Opozdilec
Dimitri Verhulst
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327325/bmid_opozdilec-TNz-327325.jpg
4
288
95
V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu?
Přidat komentář
Pán Désiré už má plné zuby své manželky, a tak začne předstírat Alzheimera a raději se nechá zavřít do domova pro dementní seniory.
Anotace mi připomněla můj oblíbený český film Teorie tygra s Barťákem, kterého miluju, v hlavní roli, takže jsem čekala, že budu nadšená. ✨
Popravdě kniha nemá s filmem mnoho společného, kromě ústředního motivu (a mého nadšení), což bylo pro mne milé zjištění. Dostala jsem zase jiný úhel pohledu, jiný příběh.
Na knize mi byl velmi sympatický (mně vlastní) sarkasmus i smysl pro humor, který ale určitě nesedne každému.
Ačkoliv jsem se u knihy velmi bavila, nutila mě k zamyšlení nad určitými věcmi i způsobem života (stejně jako film) a v závěru jsem si i pobrečela.
Rozhodně stojí za přečtení, což dokazuje i to, že jsem ji narvala kolegům v práci a byli nadšení!
Chvílemi jsem se bavil...
Ovšem častěji jsem knihu přirovnával k "Ovemu", či "Staříkovi" a hledal společné jmenovatele.
Ve výsledku byl OPOZDILEC nudný.
Lamentování a bilancování starého muže spojené s popisy, které jsou smutné a zároveň dost špatně vstřebatelné pro člověka ve středním věku.
Nizozemský autor zde možná chtěl upozornit na jistá tabu, ale forma vyprávění se mi nejeví šťastně zvolená.
Můžeme si každý domyslet, na co přesně chtěl autor upozornit, protože ve finále je nám toto tajemství upřeno.
Pokud je Dimitri Velhurst opravdu tak skvělý, jak se píše na přebalu knihy, tak OPOZDILEC je jeden z jeho horších počinů.
Začátek se mi líbil, také kapitola o autobusové zastávce, ale závěr takový nijaký. Nesnáším manželku, tak dožiju jako dement, trochu zvláštní nápad.
Cynicky vtipné a v příjemném rozsahu sto stran. Jen je to bohužel samozřejmě dost smutné a vlastně se vám to nemusí chtít číst.
Tohle bylo zvláštní čtení. Knížka je tenoučká a děj velmi prostý. Námět předstírané demence za účelem zbavit se manželky a následky, které to s sebou nese, je zajímavý, navíc je v knize spousta myšlenek k zamyšlení, k jejichž pochopení mi také dopomohl doslov, nicméně závěr je takový, že mě kniha nijak příliš neuchvátila.
Vtipné, drsné, mrazivé…
I když knihu beru jako absurditu, parodii, nadsázku, přece jen je vyznění hoooodně pochmurné, autor dotáhl svůj černohumorný příběh o stáří až do úplně černého závěru.
Plus za Bohumila Hrabala.
Než dlouhé rozbory (výborný doslov Jana M. Hellera), raději ukázky.
Čtyři plus.
*
„Jen si zkuste představit, co by se stalo, kdyby se přišlo na to, že tu už několik měsíců úspěšně předstírám demenci! Že už dlouhé předlouhé týdny blábolím nesmysly nebo se apaticky kývám v křesle, zatímco jsem stále ještě s to vyložit kupříkladu současnou politickou situaci. Zdravotní pojišťovna by se cítila okradená a vláčela by mě po soudech; personál, zejména ženská část personálu geriatrického ústavu Sněženka by to vnímala jako zneužití, zásah do integrity, a s chutí by mi rozbila hlavu. Soucit, který mi mé děti ještě stále jakžtakž dokážou vyjádřit, by se proměnil v bezmezný stud za otce. A má manželka, ta kráva, by mi, pokud by to přežila, a ona by to přežila, pokryla hrob spoustou krmení pro sýkorky, aby na mou památku navždy káleli ptáci.“
*
„Představa, že jen tak střelíte celou svou existenci, nás nesmírně pobavila a nahlas jsme fantazírovali o tom, jak asi musí vypadat styk s někým, o kom člověk neví zhola nic, ale koho si koupil jako bejvalku. Nebo k někomu přijít a říct: ,Těší mě, právě jsem si vás koupil jako otce. Jak se daří matce? Je mrtvá? Jejda, to jsem nevěděl, to v inzerátu nebylo. Už dlouho?´“
V ich formě. Moc se mi líbilo. Syrové, drsné, pravdivé. Opravdu jsem se bavila.
