Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174557/mid_osvetimska-knihovnice-ADM-174557.jpg
5
1346
356
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , AkropolisOriginální název:
La bibliotecaria de Auschwitz , 2012
více info...
Přidat komentář
Vzhledem k tomu, že v koncentračních táborech zahynula velká část naší rodiny, je to pro mě čtení více než silné.. Asi ani člověk s velmi bujnou fantazií si nedokáže představit, jaké hrůzy se ve skutečnosti udály.
Knížku doporučuji - stojí za přečtení.
Další ze silných příběhů z období, na které by se zapomínat nemělo....
"Nejstručnější věty bývají nejvíce zdrcující. Jsou definitivní."
"Život, jakýkoli život, je příliš krátký. Ale dokážeš-li být šťastná alespoň na malou chvilku, stálo za to jej prožít."
"Člověk, který na tebe někde čeká, pomyslí si Dita, je jako sirka, kterou zapálíš v noční krajině. Všechnu temnotu neosvětlí, ale stačí k tomu, aby ti ukázala cestu domů."
Velmi dobře napsaný hodně silný příběh o síle lidí, ale také o síle knihy či písničky. Děsivý tím, že vychází ze skutečnosti, o které jsme již ledacos četli, ale asi si to stejně neumíme úplně představit.
Skvělá kniha,téma, které nesmí být zapomenuto. Zní to jako fráze, ale tak to prostě je. Navíc poslední dobou se mi do rukou dostávají knihy, kdy fakta minulosti zpracuje novinář, což je případ i této knihy a mohu říct, že ty knihy nezklamou... velmi doporučuji k přečtení.
Kniha plná skutečných osudů skutečných lidí - Hirsch, Adlerová (Krausová), zmínka o A. Frankové... O to silněji příběhy působí. Zesílil ve mně touhu do Osvětimi se zajet podívat, i když už roky podvědomě cítím, že to psychicky nedám. Zhroutila jsem se i v Hrabyni, kde je slezský památník jen s malou částí věnovanou holocaustu, přesto to je příliš silné. Je to prostě všechno těžko zkousnutelné. Když se někde dočtete, že v Osvětimi zemřelo přes milion Židů, je to strašné. Mi u této knihy bylo fyzicky velmi špatně. Musela jsem odkládat a vydýchávat. Nedovedu si ani vteřinu představit, že bych tam tenkrát byla... Peklo a továrna na smrt jsou strašné, leč příhodné termíny. Klid všem duším, které tam (i v jiných táborech) v neuvěřitelném strádání, ponížení a mizérii musely kvůli fanatismu a brutálnosti nacistů ukončit svou pozemskou pouť. :-(
Pro mě zatím jedna z nejlepších knih, které jsem o holocaustu kdy četla. Překvapuje mě, že si vzal toto téma (v hlavní roli česká dívenka) na starost Španěl, výsledek je skvělý. Bála jsem se totiž, že těch 450 stránek bude možná trochu nuda. Nebo že je to až moc. Ale vůbec! Příběh hladce ubíhal. Líbí se mi, i když se jedná o tenkou hranici fikce a faktů, jak autor do celého příběhu plynule zakomponoval i další postavy a jejich osudy. Ta doba je absolutně nepředstavitelná, žijeme si v takovém blahobytu a nevážíme si toho. Za mě tedy plný počet bodů a určitě knihu doporučuju k přečtení, kéž by všem (vždycky mě mrzí, když toto téma někoho nezajímá...).
Již z názvu nelze očekávat nic dobrého, nic pozitivního. Tím nehodnotím kvalitu knihy, ale děs a hrůzu prožitého. Pro toho kdo četl Utekl jsem z Osvětimi je kniha rozšíření a upřesnění informací o kousku lidštějšího tzv. Rodinného tábora, který skončil špatně jako vše v Osvětimi a dalších koncentrácích.
Jestli existuje kniha o tématu holocaustu, kterou by si měl každý přečíst, tak je to právě tato. Smekám před autorem, který se příběhu ujal a zhostil se ho brilantně. Smekám především před všemi, kteří si tímto prošli, mají můj obdiv. Silný příběh a citlivé téma. Víc není třeba říkat.
Co ke knížce říct? Osvětimská knihovnice je příběh o statečnosti, odvaze a nechuti podvolit se absurdnímu režimu. Myslím, že knihy s tématikou holokaustu a vyvražďování lidí jen proto, že jsou jiné víry a názoru by se měli dostat do ruky každému...Pak bychom si snad lépe dávali pozor na to jak se teď máme a jak žijeme...
U knih tohoto ražení se mi příčí psát, že jsou pěkné. Příběh je velmi čtivě napsaný a pro mě není zcela důležité, kolik z něj je skutečnost. Každopádně jsem po celou dobu držela palce Ditě a ostatním lidem v Osvětimi, kteří vsázeli své životy, aby mohli aspoň na chvíli zapomenout. Všichni ti lidé byli ohromně stateční. A dnešní lidé by si měli co nejvíce připomínat, co museli jiní prožít kvůli hlouposti a zlobě druhých.
Vše jsem vypsala sem: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1703/osvetimska-knihovnice-antonio-g-iturbe
Kniha, ke které mi už prostě došly slova, neboť jimi nelze vyjádřit.
Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Osvětimskou knihovnici jsem přečetla v rámci čtenářské výzvy. Ze začátku mě trochu rušilo, že čtenář netuší, které pasáže příběhu jsou podle skutečnosti a které jsou onou přidanou fikcí. Na konci však všechno vysvětlují poznámky autora, které Vám poskytnou širší pohled na věc. Ze začátku jsem se nemohla příliš začíst, ale poté jsem začala hlavní hrdince Ditě Adlerové a hlavně její odvaze fandit. Každý okamžik jsem nakonec prožívala s vězni a ponořila se do jejich těžkých chvil.
