Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2465/ostre-sledovane-vlaky-2465.jpg
3
3893
3893
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Přidat komentář
Dej sa odohráva počas druhej svetovej vojny v priestoroch železničnej stanice na území Protektorátu Čechy a Morava.
Hlavná postava Miloš Hrma sa zaškoluje ako výpravca. Malou stanicou pravidelne prechádzajú nemecké vlaky, ktoré prevážajú vojakov alebo zásoby. Miloš spoznáva svojich spolupracovníkov a rozhodne sa zúčastniť plánovanej sabotáže.
Čitateľ zároveň sleduje prerod hlavnej postavy z chlapca na muža.
Príbeh je inšpirovaný skutočnou udalosťou - odpálenie nemeckého muničného vlaku partizánmi.
Krátka novela, ktorá asi nebude pre každého. Tragikomická je prvé slovo, ktoré ma napadlo po jej prečítaní. Určite si pozriem aj film na motívy tejto knihy a pustím sa aj do ďalších kníh od autora.
To bylo fantastické, jak tam dostal uraženou hlavu zaklíněnou v pásech tanku, liverpůl magacín, pak taky pradědečka zbitého k smrti, orazítkovanou zadnici, pižlání králíčků, prdeláče, ceckounka či kundičku, býka bez očí, chloupky dívčích rozkroků v plavkách na plovárnách, hlavního hrdinu, lehce zaostalého a nesmělého ajznboňáka, kterému se příliš nedaří v sexu, ale pak se zaučí, setkání dvou různých vlaků s německými vojáky, jeden na frontu a druhý zpátky, holku, co jí vlak urazil obě nohy, samozřejmě milované Kersko, proutkaře Hubičku, holubáře pana přednostu či plačící Němce po náletu a útok na vlak; to celé v nádherné atmosféře, která se neustále stupňuje, začíná to poklidně takovým pepinovským pábením a postupně se to zvážňuje a přituhuje až k úplnému konci, kdy drama dostupuje vrcholu, ale který vám samozřejmě neřeknu, protože ho už stejně znáte, anebo bych spoileroval, taky je úžasné, jak Menzel dokáže přesně vystihnout poetiku Hrabalových próz a dostat ji do filmu, to je geniální symbióza, nejen tady, ale taky třeba u Postřižin či Slavností sněženek a na závěr bych přidal už snad jen pár úryvků z knihy: "A mně to bylo divné, oba ti esesáci byli krásní, spíš jako by psali básničky nebo šli hrát tenis..." - "Tak ale, paní přednostová, co dál? Nechtěla byste mě zaškolit? Pěkně vás o to prosím ... v blázinci mi doktor Brabec řekl, že bych si měl otřít parůžek s nějakou starší dámou..." - "A stejně, i když dědova hlava byla vmáčknutá do pásu tanku, přece jen ten dědův duch pořád tlačil teď armádní sbor za sborem, tank za tankem, vojáka za vojákem nazpátek, do srdce Německa, tam, odkud se vyhrnuli a kam je tlačily ruské armády..." (a doufám, že to v jednom odstavci bylo dost hrabalovské)
Z počiatku som mal dojem, že táto kniha vôbec nie je pre mňa a keď som ju začal čítať, naozaj začiatok bol mierne ťahavý, čo som predpokladal, že v tak krátkom rozsahu nemôže spôsobiť nič, len škodu. Narodený som až po rozdelení ČSR takže neprispelo k tomu začiatku ani rozsiahle použite archaizmov, ktoré som ako Slovák nepoznal, napriek tomu, že bežne nevnímam rozdiel medzi knihou v Češtine a v Slovenčine. Našťastie to bolo presne naopak a po pár stranách si ma kniha naozaj získala.
Je to jedno z mála diel, ktoré vo mne dokázali zanechať emóciu a verím že po pár rokoch sa k nej vrátim. Oslovilo ma to najmä kvôli tomu že na jednu stranu hlavný hrdina prežíval naozaj bežné pochybnosti a sužovali ho rovnaké veci, ktoré sprevádzajú väčšinu mladých ľudí, takže človeku nerobí problém dokonale sa vcítiť do jeho kože a prežiť s ním aj to malé víťazstvo, ktoré ho postretlo až tesne pred koncom a na stranu druhú, keď už je čitateľ plne stotožnený s Milošom Hrmom, je oveľa strmší pád do trpkej reality druhej svetovej vojny a jej krutosti. A práve to bola tá emócia. O to viac obdivujem autora, že dokázal také niečo zachytiť a sformovať na doslova pár stranách. Idem na film.
Je zde několik vynikajících komentářů, které rozhodly, že je zbytečné opakovat již napsané, či řečené.
Hrabal na knižním trhu počátkem 60-tých let XX.století - to byla třaskavina se vším všudy (proto soudruhům neseděl, zvali ho na koberec, i některým knihám dali stop). A to jeho manželka v té době říkala svým známým : Já nevím, co ti lidé na knihách Bogana (rozuměj Hrabala) vidí. Nejlepší spisovatel u nás byl ten, co napsal Káju Maříka. Nutno podotknout, že to pana Hrabala neodradilo a psal bohudík dále.
Genialita autora a mladého režiséra byla v tom, že společnými silami přesvědčili slovutné Akademiky v USA, jak naložit s Oscarem pro zahraniční film. Autor, muž středního věku, režisér na počátku své hvězdné kariéry.
