Nulté číslo
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/254438/bmid_nulte-cislo-QE2-254438.jpg
3
427
81
V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papeže Jana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá.... celý text
Přidat komentář
Uz Prazsky hrbitov byl takovy nemastny neslany, nechytnul me....Nulte cislo je pomerne kratka kniha, ale i presto jsem mel problemy se donutit cist to v tahu ... nakonec jsem to cetl pres 14 dni a vysledek je velke zklamani .... nejaky konspiracni pribeh strceny do fiktivni novinarske redakce - pribeh totalne nerozvinuty .... skoda
Jednoduchý, ale poutavý příběh o vzniku jedněch italských "novin", ve kterém sledujeme instruování novinářů, jak má taková práce vypadat. Obraz tisku z knihy samozřejmě nevychází nejlépe. Z textu je patrné autorovo zaujetí seznamy jakéhokoli druhu, ale také fascinace konspiračními teoriemi. Především ve druhé části knihy tak nám jsou předkládána nová "fakta" z moderních italských dějin, která zní skoro až nenapadnutelně stejně jako neuvěřitelně. Pozorný čtenář si však uvědomí, že nejen příběh jednoho z novinářů je protknut konspiracemi všech možných organizací, ale také sám příběh celé knihy je jednou velkou konspirací. Kolik z nás si při čtení řeklo, že takto to opravdu musí být, takto musí fungovat všechny noviny světa, všechno do sebe zapadá, vše je tím vysvětleno...? Krásná intelektuální hříčka... a po nedávné smutné události bych se dokonce odvážil tvrdit, že šlo z autorovy strany o poměrně vtipný záměr, jak vlastní osud začlenit do příběhu své knihy o odhalování konspirací a jejich tragických následcích (a tím smazat hranici mezi svým životem a svým dílem).
Po Pražském hřbitově, který byl totálně mimo a působí dojmem, že byl psán na zakázku, protože Eco v něm popřel sám sebe, se opět vrátil autor Foucaultova kyvadla. Koho zajímají konspirace, nedozví se asi nic nového, ale jak říká jeden z hrdinů, je zajímavé všechna jednotlivě známá fakta poskládat do jedné dějové linky. Pokud máte pocit, že jde o sci-fi, mýlíte se. Projekt Gladio byl a patrně stále je krutá realita dneška a jen ze samotného faktu, že je možné o tom klidně psát aniž by to velkému bratru nějak výrazně vadilo by nás mělo mrazit.
Co se týče stylu, je z něj patrné, že Eca už moc nebaví psát. Narozdíl od kyvadla nebo Jména růže si s dějem ani se slovy nehraje tak jako dříve, ale s ohledem na jeho věk je to asi pochopitelné.
Takže nečekejte nic než odlesk bývalé slávy, ale rozhodně nebudete zklamaní jako u pražského hřbitova.
Říkám to jenom vám a věřím, že to zůstane mezi námi - nejde o žádný román pana Eca, ale o jasnou (i když hodně zamlženou) zprávu o konspiraci, jíž je tento pán obětí i aktérem. Jednoduše výkřik ze soumraku kariéry "skončili jsme, jasná zpráva". Nenechme se opít rohlíkem ani činzánem: U.E. potřeboval sdělit světu, jaký byl skutečný důvod, proč mu vloni slovutná pražská univerzita neudělila titul dr.h.c. Připravil o tom podrobnou zprávu, ale nejdřív si potřeboval otestovat, jak bude přijata, a tak její koncept světu podhodil pod krycím názvem "nulté číslo". Místo aby rovnou, jako chlap, přiznal, že dochtorát mu nedali, neboť pod rouškou údajných návštěv pražských hřbitovů v předchozích letech sem chodil vykrádat nauhau české žurnalistiky a u té příležitosti se mu povedlo z rukou zaprodanců získat i interní manuály českých deníků, z nichž mnohé prý, údajně, asi pocházejí rovnou z fakulty pisálků, kde slouží jako výukové listy. Cituje z nich v knize celé dlouhé odstavce a vydává je za údajné proslovy - pracovní návody zaprodaného šéfredaktora neexistujícího italského plátku adresované jeho přisluhovačům, kteří jsou za jidášský peníz ochotni psát, vyšťárat, zatloukat, očerňovat i vybílit vše, co jen je majiteli listu zapotřebí . Phe, kdo mu na to skočí? Ještě i překladatelka s ním jede v tom komplotu a do příběhu - údajně z roku 1992 (ha, ha - dobře víme, jak vypadala československá, česká a zejména slovenská žurnalistika v tom roce a na čem se podílela !!!) zakomponovala narážku na tehdy neexistující YouTube, do níž však ještě zakomponovala narážku na Hamletovo "or not tu be". Je to jasné: celé je to tak zamotané a je v tom schválně tolik jmen a údajů a čísel a jiných fyzikálních hodnot, že o normální knihu nejde, nemůže jít, ale o hříčku, možná i zápalnou, výbušnou - o tu snad jde. Nebo ... ?
