Opuštěná společnost
Erik Tabery
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350190/mid_opustena-spolecnost-C20-350190.png
5
1261
287
Česká cesta od Masaryka k Babišovi. Žijeme v době, kdy jeden lživý příspěvek na Twitteru či Facebooku má větší dosah než systematická práce investigativních novinářů. Posilují populisté, kteří sbírají body kritikou establishmentu, i když sami mají z vlastního elitního postavení dlouhodobý prospěch. Výdobytky demokracie jako svoboda slova či nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány. Šéfredaktor týdeníku Respekt popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Je to svým způsobem rozmluva s minulostí o naší budoucnosti, v níž myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností.... celý text
Přidat komentář
Nutnost vlastnit, povinná četba pro každého... kniha čtivě ukazuje aktuální dění v našem státě a čtení to zábavné rozhodně není...
Původně jsem tu knihu koupila taťkovi k Vánocům. Pak jsem si řekla, že ji nejdřív přečtu...ehm.. a pak mu ji dám k těm Vánocům... Teď mám dočteno a přemýšlím, co dám taťkovi k Vánocům, protože tuhle si nechám. Je to takový "deníček", který otevřu zase za dvacet let (dožiju-li se, nebo nebudu-li tou dobou třeba někde "uklizená" anebo emigrovaná, člověk nikdy neví :D) a podívám se, jak jsme si tu v těch nultých a desátých letech žili.
Aktuální komentář k dění v naší společnosti s obrovským množstvím citací a odkazů je velice jasně a čtivě napsaný. Pomáhá uspořádat si vlastní myšlenky a uvědomit si vzájemné vazby a souvislosti, které asi většině z nás v běžných dnech unikají...bohužel, jak už psali jiní čtenáři, ti, kteří by si ji přečíst měli, ji ani neotevřou.
Koupila jsem si ji a jsem ráda, že ji mám.
Velmi dobrá analýza české národní povahy v kontextu historických událostí. Kniha je čtivá a nabízí mnoho námětů k zamyšlení. I když se čtenář nemusí s autorem shodnout ve všech názorech, přesto rozhodně stojí za to si knihu přečíst. Nejvíce mne zaujala analýza podstaty demokracie a principů, na kterých stojí, protože pojmy jako demokracie často bereme jaksi samozřejmě, aniž bychom skutečně do hloubky chápali nebo vůbec promýšleli jejich obsah, který je v této knize vysvětlen velmi pěkně a srozumitelně.
Kniha, která do současného politického zmatku vnáší nejen věcné zkoumání momentálního dění na pozadí české historie, ale také recept, který by nám mohl pomoci přestat tápat a nějakým způsobem se identifikovat. Erik Tabery píše čtivě a s briskní zručností dlouholetého šéfredaktora jednoho z nejlepších liberálních časopisů, které u nás vycházejí.
Jeho kniha se zabývá tendencemi české společnosti a zkoumá její vztah k vládnoucí elitě. Přečíst by si ji měl každý, kdo ve slepé nerozvážnosti hlasoval pro Babiše, Zemana nebo Okamuru. A i když je pravděpodobné, že takovým lidem se do rukou nedostane, hodnotu má i pro ty, kdo se o politiku reálně zajímají a neskáčou na líbivá hesla. Na historickém příkladu totiž nabízí přesvědčivá vysvětlení, proč má u nás špatná politická volba takovou tradici.
Připadám si, jako by někdo hodil moje myšlenky/obavy na papír a podpořil je relevantními zdroji a fakty. Výborné čtení a byť je to samozřejmě nonfikce, takže náročnější literatura, rukopis je velmi čtivý. Měla jsem navíc možnost se s Erikem Taberym osobně setkat a popovídat si a podle mého názoru je to velmi zajímavá osobnost, která se vyzná :)
Jako mnozí jiní bych i já tuto knihu navrhovala od 18 jako povinné čtení!
