Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524044/bmid_pamet-moji-babicce-65250ae7406d7.jpg
4
739
739
Autorka využívá zevrubné znalosti mongolských reálií a působivou formou fiktivních osobních vzpomínek tří generací žen jedné rodiny dává nahlížet do složitých rodinných i mezigeneračních vztahů v tradiční pastevecké rodině kdesi v Mongolsku, kde se stýkají vlivy ruské i čínské a kde život je velmi tvrdý. Zatímco matka se z tradičního prostředí nikdy nevytrhla, její dcery měly různý osud, nahlížený střídavě očima každé z nich, i očima zástupkyně nejmladší generace, která už vyrůstala ve městě a tradičnímu životu se zcela odrodila. V příběhu se tak postupně odkrývají nejen jejich různým způsobem rozvrácené životy, ale i rozpad tradičních hodnot a vztahů v rodině. Autorka nechává na čtenáři, co z kontextu postupně pochopí a vytváří tak zdání autentičnosti, přičemž jí pomáhá nejen forma, ale zejména propracovanost a domyšlenost detailů tohoto složitého rodinného příběhu.... celý text
Přidat komentář
Slibné téma, exotické kulisy, nadšené ohlasy čtenářů a moje velké očekávání. Možná proto to neklaplo. Místy syrový příběh o životě tři žen se trochu točil v kruhu, nimravě rozebíral zivotni dno postav. Chyběl mi moment, kdy knihu nemůžu odložit a hltám řádky dál nehledě na čas.
Uzasna kniha, ktera bere dech...uz dlouho jsem nic neprecetla tak rychle...vzhledem k tomu, ze se tato kniha objevila na nasem vysokoskolskem seznamu povinne literatury, bala jsem se, ze pujde o dilo s premirou filozofickych myslenek a podobne...ale tato kniha me uchvatila svou surovosti, nesmirne zivym jazykem a neotrelymi metaforami!!! Stoprocentne plny pocet hvezdicek ????
Měl by to být ideální mix podle mého gusta: Dálný východ, drsná všednost, ženské hrdinky, různé pohledy, spisovatelka sympatickou vrstevnicí, přísliby poetického jazyka. A přesto jsem tuto knihu někde ve dvou třetinách vzdal, což se stává málokdy. Prvotina 22leté autorky v reáliích cizí kultury je ambiciózní počin, ale při četbě jsem nenašel nic, v čem bych našel zalíbení. To se prostě může stát. Minuli jsme se.
Jedna z nějkrásnějších knih za poslední dobu. Nádherná tématická stránka románu (intergenerační otázka, rozpor mezi tradicí a moderností, střet mužského a ženského principu), neuvěřitelně nádherný jazyk (skvělá slovní zásoba, poetická přirovnání, dobarvení děje použitím místně příslušných slov cizího původu), zasazení děje do mongolských reálií bez přesně vymezeného časoprostorového rámce. Úžasná kniha.
Svým syrovým jednoduchým stylem kniha autenticky vtáhne do temnoty mongolských plání a špíny velkoměsta. Neuvěřitelné, že ji nenapsala autorka z Ulanbátaru, ale tehdy 22letá česká studentka. Teda až na tu "-ej" češtinu a nemongolská přirovnání typu "jako čamrda", to mi rvalo uši (oči). Drsné dílo, které se co se stylu týče lehce čte, ale těžce na čtenáře dopadá.
V našich vodách je tato kniha doslova zjevením. Příběh z Mongolska, s mongolskými slovy, výrazy a napsán z pohledu několika žen mě překvapil a dostal. Tato kniha asi nebude pro každého, ale já ji mám moc ráda. Petra Hůlová se parádně blýskla.
Kniha mi prišla do rukou v pohnutém okamžiku, možná i proto mě tak oslovila. Dědeček v sedmdesátých letech na koni procestoval Mongolsko a z těch dob nám zbyly dvě fotky. Nic víc.
Ve chvíli, kdy jsem na svou stěnu přidala mapu Mongolska se smělým plánem 4000 kilometrů cesty napříč, přišla Petra Hůlová. Blesk z čistého nebe.
Hned první věta mi přišla jak z jiného světa: "Když je u nás doma šoró a kolem geru...". Jo, říkala jsem si. To je přesně ono.