Vida, jak odlehčenou knížku dokáže Eco napsat. Ale stejně z toho na sto honů čiší elitářství a intelektuální snobismus, „prostě taková běžná záležitost typu de minimis non curat praetor“. „Takže kdo si chtěl přečíst román, musel si u bukinistů sehnat pár svazků dějin výtvarného umění a pořádně je prostudovat.“ Debatě o výslovnosti „youtube“ vedené v roce 1992 (str. 38) jsem taky neporozuměl.
Mně to vůbec nesedlo. Nebavilo. Teoie pana B. mě naprosto minuly a prostě jsem to ěnjak nepobrala.
Nechci se nikoho dotknout, ale tak nějak netuším proč tuhle novelu Eco psal. Ne že by to bylo špatné, to spíš naopak, velmi příjemně se to četlo a byl tam takový jemný milý humor. Aspoň ze začátku. Dalším kladem je délka, protože je to snad nejkratší Ecova kniha. Nejsme zavaleni extrémním množstvím informací jak má ve zvyku, ale naopak je děj přiměřeně stručný. Děj se pomalu rozvíjí a hlavní zápletka začne až v polovině knihy. Sledujeme práci jedné redakce chystající podvratný deník, která se pohybuje na hraně žurnalistické etiky. Jenže kdo s čím zachází... Je to moc milý příběh z nedávné současnosti, ukazující pronikání konspiračních teorií do dnešních médií. Kladem je humor, ale na můj vkus téměř chybějící pointa a proto pouze 70%
Média jsou zvláštní svět, který má svá pravidla a trochu bizarní atmosféru. Vlastníci a různé vlivové skupiny se skrze ně snaží ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch svých zájmů. Pracuje v nich řada inteligentních lidí s různými životními osudy – od výtečných profesionálů až po bizarní postavičky posedlé konspiračními teoriemi. A do tohoto prostředí se vnořil Umberto Eco ve své poslední knize, která chytře a vtipně líčí přípravy jednoho milánského bulvárního plátku. Skvělé jsou různé střípky z redakčního života, třeba výuka dementi na březnových idách nebo komentovaná seznamka. A když Braggadocio líčí spiknutí výrobců automobilů, opravdu nelze udržet vážnou tvář! Na druhou stranu jeho desítky stran zabírající úmorné vyprávění o spiknutí kolem Duceho a skupiny Gladio čtenáře neznalého italských reálií příliš neuspokojí. Suma sumárum, trochu rozporuplná kniha, ale díky tomu, že Eco zkrátka umí psát, je to osvěžující čtení s některými vynikajícími pasážemi. (Například tato zdaleka nejen italská věta: „Korupce má posvěcení autorit, mafiána si volíme do parlamentu, daňový defraudant sedí ve vládě, ve vězení hnijou jenom albánští zloději slepic.“)
súhlasím s tým, čo je v prvom komentári... inak ale o youtube nebola zmienka.. zrejme toto slovo bolo v origináli a stano vallo to zmenil, alebo český prekladateľ si ho vymyslel a v origináli nie je... pre mňa vždy bude top F.kyvadlo.. najlepšie s Hamletom pre hlavy, ktoré chcú vedieť, že nič nevedia a preto netreba zo seba robiť pána a ničiť druhých
Ač Umberto Eco tradičně dává na odiv znalosti historických reálií, Nulté číslo je kniha maximálně současná. Ukazuje praktiky dnešních médií při výrobě zpravodajství a jejich vlivu na veřejné mínění. Zároveň je představuje coby účinnou zbraň v rukou mocných. V České republice o tom ostatně víme své.