Překvapil mne odkaz na p. Hrabala.
Teorie tygra se stejným námětem byla super.
Citát:
"Jsem raději líný než unavený."
Tohle byl pokus přečíst si zase něco jiného. Dopadlo to dobře, šlo to číst, i když na můj vkus to bylo až moc cynické. Humor snad ani nebyl humor. Pár dobrých myšlenek. Skvělé skloubení pojmu defenestrace s naším autorem a s našimi dějinami, potažmo myšlením - jak to vlastně ten autor v té krátké pasáži myslel?
S příběhem se moc neztotožňuji, žít se dá přece podle svého a hezky. Žena se dá opustit. vše se dá řešit.
Nelze se ubránit srovnání s filmem Teorie tygra. Opozdilec je více cyničtější,humor nelaskavý. Odpověď na otázku zda se lze megerám typu Moniky ubránit nebo od nich utéct nedává. Připomíná raná díla Houellebequa,než se zklidnil do skvělé Mapy a území,či varujícího Podvolení. Po scéně Desireho s dcerou přemýšlím,zda Desiree není horší než Monika.
Až humorný cynismus mě nadchnul, víc jak polovina skvělá, snad vše skončilo až zbytečně bezvýchodně, ale asi reálně bohužel. Zůstala nahořklá pachuť. . . .
K zamyšlení dobré, chybí povzbuzení. Závěr poměrně prázdný. Teorie tygra mi dala víc.
Až s doslovem mi došlo, že jsem taky čekala reakci na dceru. To mohlo být fajn . . . . . a ani se mi nechce věřit, že by otec nereagoval.
P.S. Snad se máme více dívat do zrcadla vlastního svědomí než na partnera, abychom se nestali smutnými klauny?
Krátký tragikomický příběh byl pro mne novým, zpočátku nepochybně zajímavým čtením, ale jak se chýlil ke konci, chyběla mi jakási gradace a nějaké efektnější zakončení. A byla jsem ráda, že je připojen podrobný doslov, který jsem si s chutí přečetla - dílo je v něm rozebráno kompletním způsobem, kde mi bylo vysvětleno, co vlastně chtěl autor čtenáři říct :-)
Príbeh o Désirém, ktorý fejkoval demenciu ma dostal. Autorovi sa pozoruhodne podarilo v rozsahovo chudobnejšom diele, nastaviť zrkadlo, nám ľuďom a celej spoločnosti vôbec vo vzťahu k seniorom a starobe ako takej.
Za dobru knihu považujem tú, ktorá má po jej prečítaní prinúti rozmýšľať nad jej posolstvom a Opozdilec ma okrem toho vyprovokoval zamyslieť sa a zbilancovať svoj doterajší život...
Odporúčam ako úderné a kvalitné čítanie, kde hlavná postava môže byť považovaná za hrdinu, ale rovnako aj za zbalelca a je len na čítajúcom, ktorú variantu si zvolí.
Návodný nápad, přehnaný cynismus, obdivuhodná schopnost mladého autora vcítit se do myšlení seniora. Při čtení se mi stále vracel obraz z nejmenovaného marketu v den akce: Zakřiknutí přikrčení dědové tlačící nákupní košíky a vedle nich jako generálové nervózní baby s nenávistnými pohledy, okamžitě již v zárodku negující jakékoli manželovy samostatné aktivity.
75 % (157 hodnotících s průměrem 81 %).
… Spravedlnost je lidský koncept, nikde v přírodě ji nenajdete.
Toto bolo vazne ale vazne moc dobre citanie, kratke rozsahovo ako novela, ale uplne “ina” tema a niekedy ozaj na zamyslenia ako to v hospicoch a obdobnych instituciach funguje????????♀️
"Když pátráš po nějakém jméně a máš pocit, že se marně prohrabáváš v šuplíku, tak jsi pořád fit. Jde o to, že tam ten šuplík je, že máš pořád ještě zásuvku, kam sis ta jména a data uložil. Když máš alzheimera nebo demenci, je celá ta skříň fuč."
