Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Klasická humoristická kniha o středoevropském vystěhovalci, který se úporně prodírá úskalím angličtiny ve večerní přípravce pro dospělé v New Yorku. Jedna z nejoblíbenějších humoristických knih tohoto století v kongeniálním překladu Antonína Přidala. Humor je postaven především na zápase přistěhovalců do USA s angličtinou a na urputné vážnosti, se kterou ke svému vzdělávání přistupují. V roce 1963 autor svou již legendární knihu přepracoval a doplnil o další epizody a postavy, aniž by narušil neopakovatelnou atmosféru díla, které baví již několik čtenářských generací. Po čtyřiceti letech od prvního českého vydání to byla i příležitost pro překladatele Antonína Přidala, který se svého úkolu zhostil s chutí a fantazií a ukázal široké možnosti i mnohé záludnosti češtiny vynikajícím způsobem.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
O Kaplan! My Kaplan! , 1976
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha. Ještě teď se směju, když si vzpomenu na:
-----
Vždyť i takovému velikánovi vědy, jakým byl objevitel gravitačního zákona, přidělil svérázné jméno Iša Kňufton.
(Nemluvě o renesančním titánovi, kterého pokřtil Mojše Lančelo.) Byl by snad schopen přejmenovat celou přírodu - jak napovídal úkol, v němž měli žáci uvést názvy nejznámějších druhů hmyzu. Pan Kaplan přispěl trojicí:
- Motokárek vanilkový
- Babička baví oko
- Brouk huhnivál
Další povedený návrat ke knize, kterou jsem poprvé četl jako student gymnázia na počátku devadesátek. Zakoupeno na eshopu jednoho libereckého antikvariátu za necelé "kilínko" a ....za mě naprostá bomba. Fakt jsem se ohromně bavil, takovou vzpruhu jsem potřeboval. Excelentní práce s českým jazykem, snad co stránka, to vtipná pasáž. Pro mě je až neuvěřitelné, že Leo Rosten napsal knihu, jejíž děj se odehrává v podstatě na jednom místě školní třídy a přesto je tak zábavná. V tomto směru ale patří obrovský dík panu Přidalovi za excelentní překlad (a taktéž panu Eisnerovi za překlad původní, z něhož Antonín Přidal vyšel a myslím ho ještě zdokonalil). Překladem z angličtiny do češtiny musel s ohledem na odlišnosti obou jazyků vytvořit v podstatě nové, přesto nesmírně zábavné dílo. Pane Kaplane, profesore Parkhille, Nathane, Mitnick, Moskowitz a další, budete mě fakt chybět. Moc.....Za mě jednoznačných 5*
"Z pravěku "
Jde o jazykové hry a velmi vtipné úseky díla založené na citu pro jazyk u cizinců , kteří se učí cizí pro ně neznámý jazyk a ne o to, co kdo špatně řekl nebo přeložil.. jak píšou někteří jde o hru s jazykem, která je pro přistěhovalce náročná a překladatel si s ním hezky "pohrál "
Mě se kniha hodně líbila a můžu říct, že jsem se u ní skoro celou dobu smála nahlas skvělá práce pane autore ️️
Češtinářský klenot - jak obsahově, tak (a to především) jazykově. Slovy Hymana Kaplana: „Krása nevítaná!"
„Litvák!“ zavřískl kdosi. Byl to pan Kaplan. „Mein Gott, on je Litvák!“ Prudce se otočil k profesoru Parkhillovi. „Čísahám! Je z Litvácka! Fízlovuje š, jako dyš syčí smije -“
Nad začátečnickou třídou se roztrhla nebesa.
„Fúj, Kaplan," zanyla slečna Tarnovská.
„Může Pfeiffer za to, že je cizinec?" protestoval Ch. J. Fledermann.
„Je cisinec a Litvák," zvolal Hyman Kaplan.
Knihu jsem četla dokonce dvakrát. Ne proto, jak byla skvělá. Ale proto, že i tenkrát a i teď mě přestala zhruba po 1/4 úplně bavit. Přiznám se, prvních pár stran jsem se fakt smála. Ale chyběl tomu příběh, který by byl zajímavý. Škoda. Ani tenkrát a ani teď jsem ji nedokázala dočíst.
Četl jsem oba překlady (nebo spíš převody) do češtiny, starší Eisnerův i mladší Přidalův. Přidalova verze se mi líbila mnohem více, ale to asi bude spíš dáno generačně, protože hovorová čeština v Eisnerově době byla zkrátka jiná a pro mne už vzdálenější. V každém případě smekám klobouk před oběma překlady. Který další jazyk má překlad tohoto díla? Natož dva překlady a oba vynikající?
