Oprátka za osm mrtvých
Roman Cílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13758/opratka-za-osm-mrtvych-13758.jpg
4
301
73
Případ Olgy Hepnarové – dívky, která zabíjela, protože neuměla žít. Pokus o sondu do duše dívky, která v r. 1973 v Praze na Letné úmyslně zabila nákladním autem osm lidí. V úterý 10. července 1973 dvaadvacetiletá Olga Hepnarová nasedla do nákladního auta a v Praze na Letné vjela do lidí čekajících na tramvaj. Zůstalo za ní osm mrtvých a řada raněných. Tím se, podle svého prohlášení, pomstila lidem za své neradostné dětství a celkově nešťastný život. Roman Cílek se ve své knize pokouší zmapovat Olžin životní příběh, pochopit její uvažování a odkrýt pozadí a motiv jejího činu. Předkládá čtenářům její vlastní výpovědi z průběhu soudního procesu a konfrontuje je s pohledy rodičů, sestry, přítele, spolupracovníků i náhodných známých. Kniha obsahuje i posudky psychologů a psychiatrů, kteří se dívčinou osobností zabývali. Připojeny jsou také názory sociálního pracovníka, grafologa, numerologa i astrologa.... celý text
Přidat komentář
Výborně vše popsáno. Protože kniha je super, tak jsem ji půjčila. A už se mi nevrátila. Nejlepší popis všeho kolem Hepnarové, a že o ní mám nastudováno dost.
Čekala jsem strohý popis události, svědectví a komentáře . Ale tedy ...uff. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Kniha dokáže člověka donutit k zamyšlení, kde se vzala v Olze Hepnarové taková nenávist, že byla schopna toho, co spáchala. Nutí vás přemýšlet, jestli byla tak zlá, psychicky nemocná, nebo ji tak zformovalo její okolí a rodina? Člověk dokáže pochopit ten negativismus, zatvrzelost a zčásti i tu nenávist, která v ní rostla. Ale jaká musela být její nenávist, že se taklhe mstila? Kde se to v mladé dívce vzalo? Souhlasím s tvrzením v závěru knihy, že byla i obětí své doby. Dnes by asi měla jiné možnosti, ale kdo ví?
Každopádně díky za tuto knihu. Je to dobrá sonda do jedné stránky lidské duše.
A je to mistrovsky napsáno. Díky pane Cílku.
Případ, který si bezpochyby zaslouží takto kvalitně zpracovanou knihu. Jde především o různá dobová svěděctví, zápisy ze sezení, protokoly a občasné úvahy zainteresovaných stran, které autor s minimálními úpravamy plynule spojuje vlastními řádky. Po celou dobu se u ve mě střídaly pocity lítosti s naprostým opovržením. Jednu chvíli na Hepnarovou nahlížíte jako na oběť a v zápětí jako na v sebelítosti se utápějící psychopatku, která válčí s celým světem. Příběh, ať jakkoliv mrazivý, rozhodně není černobílý a konflikt nekompatibilního jednotlivce s celou společností je až zvrácené zajímavý. Autor rozhodně vytvořil mustr, jak se takovéto knihy mají psát.
Mentalitu Olgy nelze jednoznačně odsoudit. Zcela jistě měla skončit v psychiatrické léčebně. Její rodina snad byla trochu citově chladná, ale určitě ne taková, aby mohla z psychicky zdravého člověka vzejít vrah.
Perfektní dílo, četla jsem a četla a nemohla jsem se odtrhnout. Skvělé je, že do knihy byly zařazeny i různé svědectví lidí z okolí, dopisy přítele Miroslava D. apod. Za mě osobně je asi dobře, že dostala trest smrti, byla jasný viník a je známo, že každá akce má svou reakci, sama to i tak vysvětlovala, že lidi se k ní chovají hnusně, tak se pomstí. Tak se pomstila a pak byla řada na lidech... Každopádně si i myslím, že duševně nemocná byla, i když jednala tak racionálně a vše logicky vysvětlovala, byla sečtělá a intelektuálka. V procesu pak mluvila o jejím smyšleném otci Winiferovi, že s ním hovoří apod... to asi mluví za své. Chybělo jí hodně velká špetka citu, porozumění a snaha o pozitivní myšlení. Lidi jsou lidi, jiní nebudou a nebyla schopná se trochu obrnit, takzvaně na některé chování lidí k ní káknout a pak už si brala i sebemenší křivdy moc k srdci. A její rodina v tom všem hrála taky svou špatnou roli.
