Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471422/bmid_novinarem-v-cine-yQK-471422.jpg
5
592
150
Novinářem v Číně série
1. díl >
Tváří v tvář současné Číně. Vzpomínky, dojmy a osobní prožitky zkušeného novináře. Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů.... celý text
Přidat komentář
Vynikající. Jsem nadšená a zároveň obohacená o spoustu nových informací o komunistické Číně, hrůza....Autor to sepsal velmi čtivou formou, klobouk dolů.
Další vynikající počin z řady knih špičkových českých novinářů, kde popisují svoje zkušenosti a osobní prožitky z mnohaletých zahraničních misí. Autor dává autentický vhled na společnost a způsob fungování státní moci v Číně a přináší řadu nesmírně zajímavých lidských příběhů. Zejména kapitoly o sezónních pracovnících či Tibetu se mě skutečně dotkly a daly pocítit, co je režim v Číně zač. Jediná škoda je, že kniha postihuje asi první dva, tři roky Etzlerova života v Číně, věřím, že i další roky by přinesly spoustu zajímavých příběhů či postihly další vývoj Číny. Nezbývá než doufat v pokračování.
Pokud jste už někdy narazili na rozhovory, reportáže nebo texty od Tomáše Etzlera, výsledek vás nemůže překvapit. Je drsně upřímný, a to k sobě samému, i tématům, na které se zaměřuje. Je stoprocentně oddaný své práci a výsledky tomu odpovídají. A komunismus (i s ním spojené režimy) nesnáší tak moc, že na něj nadává, kde chodí. Tato knížka rozhodně není výjimkou.
Je rozhodně zajímavé dozvídat se podrobnosti o zákulisí novinářské práce přímo v Pekingu, na všech možných výjezdech do různých koutů Číny i okolních zemí. Je o to zajímavější, pokud kniha zabrouzdává do témat ne tolik medializovaných a propíraných. Na venkov mezi chudinu, mezi černé (doslova) uhelné doly, do nedokončených vesnic sestěhovávaných nomádů. Podrobné a zasvěcené pohledy do Číny, která je nám v mnoha tématech kulturně vzdálená, jsou vždy vítané.
Jen mi přijde, že knize chybí nějaké silnější zarámování. Jde primárně o deník novináře? Nebo snahu poodkrýt závoj práce v Číně? Sepsat ta nejzajímavější témata, na která autor během své práce narazil? Začátek je velmi osobní a upřímný. Většina knihy je ale spíše profesní a vyloženě jde po tehdy zpracovávaných tématech. Sem tam se ale objevují různá zamyšlení, rozhovory, doplnění... Nic není špatné, to rozhodně ne. Bez jasného směřování to ale geniality např. knihy Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna nedosahuje. Čemuž nepomáhá ani to, že kniha končí bez nějakého uzavření. Jde tušit, že bude navazovat druhý díl, ale v úvodu ani závěru to není zmíněné. Najednou prostě po plnohodnotné kapitole přijde "intermezzo" a drobná návnada na to, že bude ještě hůř. Přijdu si však trochu oklamán, čekal jsem to vše v jednom balení.
Knihu jsem sice poslouchal v audioverzi, tu tištěnou jsem si ale kdysi pořídil jako podporu autorovi (pěkně první vydání i s podpisem). Když jsem proto ze zájmu souběžně s poslechem i listoval, překvapila mě absence doplňujících fotografií (s výjimkou graficky upravených úvodů kapitol). Což je v případě textu zaměřeného hlavně na práci pro televizi, tedy činnosti s výstupy skoro výsostně vizuálními, jako by mu něco chybělo.
Kniha je napsána hodně živým stylem a je nabitá dějem. Vnímám ji jako jedinečnou příležitost dostat se do míst, kam se nikdy v životě nepodívám. Velmi otevřeně v ní pan Etzler líčí reálné prostředí čínských měst, venkova, pracovních podmínek a chudoby. Příběhy obyčejných lidí i boháčů. Úžasná pro mě byla kapitolka z Tibetské náhorní plošiny. Snad si ani nedokážu předtavit, jak nádherná příroda tam musí být.
Celé mi to přišlo jako jeden obrovský kolotoč, ve kterém bylo pár chvilek odpočinku, většinou u piva a jídla. Obdivuji energii pana Etzlera, s níž natáčel reportáže za šílených podmínek, ať už politických nebo přírodních. Takovou práci fakt musí dělat člověk proto, že ho baví, jinak by mu z toho hráblo.
Dechberoucí čtení od začátku do konce. A velmi smutné, místy kruté. Na „pochopení“ toho, jak to v Číně funguje, nedostižné. Ale jak je začátek hodně osobní, mrzí mě, že tahle linka vlastně není nijak ukončena, dovyprávěna. Jen zmínkou v závěru. Také mě zpočátku mátla česká jména spolupracovníků, domyslel jsem si sice, co bylo nakonec i v poznámce vysvětleno, ale mohlo se to myslím učinit dříve. Místy velká nakupení chyb a překlepů, to až bilo do očí. A možná bych přivítal více fotek.
