Opozdilec
Dimitri Verhulst
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327325/bmid_opozdilec-TNz-327325.jpg
4
288
95
V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu?
Přidat komentář
Oproti české verzi "Teorie tygra" příliš cynická verze. Díky popisům života s Monikou ho musí člověk litovat. Ale utopit svůj život, ztratit své děti kvůli tomu, že nemůžete už dál snést svou manželku.... No nevím, nevím. Pohybuji se mezi lidmi s demencí, tak mi to přijde jako rouhání. České pojetí mi přijede až poetické. Toto mi přijde naprosto bláhové až hloupé.
Skvělé překvapení. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, jak byla čtivá a jak mě bavila. Téma mi prostě sedlo. Čtyřiasedmdesátiletý Desiré už má až po krk své ženy a aby se jí zbavil, rozhodne předstírat demenci a dosáhne umístění do ústavu. Tato hořká tragikomedie krásně vystihuje rodinné mezilidské vztahy ale i útrapy stáří a ve čtenáři zanechá nezapomenutelné pocity...
Super nápad, délka akorát, jen je škoda, že se autor nedržel trochu víc té "dementní" linie. Ale jinak super oddechovka.
Zvláštní, pochmurné a syrové... celou dobu jsem přemýšlela, proč si hrdina zvolil takovouto, v podstatě nejtěžší možnou (možná spíš nemožnou, ale on to prostě nějak dokázal) cestu... Popisovaný problém je pro mě nepředstavitelný, docela nepochopitelný a více jsem při čtení nevěřícně kroutila hlavou, než že bych se smála. Ale k zamyšlení vás to nepochybně dovede, jen to prostě není žádná lehká čtenářská chuťovčička.
Příběh evidentně nemohl skončit jinak, než skončil. Byla to bezvýchodná situace, z níž nebylo úniku. Autor mě donutil přemýšlet nad tím, proč Desiré udělal to, co udělal. Bylo to jediné schůdné východisko? I přes chmurný závěr mi kniha dala impuls k tomu, abych si vážila svého života a dělala jej plnohodnotným každý den, byť by šlo o maličkosti.
Velmi příjemné překvapení. Kraťoučká, "roztomilá", cynická jednohubka s nádechem černého humoru. Moc se mi to líbilo. Zasmála jsem se u toho víc jak u Hartla (u toho vlastně prakticky vůbec), ale ke konci mě to donutilo i k zamyšlení. Skvělé dílko.
Tato kniha se vyznačuje ironií, sarkasmem, černým humorem. Ale má, jako ta pověstná mince, dvě strany.
Cesta k diagnóze je ta veselejší, smějete se smutným věcem, ale stále se ještě smějete, cítíte sympatie k hlavní postavě a opak k jeho uzurpátorské manželce.
Pak nastává ta temnéjší stránka, fiktivní demence není osvobození, ale jen jiná forma zajetí, z domova Sněženka není úniku, z autobusové zastávky v zahradě nic nejezdí... a překročení řeky Styx je nevyhnutelné.
Za sebe jednoznačně doporučuji.
Výstižný obrázok spoločnosti rezignácie, ktorú ešte presnejšie vystihuje vo svojich románoch Michel Houellebecq (najmä Podvolení).
Cynické, vtipné, kritické k společnosti, méně však k vypraveči. Jazyk však moc neodpovídal postavě a vadila mi i jistá forma povrchnosti.
Příjemná a krátká jednohubka, která v sobě skrývá víc, než anotace napovídá.... Připomíná mi český film "Teorie tygra", jen je trošku sirovější a reálnější... Konec jsme rozhodně nečekala... Autor mě rozhodně překvapil a jsem ohromená tím, co vše na 120 stranách dokázal a jak hodně mě tato kniha bavila... Rozhodně povedený a nečekaný titul!
Příběh mi ze začátku přišel celkem vtipný a párkrát jsem se zasmál i hlasitě ale ke konci knihy už čtenář pociťuje i jistou nemohoucnost člověka ,kterého všichni postupně opouští. Velmi kvalitní čtení plné cynismu a černého humoru. Rozhodně doporučuji !!!
Co všechno musí člověk podniknout, aby unikl od uzurpátorské manželky?
Můžete v domově pro přestárlé a dementní seniory potkat válečného zločicence či první lásku?
Mohl vlámského spisovatele i inspirovat bohumil Hrabal? Tohle všechno a ještě víc se dozvíte z útlé novely. A možná také něco o sobě... Doporučuji!
Velice zajímavá, čtivá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Její příběh je vcelku cynický, ale i přesto se mi hodně líbil. Dlouho jsem příběh četla jako obyčejný příběh, ale když jsem se dočetla až ke konečnému doslovu, v tu ránu se můj názor na příběh změnil. Obdivuji hlavní postavu, je to fajn člověk, jenž bohužel neměl ve svém životě příliš štěstí. Jeho žena uzurpátorka rozhodně žádnou výhrou pro něj nebyla...
Kniha tak cynická, že z ní sarkasmus stříká na všechny strany. A přitom tak lidská... Chcete se vyvarovat stárnutí po boku nesnášené manželky? Nechte se zavřít do starobince pro dementy!
Štítky knihy
belgická literatura senioři demence (nemoc) Alzheimerova choroba manželé domov důchodců
Opozdilec
Kniha Opozdilec je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 353x |
| Čtenářské výzvě | 52x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 151x |
| Chystám se číst | 189x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 1x |
Tak z téhle knihy mám hodně rozporuplné pocity. Mám sice ráda černý humor a sarkasmus, ale k tématu smrti a osamělosti na konci života mi moc nesedí. Nemůžu sice knize upřít některé hodně vtipné momenty, a zde určitě musím pochválit úlohu překladatele, který se svého počinu zhostil vskutku bravurně, ale nějak se mi to ke knize a k tématu, o kterém pojednává, nehodilo. Na jednu stranu mi bylo hrdiny líto, že strávil celý život po boku takové manželky, jakou měl, ale zároveň mi přišlo hodně zbabělé, že s tím nedokázal za celý život nic udělat, od manželky odejít apod. Ale nechci zde kritizovat, chápu, že někdy je těžké udělat v životě zásadní rozhodnutí. Co mi ale přišlo nefér byl otcův postoj k dceři, které asi jako jediné na něm záleželo. Asi jsem očekávala, že nakonec alespoň jí přizná, že to celé hraje. Člověk má sice právo se svobodně rozhodnout, ale v tomto případě mi to přišlo hodně sobecké. Možná jsem knihu úplně nedocenila, asi zkusím ještě nějakou jinou od tohoto autora.