Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30445/bmid_pan-much-knf-30445.jpg
4
2850
2850
Románová prvotina anglického spisovatele (básníka, romanopisce a dramatika), která získala autorovi přední místo nejen v současné anglické, ale i ve světové tvorbě. Román, který autor (jako všechny své prózy) nazývá bájí nebo mýtem a pro který autor doslovu navrhuje termín symbolické podobenství. Příběh zasazený do utopistického rámce ne příliš vzdálené budoucnosti. Na pustém ostrově se zachrání část chlapců, kteří byli při letecké evakuaci z atomicky zasažené Británie vojensky napadeni. Chlapci čekají na vysvobození a pokoušejí se žít v nějaké životaschopné organizaci. Nejprve si vybudují jakousi ideální společnost na základě demokratických principů, vštípených rodinou a školou, ale vše se začne hroutit, jakmile je třeba, aby se vydělili „lovci“ symbolizující barbarskou živočišnou touhu po krvi. Autor zde předvádí svou vizi společnosti a odvěký svár dobra se zlem v lidském nitru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Naše vojskoOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Tak tato kniha mě neoslovila. Nesedl mi styl psaní autora, který postrádá jakékoli známky napětí a dobrodružství (a že prostoru pro to v této knize bylo hodně), a kde autor při vyprávění příběhu skáče naprosto bez varování a mnohdy i rušivě z jedné postavy na druhou. Do čtení jsem se musel nutit a bohužel těch pár set stránek bylo pro mě hodně zdlouhavých.
No nevím, zdálo se mi, že se Pan Golding soustředil na myšlenku tak intenzivně, až zapomněl na všechno ostatní. Ne že by to bylo vyloženě špatné, ale neohromí to tak, jak jsem od knihy, která je součástí povinné četby, čekal.
Kniha možná byla revoluční v době vydání, kdy se veřejně mělo za to, že civilizace je v bílém západním (britském) člověku pevně zakořeněna od narození, ale 60 let od vydání už toto téma podle mého názoru ztrácí dech a nestačí na to, aby samo o sobě utáhlo děj.
Etika výzkumu nám neumožňuje vystavit experimentální skupinu situaci, která se odehrává v této knize. Podobné "třinácté komnaty" v sociálních vědách dávají literátům prostor k tomu, aby se s těmito sociálními otázkami vypořádali ve svých dílech. Pán much se odehrává na ostrově, kde po letecké havárii ztroskotala skupina chlapů. Bravurně je popisován rozklad zpočátku veskrze demokratické společnosti, postupné uhnívání lidských hodnot a pravidel postavených na rozumu. Možná proto byla kniha pojmenována právě po uhnívající prasečí hlavě, která se stala hostinou much. Rozkládající se mozek má totiž až moc blízko k prázdné lebce... čili ke společenství osob, které doslova zdivočelo.
Co vše se dá prožít, když vás "hodí do vody". Tak trochu jiná Verneovka...., zkrátka zase díky ČV jsem si přečetla něco, na co bych jinak nenarazila.... doporučuji...
Pomalý rozjezd, ale napětí se postupně zvyšuje, až čtete s očima rozšířenýma hrůzou a zvědavostí, jak to s těmi malými hajzlíky dopadne.
Dva roky práznin bez příkras.
Podobenství, které se dá v pohodě číst i jen jako příběh.
Těm, kdo tu píšou, že děj je nepravděpodobný doporučuji přečíst knihu MASA A MOC.
Hlavní myšlenka je palčivě jasná a děj relativně drsný. Kniha ukazuje zajímavé praralely na uspořádání společnosti, ale... zkrátka mě nějak neuchvátila. Forma a uchopení vyprávění pro mě v tomto případě dokonale pohřbívá obsah. Tak nějak jsem čekala více...
Přečetla jsem si předchozí komentáře a musím se smát, co některým čtenářům vadí :-) Většina nebo snad jen někteří (?) musí mít vše jasně podané jak na podnose, nesmí číst popisy přírody a musí se pořád a nejlíp hned od začátku něco dít, jinak je to nuda :-)
Já jsem naopak ráda, že všechna literatura není psána jak podle šablony, každá kniha mě svým způsobem poučí a přinese další poznání. Pán much taktéž. Že jsou děti občas zatracení spratkové, ví asi většina z nás, obzvlášť ti, kteří se v dětství setkali s šikanou. Tady je to ještě dovršeno davovým šílenstvím a anonymitou masek. Poprvé vydáno v roce 1954, přitom symbolika mi připadá nadčasová.
Ještě poznámka na závěr....na rozdíl od některých zde se domnívám, že uvažování hlavních postav odpovídá cca 12ti letým dětem s mírnými rozdíly, což je pochopitelné.
Nemám rád příběhy "kde se vzal, tu se vzal" bez následného alespoň nastínění proč a jak. Tady se najednou vynoří kluci na ostrově, ale nikdy se nedozvíme proč. První dvě třetiny knihy mně nebavily, pořád se to motalo v kruhu, vývoj téměř žádný. Už jsem i přemýšlel, že knihu odložím a nedočtu. Poslední třetina celkový dojem trochu vylepšila, ale stejně moc nerozumím tomu, proč je tohle dílo tak vysoko ceněno. Z pohledu čtivosti za moc nestojí, dějově je to taky slabší. Jsem rád, že ji mám za sebou, víckrát se ke knize vracet nebudu.