Na této objemem tenoučké knížečce si cením popsání odboje proti nacistům úplně jiným způsobem, jak to učinilo mnoho věhlasných mistrů na mnoha stránkách. Panu Hrabalovi stačilo stránek 125, ještě k tomu toho nejmenšího formátu.
... Do poslední chvíle, než jsem se začal ztrácet s dohledu sebe sama, jsem opakoval slova vlakvedoucího té rakety, která přivezla ty zbědované Němce od Drážďan:
"Měli jste sedět doma, na prdeli..."
Musím říct, že ze začátku mě to příliš nebavilo, také jsem mívala problém pochopit, kdy autor mluví o minulosti a kdy o přítomnosti... Ale ten konec mě dostal.
" ... a přece jsme jeden druhého postřelili a jeden druhého přivedli ke smrti, ač jistě, kdybychom se někde potkali v civilu, možná, že bychom se měli rádi, pohovořili si."
Ostře sledované vlaky považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem od Bohumila Hrabala četl. Bylo to již hodně dávno, přesto si celkem přesně vybavuji její obsah. Možná je to i díky pozdějšímu zhlédnutí její filmové verze.
Samotného autora řadím ve svém řebříčku českých spisovatelů hodně vysoko. Líbí se mi styl jeho psaní, který je nezaměnitelný.
Mé první setkání s Hrabalem, a musím říct, že velmi příjemné. Sloh, ve kterém je kniha napsaná, mě nijak nerušil, s podobným monotóním stylem vyprávění a jakoby hovorovou, neustále protahovanou skladbou vět jsem se setkal už i u jiných spisovatelů, a vždy se mi takové knihy četky velmi dobře. Přidává jim to na kráse.
Děj Ostře sledovaných vlaků je jedním slovem nádherný. Je úsměvný, je melancholický, je upřímný a krutý. Paralelně s válečným tématem se zde rozvíjí i příběh nesmírně sympatického hlavního hrdiny Miloše Hrmy a jeho životních štěstí i neštěstí, kterého čtenář musí naprosto nutně zbožňovat.
Jedno z nejlepších Hrabalových děl. Nádherně popsáno prostředí železniční stanice. Skvělý příběh z období konce války. Je nádherné i filmové zpracování Jiřího Menzela, které dostalo Oscara.
Krátký děj.
Delší popisné části a složitější souvětí. Vtipné části a pro mě nečekaný a zajímavý konec.
Na to jak je knížečka tenká a hodně rychle se čte je celkem smutná. Ale i tak to byl úžasný a poučný příběh.
Moje první knížka od Hrabala a musím přiznat, že nadšení vypadá jinak. Děj byl nijaký, takové tlachání o ničem, i když občas tam byly docela vtipné pasáže. Teprve konec se mi líbil, byl překvapivý a díky němu dávám 3*.
Za me fajn kniha, ta nekonecne dlouha souveti jsou proste originalni. Zacatek celkem vtipny.
Kniha, která se čte velice příjemně a rychle utíká. Nicméně musím říct, že mi nevyhovovalo střídání témat, nad kterými se hlavní postava zamýšlela. Určitě bych uvítal více stran a rozvětvení úvah, nad kterými Miloš přemýšlí. Místo knihy doporučuji film, který je opravdu brilantní.
Sdílím názor Mindy, dílo je zklamání. Věty přes půl stránky, skoro žádné dostavce, přímá řeč ojedninělá. Příběh byl dobrý, ale to čtení přes stylistický nepořádek mi vadil. Asi je to opovážlivé kritizovat práci tohoto velikána, ale nemůžu jinak.
Krásně vyprávěný příběh bohužel se smutným koncem. Hrabalův styl psaní je originální a je to můj "šalek kávy".
Bohumil Hrabal umí hezky vyprávět a zajímavě skládat příběhy, které dokáží mistrně balancovat na hraně mezi hospodskými plky a komplikovanou literaturou. Jeho výraz "pábitel" je pro tento styl vyprávění přesný.
Ostře sledované vlaky jsou smutným příběhem mladého ajznboňáka, u kterého se ovšem nemůžu zbavit dojmu, že Menzelovo filmové zpracování svoji literární předlohu v mnohém překonává.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Od Bohumila Hrabala jsem prozatím přečetl jen 2 knihy včetně této knihy, takže poměrně málo knih. Nevím, proč jsem se vyhýbal jeho knihám, v budoucnu můžu vyzkoušet nějaké další knihy. Viděl jsem filmové adaptace některých Hrabalových knih např. Postřižiny, Slavnosti sněženek aj. Zajímavostí je, že autor propadl na základní škole z předmětu český jazyk a literatura.
Kniha Ostře sledované vlaky má v databázi knih poměrně nízké hodnocení. Myslím si, že autor napsal mnohem lepší knihy, nicméně tato kniha se četla celkem dobře. Příběh se odehrává v železniční stanici ke konci 2. světové války. Hlavní postavou je mladík Miloš Hrma, který se setkává s projevy okupace, ale z druhého hlediska řeší také svoje osobní problémy.. Jedná se o novelu, je psána v ich-formě. Závěr knihy mi připomněl jednu scénu z knihy Na západní frontě klid, kterou napsal E. M. Remarque. Knihu hodnotím na 80 %.