Knihu jsem nemohla odložit. Neskutečné. Nedávno jsme na té ulici byly s kamarádkou a říkala jsem si, tady je něco opravdu špatně. Ta energie je tam do teď. Kniha se zabývá všemi fakty důkladně a přehledně, měla jsem pocit, že mám před sebou ucelený spis. Autor píše opravdu čtivě. Nedávám všechny hvězdy za dovětek o filmu, protože jsem z něj měla pocit obhajoby toho činu. A to opravdu ne. Kniha byla ale dobrá. Až na ty překlepy.
Knihu jsem poprvé četla už před lety, a nyní, také kvůli tomu, že jsem shlédla i film, jsem ji přečetla znovu. Opravdu výborná, i když samozřejmě to není veselé čtení. Přikláním se k názorům některých odborníků, že neměla být popravena, protože byla opravdu nemocná.
Je smutné, že cítila, že je s ní něco v nepořádku, a hledala odbornou pomoc, ale byla odmítnuta... Zajímalo by mě, jaké měli či mají (pokud ještě žijí) psychiatři, kteří ji odmítli, spaní...
Příběh Olgy Hepnarové znám z různých knih. Tady její osud autor více rozpitval, ale nic nového jsem se v podstatě nedozvěděla. Ano, byla to nešťastná, psychicky nemocná osoba, ale litovat ji prostě nelze.
Knihu mi půjčila kamarádka a já jí měla během víkendu přečtenou. Velice zajímavé čtení, nad kterým budu ještě dlouho přemýšlet.
... vskutku zajímavá kniha. V dnešní době by jí asi bylo pomoženo, ale kdo ví. Ona se ale spíš tvářila, že od nikoho pomoci nechce, že ona sama nejlépe ví, jak jí je, a rovnou všechny okolo sebe odsoudila ke své pomstě. Od dětství neznala pocit štěstí a bezpečí, což se v ní zahnízdilo, a myšlenky na pomstu rostly... Co mi ale hodně vadilo, byly překlepy a chybějící písmenka
Výborně napsané faktické dílo,kde je skutečně těžké určit pravdu či skutečného viníka. Soudit nepřísluší nikomu,ovšem názor má každý. Olga zcela jistě byla nemocná,ale dle mého ne tolik,jak její vystupování dokazovalo. Psychiatrie v té době nebyla na dostatečné úrovni,to jistě,ale pomoc jí byla xkrát nabízena bez odezvy. Vinit ostatní z toho,že sama neuměla a nechtěla s nikým vyjít,je absurdní. Místy na mě působila jako velká mučednice a při lámání chleba jako směšná hrdinka. Prostě neuměla žít,a tím je řečeno všechno. Pro mně ale není obětí.
částečně to bylo psáno snad jako z pověstného roku 73, formulace a stavba vět je u Cílka chvílemi podivná. Pokud si na ní ovšem zvyknete dostanete vyčerpávající souhrn příběhu Olgy, která pro mne hravě předčila nemastný film.
Tak to tedy byla síla. Výborně napsané. Příběh Olgy Hepnarové (zejména díky filmu) je v hrubých rysech docela znám, ale přesto je kniha, byť je literaturou faktu, nejenom zajímavá, ale i docela napínavá.
Olga Hepnarová byla zcela jistě mimořádná, v tomto případě samozřejmě nikoli v pozitivním slova smyslu, po přečtení jejího příběhu je jí člověku až líto. Nelze ale zapomenout, že zabila osm úplně nevinných lidí a řadu dalších zmrzačila. K tomu nemůže nikoho opravňovat žádná ať už reálná nebo domnělá křivda. V případě Olgy Hepnarové se nabízí otázka spíše filozofická - a sice jestli byla nebo nebyla duševně natolik normální aby byla odpovědná za své činy. Asi normální nebyla, ale to neznamená, že by se společnost před takovými lidmi neměla chránit.
