Odejít na jih

Název ok. Ale bohužel je to těžké béčko.

Odejít na jih od Roberta McCammona se těžko žánrově zařazuje. Tenhle thriller z amerického jihu je totiž směska černého a absurdního humoru spojeného s akcí i velkou porcí citu. Dan Lambert je veterán z Vietnamu, co nešťastně zabije člověka a musí utéct. Tahle cesta ale nabere velké množství groteskních postav - lovce lidí s nedovyvinutým siamským dvojčetem, imitátora Elvise Presleyho s pejskem, kteří jdou Danovi po krku, a taky holku, co má přes půlku tváře mateřské znaménko a hledá bájnou léčitelkou, aby ji vyléčila. Skvělý román a jen potvrzení, že McCammon je Pan spisovatel.

Raz možno každý z nás odíde na juh. Skvelý názov, nemám pravdu? Roberta R. McCammona som vďaka Prokletí rodu Usherů považoval v lepšom prípade za priemerného hororového remeselníka. Preto som bol rád, že sa Robert následne od môjho obľúbeného žánru odklonil a napísal skvelú, hoc áno, možno predsa len štipku zbytočne dlhú (a určite nie hororovú) Smrt před úsvitem. Vykompenzoval to silnou koncovkou, po ktorej žiadna vreckovka nezostala suchá. Preto som nebol sklamaný, že Odejít na jih nie je horor. Naopak. Žiaľ, za mňa veľké sklamanie. Obálka (anotácia, kresba) trocha zavádza, do močiarov sa dostaneme až okolo strany 200. A to je dobre, lebo hoc tento jedinečný ekosystém od detstva zbožňujem, tu je poňatý nejako divne a nudne. Dianie dovtedy mi paradoxne pripadalo lepšie, zaujímavejšie a napínavejšie. Potom ma to už vyložene prestalo baviť a prekvapivo to nezachránili ani zdatne napísané postavy. Za redakciu by som strhol prémie (tu montážní páku, na tom ranči, ten muž). Kuřbuřti oslích pinďourů!

Temný psychologický příběh, výborně protkaný černým humorem, společenskou satirou a sarkasmem. Promyšlené, lehce groteskní postavy a děj, který mě vtáhl svou pochmurnou atmosférou. Místy působí jako literární obdoba tarantinovského filmu, což mě extrémně bavilo.

Hlavní hrdina se po osudové chybě vydává na útěk – nejen fyzicky, ale i metaforicky. A přestože je cesta plná temnoty a šílenství, konec je překvapivý a v duši po něm zůstává zvláštní klid.

Dočetla jsem to? Dočetla. A bavilo mě to? No, chvílemi ano. Je to béčko.

Anotace toho dost vykecá. Ale pár překvapení čtenáře přesto čeká. Pokud čekáte horor díky Smrti před úsvitem, tak to se nedočkáte. I když to, co se děje Danovi, horor skutečně je. V bance mu chtějí sebrat auto, jeho poslední zdroj obživy. Vznikne zapeklitá situace, instinkty zvítězí nad rozvahou a na příběh je zaděláno. A je to příběh, který opravdu stojí za přečtení. Je, na rozdíl od postav, dokonalý. I když smrdí jako louisianské bažiny, do kterých nás autor vhodí, aby nám pak v klidu předhodil naději, kterou nám vzápětí vezme. Dan je veterán z Vietnamu s podlomeným zdravím, žijícím v době krize. Přesto se snaží být zodpovědný a mírný ke světu kolem. Když se z něj stane vrah a on utíká před spravedlností (protože kdo by věřil jeho verzi, že), nastupují na scénu další postavy. Některé jen potká a některé potkáváme v průběhu celého děje. Všechny postavy mě zaujaly a to i ty záporné. Jsou bizarní, mnohovrstevné a tak nějak jižanské. Ústředním tématem je víra, případně její nedostatek a také odpuštění a možnost druhé šance. Překlad je taky moc povedený, slovo pačmáky mě hodně rozesmálo. Prostor pro humor, i když spíše černý, si autor nenechal vzít. V recenzích je často zmiňována první věta. Je opravdu odporně zapamatovatelná. Tak já se to pokusím vyvážit větou poslední: Do bílých plachet jí vanuly větry svobody a mířila kamsi do neznámého přístavu.

Tohle bylo hodně dobrý.
Hned na začátku knihy hlavní představitel skutečně odejde na jih - význam tohoto sousloví se brzy vysvětlí.
Děj parádně ubíhá vpřed a dochází ke spoustě zvratů a překvapivých událostí.
Zajímavé zakončení příběhu také potěší.

Kniha mě příjemně překvapila. Danovi jsem držela palce až do konce. Když přidám nádhernou knížku Smrt před úsvitem, tak se pan McCammonn stává mým oblíbeným spisovatelem.

