Inheritance
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110686/bmid_odkaz-dracich-jezdcu-inheritance-RGT-110686.jpg
4
3091
3091
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 4. díl >
Inheritance je čtvrtou knihou ze série Odkaz Dračích jezdců, kterou napsal Christopher Paolini. Neuplynulo mnoho času od doby, kdy byl Eragon pouhým klukem z chudé farmy a Safira jen modrým kamenem ležícím v hlubokém lese. Nyní se situace změnila. Eragon je dračí jezdec a zabiják stínů a Safira mocný drak, který spolu se svým jezdcem letí vstříc k definitivnímu vítězství nebo záhubě. Osud celé země spočívá na jejich bedrech. Životy tisíců lidí závisí na tom, jak si v poslední bitvě povedou. Celé dlouhé měsíce výcviků i bitev mohou všem přinést naději a život, ale stejně tak i bezednou propast ztráty, smrti a zatracení. Ten nejtěžší zápas je stále ještě čeká. Galbatorix. Budou muset najít veškerou sílu k tomu, aby svedli tuto poslední bitvu. Jestli tentokrát neuspějí, je vše navždy ztraceno. Další šance už nebude. Eragon a Safira spolu dokázali dojít dál, než se kdokoliv odvážil vůbec doufat. Ale teď musí svrhnout zlého krále z jeho trůnu, zbavit násilím zmítanou zemi tyrana a nastolit v Alagaesii znovu právo a řád. Není velká šance, že se jim to podaří. A pokud ano, jakou cenu budou muset zaplatit?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Fragment (ČR)Originální název:
Inheritance , 2011
více info...
Přidat komentář
Konečne to skončilo! Z mnohých dôvodov, ten podstatný, t.j. týkajúci sa čitateľa teda mňa, je, že už takéto fantasy nečítam, niežeby som predtým ho aj čítala vo veľkom množstve. Týmto sa môžem pochváliť len v prípade poiretovských detektívok. S nepolepšiteľnou nostalgiou som však rada čítala posledný diel a oceňujem logické „čo sa stalo doteraz“ pred hlavným dejom, tých vecí ta bolo na pamäť hodne. Preto možno mi unikli aj také úplne základné príčiny deja, ako zosadenie kráľa Galbatorixa, no to už preháňam. Nie je to tak. Páčilo sa mi, ako si to s ním Eragon „chlapsky“ vybavil, s kategorickým imperatívom na čele a tak je to správne konanie aj od autora, ktorý to vzal naozaj vážne a zamýšľal sa psychologickou cestou. Čo ma mrzí, je, že nedal priestor láske, iba takú nádej v Roranovi a Katrine, len aby sa nepovedalo, niekto bojuje za svoju budúcu rodinu. Už to bola hotová rodina a hotová láska. To je o nádeji. Čisto subjektívne považujem za nedobré riešenie skvelého obratu, ktoré padlo na postavy Nasuada a Murtagh, predychávala som a vyskakovala od radosti, áno, áno, konečne niečo, čo sa črtá, čo každého človeka povzbudí do úsmevu, do povzbudzovania tých postáv... jednoducho rodiaca sa láska. A autor jej nedal šancu Eragonovi a Aryi, čo by seklo v ich prípade, ale prečo to stupňovať pri Nasuade a Murtaghovi? Pokojne sa to dalo rozviť po „prešlo pár mesiacov a Murtagh sa zjavil v stane medzi tými najvýznamnejšími.... chceli ho zabiť, bol ich nepriateľ, no Nasuada s pomocou Eragona a Elvy všetko vysvetlia....“. Dobre, možno to na vykreslený charakter Murtagha nestačí, ani rozmerom knihy, ale kvôli čomu nemohol škrtnúť zápalkou, dať iskru, ktorou by mňa a určite mnohých iných čitateľov, fanatikov do lásky, ubezpečil, že sa tí dvaja ešte stretnú. No možno to je v tej príhodnej chvíli, keď o tom má predstavu, ktorú jej podsunuli pri mučení... a ja som to tak rýchlo prečítala, že vlastne som nepostrehla, že azda tam je tá iskra.... po ôsmich rokoch sú spolu. Na celom príbehu Eragona by som označila jedinú vec, ktorá dielu dáva dobrú a nekopírovanú hodnotu a to sú tie chvíľky medzi Eragonom a Zafirou, ich vzťah je skvelý. Perfektný. Tak dobrý, že tie riadky o tom sa mi čítali najlepšie z celého príbehu. Na záver niečo mimo diela: americký optimizmus, s ktorým sa dennodenne stretávame len cez akúsi neosobnú prizmu, by sa už konečne mohol prakticky dotknúť zvyšku sveta. Potrebuje ho! Aby sme mohli aj my ďakovať kvantu ľuďom.
