Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471422/bmid_novinarem-v-cine-yQK-471422.jpg
5
592
150
Novinářem v Číně série
1. díl >
Tváří v tvář současné Číně. Vzpomínky, dojmy a osobní prožitky zkušeného novináře. Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů.... celý text
Přidat komentář
Je to opravdu síla, o Číně jsem toho četl dost, ale tohle jen tak něco nepřekoná. Přál bych si jedinou, drobounkou změnu: aby z pana Etzlera občas nesrčela až taková arogance.
Informace jsou zajímavé, autor je jistě schopný kameraman a novinář. Ale do Číny jel s nechutí a i po letech pobytu zemi příliš neporozuměl, spíš se o to ani nesnažil. Vedení země nenávidí, sinology (i české) většinou nesnáší. A ta neustálá naštvanost a nechuť se do textu pochopitelně propisuje.
Pro jiný pohled doporučuji Zápisky z Orientu Stanislava Komárka.
Tomáše Etzlera kvůli jeho vystupování a chování nejen na sociálních sítích moc nemusím.
Ale ta kniha je naprosto skvělá. Ze všech knih od zahraničních zpravodajů České televize (Szántó - Izrael/Palestina, Karas - Rusko, Řezníček - USA ) je nejlepší.
Je vidět, že ji autor důkladně připravoval. Vznikla x- let po jeho práci v Číně.
Precizně uspořádané příběhy z různých částí Číny, kde lze vidět hrůzu komunistického systému páchaného na vlastních lidech.
Zdařilý je i popis přípravy a samotné práce zpravodaje.
Bude mít čelní místo v mé knihovně.
Mínus dávám za jistou míru arogance, která z autora tu a tam v knize vyleze, a rovněž bych očekával i jistou foto přílohu. Fotky byly pouze v úvodu kapitol a ještě potažené červeným pozadím. Jejich absenci ale tuším ve snaze nalákat příběhy na autorů v dokument Nebe.
Parádně popsaný život, strasti, radosti i práce novináře v šílené zemi. Zaujala od prvního písmenka po poslední tečku. Díky Výzvě jsem se k autorovi dostala a nelituji. Příští týden je pan Etzler tady na besedě. Rozhodně si ho půjdu poslechnout.
Úžasná kniha při jejímž čtení jsem cestovala po Číně s autorem a prožívala a viděla všechny hrůzy, které popisuje i neskutečnou vstřícnost a laskavost místních obyvatel, kteří zde vedou tak krutý život. Výborně napsané - naprosto mne pohltila. Hluboce se skláním před tak profesionální novinářskou prací. Hned jdu hledat do archivu ČT natočené reportáže. Všem vřele doporučuji!!!
Naprosto skvělá knížka, tady není ani věta ani písmenko navíc - úžasně čtivý styl a ten obsah??? To je TAK silné!!! Děkuji autorovi, že to napsal.
Kniha vám prostě a jednoduše vezme i tu poslední špetku iluzí jakou o Číně možná ještě máte. Na venek divadlo pro západ. Uvnitř jen bezmoc a neskutečná bída asi 80% Číňanů, kteří ji s pokorou a samozřejmostí přijímají. Kniha stojí za přečtení a čte se moc dobře, i když popis vzniku reportáží byl tak trochu na jedno brdo.
Je to rozhodně zajímavý náhled na práci reportéra, a to jak z hlediska regionu, ve kterém se pohybuje, tak z hlediska samotné novinářské práce. Člověk si při sledování zpráv, vůbec neuvědomuje kolik úsilí stojí za pár minutami reportáže a jak neuspořádaný život novináři, co se týká osobních vztahů, vedou. Přeju panu Etzlerovi trochu toho obyčejného lidského štěstí, ať se mu daří i v profesním životě.
Po každé přečtené kapitole děkuji Bohu, že jsem se narodila v téhle naší malé krásné zemičce. O Číně jsem si nikdy nedělala žádné iluze, ale tohle mě doslova srazilo na kolena. Člověk v této zemi nemá žádnou cenu. Představa, že kvůli smogu nevidím slunce a modrou oblohu je pro mě nepředstavitelná. Pane Etzlere, hluboce před vámi smekám a děkuji za poznatky ze země, kterou nikdy nenavštívím.