Zábavná knížka, ale jen do chvíle, než člověku dojde, že je to dost zneklidňující černý humor. Téma je originální - zdravý člověk, který, aby unikl soužití s manželkou, předstírá demenci. Předstírá jednotlivá stádia a postupné zhoršování onemocnění a je zábavné sledovat, jak to má promyšlené a nastudované, jak přitom pozoruje a komentuje reakce okolí. Někdy se s Désirém člověk baví, když jde "zmateně" do obchodu pro mladé nebo když vymýšlí, čím odrovnat manželku. Jenže pak si člověk uvědomí, že ztráta lidské důstojnosti, okolím často komentovaná slovy "on si to stejně neuvědomuje", kterou on hraje, je opravdová. To pak ten úsměv trochu tuhne.
To je nešetrné zacházení se čtenářem:), přímé, bystré a originální. Stesky, kolik hudby MOHL Désiré v životě poslouchat a kolik míst navštívit, kdyby nebyl "usměrněn" svou příšernou manželkou, která vždycky ví všechno nejlépe, působí dokonale varovně...leč, podařilo se mu zrežírovat aspoň konec a věnoval tomu veškeré své úsilí a schopnosti...a to mi kupodivu připadalo dost optimistické (vždyť máme ještě čas nebýt opozdilci..?)
Kniha se mi celkově líbila, kniha mne pobavila, vyskytuje se v ní humor včetně černého humoru, takže na tváři se mi občas vyloudil úsměv a s chutí jsem se zasmál. Líbil se mi styl psaní a pochopil jsem, proč se Désiré rozhodl uskutečnit plán, který spočíval v tom, že udělá ze sebe psychicky nemocného člověka.
V této knize také autor poukazuje na nedostatky v domově důchodců, rekapituluje svůj život, přemýšlí o stárnutí a mezilidských vztazích. Závěr knihy je na zamyšlení.
V doslovu se píše, že knihu lze zařadit spíše jako komorní novelu než román.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Šance, že si člověk vezme vlastního vraha, je statisticky mnohem, mnohem vyšší, než jej najde v někom neznámém ve velkoměstě. Manželství je v naší společnosti ještě stále nejzločinnějším prostředím, dokonce s náskokem, a přesto se neozve žádná extremistická strana, která by útočila na tento prastarý občanský institut! Naopak, dokonce si dovolují hovořit o rodinně jako o základním kamenu společnosti!
Hodně nepravděpodobné. Výměna jednoho spoutaného života za jiný omezený život, to je hloupé řešení. Předstírat, hlídat se, snášet péči jako invalida, pěkně děkuju! Moc mě to nebavilo.
Síla.
Surovost, s jakou autor zachází se základními vztahovými emocemi, je podmanivá. Několikrát jsem skutečně doslova odvrátil oči od knížky, abych text rozdýchal. Verhulst si nebere žádné servítky. Na mušku si bere především svoji manželku, kterou už nemůže vystát a v neposlední řadě i systém a nastavení společnosti. Ale ten humor !!! Rozhodně nemůžu opomenout fakt, že považuji za OPRAVDOVÉ umění na poměrně malém protoru vykouzlit tak neurvale sarkastický a dojemně komický příběh. Stažení žaludku a kousání do rtů pravidelně střídaly výbuchy smíchu, po kterých se Vám chce znovu zvracet. Intenzivní zážitek, navíc velmi pohodlně přečtitelný - kniha je rozdělena do kratších situací a myšlenek.
Jak říkám. Síla. Dejte si to.
Štítky knihy
belgická literatura senioři demence (nemoc) Alzheimerova choroba manželé domov důchodců
Opozdilec
Kniha Opozdilec je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 353x |
| Čtenářské výzvě | 52x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 151x |
| Chystám se číst | 189x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 1x |
Toto je velká paráda, takový motiv konce života našeho Hrabala, ale něco více sakrastického, až pervérzního, vymyslet si demenci a ošálit okolí včetně ženy, která je jak komár a pije jen krev, tleskám