Celou tetralogii miluju. Na poslední díl jsem čekala jak..ani nevím na co...četla jsem jedním dechem a kniha mě nezklamala. Akorát mě zajímalo, jak dokáže Eragon porazit Galbatorixe, když je takovej salát (přiznejme si, že kdyby za zadkem neměl partu elfů a Safiru, byl by mrtvej na dvacáté straně prvního dílu). Ale řešení této situace mě velmi potěšilo.
Moc se mi líbil lehce hořkosladký konec. Díkybohu to nebylo jenom "a žili šťastně a do smrti úplně všichni". I když úplně nesouhlasím postavou Aryi, v tom mě trošku autor zklamal.
Ale jinak absolutně nadšená a chci, aby na této knize vyrostli moje děti =)
Když to vezmu jako celek, je Inheritance skvělým "koncem" Odkazu dračích jezdců. Konec píšu v uvozovkách, protože to rozhodně jako konec nezní (Eragonovi se stále na konci dílu otevírá obrovská budoucnost). Když vezmu Inheritance samostatně, líbila se mi ze všech čtyř dílů téměř nejvíc. V mých dětských očích ale nic nemá na první díl - Eragon, který jsem četla ve 12 letech a který mi do srdce vtiskl nesmazatelnou stopu. Inheritance mnou pohla, pohltila mě, donutila mě přemýšlet, usmívat se, mračit, plakat. Stejně jako všechny předchozí díly. Je to velkolepý závěr velkolepého díla, a mně nezbývá než čekat, jak to všechno, jednou, možná, bude dál.
Pustila jsem se do Inheritance dost dlouhou dobu po přečtění předchozích dílů, ze kterých jsem si toho díky tomu moc nepamatovala - a tak nějak jsem čekala, že mi souvislosti dojdou "cestou". První polovina knihy mě nicméně tak neuvěřitelným způsobem nudila, že když jsem kvůli nedostatku času četbu na delší chvíli musela přerušit, nijak moc mě to nemrzelo. Když jsem se ke knížce potom vrátila, zjistila jsem, že mi v hlavě z již přečtené části neutkvělo skoro nic - i tak jsem ale pokračovala a děj začal být v tu chvíli naštěstí zajímavější, i když poměrně dost předvídatelný. Konec mě nenadchl, nezklamal (ačkoli byl snad až přespříliš roztahaný) a ani mi nevadí, že si Paolini nechal zadní vrátka pro další díl/y, trochu mě totiž mrzelo, že jsem se nedozvěděla víc o osudech svých oblíbenců Murtagha a Angely. :) Celkově mi ale přijde, že se Paoliniho styl oproti předchozím dílům vylepšil - myslím tedy formou. :) (Stále ale nechápu, proč tak velká bichle, když by stačio zmenšit písmo... :D)
Trochu jsem se bála toho, jak někteří psali, že děj byl zbytečně zdlouhavý a v některých místech nudný. Musím říct, že jsem si toho popravdě v knize vůbec nevšimla.Stránky mi ubíhali na můj vkus až moc rychle :D Podle mého názoru to bylo napsaný tak jak má.Přečetla jsem jí rychle a teď je mi opravdu líto, že všechno končí....i když nějaké pokračování se tam nabízí :)
Dlouho, dlouho jsem čekala na tento díl a pak konečně vyšel. Hned jsem se do něj zakousla a nedokázala se odtrhnout. Celou knihu jsem přečetla rychlostí světla, tak moc mě bavila. Jediné, co mne trochu zklamalo byla závěrečná bitva Eragona s Galbatorixem. Sice se mi líbil způsob, kterým Eragon krále porazil, ale všechno se událo trochu moc rychle. Zato konec knihy se velice vyvedl, opravdu velice. Pro tuto sérii perfektní zakončení.