Moje první kniha podobného formátu. Bála jsem se, bála jsem se, že mě to nebude bavit, a že knihu stejně odložím. Protože politika. A politika je nuda. Opak byl skutečností. Pan Tabery píše nádherně srozumitelně a čtivě. Leccos se mi potvrdilo a složily se mi dílky do skládačky aktuálního politického dění. Podloženo fakty, ověřitelnými zdroji. Bylo by fajn, kdyby kniha byla výrazně doporučovaná snad všude... (povinná snad ani ne - to, co číst CHCETE je lepší, než to, co číst MUSÍTE) Ve školách, na vysokých školách alespoň. A já doufám v lepší zítřky. Lepší pro tu naši opuštěnou společnost.
„Přesto stále více obdivujeme ty, kteří jsou proti něčemu, než ty, kteří jsou pro něco. Hájíte hodnoty? Jste moralista. Jste pro Evropskou unii? Budete asi eurohujer. Pracujete v nevládní organizaci? Kdo za vámi stojí? Věříme tak moc těm ‚proti‘, až nám nedochází, že i oni mají své ‚pro‘. Jen to neřeknou nahlas, protože by byli vystaveni polemice, kontrole, museli by nést díl své odpovědnosti a třeba by se ukázalo, že nabízejí jen prázdná hesla.
Vznikl tak vlastně jednoduchý návod, jak být obdivovaným myslitelem dneška: říkejte, že všechno je jinak, a předpovídejte krizi. Je jedno čeho, hlavně ať jich je co nejvíc. Jednou se trefíte a pak budete moci říkat: já jsem ten, který to předpověděl. Stejně tak když nemáte argumenty, řekněte: budoucnost mi dá za pravdu. Asi nedá, ale to už si nikdo nebude pamatovat. A když se věštec náhodou trefí, rád to všem sám připomene.“
Pro mě, jako dlouholetého abonenta týdeníku Respekt, je tahle kniha v podstatě povinná četba. A to, co jsem očekával, toho se mi dostalo ve vrchovaté míře, protože Erik Tabery je perfektně schopný poskládat fakta, argumenty a citace tak, aby byly jeho závěry srozumitelné. Je pravda, že řadu informací jsem nečetl poprvé, ale zařazením do širšího rámce a hlubším promýšlením lze i známé věci vidět trochu jinak, nově. Takže jsem byl spokojen.
Voliči populistů, kteří by si to měli hlavně přečíst, to neudělají. A i kdybychom je k četbě Opuštěné společnosti donutili násilím, tak by o ní odmítli přemýšlet (bez ohledu na přesvědčivost a logiku podaných argumentů). Takže řešení asi nebude se „našprtat Taberyho“ a vyrazit přesvědčovat názorové odpůrce. Spíš si ta lidsko-právní a demokratická pravidla co nejlépe osvojit a začlenit do každodenního života - a pak doufat, že vlastním příkladem bude nějak „mimochodem“ ovlivněno i okolí. Což teda opravdu nezní jako mise s velkou šancí na úspěch, ale máme snad v ruce něco lepšího?
Výborné počtení a jak již bylo zmíněno níže, tak se nebojím říct, že až povinná četba. Vždy jsem si říkal, tak ještě jednu stránku a pak už knihu opravdu odložíš, ale šlo to teda jen velmi ztěžka a častokrát mě přemohla až pouze celodenní únava :-)
Tato kniha je skvělá. Je tu o ní napsáno již hodně reakcí, proto chci pouze přidat, že zastávám stejný názor jako mnozí čtenáři přede mnou, a to ten, že si ji přečtou hlavně lidé, kteří mají stejné nebo podobné názory jako pan Tabery, ale lidé, kteří by si ji měli přečíst především po ní nesáhnou. A souhlas s tím, že by měla být povinnou četbou.
Orwell to není, ale kdyby si to přečetl každý volič v ČR, vypadalo by to u nás jinak. Velmi povedený rozbor české společnosti a jejích nálad v průběhu 20. století. Tahle knížka by měla být v povinné četbě na středních školách.
