Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40544/bmid_ostre-sledovane-vlaky-0HR-40544.jpg
3
3911
3911
Příběh Miloše Hrmy, který se na začátku slavného Hrabalova románu pokusí o sebevraždu, protože „zvadne jak lilium“ při prvním pokusu o styk se svou milovanou Mášou. Miloše zachrání zedník, který zrovna pracuje opodál. Miloš Hrma pracuje na nádraží se svým vzorem – nádražákem Hubičkou – a systematicky sabotují ostře sledované vlaky (hlavně s municí). Ke konci roku 1945 se rozhodnou vyhodit jeden z vlaků do vzduchu. Miloš se úkolu ujme. Akce se zdaří a vlak vybuchne, ale Miloše je smrtelně zraněn. Hrabalův román Ostře sledované vlaky je znám také díky stejnojmennému filmu Jiřího Menzela. Režisérův celovečerní debut byl roku 1966 oceněn jako nejlepší zahraniční film a získal Oscara. 5. vydání.... celý text
Přidat komentář
Film se mi líbil, ale v knize jsem měla problém se orientovat. Dějové linie do sebe byly zapletené až moc, minulost se míchala s přítomností... Moc mě to nenadchlo.
Doufám, že už nikdy více. Celý příběh nemastný neslaný. Popis scén mi přišel místy dost divoký až podivný. A postavy snad ani nejde zhodnotit ať už kladně nebo negativně
Knížka přeštena během chvilky, čímž se mohla zařadit do čtenářský výzvy (kniha přečtená za jeden den). Nebyla jsem ale z této knížky úplně nadšená. Děj sice zajímavý, ale nečetlo se to příliš dobře, případá mi, že autor strašně odskakuje od toho hlavního děje.
Snesitelný Hrabal – tím jsou pro mě Ostře sledované vlaky. Zde totiž spisovatel ještě nevycizeloval svou formu, tudíž čtení jeho vět není v tomto díle za trest. Druhým příznivým faktorem je menší přítomnost pábitelského ducha. Spojení válečné tématiky a patetického problému erektilní disfunkce funguje fantasticky. Můj oblíbený moment s mým jmenovcem, dědečkem, je tím očividnějším zástupcem komické poetiky, kterou je dílo prostoupeno. Miloš je svým způsobem velmi nehrdinskou hlavní postavou, i přes jeho konec, sympatie se k němu (na rozdíl od filmu) budují těžko, ale to ke škodě není. Úplně dobře hodnotit přesto nemůžu, protože jednak nejde o typ knihy, který bych si znovu vyhledal, především však je Hrabal buran a jeho buranství se projevuje i zde, když v zásadě všechny ženské postavy redukuje na sexuální, případně asexuální objekty. Jinými slovy: škoda, že už není válka, podle knihy bych si myslel, že stačí před sličnou německou diverzantskou zmínit sexuální nezkušenost a rázem by mi dala.
Pro mě docela příjemné čtení na jedno odpoledne. Mnoho úsměvných momentů - razítkování pozdadí, natírání plotu, atd. Trefné příjmení hlavního hrdiny - Hrma ;-) Tragický konec mne docela překvapil.
"...nastavil jsem ústa a skrz ten natřený drát jsme se políbili, a když jsme otevřeli oči, ona měla na ústech takovou červenou kundičku a já taky, rozesmáli jsme se a od té doby jsme byli šťastni."
Zajímavá kniha, styl spisovatele se nezapře. Do seznamu maturitních knížek se určitě hodí.
Z knihy jsem měla velmi smíšené pocity. Připadala mi jako nevyvážená kombinace něčeho a ničeho, bezvýznamnosti i velkých dosahů. Zajímavé pojetí druhé světové války, která je podstatná jako historický milník, ale pro dospívajícího kluka tak nějak ztrácí na důležitosti ve srovnání s osobními problémy, i když zase vlastně není až tak druhotná, když člověka může stát život...
Ke knize jsem se poprvé dostala před mnoha a mnoha lety a to před maturitou, postupně jsem si zvykla na úžasný film, nyní jsem se vrátila ke knize a musím přiznat, že i když příběh znám tam a zpátky, že mě kniha opětovně nadchla..... úžasný Hrabal, úžasný Menzel.... protože při čtení mi tam okamžitě naskakovaly ukázky z Menzelova filmu.
Při čtení mě pobavila pasáž v nemocnici, jak letěl vzduchem bažant. :D Pan Hrabal má opravdu dobrý smysl pro humor. Cítím, že to asi žádný suchar nebyl. Knížku jsem přečetla rychle, líbila se mi, měla jsem ji jako povinnou četbu. Neřekla bych, že je nudná, někomu to sedne a někomu ne.