Žádný cestopis nečekejte. Krásné obrázky sice přijdou, ale musíte si je tam najít a počkat na ně. Nečekejte vyprávění evropské cestovatelky. Je to procítěná zpověď mongolské ženské a nic víc. Nebo spíš nic míň.
Kniha o tom, jak je kdo hluboko v ... a jak si ostatní myslí, že jsou na tom líp, a přitom jsou tam taky... Pro mě děsně depresivní, točící se v kruhu. Jediné plus popis prostředí, které neznám.
Neobyčejně sugestivní příběh vyprávěný z různých pohledů žen jednoho mongolského rodu a napsaný velice barvitým jazykem. Je zřejmé, že autorka mongolské reálie dobře zná a proto je kniha tak působivá. Cena Magnesia Litera jí právem náleží. Skvělý čtenářský zážitek.
Opravdu pěkná kniha, popisující život jednoho mongolského rodu z pohledu několika jeho žen. Je velmi zajímavé, jak na různé věci mají tyto ženy různý úhel pohledu. Ze začátku jsem měla trochu problém s nespisovným jazykem, ve kterém je kniha napsaná- sama spisovně nemluvím, ale psané slovo mi prostě sedí víc spisovné. Rychle jsem si ale zvykla. Pokud se vám tato kniha bude líbit, neváhejte a kupte si i další knihu od této autorky Stanice tajga.
Čtvrtá hvězdička za reálie o Mongolsku. Kdyby to bylo zasazeno jinam, asi bych se s tou knihou strašně trápila. Takto jsem se alespoň dozvěděla něco o vzdálených krajích.
Skvěle napsaný a odvypravěný příběh o drsném, bezútěšném životě několika generací žen jedné rodiny v drsném Mongolsku. O ztrátě tradic, naivitě, velkém očekávání a ještě větším zklamání. Tradiční život v mongolské stepi na první pohled možná neláká, ve srovnání s “moderním” městem a ztrátou rodiny se jeví jako výhra a sám Burchan by to potvrdil. Ve dvaadvaceti napsat něco takového je až neuvěřitelné a zbývá jen zatleskat a přidat pět hvězd.
Po dlouhé době konečně kniha, která má spád a není to brak. První strany pro mě byly trochu kritické stran jazyka a množství cizích slov, ale to se poddá a knížka se čte dobře... i když děj nijak pozitivní není.
Petra Hůlová zcela nevšedním, poetickým jazykem a s přiléhavými příměry popsala těžký život několika generací jedné chudé mongolské rodiny. V Mongolsku pár měsíců žiju a přiznám se, přečíst knihu před svým odjezdem, odjížděla bych sem se zdaleka méně lehkým srdcem. Příběhy všech hlavních protagonistů, asi bez výjimky, jsou neveselé, či spíše hrozné, bezútěšné, deprimující, ať už žijí ve Městě nebo na venkově, v Rudejch horách. Život, který Hůlová zachycuje, je krutý a nelítostný. A to od počátku až do samého konce. Závěrečné stránky už čtu spíše diagonálně, už tuším, že životy v knize mají svůj řád, ale jako by šly odnikud nikam. Těžko uvěřit, že to není dílo životem protřelého Mongola/ky.
Autorčina práce se slovy famózní, mnoho moudrých přirovnání podtržených hovorovými i autentickými mongolskými slůvky, k tomu drsné prostředí mongolské stepi, střet vesnických tradic s moderním městem ... prostě exkluzivní zážitek.
Pěkná kniha. Trochu mi dělalo problém na začátku zažít si mongolské výrazy, ale dalo se to pak z textu poznat, co to znamená. Příběh žen jedné rodiny, jejich sny, touhy, nenaplněná přání a srovnání života na venkově a ve městě.
Štítky knihy
ženy česká literatura rodinné vztahy Mongolsko mezigenerační konflikt Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 | Stanice Tajga |
| 2019 |  Zlodějka mýho táty |
| 2006 | Umělohmotný třípokoj |
| 2014 | Macocha |
Příběh z Mongolska, s mongolskými výrazy, kterým jsem nerozuměla. Je napsán z pohledu několika žen a mne neuchvátil. Snažila jsem se, ale nedočetla jsem asi k mé škodě. Možná se k románu časem vrátím ...