Ecovo nulté číslo je čtivé, duchaplné dílko. Kromě zábavně podaného vyprávění děje, kdy se čtenář postupně dostává z minulosti do přítomnosti, kdy nakonec s hlavním hrdinou prožívá velké finále, nabízí také neotřelou kritiku moci médií a silného vlivu nejrůznějších zájmových skupin. Na knížce mi nejvíc vadila její forma - totiž písmo extrémní velikosti a řada prázdných stránek díky čemuž je kniha nesmyslně tlustá.
Nulté číslo možná nemá hloubku a mnohovrstevnatost, jakou Eco zpravidla ve svých knížkách čtenáři nabízí. Rozsahem za jinými díly autora tohle dílko zaostává, ale nezaostává kvalitou. A rozhodně to není nuda. "Intelektuální" hry členů redakce, nebo třeba "výuka" dementi na příkladu březnových id, to nemělo chybu. Zkrátka i když je Nulté číslo tak trochu svěží hříčka, opravdu není myšlenkově ploché a dokazuje, že Eco nepřestal být mistrem pera.
Jsem vážně jedinej, kdo nechápe, jak je možný, že se postavy v této knize, tedy v roce 1992, baví o tom, jak vyslovovat "youtube"?? Jasně, můžou se bavit o čem chtějí, ale pochybuju, že youtube byl natolik profláklý výraz jako nyní. Už vzhledem k tomu, že ten server vznikl v roce 2005, tudíž třináct let po té, co se odehrává děj této knihy. Proto se ptám, co mi uniklo?
Eco ve vrcholné formě: jednoduše napsaný, čtivý a zároveň dokonale alegorický a z podstaty sémiotický román s nezvykle dobrým koncem (na Eca). Výtky typu "nuda, zklamání, napsat jiný nenešlo by se nakladatelství, nezajímavá, nudná..." nechápu. Tohle být literární standard, tak nemám obavu o budoucnost civilizace.
Je to trochu jiný Eco, rozhodně v tom nemůžeme hledat Jméno růže nebo Baudolino. Je to svižně a vtipně napsáno, zajímavé zákulísí novin a také zajímavá historka o Ducem. Spíše ale pro čtenáře, který lépe zná Itálii. V příběhu se vyskytuje spousta postav a jejich osudů, o kterých jsem neměl ani ponětí.
Kniha je poměrně zklamání. Nebýt na obálce ECO nejspíš by nikoho ani nenapadlo ji vydat. Nezajímavá, nudná. V polovině definitivně odložená.
Jediné plus bych viděl v tom, že na rozdíl od některých Ecových knih není tak náročná na čtení.
Štítky knihy
satira italská literatura poslední kniha autora
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Kniha Nulté číslo je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 555x |
| Čtenářské výzvě | 83x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 190x |
| Chystám se číst | 118x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 1x |
Nečetl jsem od autora všechny díla, přesto si nemyslím, že by toto dílo bylo tak špatné, jak je mnohými prezentováno. Ano, je nejužší, zaobírá se obyčejnými všednostmi a ze začátku mi to přišlo na hlavu postavené a nudné, ale když se člověk do toho ponoří, zjistí, že se mu podařilo vystihnout dnešní dobu, která je prolezlá vším možným.