I pro mě je tento díl zklamáním. Jak již bylo řečeno v předchozím komentáři (uživatel Saruman) jsou první dvě třetiny knihy nudným vyprávěním, ze kterého jsem měla pocit, že je autor placen od slova. Rozvláčné, nic neříkající věty a někdy i celé strany.. Kdyby to nebyl čtvrtý díl série, určitě bych knihu odložila nedočtenou (což není mým zvykem) Závěrečným rozuzlením si mě autor trochu "udobřil", ale i toto bylo zbytečně dlouhé. Škoda, ale možná až bude Paolini starší, dočkáme se něčeho spisovatelsky vyzrálejšího. V "Poděkování" autor uvádí, že "napsat tento díl bylo to nejtěžší, co jsem v životě udělal" - je to bohužel na knize znát, postrádá lehkost.
Nejlepší kniha fantasy, jakou jsem doposud četla.
Nejedenkrát jsem měla slzy v očích...
Velice propracované a moc dobře a poutavě napsáno.
K Odkazu dračích jezdců jsem se dostala paradoxně přes film Eragon. Velice mě zaujal, a když jsem si o něm hledala informace, tak jsem zjistila, že je natočen podle knižní předlohy. Tu jsem si sehnala a ihned jsem knize propadla a příběhu ještě víc než po shlédnutí filmu. I na vysoké škole jsem o ODJ napsala práci.
Ne každému se podobné věci líbí, ale já to miluji a ODJ je skvělý!!!
Ale i trocha kritiky - postupně:...
Je pravda, že je to prostě, jak jinak řečeno, "dlouhé". Ale to byly všechny díly tohoto příběhu a kdo se pro něj opravdu nadchnul, tak mu to nevadilo. Naopak, mně osobně se to moc líbilo.
Pravda je, že vylíhnutí Fírnena pro Aryu se čekalo a kde kdo to asi i chtěl, ale ve finále se mi to tolik nelíbilo. Nevím proč... Navíc to, že jediný drak zůstává v Království, další (Trn) je kdo ví kde a jediná zkušená Safira odjíždí střežit vejce, to se mi taky úplně nezamlouvalo. Ale je pravda, že Eragon se stal velice mocným a lehko by se z něj postupem času mohl stát další Galbatorix.
Nejvíce divné mi přišlo spojení Safiry a Fírnena. Po tom neustálém líčení, jak je pořád Safira mladá, nezkušená a kde co, je tu o mnoho mnoho mladší Fírnen, vychovávaný jen Aryou, bez dalšího Jezdce, draka nebo alespoň Eldunarí a tito dva draci se zahlédnou a najednou jsou spolu?...Mohou být také ovlivněni city svých Jezdců, kteří se je zdráhají projevit naplno, ale...
Tím, že to je konec, tak chtěl autor určitě vyřešit co možná nejvíce otázek, a tak, jak je vyřešil, bylo asi předvídatelné (já alespoň velkou většinu uhodla dopředu), ale jsou vyřešené podle mě dobře.
Dalo by se hodnotit dál a dál, ale podle mě je to opravdu moc pěkně a hezky napsané a doufám, že se k příběhu někdy zase vrátím a začtu se.
Myslím si, že se jedná o nejslabší díl z celé série. Nevím jestli je to tím, že jsem o pár let starší, nebo tím, že na to mám již trochu jiný pohled. Zdálo se mi, že kniha byla zbytečně moc zdlouhavá a některé pasáže tam ani nemusely být. Finální souboj s Galbatorixem jsem si upřímně řečeno představoval jinak. A závěr? Jak z telenovely.
máte velkou fantazii? Ano? Tak vřele doporučuji číst. Máte tam vše dobrodružství, kouzla, fantazii a lásku
Že finální díl nepřetrumfne díl první – s tím jsem počítal. Že bude Paolini do knihy cpát ještě zbytečněji dlouhé popisy a události, které by se hodily leda tak do nějakého toho story-for-fans – s tím už jsem tak nepočítal. Ale takový poser jsem opravdu nečekal! Může mi někdo říct, co pro děj přínosného se stalo během cca prvních 500 stránek knihy? Upřímně: nic. Jen xeroxově používáme tu stejnou šablonku: dobýváme město k městu, přičemž každé další je silnější než to předchozí a pořád si říkáme, že to určitě nezvládneme, no ve výsledku to zvládneme levou zadní, ale aby se neřeklo, že žádná z postav nezemře, tak po každém obléhání necháme zhebnout jednu vedlejší postavu, která je nám avšak úplně šumák. Občas také přidáme nějakou tu (nudnou) akci s Murtaghem, který si s Eragonem akorát vymění pár ran a zdrhne. A zase znova.
