Oceán na konci uličky ekniha

5 29. července

Gaimanovic další krása! Jsem tou knihou naprosto unešená. Přečteno jedním dechem a určitě ještě někdy přečtu znovu. Mimo jiné jsem strašně ráda, že jsem sáhla po vydání s ilustracemi, protože byly opravdu snové a přesně ilustrovaly děj na daných stránkách. A samotný děj? Hororem říznutá pohádka pro všechny dospěláky, co mají pořád touhu žít trochu ve vlastní fantazii a na všechno kolem sebe koukají pořád dětskýma očima. Nemá cenu rozvádět víc, tohle si prostě musíte přečíst..

12. července

Velmi milá knížka. Poprvé, když jsem viděl velký text a ilustrace tak jsem si říkal, že to nebude nic pro mě, ale naopak pozitivně překvapila. Trošku mi připomínala malého prince. Oddychový čtení při špatným počasí s krásnými ilustracemi.

1 30. května

Moc krásný příběh, svižný děj. Moc se mi to líbilo v kombinaci s ilustracemi.

1 10. května

Než jsem se odhodlala napsat komentář, musela jsem si to nechat rozležet v hlavě. Kniha je rozhodně zajímavá. Líbily se mi Gaimanovy metafory. Některé jsem si musela dohledat, abych se přesvědčila, že jim rozumím. Je to tak krásně snově popsané, že si člověk připadá jako v jiné dimenzi. Bohužel si pořád myslím, že je na můj vkus kniha moc lyrická. Některé věci bych potřebovala přiblížit, na některé otázky odpovědět. Možná že to tak má být. Možná, že některé konce by měly zůstat otevřené.

4 28. dubna

(+ SPOILER) Tento příběh byl pro mne dech beroucí. Byl poutavý a hlavně napínavý, musím říci, že se kniha četla velmi lehce. Byla psaná stylem malého kluka, který miluje knihy, což bylo dobře, jelikož příběh vypráví sedmiletý knihomol.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a pro mne byl to byl zážitek.
Knihu si v budoucnu přečtu ještě jednou, možná i víckrát, tím si jsem jistá.
Já jsem nadmíru spokojená a mohu jen doporučit.

6 09. dubna

Kamarád mi při jedný moc hezký příležitosti věnoval tuhle knihu se slovy, že si myslí, že by mne mohla oslovit. V tu dobu jsem netušil, kdo je to Neil Gaiman a ani jsem fantasy žánr nevyhledával.

A tak jsem to začal, trochu s nejistotou, zda se fakt trefil, číst. A po prvním odstavci jsem do té knihy vplul a s každým dalším jen fascinovaně přihlížel tomu světu, kde děti vidí leckdy víc než dospělí a mají svůj osud i osud dospělých ve svých rukou.

“Na dětsví si pamatuji živě. Věděl jsem o hrozných věcech. Ale věděl jsem, že to před dospělými musím utajit. Vyděsilo by je to. “ Tenhle citát Maurice Sendaka (autora třeba mý oblíbený knihy “Tam kde žijí divočiny”) celou knihu uvozuje. A vlastně velmi přesně.

Oceán na konci cesty je fascinující příběh, který prožívá sedmiletý knihomol a samotář bez kamarádů. Je psaný neuvěřitelně jednoduše a přirozeně, fakt jazykem malýho kluka a přitom nebo možná díky tomu otvírá spoustu otázek a pocitů, které člověk možná míval, ale v průběhu života je odložil.

Strhující a silnej dobrodružnej příběh, kterej se čte jedním dechem, hlubokej vnitřní svět a prožitek a nádherný ilustrace Elise Hurstové dělají z Oceánu na konci cesty fakt výjimečné dílo, ke kterýmu se budu vracet.

4 24. března

Urban, nebo chcete-li Village fantasy s prvky hororu alá Koralína, na poměrně malé ploše ukazuje Gaiman nekonečno. Velmi čtivé, velmi poutavé, velmi osvěžující. Škoda, že pro mnohé čtenáře je tento žánr dětinský nebo uzavřený několika málo kultovními knihami. Tohle je prostě skvělé.