Nulté číslo
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/254438/bmid_nulte-cislo-QE2-254438.jpg
3
427
81
V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papeže Jana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
satira italská literatura poslední kniha autora
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Kniha Nulté číslo je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 555x |
| Čtenářské výzvě | 83x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 190x |
| Chystám se číst | 118x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 1x |
První dojem z knihy bylo lehké zklamání. Zklamání jednak z délky (těch něco přes dvě stě stránek vytištěných písmem Ferdy mravence je na Ecovu hloubku málo) a pak zklamání z toho, že té Ecovy hloubky není mnoho. Myšlenkově Nulté číslo odkazuje na Foucaultovo kyvadlo, jen to celé na první pohled vypadá jako napodobenina kyvadla od béčkového spisovatele severských detektivek.
Dojem druhý? Ten už zohledňuje to, že autorovi je víc, než co se kdy dožiju a že na jistou myšlenkovou zkratku má prostě nárok. Navzdory tomu není Nulté číslo vůbec myšlenkově ploché, lze hledat mezi textem, přemýšlet a mezi tím se nechat unášet skvěle napsanými a svým způsobem strhujícími pasážemi (typicky Braggadocieho monology, hlavně ten o autech). Steně tak krásně působí vnitřní smíření na konci knihy, které jsem vůbec nečekal a které je dost možná zatím nedoceněnou symbolikou autora samotného. A sem tam rozesetý humor ... lehký, nenápadný, ale o to silnější.
Takže ano, nový Eco se mi líbí a s tím starším ho nesrovnávám. Okolnosti jsou jiné, svět je jiný, čtenáři jsou jiní a hlavně nikdo z nás neví, kolik toho ještě napíše. Budu rád za cokoliv.