Skvělá akční jízda v této knize. Je to moje první kniha od tohoto autora a jsem velmi rád, že jsem si ji vybral ke čtení. Musím ji zařadit do doporučených a porozhlídnout se, zda mám možnost najít od autora další knihy.

Bavila jsem se náramně. I když místy McCammonova kniha tloukla do těžkých témat (krize, nezaměstnanost, znetvoření, nemoc...). Nicméně to byla fakt svižná jíźda a viděla jsem ji ve filmových barvách. Robert McCammon má vůbec parádní jazykovou schopnost, kdy čtenář si jeho příběhy dokáže představit jak kdyby mu ubíhaly v kině na velkém plátně. Je to místy až praštěné, ale člověk se rád uchechtne. Zase jiné než Smrt před úsvitem, ale to je jen dobře, proč by měl psát autor vše podle jednoho mustru. Těším se na jeho další knihy.

Bylo to trošku něco jiného, než jsem čekal, tohle není ani zdaleka horor. To už spíše thriller, podle kterého by Tarantino nebo Lynch zvládli natočit další kultovku. A na takovou bych šel do kina moc rád.
S McCammonem mám tu zkušenost, že každá jeho kniha, která se mi dostala do ruky, je jiná, takže je to vždycky takové otevírání černé skříňky. Nestalo se mi ale nikdy, že bych v té skříňce našel něco opravdu špatného. A i tohle je zajímavá a dobrá knížka, užil jsem si to a doporučuji.

Tuhle knížku jsem opustila na straně 100. Už delší čas si troufám opouštět knihy bez vlastních výčitek, ač dřív, v mládí, jsem četla a dočetla všechno, opravdu všechno, a ještě i s předmluvou, doslovem, poděkováním, i když mě to třeba nebavilo. Takže dvě hvězdy za těch 100 stránek, kde akce stíhá akci, samé střety a honičky a úniky - filmový scénář pro nenáročné diváky jak vyšitý! Možná děj potom pokračoval mírněji a pravděpodobněji, ale nebylo to nic pro mne.

Jak se říká: Not great, not terrible. Přesně do téhle kolonky u mě Odejít na jih zapadá. Kniha má skvělé pasáže, ale taky spousta problémů.
Začnu tím pozitivním a to koncem. Je vidět, že zakončení měl autor opravdu promyšlené a pasovalo fakt skvěle. Atmosféra Louisianských močálů byla výborná. Líbilo se mi skrze Dana zpracování problémů veteránu z Vietnamu.
Jestliže konec byl výborně naplánovaný, tak zejména prostřední části knihy na mě působily opačným dojmem. Spousta zcela nepravděpodobných scén jako z béčkového akčňáku. Zbytečně absurdní situace ve chvílích, kdy by kontext a děj potřeboval spíše vážnou tvář. Spousta těchto situací měli na triku podivní lovci odměn, ale nejen oni. A také nemastné, neslané postavy. To jsou některé z věcí, které v mých očích tuhle knihu sráží.
Četla se dobře, měla spád, napětí a super atmosféru, ale na víc, než 3* to u mně nedotáhla. Je to škoda, protože ústřední námět nebyl špatný, jen jeho zpracování mi osobně tolik nesedlo.

Tato kniha následovala po Smrti před úsvitem a napsal jsem ji víceméně v temném zoufalství.
Autor si v předmluvě stýská nad tím, že Odejít na jih napsal jen proto, že měl ve smlouvě dvě knihy. Mluví o tom, že té předchozí a dle něj doposud nejlepší, co kdy napsal, se dostalo nulové propagace (něco na tom bude, protože kdyby někdo tenkrát Smrti před úsvitem více věřil, mohli jsme se jí u nás dočkat dříve, než za třicet let od vydání).
Autor taky vzdychá nad pevným zaškatulkováním v žánru hororu, kdy nakladatel jiný typ příběhu odmítal a od milovníků hororu mu bylo vyčítáno málo krve i napodobování S.Kinga. Jeho frustraci plně chápu, a jsem ráda, že našel svou cestu byť se musel na deset let odmlčet.

Odejít na jih začíná příběhem Dana Lamberta, veterána z Vietnamu, kterému chce banka sebrat auto. To on ale nutně potřebuje, aby nespadl z okraje naděje do bezbřehé beznaděje. Dojde k potyčce a pak… už je Dan na útěku. V patách má velmi svérázné lovce odměn, a v bažinách smůly tak dojde i na trochu humoru.
Čtenář se postupně prokousává nejen do hloubky duše uprchlíka, ale i jeho lovců Flinta a Pelvise. A někde za první třetinou knihy se ke třem zoufalcům přidá i Arden, dívka, pro kterou je cesta na jih jedinou nadějí.
Všechny čtyři postavy mají svá trápení a bolest - Zatímco u Arden je její soužení vidět na první pohled, muži to své maskují.
Nejde o horor, ale příběh vás zavede do temných koutů lidské duše a beznaděje… což je občas děsivější než klaun v kanále, který otravuje jednou za tři dekády