Takovou knihu by se dle mého skromného názoru měli přečíst všichni. Neříkám, že s autorem se vším plně souhlasím a ztotožňuji se, zároveň ale jeho pohled na danou věc zcela chápu a dává mi smysl. Paradoxní na knize je ale bohužel to, že její cílová skupina nebudou lidi, kteří by si jí měli přečíst hlavně (voliči Babiše, Okamury, Zemana a podobných), ale paradoxně lidi jako já, kteří se s autorem v jádru shodnou, nebo mají dokonce identický názor. Největší problém dnešní společnosti je takový, že lide se o politiku jako takovou vůbec nezajímají a zajímají je jenom výkřiky typu ,, Za drahé máslo může Sobotka; Uprchlíky sem pozvali sluníčkáři; Nechceme platit řecký dluh; Opusťme Evropskou unii a bude líp; atp", nejsou přitom ani schopni si o dané problematice nic zjistit a tedy vědět a znát ty pravé důvody, příčiny a následky. ,,Přeči to říkal prezident, nebo místopředseda vlády, tak je to pravda" - v tomhle Erik trefil hřebíček na hlavičku.
Díky za knihu a i když jak jsem říkal výše, nejsem ve všech názorech 100% za stejno, musím dát 5*.
Super kniha! Je to bohužel už několikátá, kterou jsem v poslední době četl na podobné téma a vždycky si říkám, že těm, co by si ji nejvíc potřebovali přečíst, se do ruky asi těžko dostane. Co s tím? Budeme jim ji moc vyprávět? Těžko, vždyť ta společnost je už tak rozdělená, že s těmi lidmi není téměř možné navázat kontakt.
Brilantní kniha. Nelehké téma psané s lehkostí. Jsem z knihy nadšena a zařazuji do své knihovny. Už jen pro to, aby si ji jednou mohly přečíst mé děti. Kdo ví, jak bude dnešní doba líčena v budoucnu. Historii píší vítězové. S ohledem na současný povolební splín mám obavy. Už jsme to párkrát zažili. Kdo se nepoučí z historie, může snadno chyby opakovat.
Možná jsou tři málo, ale nemůžu si pomoct. Kniha je to vynikající, vynikající a ještě jednou vynikající, přesto hodnotím tak málo. Proč? Vím, že je to můj osobní problém, ale je názorově o dost víc vlevo, než jsem já, což v některých tématech nejsem schopen překousnout. Trump je podle mě narcistický kokot, který rozhádává celou zemi, a brexitem si Britové docela dost (nejen ekonomicky) zavařili, nicméně chápu americké i britské rozhodnutí, proč to udělali, a nepochybuji, že americká i britská demokracie obojí ustojí - pohled autora mi ale přijde u těchto dvou jevů až příliš katastrofický. Naopak fatálnější pohled mám třeba na uprchlickou krizi, u které autor (kéž by měl pravdu a já se mýlil!) vidí východiska z ní. Trochu mě mrzí zbytečná rýpnutí do TOP09 (zařadit ji do stejného pytle protestních stran jako Věci Veřejné a ANO?!) nebo Echa24 (za neustálou kritiku Babiše), naštěstí to jsou jen drobnosti. Občas jsem měl pocit, že citace jsou vybírány jen z důvodu, aby odůvodnily připravovaný názorový konstrukt a je čtenáři ukazována pouze jedna stran mince (např. Trump jel do Saudské Arábie, OK, už ale chybí to, o čem tam mluvil). Absolutně se však s autorem (a Masarykem, Peroutkou či Havlem) shodnu v základních principech, na kterých musí stát stát, shodnu se na pro Čechy nezbytné liberální proevropské orientaci, varování před ruským vlivem a autokratickým řízením státu, skvěle jsou napsány kapitoly o Zemanovi, konspiračních teoriích či sociálních sítích, autor všechny citáty i své názory je schopen podložit zdroji a necucá si je z prstu. Závěrem tedy opakuji: je to vynikající vynikající vynikající kniha a tři dávám jen z důvodu názorových rozdílů.
