Osmnáct...
Markéta Harasimová
Na začátku dochází ke znásilnění mladé dívky Veroniky, které její život promění v noční můru. Hrdinka nemá u nikoho zastání a brzy propadá zhoubné bulimii. Okusí i drogy a během krátké doby skončí jako bezdomovec na ulici mezi narkomany. Závěr blízký tragédii zrcadlí zoufalou touhu zlomené duše po návratu k normálnímu životu.... celý text
Přidat komentář
Příběh. Je to jen příběh. Někoho cizího, možná smyšleného. Avšak otvírá spoustu myšlenek, obhajujících, odsuzujících, kladných, záporných, láskyplných, nenávistných. V každém evokuje tato četba názory. Názory plynoucí z jejich života. Doporučuji si přečíst a zamyslet se.
Veronika je mladá, nezkušená a naivní. Jako spousta náctiletých si myslí, že ona zvládne vyřešit sama i když se bojí agresora Bořka, který ji znásilnil, zmlátil a vynucuje si její mlčení zastrašováním. Knihu jsem četla skoro jedním dechem
Tahle kniha byla spíš pro náctileté.Hlavní hrdinka je velmi naivní a většinu problémů si způsobí sama.
To je napsané tak přesvědčivě a realisticky, až mi z toho bylo místy těžko a smutno. Strach je špatný rádce v rozhodování.
Příběh provází velmi silná témata, nicméně si myslím, že minimálně polovinu problémů si mohla hrdinka ušetřit, kdyby přijala pomoc někoho z těch, kteří jí podávali pomocnou ruku. Celkově bych řekla, že to bylo až přehnané a nereálné, ale četlo se to dobře.
Kniha je hodně depresivní a hlavní hrdinka mi přišla naivní, ale pojednává o důležitém tématu.
Přečteno jedním dechem, wauuuu, strašně mě děj bavil, pohltil od první stránky, doporučuji.
Tak tohle opravdu nemělo chybu. Doufám, že se mi ten děj podařilo napsat dobře, abych vám, milí čtenáři, z té knížky moc neprozradila. Každopádně jsem v knížce hltala každé slovo a byla hrozně zvědavá jak to dopadne. Jak se Veronika propadala do čím dál většího marastu, já jsem toužila číst dál, abych se dozvěděla jak to dopadne. A když jsem nedejbože musela knížku odložit pořád jsem na ní musela myslet a těšila se, jak bude pokračovat. Rozum mi zůstával stát nad tou krutostí, které jsou někteří lidé schopni. Bylo mi až někdy místama špatně z toho, jak se dokáže chovat váš úplně nejbližší člověk, ve chvíli, kdy ho nejvíce potřebujete. Zpočátku mi román připomínal romány Lenky Lanczové, které jsem četla v dospívání, ale tohle všechny "sladké" dívčí románky dalece předčilo. Kniha zpracovává velice otevřeně závažné téma znásilnění a pocity mladé dívky, které po tomto hrůzném činu musela prožívat. Kniha byla napsaná tak, že jsem i místama zapomněla na to, že to napsala žena, a ne ta sotva osmnáctiletá dívka, o které příběh vypráví. Veronika si sáhla na samé dno, ze kterého cesta nahoru bude pěkně dlouhá. O to těžší, když má Veronika pocit, že je na všechno sama, a nikde nemá zastání. Je to dost silný příběh a myslím, že na něj ještě dlouho budu vzpomínat, myslet a přemýšlet o něm.
Tematicky je kniha nabitá až k prasknutí, znásilněním to začíná, dále se přidává bulimie, rodinné neshody, drogy, bezmoc a ztráta chuti do života. Je toho skutečně mnoho a autorka Veroniku vůbec nešetří, naopak jí na bedra nakládá to nejtěžší břemeno. Obsah je nejen emočně nabitý, ale i po 19 letech od svého prvního vydání stále aktuální.
Neumím pochopit jednu věc: proč mají autoři nutkání dát do těchto témat toho zla co nejvíc.
Nahustit ho tam k neunesení.
Přímo totiž bije do očí, jak přehnané to je.
