Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Haškův vícedílný román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války patří zřejmě k nejvýraznějším dílům české literární tvorby dvacátého století, je velmi často zmiňován, citován a interpretován.

https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58343/osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svetove-valky-58343.jpg 4.31123
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Levné knihy
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (151)

Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Přidat komentář
valda
dnes

Asi nemá smysl rozepisovat se o ději. Stačí vlastnoruční autorův námět: "Pitomec u kumpanie. Dal se sám vyzkoušet, aby vystupoval jako řádný vojín."
Kdybych si na pustý ostrov mohl vzít jednu knihu, tak si vezmu tuhle. Četl jsem ji už v dětství a bavila mě tehdy i dnes. Pro mě je Švejk koncentrovaná dávka češství, českého humoru, improvizace, vyčůranosti, atd. Je taky o mně blízkém přístupu k životu: být nad věcí, a nedělat z komára velblouda.
Pro mě Švejk je hlupák, vždyť to i sám autor napsal, tak nevím, proč je o tom taková diskuze. Jenomže Švejk je hlupák "přiznanej".
No a za války se potkává se spoustou hlupáku, kteří si myslí jak jsou důležití a chytří, a přitom jsou mnohem hloupější než on. A Švejk to ví a tak toho sem tam využije. Hlavně pro to aby pobavil okolí, a taky sem tam, aby ho rovnou nezastřelili a asi taky aby se z toho všeho sám nezbláznil. V tom jsou trochu Osudy dobrého vojáka Švejka podobné Hlavě XXII (zajímalo by mě, jestli autor Švejka četl).
Samozřejmě nelze nezmínit i dokonalé filmové zpracování Karla Steklého a skvělé načtení knihy Janem Werichem.
Asi nemá smysl dál tady pět slávu. Kdybych měl přece jenom něco vytknout, tak je to množství německých vojenských pojmů, ve kterých jsem se opravdu moc neorientoval. Ale taková prostě byla doba. :-)
PS: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!"

alimraj1
01. května

Nehodlám tu rozepisovat náturu hlavní postavy (ostatně - takových debat je k dohledání snad na tisíc), ale rozhodně doporučuji si tuto klasiku přečíst a udělat si na ni vlastní názor.
Mně osobně se kniha čte hezky a často se přistihuji při jemném úsměvu.


ozzak
10. dubna

Geniální proti válečný román od Jaroslava Haška patri mezi nejpřekládanější českou knihu na světe škoda jen že nestihl dokončit

zimela
06. dubna

(RE-EDIT) Vím, že budu, a to ještě v lepším případě, za rozumbradu, co musí zkazit každou legraci, ale když mě teď nějak fakt praštilo do očí, jak chmurným čtením vlastně ve svém jádru Švejk je; vždyť i celá ta „ztracená“, poválečná generace, s Remarquem v čele, ještě něčemu věřila. Na kost cynický Hašek ne, on rezignuje na vše (láska, dobro, smysl...jasně, haha; zas úplně je ale taky zavrhnout nejde, ne? nebo jo?...a to je ono, ta slova jsou pro smích). V jeho vnímání neexistuje, krom bezprostřední, „z ruky do úst“, reality, nic. Přičemž pak marnost takového bytí, coby pískáním ve tmě, přebíjí halasným výsměchem a alkoholem. Nevykládejte si má slova zle; jeho trefný humor má co říct, jen mě zpětně zaskočilo, jak je ve své okázalé bodrosti zároveň...bezútěšný; můžete namítnout, že je to právě humor a smích, co skýtá útěchu, ale věřte mi, že bez víry (v nejširším významu slova) i ten časem zhořkne v ústech...jako jasně, furt lepší, než brečet, ale dlouhodobé „řešení“ to taky není (a i když chovám filmovou sérii s Rudolfem Hrušínským v úctě, tak mám pocit, že celkové vyznění své předlohy posunula, hlavně hudbou a jakýmsi, vším prostupujícím, optimismem lehce jinam)
Možná i v tomhle smyslu jsou Haškovy Osudy opravdu velkým dílem, neboť ve svém (bezděčném?) proroctví odráží hlubší skutečnost (vnitřní společenské proměny) než by se na první pohled mohlo zdát. Jen si nejsem jist, zda o tom chci do třetice číst všechny čtyři díly, jejichž kvalita je, marná sláva, sestupná.