Mazec. Přečteno jedním dechem na dovolené během dvou dnů. O Číně si nedělám nejmenší iluze, pár let jsem pro jednu firmu odtamtud pocházející dokonce pracoval a četl jsem i další knihy od autorů které Čínu vykreslují dost podobně, ale realita kterou Tomáš Etzler popisuje (a přitom je v podstatě 14 let stará) i tak dokáže člověka řádně překvapit. A to se od té doby předpokládám věci spíš zhoršily než naopak. Osobní vzpomínky se prolínají s realitou čínského komunistické režimu, to vše dokreslené při popisu práce pro CNN/ČT. Ano, je to psané subjektivně, někdy možná až zbytečně drsně, ale autor si to může dovolit díky tomu co má profesně i lidsky všechno za sebou.
Etzler je "střelec" a to jak v soukromém, tak v profesním životě. Ale díky tomu je možné si v knize přečíst tak detailní informace z míst, kam by normální člověk nevlezl. Na Čínu jsem měl svůj názor - silně negativní - ale teprve po přečtení této knihy jsem si uvědomil, jaká je tam skutečnost a to zejména na venkově mimo na odiv vystavovaná velkoměsta. Lidský život nemá v Číně téměř žádnou cenu a vláda je jen banda zkorumpovaných komunistických papalášů, stejně jako regionální vlády - všechno se rozkrádá i za cenu životů obyčejných lidí. Vyloženě jsem byl překvapený, kam až byl Etzler se svým týmem ochotný zajít, skutečně se často jednalo o ohrožení života. Ale právě proto je tak uznávaným a úspěšným novinářem. Kniha je "hutná", silný příběh je téměř na každé straně. Tohle prostě stojí za přečtení, aby si lidé uvědomili, jak a kde se dá také žít - v tom nejhorším slova smyslu.
Obsahově velice zajímavé, jen těch bas piv co jsem "vypila" při čtení s autorem knihy bylo opravdu mnoho :) :)
Knihu určitě doporučím dále, bylo to nesmírně zajímavé čtení. Jen mě mrzelo, že se více pan Etzler nerozpovídal o politice jednoho dítěte. Byla tam zmínka na začátku, že "ještě se k tomu dostanu" a pak už jsme více méně nic moc nedozvěděli.
Líčení reportáží skvělé a byla jsem v šoku co všechno zažil a co všechno Číňané kamuflují.
Myslím, že to co zažil pan Etzler za těch pár let v Číně (a nejen tam), nezažije většina lidí za celý život. Nedávám 5 hvězdiček jenom kvůli tom, že zhruba v půlce mě kniha přestala bavit, následovaly další a další podobné reportáže a děj se moc neposouval, až po příjezd do Nepálu a dokumentování olympijské pochodně.. Protože mám ráda hory (podobně jako autor), už se pro změnu nešlo od čtení odtrhnout a zůstalo to až do konce. Spousta nových a zajímavých informací, o kterých jsem až do teď neměla ani tušení. Děkuji za tuto knihu. PS: Nevíte náhodou někdo, kde se dá sehnat dokument Nebe?
Obsahově zajímavé. Literárně velmi slabé, protože jak pan Etzler mluví, tak i píše. To může stačit na nějaký novinový článek, ale na knihu ne.
Na knihu jsem dostala tip od kamarádky a musím jí poděkovat. Zajímavé a čtivé podání zkušeností zahraničního novináře v tryskem měnící se Číně. Byť si lze ze slov Tomáše Etzlera s přehledem udělat obrázek o jeho postoji k čínské nomenklatuře a neváhá to opakovaně, někdy možná až moc často, připomínat, a to jadrnými slovy, nijak zásadně mi to nevadilo. Byť s tvrdostí jeho slov úplně nesouzním, chápu, že pod vlivem zážitků a života v Číně takto uvažuje. Jak ho můžu kritizovat, když žiju v klidné, civilizované a mírné Evropě?