Odejít na jih je přesně tím příběhem, který vás nutí otáčet na další a další stranu. Stejně jako u Smrti před úsvitem vyniká autorův precizní vypravěčský styl, který nenudí, nezdržuje a hořce hladí na duši.
U Roberta McCammona i s druhou knihou cítím, že nepíše na efekt a cíleně, ale srdcem. Možná i kousek sebe promítl do Pelvise Eisleyho, když jej skrze jinou postavu nabádal, aby se vykašlal na Elvise a sladký dřevo a byl sám sebou… Musím říct, že mu to rozhodně jde a já se těším na další knihy od něj. Doufám, že Fobos bude v překladech pokračovat.

Pokud čekáte od této knihy pozvolný příběh plný imaginace jako tomu bylo u předchozího díla Roberta McCammona Smrt před úsvitem, z omylu vás zřejmě vyvedou hned úvodní kapitoly. Odejít na jih je totiž zběsilá jízda plná groteskních postaviček, geniálně bizarních scén, ale taky silných momentů a myšlenek. To vše drží pohromadě pod taktovkou řemeslného mistrovství autora, který si pomalu, ale jistě vydobývá čím dál větší prostor v mé skromné knihovně.

Dobrodružná kniha o úprku zoufalce před spravedlností. Pronásledovatelé jsou velmi zvláštní, ale i on je velký originál. Úžasná road story, plná napínavých scén a závažných myšlenek k hlubšímu zamyšlení. Pochopil jsem, že autor svým čtenářům věří.

Odejít na jih je nádherně drásavým thrillerem z neotřelého prostředí Louisiany, který u mě osobně jen posiluje pozici Roberta R. McCammona jako jednoho z nejlepších vypravěčů, s jakými jsem měl tu čest se setkat. Naoko béčkový námět rozpracovává do překvapivě promyšlené šíře a román, který byl napsán jaksi natruc, v sobě skrývá nesmírně silné poselství. Má tah na branku, silné a neotřelé postavy, a drží se mnohem více při zemi než nadpřirozená Smrti před úsvitem. Ačkoli s autorem souzním v tom, že právě jeho předchozí kniha je lepší a rozhodně jde o životní dílo, Odejít na jih je taktéž výborným čtením, u kterého se poměrně obtížně hledá žánrová škatulka, do níž by zapadlo.

A byť se mnohem méně vymyká a je přímočařejší, šlo o pohlcující zážitek, kterého se dočkáte u málokterého románu. Dojde na boj o život, nebývale lidské osudy postav, ale i tarantinovsky přepálenou akci jako vystřiženou z nějakého akčního bijáku. A taky je tu závěr, jenž vás dost možná dojme a ty citlivější povahy třeba i rozpláče. Další nádherná kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat. Nemohu jinak, než ji doporučit všemi deseti…

Robert R. McCammon patří mezi autory, ke kterým se nadšeně vracím, a to hlavně kvůli jeho sklonu k multižánrovým příběhům. Sám sebe řadí mezi hororové autory, ale já bych před hororové ještě přidala kreativní. Nesnaží se své čtenáře šokovat hektolitry krve, ale hororovou podstatu vnímám v napětí a způsobu, jakým se hlavní postavy vyrovnávají se smrtelným nebezpečím. Toto platí i o románu Odejít na jih, který sleduje amerického válečného veterána na útěku před zákonem a který se stává pronásledovanou kořistí snad ze všech úhlů pohledu. Napínavý příběh je psán svižně, autor vládne bohatým, květnatým slovníkem. Rovněž vhodně používá hovorové výrazy, které se překlápí do vcelku groteskních scén. A jeho postavy, ač kuriózní, si oblíbíte. Na mě jednoduše opět udělal obrovský dojem. A panenky se mi při pohledu na jeho knihu v pevné vazbě už neprotáčí, já rozsah jeho děl přijímám s nadšením. Pokud jste se s autorem tedy ještě nesetkali, doporučuji začít s jeho knihou Smrt před úsvitem. Ta je má nejoblíbenější. Závěrem se však přiznám, že anotace k této knize ve mne vzbuzovala jistě pochybnosti, a to ve snaze autora vrhnout se do postapokalyptických vod s nádechem sci-fi, ale byla jsem vedle jak ta jedle… Však se sami přesvědčte.

Velice povedená kniha! Tohoto spisovatele jsem poznal náhodou, svou první knihou od něj "Smrt před úsvitem", která byla SUPER. Pan McCammon je super vypravěč, a to já - zhýčkanec Kingův - velmi oceňuji. Perfektní prostředí blátivého a těžkého jihu, prostředí vlhka a močálů spolu s krásně napínavým příběhem... to jsem si liboval :) Doporučuji a už se těším na další knihu "Čarodějnice z Fount Royal".