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně po doporučení v televizním pořadu. Moc mě nazaujala ani jsem jí nedočetla. Jen musím říct, že je to ukázka jak je náš rodný jazyk květnatý a nádherný a jak se s ním nechá pracovat a my si ho przníme všemožnými cizími hlavně anglickými slovíčky.
Jsem asi jediný člověk ve svém okolí, který fakt nemá rád pana Kaplana. Přátelé, rodina i kolegové mi to vehementně doporučovali, ale já teda nechápu, co na tom kdo vidí.
Oceňuji chytré hry s jazykem, pro překladatele to musel být fakt oříšek, ale humor je stále stejný, nic se neděje a já se do čtení musela fakt nutit. Zhruba v polovině jsem to vzdala a šla číst něco jiného, jak strašně jsem se nudila. Navíc mi vadilo, že je autor vůči přistěhovalcům a jiným kulturám občas dost hrubý.
Kniha má jistě dost jiných čtenářů, kteří ji milují, ale já už to teda nikdy nechci vidět.
Hluboce smekám před panem Přidalem a způsobem, jakým knihu přeložil.
Když potřebuju hezký a milý humor, velmi ráda sáhnu právě po panu Kaplanovi.
Kdybych to četla, tak se tak nepobavím, ale když spustil Donutil, tak jsem čůrala smíchy :-)
Tuto knihu jsem si kdysi koupil na doporučení v knize od známé prodavačky.
Probíhalo to takto. „Máš něco veselého?" Podala mi tuto knihu. Otevřel jsem to někde, přečetl řádek a zasmál jsem se. „Beru," řekl jsem, zaplatil a odešel.
Od té doby, kdykoli se chci zasmát otevřu to někde, přečtu pár vět, stránku a zlepší se mi nálada.
Prý tu knihu zakazovali číst v USA v nemocnicích, pacientům praskaly stehy.
Skvělý překlad od A. Přidala. Někdy si říkám jestli nenapsal tuto knihu znovu.
Citát:
Napište větu na slovo BYLINA.
Byli na rozvod, ale už je to dobrý.
H*Y*M*I*E K*A*P*L*A*N vyjde ze všech třídních soubojů jako vítěz, Pánpresor!
Zřejmě budu opakovat, čeho si všimli i jiní komentující, ale na druhou stranu proč ne?
Také mě čílilo, že dospělí lidé, kteří byli dost inteligentní na to, aby se bůhví odkud dostali až do USA a jsou schopní ve složitých sociálních podmínkách živit rodiny, přičemž si nedělají iluze o snadnosti života, se ve třídě chovají jako malí caparti na prvním stupni ZŠ.
Američanům snad přišlo vtipné, jak jsou ti Evropané hloupoučcí, že se nedokážou naučit jazyk Shakespeara, avšak z autorovy strany nejde o nic jiného než o úlitbu divákům a následně čtenářům. Mnozí ze zástupců migrantů museli umět dokonce dva jazyky, typicky jidiš a třeba němčinu, polštinu, ruštinu. Přestože nemuselo zrovna jít o vysokoškoláky, jistě by proces učení nevypadal jako v knize. Jinými slovy chápu, že jde o humorné čtení, avšak mnohé situace se nejen opakují, ale časem spadají do jakési rozpačitosti až trapnosti.
Mně osobně p. Kaplan neseděl. Možná je to i tím, jak byla kniha dlouhá. Stálé buzeření spolužáků a nepříliš nápadité monology po čase unavovaly. Nakonec jsem se výrazně těšil, až budu mít knihu za sebou.
Možná ale čtení posuzuji příliš vážně. Třeba bych se na dílo měl podívat s nadhledem a v kontextu? Ne, ne a ne. Na tohle už jsem dost starý. Tudíž si dovolím luxus pravdomluvnosti - můj styl humoru to není, a tak nemohu hodnotit kladně.
Myslím, že kniha potěší spíš mladší čtenáře svým naivním humorem. Já ji četla v dětství a rozesmála mě hodně. V divadle ABC ji převedli na divadelní prkna. Neviděla jsem, ale řekla bych, že vznikla hra vhodná pro celou rodinu. Proč ne, občas je dobré se nechat pobavit něčím nezákeřným. I já si budu z knihy navždy pamatovat stupňování přídavného jména studený: studý, studší, pod nulou.
Štítky knihy
humor americká literatura emigrace přistěhovalci, imigranti spolužáci cizinci
Autorovy další knížky
1970 | Pan Kaplan má třídu rád |
1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
1998 | Jidiš pro radost |
2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Pana Kaplana jsem četla už víckrát, vždycky mě dokáže pobavit.
Poprvé jsem ho poslouchala jako audioknihu a musím říct, že je namluvená skvěle. Pan Donutil se na roli pana Kapkana výborně hodil