Možná jsem knihu přečetla rychle, ale nikoli naráz. Musela jsem si dávat pauzy, neboť většina příběhů zpracovávaných do reportáží je dost silná. Ale jakmile jsem to rozdýchala, hned jsem znovu sáhla po knize, a když mi v tom něco bránilo, byla jsem mírně nevrlá. ;)
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Nutno říci, že tohoto pána ráda nemám, neboť se v poslední době svými výroky prezentuje jako notorik a blb, viz jeho nekonečně ubohý blábol o tom, že neočkovaní neumírají dost rychle a další takové podobné až nepochopitelné úlety (zřejmě si v Číně opravdu vychlastal mozek?). Ale jeho cestopisu nelze upřít velkou výpovědní hodnotu. Takže i přesto, co si myslím o panu Etzlerovi, knihu doporučuji, protože číst si o tom, jaký je doopravdy život v Číně, bez pozlátka a mediální mlhy, je naprosto fascinující a poučné. Tohle je jeden z těch případů, kdy zajímavost osobnosti autora a zajímavost jeho díla jsou dvě různé, nesouvisející věci.
(SPOILER)
Kniha především shrnuje ty nejdůležitější události, které Tomáš Etzler v Číně pro CNN a ČT zpravodajsky pokrýval. Většinou jde o investigativní reportáže, které tamnímu režimu lezou na nervy, a proto je Etzler objektem zatýkání, výhrůžek, obtěžování, odposlouchávání a jiných druhů obtěžování ze strany vládní moci (strana 426). Čína se zaštiťuje rovnostářskými ideály, přesto jejich dělníci nemají žádné sociální jistoty, na ekologii se absolutně nedbá, nomádi jsou násilně přeučováni na jiný způsob života, korupce bují a Tibet se velkého bratra bojí.
Kromě toho Etzler popisuje také samotnou práci zahraničního zpravodaje a uvádí, jak obtížně jeho reportáže od nápadu až po realizaci vznikají. Doplněno o některé informace z autorova osobního života včetně toho, co ho k přesunu do zasmogovaného Pekingu vedlo a jakým vývojem jeho vztah k Říši středu prošel. Zkrátka zajímavé a dozvěděl jsem se mnoho nového.
Štítky knihy
eseje Čína paměti, memoáry novináři reportéři, reportérky, zpravodajové diktatura zážitky vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2021 |  Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal |
| 2019 | Kdo ví, kde budu zítra |
| 2023 | Novinářem v Číně 2: Nezešílet! |
Není nad cestopisy prožité doslova až do morku kosti. A tak na mne působí kniha Tomáše Etzlera. Je to mimořádně poučné vyprávění o místech, kam se běžný turista sotva kdy dostane, kde se žije (možná dosud) v nepředstavitelných podmínkách a kde lidský život nemá valnou cenu. O místech, která jsou ohromující svou rozlohou i krásou a také tím, jak zničující vliv na ně měl a má člověk. O místech, kde lidé možná i dnes žijí s fatální odevzdaností a s vědomím neměnností vlastního osudu...
Tomáš Etzler je v mnoha směrech výjimečný a zvláštní muž, samorost. Leckdo mu nemůže přijít na jméno, mimo jiné i pro jeho přímost, pro jeho schopnost říkat bez obalu to, co si myslí, i pro jeho nedostatek diplomacie. Možná i pro některé jeho osobnostní rysy...Na druhou stranu jako zpravodaj a novinář byl vždycky mimořádný, zapálený a někdy až nepochopitelně bezhlavý. Ku prospěchu toho, co točil nebo psal. Osobně jsem ho kratičce zažila v roce 2010 na Expu v Šanghaji. Všechno si byl schopen dělat sám, když něco potřeboval, šel si za tím. S nikým se moc nevybavoval, taky proč, když to nebylo potřeba...
Dávám plný počet, doporučuji a Tomášovi přeji nalezení klidu, pohody a osobního štěstí ...