Tak upřímně, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Čekala jsem nějaký dobrodružný román, říkala jsem si, že to budu číst dětem před spaním, prostě nějaká robinsonka. Tak jsem se trochu sekla. Knížka super, ale možná bych si to představovala ještě více propracovaný děj. Každopádně zajímavý vývoj chování chlapců, bohužel hodně realistický.
Většinou se shoduji s ostatními čtenáři, co se klasiky a obecně kultovních knih týče, a sdílím veřejné nadšení. V případě Pána much ale bohužel cítím spíš zklamání. A přitom ta hlavní myšlenka, to, co svým příběhem chtěl autor sdělit, je geniální (za to ty dvě hvězdičky). O tom, že zlo je všudypřítomné, není pochyb. A výjimkou nejsou ani děti, u kterých se také objevuje nejen pud sebezáchovy ale i čistě agresivní chování, jakmile jsou vybočeny z normálu, z pocitu bezpečí a nejsou jim vytyčeny žádné hranice dospělými. Vlastně už podle anotace jsem věděla, co přibližně se bude dít... Než jsem se k "tomu" ale dostala, několikrát jsem knihu odložila. Na to, jak je tenoučká, se čte prostě hrozně. Forma je v tomto případě mizerná. Možná jakýsi pokus o konverzační román, ale dialogy mi tady přišly zvlášť špatné. Zkrátka a dobře se to nedalo číst. Bohužel nemohu hodnotit lépe, ale myslím si, že kdyby byla podobná myšlenka napsána jiným spisovatelem a jiným stylem, možná i příběh by mohl zůstat z větší části zachován, bylo by moje hodnocení mnoooohem lepší...
Aj napriek fantasmagorickému opisu prostredia ostrova (zrejme po použití LSD) v prvej polovici knihy, sa vám autor nakoniec dostane pod kožu. Myšlienka skvelá, postavy prijateľné, ale predsa len som čakal viac od tak ospevovanej knihy. A Čuňas je beztak najväčší borec.
Uf, to byl nářez. Vůbec už se nedivím, že tuto knížku zmiňuje King v Danse Macabre. Ze začátku se téměř nic neděje, ale ke konci knihy se stupňuje napětí až k hororu. Hodně psychologické, opravdu krásné počtení pro milovníky tohoto žánru.
Knihu jsem četla jako dospívající a myslím, že to je ideální doba. Po všech těch Robinsonech, kteří se někdy více někdy méně úspěšně proplétají životem na hezkém ostrůvku, kde je s trochu inteligence a šikovnosti všechno k mání, přichází drsný skok do reality. Najednou si člověk uvědomí, že by to asi až tak super nebylo. A ještě jeden aspekt je zde určitě zajímavý. Děti bývají v literatuře nejčastěji zobrazovány jako jakési nevinné a křehké bytosti, které občas zazlobí nebo na chvilku tápají v morálních zásadách, ale nakonec se ukáže, že jsou v jádru dobré. Tady se naopak ukazuje, že je úplně jedno, jestli jste dítě nebo dospělý a že v boji o přežití se ukážou pravé charaktery.
Knihu jsem četl vlastně jen proto,abych splnil další úkol do letošní Čtenářské výzvy.Jenže tato kniha Man-bookerovu cenu neobdržela,cenu získal pouze autor.Přečteno za 2 dny a že by ve mně vyvolala nějaké (po)city,tak to tedy ani náhodou.60%.
Jsem si plně vědom toho, že Pán much je hodnocen jako vysoce kvalitní literatura, plná kritiky současné společnosti a chápu, že má ukázat přerod člověk ve zdivočelé zvíře, kterým ve skutečnosti je. Ano, vidím kritiku toho, že jsme pouze naučeni mít na sobě masky, které nám pomáhají fungovat v našich sociálních rolích. Ale Pán much podle mě dělá všechny tyto věci prvoplánově a cpe vám je do chřtánu s tím, jak jde o vysoce intelektuální četbu. Nejde. Poselství je jasné, až prosté.
Tak tohle je kniha, kterou jsem četla v 15, což je, no už moooc dlouho :) Ale na ten příběh nikdy nezapomenu a snad se k němu ještě vrátím. Byl syrový, byl drsný, byl hluboce lidský a byl svým způsobem úchvatný... Nehrál si na žádné naděje a nebyl v něm žádný soucit, jen prostě syrová, bolestná, lidská pravda... Docela chápu, proč je zrovna tahle kniha povinná četba... Ano, tohle by mladí měli číst.
Tejto knihe som sa nechcene vyhýbala roky. Prvýkrát som o nej počula kedysi dávno na angličtine, ale okrem veľmi vágneho obsahu ostala pre mňa zahalená tajomstvom. Roky som sa chystala, že si ju prečítam, že by sa patrilo poznať klasiku, ale jej čas prišiel až teraz, keď som sa na ňu niekoľko mesiacov pozerala v poličke v knižnici.
Je tým všetkým, čo sa o nej píše. Výpoveďou o ľudskej povahe, zložitosti vzťahov, o tom ako ľahko človek skĺzne k veciam, o ktorým by sa mu v normálnych podmienkach ani nesnívalo. O tom, ako ľahko sa hľadajú výhovorky na ospravedlnenie vlastných činov. O tom, že pocit viny zasahuje každého inak a že chuť moci a dôležitosti je opojná.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Brilantní! Doporučuji bez rozvažování. Pán much je jakýmsi vybarveným, knižně vydaným příběhem stanfordského experimentu. Kde malí kluci projdou přeměnou v divochy, domorodce, kteří neznají své meze. Jakési davové šílenství. Avšak podobně jako v provedeném stanfordském experimentu nečekané, tak reálně zhotovitelné.