile se najde příležitost měníme se ve smečku zvířat. Oh, jak překvapivé. Šokuje vás, že uvnitř sebe máte zvíře? Mě ani tak ne. Právě jsem si skřípl jazyk, když jsem se snažil vyndat zapadlý kousek pizzy z klávesnice, ruce jsem k tomu použít nemohl, protože jsem se zrovna drbal na koulích. Takže zjištění, že jsme zvířata považuji za objevení Ameriky. Vzpomeňte si na to až si zase budete okusovat nehty na rukou (nedejbože i na nohou), vy dobytci!
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Četla jsem jako čtrnáctiletá na doporučení své kamarádky, když jsem začínala s „klasickou“ literaturou. Pamatuji si ještě, jak jsem měla strany rozpočítané na minuty, abych všechno stihla do večerky. :)
Mému tehdejšímu já nepřišla kniha dost realistická, naopak mě pobuřovaly kýčovité tropické scenérie. Přitom myšlenka je naprosto výborná, jen zpracování za ní, zdá se mi, kulhá. Řekla bych, že jde o jeden z mála případů, kdy film předčí knihu. Od Goldinga se mi nesrovnatelně více líbila jeho „Věž“ (kterou jsem ale četla až asi osm let po „Pánu much“).