4 trochu posmutnělé ****

PS: ááh, zas víra bez smíchu je jak racek bez křiku nad, na pláži vyvalenou, hostinou ze zdechlé velryby, zkrátka pojde hlady :) Šmarjájosefe, kam jsem se to dostal...

TwoFace
04. dubna

První dva díly super, druhé dva slábnou. Za sebe mám stejně nejraději část, kdy je Švejk u feldkuráta Katze. Film je taky fajn, i loutkový, za top audio pak považuju verzi pana Wericha, kdy Katze mluví Vlasta Burian.

Stejně jako Hellerova Hlava XXII - dílo má velmi specifický náboj pro příslušníky ozbrojených sil. "Nebojte se, i zmatené rozkazy vás nakonec přivedou do zákopů."

yellowbanna
29. března

Klasika klasik. Ale již poněkolikáté jsem si ověřila, že mě baví hlavně ten notoricky známý začátek až po nadporučíka Lukáše, pak se má pozornost ztrácí. Alespoň jsem díky ČRo objevila verzi absolutně fantasticky načtenou Oldřichem Kaiserem a protože jsem to nestihla doposlouchat, než vypršela, "dorazila" jsem se paneme Somrem.

martineden
21. března

Je Švejk hlupák, nebo naopak génius, který ze všech situací vyklouzne? Nevím. Každopásně je to geniální kniha. Čtu opakovaně, to se neochodí. A třeba Poláci to vědí už dávno - těch soch a náměstí věnovaných Švejkovi a Haškovi!

lordchaos
19. března

Nejznámější česká foják v akci!
Nadčasové, vtipné, nesmrtelné!!!

„Neslevíš?“otázal se Švejk, „tak já ti to vysvětlím ještě jednou. Tady si slyšel, že se musíš držet podle toho, jakej duch panuje v armádě, že budeš věřit v svatýho Josefa, a když budeš vobklíčenej vod nepřátelů, že budeš koukat, kde tesař nechal díru, abysi zachránil sebe pro císaře pána, pro nový vojny. Teď tomu snad rozumíš a uděláš dobře, když se nám vyzpovídáš trochu důkladněji, jaký si ty nemravnosti páchal na tý mlejnici, ne ale abys potom vypravoval něco podobnýho, jako je v té anekdotě vo té děvečce, která se šla zpovídat k panu faráři a potom, když už různý hříchy pověděla, začala se stydět a řekla, že každou noc páchala nemravnosti. To se ví, že jak tohle pan farář uslyšel, hned mu začaly téct sliny z papuly a řek: ‚No, nestyď se, milá dcero, já jsem přec na místě božím, a vypravuj mně pěkně dopodrobna vo svejch nemravnostech.‘ A vona se mu tam dala do pláče, že se stydí, že je to taková hrozná nemravnost, a von ji zas upozorňoval, že je otec duchovní. Konečně vona po dlouhým zdráhání začala s tím, že se vždycky svlíkla a vlezla si do postele. A zas z ní nemoh dostat ani slovo a jen se ještě víc rozeřvala. Von tedy zas, aby se nestyděla, že von je člověk hříšná nádoba vod svý přirozenosti, ale milost boží že je neskonalá. Vona se tedy vodhodlala a s pláčem povídala: ‚Když jsem si teda lehla svlečená do postele, tak jsem si počala vybírat špínu mezi prsty u nohou a čichala jsem k tomu.‘

1 ...