Kde je sakra nějaký znatelný feeling toho, že přichází konec, že to bude náležitě epické a že konec náležitě se svými hrdiny prožiju? V nedohlednu. To, že si Eragon jednou za takových sto stránek řekne něco ve stylu "blížíme se Galbatorixovi čím dál více, ale já stále nejsem dost silný", teda za nějaký srdceryvný výplav emocí nepovažuju. A když už se teda konečně po těch pěti stech stránkách odhodlali k něčemu, co vypadá zajímavě, tak je to nakonec jen to, co jsme předvídali, že se stane/kde se to stane. Fakt, to bych opravdu nečekal, že eldunarí mohou být *tam*. To samé i s Jezdem pro Fírnena – vskutku hrozně nečekané.
Ale dobře, abych jen nehaněl, tak závěr bych označil za jednu z mála opravdu dobrých částí knihy. Sice i tam se Paolini nevyhnul jistým klišé žánru, ale budiž mu to vzhledem k mé předchozí rozsáhlé kritice ještě odpuštěno. Můj celkový pocit bych však jednoduše shrnul takto: těžké zklamání. Nejen že po vystříhání zbytečných pasáží Brisingru (cca 300 stránek) a Inheritance (cca 500 stránek) mohla tetralogie zůstat původně plánovanou trilogií, ale myslím, že by jí to i náramně prospělo. Je fakt, že jsem si během čtení Inheritance často říkal, zda pocítím na konci nějakou nostalgii za pětihvězdičkovým Eragonem a imho nejlepším dílem série, ale stalo se tak. Bohužel ta nostalgie je míněna v negativním smyslu – „ach, Chrisi, jak se ti, chlape, povedlo tak nadějnou sérii poslat do takových sraček?!”
Páni! 5 let uplynulo od doby, kdy jsem poprvé držela v ruce Eragona a začala jej číst. Možná je čas na nějakou rekapitulaci (po přečtení doslovu), ale i tak se neubráním smutnému povzdechu.
Kriticky musím uznat, že po 500 stránkách jsem měla pořád pocit, že se nic nestalo, takže jsem četla dál a dál. Poslední stránky bojů a budování byly strhující.
Jen tak dál, Pane Spisovateli.
Skvělé zakončení Odkazu Dračích jezdců, jsem velmi rád, že Paolini řekl, že v budoucnosti napíše minimálně, ještě jednu knihu, takže s Eragonem nekončíme na dobro. Jen možná jediná výtka, zdálo se mi, že závěrečný souboj s Galbatorixem mohl být trochu pompéznější, na to, že to byl závěrečný souboj mohl si s tím možná Paolini víc vyhrát, ale je to jen můj názor, nikomu ho nevnucuji.
Takže hodnocení: 5/5.
Čekali jsme na tuhle knihu celkem dlouho,ale dočkali jsme se a rozhodně stála za to! 5/5
A tak to já se přiznám, já bez Eragona žít mohu. Paoliniho dílko jsem dočetla jen díky tomu, že jsem kdysi začala a chtěla jsem mít tuhle sérii uzavřenou. Po nudném třetím díle, mě ten poslední mile překvapil, ovšem konec byl natažený jak struna od kytary.
Nejzajímavější postavy: Murtagh, Nasuada, Elva
A loď plula dál a poklidně klouzala po měsícem osvětlené řece do temné krajiny před nimi. KONEC ...když jsem to přečetl tak nějak sem si nebyl schopen připustit ,že je opravdu ten "KONEC". Knižní série která se mi dostala opravdu hluboko pod kůži.
Štítky knihy
draci elfové kouzla trpaslíci americká literatura pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Sice mě trochu mrzel ten konec, u kterého jsem brečela... ale co se dá dělat... Miluji celý Odkaz dračích jezdců :)**