Geniální ucelený rozbor politiky v české společnosti (a přitom nikterak složitý ke čtení) od Masaryka po nástup dnešních populistů. Rozhodně můžu doporučit.
Čtení knihy mě velmi bavilo, byť zároveň musím konstatovat, že drtivá většina myšlenek není nijak objevná, a v podstatě jen shrnuje fakta a tendence v české a evropské politice, které jsou veřejně známé. S knihami tohoto žánru, popsatelného jako "varování a boj za demokracii" se v poslední době roztrhl pytel, nicméně tato patří k těm povedenějším. Líbilo se mi čtivé shrnutí některých tendencí ve společnosti a jejich uvedení na střízlivou míru, byť s některými závěry by se dalo polemizovat. Zřetelná je také ambice autora zacílit i na mimočeské publikum.
Na druhou stranu, musím poukázat i na několik vad. Například, když hodnotí některé z historických událostí, nevychází zrovna z relevantních zdrojů, ale z titulů často kontroverzních či ne příliš pozitivně přijímaných (Tesař, Simms...), které nelze považovat za směrodatný výklad. Co se týče interpretace historických událostí, autor často sice řekne A, ale opomíná zmínit B, které jeho interpretaci události často problematizuje. Stejný problém je i ke konci knihy, kdy pranýřuje Zemana a Babiše poněkud neférově i za věci, které u jiných pomíjí.
Závěrem si dovolím polemiku: Jednou z autorových hlavních myšlenek je, že česká společnost notoricky selhává v demokratických procesech, nedokáže vytrvat na nastoupené cestě, nejeví zájem o politiku, nestaví se proti autoritářům... Nepřeceňuje ale tady autor potenciál společnosti? Ona masa "obyčejných lidí" se skutečně většinou přizpůsobí a snaží se hlavně obstojně přežít, nic víc. Ale to je přirozené, za to ji nelze vinit, a v jiných srovnatelných státech tomu není jinak. Od toho tu jsou elity, aby ji vedly a dokázaly ji zburcovat pro svou myšlenku, pokud se jim zdá, že jiné (vládnoucí) elity dělají něco nesprávného. A když toho tyto elity nejsou schopny (pro svou neschopnost/nedůvěryhodnost/naivitu/strach...), pak se musíme zlobit na ně, a ne na masu lidí. Tudíž: Nezlobme se na lidi, že volí autoritáře, ale ptejme se, proč jim nikdo nenabídne a lépe nevysvětlí přijatelnější alternativu.
Výborné předvolební čtení. Abych ale přiznala pravdu, měla jsem trošku jiné očekávání. Čekala jsem, že se bude jednat o určitý historický průřez od Masaryka po Zemana. Stylově mi to připomíná spíš úvodníky z Respektu. Ale i tak velmi přínosná kniha. Bohužel ti, co by ji potřebovali, tak zrovna ti si ji nepřečtou.
Štítky knihy
Česko, Česká republika společensko-politická publicistika humanismus konspirační teorie stát populismus Magnesia Litera české osobnosti
Autorovy další knížky
| 2017 |  Opuštěná společnost |
| 2006 | Vládneme, nerušit: opoziční smlouva a její dědictví |
| 2006 |  Nemilosrdné příběhy českých dějin |
| 2008 | Hledá se prezident: Zákulisí voleb hlavy státu |
| 2024 |  Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě |
Rozhodně kniha, která by měla být povinnou literaturou. Rozšířila jsem si své niterné politické rozhledy. I když někdy jsem se cítila dost pesimisticky ohledně naší budoucnosti, tak uvidíme, co nám život přinese. Často je zde zmiňována čtivost, která ale v mém případě neplatila. Možná to bylo tím, že jsem knihu četla často unavená, ale bylo to pro mne náročné čtení.