Archa 2
Alastair Reynolds
Odhalený vesmír série
< 3. díl >
V roce 2205 – tedy na počátku všech událostí, o nichž vyprávějí příběhy anglického spisovatele Alastaira Reynoldse, čelního představitele nové vesmírné opery – dezertoval Nevil Clavain z pozemské Koalice pro neurální čistotu a připojil se k frakci Spojených. O čtyři sta let později ho vyhrocené události přinutily dezertovat znovu, teď vede výpravu do soustavy Delty Pavonis. Tam v roce 2567 spustil excentrický vědec Dan Sylveste rafinovaně ukrytý alarm vesmířanů, a Zmarové se slétají jako dravci. V třetím Reynoldsově románu se nebojuje pouze o ztracené zbraňové komplety, nýbrž o celou budoucnost lidstva…... celý text
Přidat komentář
Zase sa nám to rozstrapkalo a dej prepína z postavy na postavu. Niektoré už poznáme, niektoré nové sú tentokrát trochu osobitejšie a "ľudskejšie". Pán Reynolds však začal poslušnejšie využívať inštitúciu Kapitoly a v Arche sa mu podarilo namiešať vyváženejší koktejl technológie, postáv a príbehu - i keď chápem, že to stále môže byť peklíčko pre niekoho, kto sa pre príjemný literárny zážitok potrebuje s postavami stotožniť.
Reynolds rve technológie všade, do každej postavy, scény a rozhovoru, ale napriek vesmírnemu hľadisku sa drží skôr pri zemi (či v tomto prípade ´na palube´?) - a popri tom mu nezostáva veľa priestoru na vzťahy medzi postavami a k čitateľovi. Veľmi oceňujem absenciu románikov medzi nimi, tých máme okolo seba viac než dosť, na rozdiel od zaujímavých myšlienok a technologických nápadov. Koniec jasne naznačuje, že editor/vydavateľ/termín zdvihol prst, že by už mohlo stačiť a tak sme ho dostali značne poznámkovo stručný, nuž.
Vlastně bych mohla ušetřit čas a odpustit si namáhání mozkových závitů, stačí zkopírovat komentář z "Archy 1". Pokusím se však rozhýbat ten zadřený, roztržitý, líný orgán v mé dutině lebeční.
...(3 minuty zírání na blikající kurzor)...
Kde začít? Fascinující technologie budoucnosti, jo, to je originální, to používám jen u každé space opery. Můžete si je odfajfkovat, ve vymýšlení různých zajímavých udělátek, inteligencí a neobvyklých prostředí je Reynolds mistr. Akorát hard sci-fi pasáže nejsem schopná docenit z důvodu nedostatečné mentální kapacity.
Sympatičtí hrdinové a odpudiví padouši. No, tam má pan spisovatel rezervy, většina postav je jaksi... (mozku, budíček!)... prostě do nich úplně nevidím, málokdy do mrtě chápu, co cítí a z čeho pramení motivace k jejich jednání. Stačí to, abych si našla pár oblíbenců a věděla, koho nemít ráda, ale na urputné držení palců, dojaté posmrkávání, utírání slz a soplů bohužel nedošlo, hladina emocí se příliš nerozvlnila.
Zápletka ohledně Zmarů a jejich záměrů nabrala ostřejší obrysy, je docela fajn, byť neohromila, a jako hráč Mass Effectu jsem si definitivně potvrdila, odkud tvůrci RPG trilogie načerpali inspiraci (spíše tedy vykradli celou ústřední myšlenku).
Pořád jsem ve čtenářském útlumu, "Archa" mě z něj nedokázala vyprostit, mé hodnocení tudíž berte s rezervou - za ideálních podmínek mohlo atakovat pětihvězdičkovou metu. 75-80%
To, co je v prvním díle jen nesměle načrtnuto, je plně rozvinuto zde. Hned v úvodu se dočkáme bitvy vesmírných lodí letících téměř rychlostí světla v závodě pro vyspělé zbraňové systémy, které mají odvrátit hrozbu Zmarů - strojů, které čistí vesmír od inteligentního života. Ti pozvolna začínají svůj vyhlazovací proces, protože právě zjistili přítomnost lidské rasy.
Vzdor tomu, jak přímočaře toto může znít, má kniha svou hloubku - kromě výše zmíněných relativistických bitev oceňuji především fakt, že motivace Zmarů (dá-li se to tak nazvat) neskončila u pouhého rozdělení organický versus mechanický život, ale má daleko hlubší význam.
Děj se začíná blížit ke konci a hlavní postavy řeší dilema: je lepší bojovat za prospěch druhu, nebo se ve jménu většího dobra stát pouze pasivními účastníky běhu galaktických dějin? Kuriová s Voljovovou mají jasno, ale povede se jim ubránit jejich přesvědčení proti zběhlému Spojenému Nevilu Clavainovi? Nebo mají stejné záměry a záleží jen na střetu jejich ega?
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Odhalený vesmír 1 |
| 2012 | Transport ledu |
| 2005 | Archa 1 |
| 2004 | Kaldera 1 |
| 2020 |  Vzpomínka na modrou planetu |
Kniha Archa 2 je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 115x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 90x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 11x |
První polovina Reynoldsovy Archy připravila rozjezdovou dráhu, nyní je tedy čas povolat stíhače na start. Nicméně nečekejte žádnou gigantickou salvu, o vesmírném ohňostroji ani nemluvě. Reynolds je precizní a přesvědčivý. Nežene se vpřed za lacinými návnadami, ale buduje svůj opus kámen po kameni, pečlivě a dospěle. Nápadů má na rozdávání a dokáže je vytěžit až na samu dřeň. I v přemýšlivých pasážích se mu daří udržet zbraně nabité a prsty na spouštích. Nenudíte se ani chvilku, na každé stránce přijde Reynolds s něčím novým, aniž by vytvářel přehnaně velký přetlak. Je vizitkou mistra, že se neztratíte ani tehdy, když začne rozvíjet své kosmologické teorie. Je-li ovšem potřeba uhodit, zohavit a ublížit, neváhá a nasází to tam jako kanonýři koule do kanónu. City jdou stranou. Archa není veselá vize budoucnosti (nebyli takoví ani její předchůdci), přesto je to krásné čtení. Trocha té melancholie koneckonců není na škodu. Finále je bezesporu zvládnuté také na jedničku. Uzavírá příběh, který zde může definitivně skončit nebo pokračovat dále.