Zajímavá kniha především s ohledem na to, že spousta postav, osudů a situací je skutečných. Mně osobně ale nevyhovuj to, že stejně tak je spousta postav a příběhů smyšlených (dle Dity Krausové např. i vyobrazení jejich rodičů). Raději mám knihy, kde vím, co je pravda a co ne (resp. co se skutečně stalo a co ne). Ale i tak jsem si díky knize zase rozšířila pohled na toto smutné období a velmi jsem ocenila zpracování českých reálií, od nečeského autora bych toto nečekala.
K téhle knize se váže pomněrně vtipná historka...přečetla jsem si o oceněních, jež získal autor, přečetla jsem si základní fakta. Pak jsem četla a hltala každé slůvko, byla napnutá do poslední vteřiny, zda hrdinka zemře, nebo přežije peklo Osvětimi. Když jsem dočetla, někdy se mi to stává, měla jsem "málo". Prostě jsem v příběhu chtěla pokračovat, otočila jsem na zadní stranu a tam stálo, že paní, která svůj příběh panu Iturbovi vyprávěla žije dodnes v Izraeli se svou rodinou. Asi až tak moc chytrá nebudu, co?
Já tak nějak nevím, co si o knize myslet. V první polovině jsem se musela do čtení nutit, druhá ubíhala mnohem lépe a konec se mi moc líbil. Dita mi připadala nějak moc dospělá a popis života v koncentračním táboře mi až ke konci připadal autentický. Asi jsem četla už moc konkrétních svědectví a hodně porovnávám. Nechci říct, že by nebyla dobrá, jen mně prostě zas až tak nesedla. 3,5 hvězdy.
Kniha se mi moc líbila. Vzpomínkových knih je na trhu hodně, ale snad každá dává svůj díl k obrazu této přetěžké doby. Také zde můžeme sledovat částečky životů obyčejných lidí v naprosto nenormálních situacích a prostředí. A jakým pokladem se může stát několik ošuntělých knih. Velká odvaha tento poklad chránit a nepřestávat toužit se dále vzdělávat.
Myslím, že španělský autor vzpomínky z českého prostředí dokázal napsat mistrně.
Knihu jsem dlouho sháněla a když jsem ji sehnala, nemohla jsem se do ní začíst. Odložila jsem ji a zkusila to znovu se stejným výsledkem. Teprve asi po dvou letech jsem se ke knize vrátila a po pár stranách jsem konstatovala, že nechápu, co na knize ostatní mají. Teď po 450 stránkách už to vím...Historický román, který se volně opírá o skutečné osudy Dity Krausové, jejího manžela, Rudolfa Vrby a především Fredyho Hirsche, o kterém jsem slyšela poprvé, vás nenechá v klidu. Sháněla jsem na internetu informace o Hirschovi a Ditě a porovnávala je s tím, jak jejich osudy zpracoval autor. Dita mi byla sympatická a obdivovala jsem její statečnou maminku, která stála své dceři po boku celou dobu a vyčerpaná zemřela teprve krátce po osvobození. Dita měla velké štěstí, že se mohla i v těch nejtěžších časech vracet "domů" a přestože jako každý teenager měla k chování matky výhrady, byly okamžiky, kdy ji nepoznávala a obdivovala ji za její statečnost. Ditě pomáhalo dobu, kterou strávila v Osvětimi přežít její "poslání knihovnice" a obdiv k Fredymu, který byl pro děti na bloku 31 něco jako bůh. I v prostředí lágru Dita zrála a poznávala, že lidé jsou jenom lidmi a jejich slabosti je nemohou zbavit obdivu z toho o co se snaží a čeho v životě dosáhli. Ocenila jsem dodatek s vylíčením osudů některých protagonistů knihy po válce i když zdaleka ne všech.
Neuvěřitelné, že knihu napsal Španěl, při čtení jsem měla pocit, že knihu musel napsat Čech. Za mě plných pět hvězd.
Jako román mě tato kniha nezaujala a jako historický dokument je tam zase příliš věcí vymyšlených autorem, které nejsou odlišitelné od historických faktů. U "Chlapce v pruhovaném pyžamu" bylo zřejmé, že jde o smyšlený příběh. Tato kniha se tváří jako autentické vzpomínky existující osoby, ale ve skutečnosti si řadu věcí autor přidal či změnil.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIb
Osvětimská knihovniceKniha Osvětimská knihovnice je v
| Právě čtených | 40x |
| Přečtených | 1 958x |
| Čtenářské výzvě | 785x |
| Doporučených | 169x |
| Knihotéce | 545x |
| Chystám se číst | 1 235x |
| Chci si koupit | 307x |
| dalších seznamech | 31x |
Pro mě naprosto úžasný a silný příběh,ke kterému byly inspirací životní osudy dívky,která přežila jedno z nejhorších období v dějinách na nejhrůznějším místě,kde lidé přicházeli úplně o vše. Nádherná, čtivá kniha,která se jen těžko odkládala i když se muselo často nadechnou, aby se mohlo pokračovat.
Doporučuji všem, kdo milují knihy jako takové.
Kdyby šlo dát 10 hvězdiček, dám jedenáct.
"Člověk, který na tebe někde čeká, pomyslí si Dita, je jako sirka, kterou zapálíš v noční krajině. Všechnu temnotu neosvětlí, ale stačí k tomu, aby ti ukázala cestu domů"