Chování a neustálé štěkání matky. Vlezlost kámoše, na kterého je zase naopak odporná sama Veruna (což byl případ i při útěku v Praze - "kam jedeš? - do pr*ele když to chceš vědět,zdar." Jako proč by se měla k ostatním chovat jako kráva? děsně to ruší.)
Její reakce byly dost přehnané, nestalo se jí totiž nic tak hrozného.
Pachatel ji drží v hrsti? Jaksi mi uniklo čím. Nic si spolu nedojednali, nic na ni neví, nic s ní nemá, takže nechápu.
Že to mohla ohlásit, ale tradičně držela hubu? Takže kdo jí za to může? A takovou zas má člověk litovat a házet tu komentíky o hrůzách a chuděrce?
Jako fakt nevím co bych měla na těch dívčích románech prožívat. Do mísy blije taky sama a s chutí, takže jakýpak copak. Spíš chudák jídlo.
Jsem u partu s bezďákama a asi to bude zajímavý. Jediným mínusem je sluníčkovej konec.
Tváří se to reálně, tak to taky mělo reálně končit.
Plus navíc nechápu nač totéž po letech re-vydávat znovu. Hm nevím no, rozpaky, nebralo mě to ani tehdy.
Osmnáct je velmi silný příběh, který rozhodně nemusí být jen pro náctileté. Určitě si knihu může přečíst každý, zejména rodiče dopívajících dětí. Tento román by totiž, bohužel, mohl být klidně skutečný. Příběh je plný lidské krutosti, bolesti, nemoci, ale je také o čistých citech a lásce. Upozorňuje na každodenní problémy mladistvých a ukazuje, kam až mohou zajít. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Hodně silný příběh, který jsem musela hodně dlouho vstřebávat. Silné téma, ale o to pravdivější. Neuvěřitelné, jak může po takové zkušenosti skončit jeden lidský život. Veronika se dotkla samého dna a samotný návrat je velmi těžký, zvlášť když nemá nikde zastání. Jedna z těch nejlepších (starších) knih od této autorky.
Tento smutný román, ale se šťastným koncem se opravdu povedl... Četla jsem ji 2x,.. Je to jako film, když se Vám něco líbí, pustíte si ho znovu a znovu.. Opravdu smutná kniha i slza ukápla..100% doporučuji
Autorovy další knížky
| 2014 |  Sametová kůže |
| 2017 |  Poháry touhy |
| 2015 | Vražedná vášeň |
| 2016 | Mrazivé hry |
| 2018 | Vůně noci |
Kniha Osmnáct... je v
| Přečtených | 89x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 112x |
| Chystám se číst | 30x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 3x |
Více než kdy jindy platí, nesuď knihu podle obalu. To by Erika a Petra neprodaly ani řádek. Za 5 korun z antikvariátu a ještě vyřazena z knihovny. Večer jsem otevřela, do půlnoci přečteno, nešlo odložit.
Hutný děj bez zbytečné omáčky rovnou na dřeň problému. Kdo někdy byl zamilovaná puberťačka, ví, jak je všechno přehnané. City, pocity, láska, nenávist. Zdá se to přehnané, ale za mého mládí tak děvčata reagovala. Nevím, jak je na tom mládež dnes, celá společnost je nemocná
Nejlepší, co jsem od autorky četla. Většinou jsou to bláboly, ale zde byla ještě skromná, a snažila se zachytit problémy tak, jak jsou. Verča byla nešťastná, o to více kolem sebe kopala a odmítala pomoc, její sebedestrukce dospěla do konečné fáze. Rodina naprosto zklamala, a reakce matky byly horší než pěsti agresora.
Sluníčkový konec je jediné, čemu nevěřím, suicidálni bulimička by šla štandopéde na uzavřené oddělení na psychiatrii, také nevěřím, že její blízkost u mrtvé feťačky
( zapoměla tam navíc všechny své věci ), by nechala příslušné orgány chladnou a nikdo ji ani nevyslechl.
Postava zamilovaného doktůrka působila směšně až ujetě, jeho kočičky, berušky, holčičky ve mně vzbuzovaly podezření, že jde o dalšího magora, kterej využije slabou a méněcennou holku.
Mám objednáno ještě Miriam, tak jsem zvědavá, ale už se i těším :-)