Nevím, komu připisovat vinu, za tohle nízké hodnocení. Jestli studentům, kteří nejsou zvyklí číst (co hůře - neumějí pochopit kvalitní umění) a nedokážou tuhle knihu ocenit nebo raději učitelům a především rodičům, kteří nejsou schopni vzbudit ve studentech zájem o knihy a hlavně naučit je knihy chápat.
Ostře sledované vlaky je pro mě osobně ucelený pohled na druhou světovou válku českýma očima. Teda spíše nejen českýma očima. Je to také pohled na probíhající válku z pohledu úplně obyčejných lidí, řešících úplně obyčejné problémy. Je to pohled očima obyčejných lidí, kteří jak by se mohlo zdánlivě zdát, nepřijdou do styku s válkou a žádným způsobem je neovlivní, ale ačkoliv se o válku nezajímají, válka byla a nedala se jen tak přehlížet. Je to napsané moc pěkným, hladkým a obrazným stylem, jak to Hrabal uměl. V postavách je zobrazena křehkost člověka, jak to Hrabal dokázal zobrazit i např. ve Slavnostech sněženek.
Hlavně je to ale tragikomická, možná až trochu melancholická výpověď o nás o Češích. Jak dokážeme ignorovat velké problémy, sahající nad rámec našeho života. Jak si jich dokážeme nevšímat a raději se staráme o vlastní záležitosti. Je to o naší české malosti a zároveň velikosti, o naší slabosti i síle.
Zajímavá kniha. Jsem ráda, že jsem před přečtením viděla divadelní představení, mohla jsem si tím pádem při čtení knihy vybavit různé detaily.
Ostře sledované vlaky sledují problematiku dospívání, pro mne velmi statečného, leč sobeckého, Miloše Hrny, na pozadí něčeho tak bezvýznamného jako je druhá světová válka. Děj postupuje rychle, dobře se čte, nejsou tu přebytečně dlouhé pasáže, navíc vykreslení odlišných postav na jedné železniční stanici je velmi dobré. Jenže potom co jsem tuto knihu dočetl ve mně nezůstalo prakticky nic. Klidně bych mohl zapomenout celý děj a vůbec by mi to nevadilo. Takže pro mne tři hvězdy.
Moje první kniha od Bohumila Hrabala, která není zrovna typická pro jeho tvorbu. Byla jsem malinko zklamaná, ale příběh jako takový je velice zajímavý, překvapivý. Doporučím i filmové zpracování.
Tohle vyprávění o dospívání, válce a smrti, se trochu vymyká pozdějšímu hrabalovskému "pábitelství". Je tu méně nadhledu, méně filozofování, příběh je sevřený, osudový, konečný. Už dlouho si myslím, že existuje jakási spřízněnost mezi Hrabalem a Faulknerem, ačkoliv Hrabal samozřejmě není mystik ani fatalista, ale oba dokážou vyprávět tragické příběhy, prokládané třeskutě zemitými historkami, a oba mají ve zvyku zahltit čtenáře proudem slov, složených v obrazy plné barev a vůní. Hrabalův svět je ovšem přece jen jasnější a barevnější - což je koneckonců s podivem, vzhledem k nekonečné šedi starých zlých časů, kdy jeho dílo vznikalo.
Včera som si to dal opäť. Mne sa toto z vonku pokojné a vnútorne dramatické rozprávanie Miloša Hrmu nesmierne páči. Miloš, Hubička i prednosta sú pre mňa postavičky tak plastické a lákavé. A voňavé. Ja tam cítim všetky pachy a vône staničky, prednostovho bytu, perónu i hotela. Ale to napokon u Hrabala skoro vždy.
Tu sa asi opäť sfilmovanie podpísalo na osude knižky. Menzel usporiadal dej do jednej línie, hoci v knihe Miloš rozpráva svoj príbeh napreskáčku. Niekedy mám pocit, že ľudia čakajú niečo iné a najmä táto disproporcia ich mätie.
Ak som to dobre pochopil Ostře sledované vlaky sú v Čechách povinným čítaním, nebodaj i maturitnou otázkou. Pekná blbosť. Mne Hrabal vstúpil do života až po tridsiatke. Pokusy sa s nim zblížiť v rannej mladosti neboli síce fiaskom, jeho knižky som dokonca hltal, ale tú radosť, ktorú Hrabal môže človeku dať, tú som začal vnímať až neskôr.
Čpí z toho Čechy. Až jsem z toho byla opilá. Každopádně velice silný příběh, který se na první pohled tváří nevinně. A to je ono.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Novela pěkně vystihuje postoje lidí žijících v sudetech na konci války. Přesto mě kniha příliš neuchvátila. Milošův plán vyhodit do vzduchu projíždějící vlak podle mě nepramenila ani tak z vlastenectví, jako spíš z touhy něco udělat během jinak relativně nudných hodin trávených noční službou na nádraží, ozvláštněných pouze historkou výpravčího Hubičky..