Při čtení jsem se vydala cestou, kterou jsem nahlédla do mysli a uvažování vraždící dívky. Životy osmi nevinných lidí jí posloužily jako nástroj pomsty lidem kolem ní a společnosti, ve které žila. Musela se postupně Hepnarová dostat až k tomuto cíli, nedalo se tomu zabránit?
Dle mého názoru není vítěz ani poražený. Co však zůstává jsou nevinné oběti a bolestivé vzpomínky.
Ke knize jsem se dostala po shlédnutí filmu. I když kniha sloužila jako předloha, stavím je vedle sebe v dokonalé simbióze. Kniha je ucelená, svižná a hlavně nezaujatá, u takto těžkého námětu překvapivě.
Kniha, na kterou se dá nahlížet jako na životopis, i jako na příběh, jenž je bezesporu zajímavý, a proto je dobré se o něm dozvědět. Roman Cílek seskládal dohromady asi všechny dostupné informace na téma Olga Hepnarová a myslím, že vytvořil dobré dílo. Jako jiné, i mne nenechala tato kniha chladným.
Po přečtení knihy jsem se utvrdil v názoru, že si trest smrti zasloužila. Neříkám, že jí nikdo neubližoval, ale to není důvod k takovému zločinu, co provedla. Jednoznačně se jednalo o zajímavou, ale také společensky nebezpečnou osobu. Četl jsem vydání z roku 2014 (nakladatelství Marie Tum), kde Cílek zmiňuje i Viktora Kalivodu. V případném dalším vydání se může zmínit o Zdeňku Kovářovi, poněvadž ten se Hepnarové přiblížil počtem obětí (vlastně ho vyrovnal, pokud jde o mrtvé) a jeho pohnutky byly podobné (i když na rozdíl od Kalivody na Hepnarovou možná nemyslel). Zaujala mě poznámka doktorky z Opařan, jež se zmínila, že Hepnarová byla krutá k nejslabším - oligofrenikům. Bohužel není zmíněno, zda se jí na to u soudu ptali. Sama zdůrazňovala, že před 10. 7. 1973 nikomu neublížila (vyjma toho, že požár ze srpna 1970 se v rodině svedl na její sestru a ona se nepřiznala ke svému autorství). Pár měsíců před popravou byla možná již trochu mimo - tvrzení o tom, že je Sandy Winiferová (nebo se to snažila jen hrát, aby se vyhnula popravě, o kterou před tím tak stála). Podobné činy se mohou stát v každém režimu. Howgh!
Štítky knihy
ženy psychiatrické léčebny Československo soudní procesy normalizace (1969-1989) popravy masové vraždy vražedkyně skutečné kriminální případy podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2003 |  Oprátka za osm mrtvých |
| 2005 | Zapomeňte, že jste byli lidmi... |
| 2003 |  Holocaust ...a Bůh tehdy mlčel |
| 1967 | Smrtelný byl druhý zásah ... |
| 2008 | Čeští panovníci a prezidenti: Od Sámovy říše po Václava Klause |
Kniha Oprátka za osm mrtvých je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 402x |
| Čtenářské výzvě | 56x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 150x |
| Chystám se číst | 210x |
| Chci si koupit | 62x |
| dalších seznamech | 9x |
Než si zvyknete, nebudete klidně spát :-)
Jenže pak vás omrzí ta ohraná písnička Olgy Hepnarové o trpitelce, které společnost zmrzačila duši. Když jsem z knihy dělala soukromou "reportáž" a vracela se k Olžiným výpovědím, už jsem se musela tomu gramofonu smát... Najednou jsem byla k té její plačtivosti nad sebou sarkastická... Nebyla obětí společnosti, jak sama tvrdí, stala se obětí své vlastní nešťastné povahy...