Často jsem si říkala, to přece není možné! Že ti lidé dobrovolně tak trpí! Jenže oni nemají moc možností něco změnit. jsou vydáni napospas zkorumpované vládě. A nejhorší je , že kniha byla napsána před 7 lety a za tu dobu se mnohé ještě více zhoršilo. Kniha je dost depresivní, obyčejných lidí v Číně je mi velmi líto,ale nedá se skoro nic dělat. Mnoho nařízení je pro lidi devastujících. Pozitivních věcí bylo v knize poskrovnu, byly nadějné, ale celkový dojem je depresívní. Hodnocení píši po delší době, ale pořád cítím tu beznaděj, kterou jsem měla po přečtení. Malé úspěchy, např. zdrav. pojištění , se už objevily, ale problémů je stále hodně. Pro Evropany těžko uvěřitelné. Obdivuji novinářskou práci T. Etzlera a jeho vytrvalost.
Dobrá žánrovka. Do knihy se pustíte s tím, že chcete slyšet jak hrozné a absurdní to v Číně je a toho se vám dostane plnou měrou. Ale vlastně netuším, čím se to liší od jiných podobných svědectví.
Je možné, že takhle opravdu prostí lidé v Číně žijí? (spíš přežívají) Při čtení jsem byla hodně překvapená, dá se říct že i v šoku. I na slzy došlo.
Hodně zajímavý pohled na jinou zemi a její kulturu.
Absolutně skvělá kniha, velmi čtivá a živě psaná. Naprosto strhující je pak její samotný obsah popisující realitu života v Číně - mělo by se jednat o povinnou literaturu.
Pana Etzlera si vážím jako novináře i jako člověka. Oceňuji jeho angažovanost a energii, plně sdílím znechucení z totality Číny. Kniha je velmi čtivá, jediné, co mi ke konci už trochu bralo dech je jistá monotónost vyprávění. Ale to nic nemění na jedinečné výpovědi člověka, který "to viděl na vlastní oci a zažil na vlastní kůži"! Velmi mě přepil pocit, že pro nás, kteří praktiky komunismu zname, je to vlastně ještě větší frustrace než např. pro "západní" návštěvníky...
Jak tu už mnohokrát zaznělo, Tomáš Etzler si nebere servítky a realitu Číny popisuje tak, jak jí viděl / prožil. Jen velmi výjimečně v knize najdete něco, co autor na Číně pochválí (v podstatě jednou věcí je rychlost výstaby a zametání věcí pod koberec). Některé kapitoly jsou opravdu mimořádně zajímavé především díky tomu, že se Tomášovi podařilo dostat do míst, kam už se to poté jiným západním novinářům v podstatě nepodařilo (např. Továrna na gymnasty). A samozřejmě zaznamenat události, které byly opravdu unikátní (Pochodeň na Everest). Určitě stojí za přečtení.
Autentická kniha, která je z novinářského pohledu velmi zajímavá. Na nic si nehraje, Tomáš Etzler v ní se zápalem vypráví své až absurdní prožitky a zážitky. Určitě baví, i když stejně jako u Kdo ví, kde budu zítra se nemůžu zbavit pocitu, že jsem čekal trochu víc.
Silné a zajímavé čtení. Kniha mne vrátila do dob socializmu u nás ikdyž oproti Číně to tady bylo asi slabé. Nejdříve jsem měla obavy, že se budu do čtení nutit, ale kniha mne pohltila a četla se velmi dobře.
Miluji Čínu. Přesněji miluji čtení o Číně. Silnými slovy by se dalo říct, že mě zajímá pozadí geopolitického a mocenského přepólování a sledování v přímém přenosu nástup nové dominantní neevropské kultury. Když je vás 20% světa, svojí historii počítáte na tisíciletí a to dávno před Kristem a v posledních staletích vám vyprášili kožich dva národy z ostrovů velkých jak jedna vaše provincie, tak se zde začíná unikátní zápletka, jaká se nejspíš už nikdy nezopakuje.
Již od časů Denga mě Čína nepřestává udivovat. Takřka 80letý stařík se postaví do čela jedné z nejlidnatějších zemí světa a započne nevídané reformy a určí trajektorii celé země na mnoho let dopředu. To jednomu naruší stereotypní vnímání vlastní kultury. :D
A teď ke knížce. :) Jeden z lidí, také dlouho žijících v Číně, se o knížce vyjádřil: „Chápu, že Tomáš píše to, co píše, protože si vybírá to nejhorší z nejhoršího. Ale to není život běžných lidí.“ Říká se, že úroveň civilizace se pozná dle toho, jak se chová k těm nejzranitelnějším. V tomto ohledu Čína selhává na plné čáře.
Popis Tomovi cesty do Číny a jeho působení zde mě moc bavil. Škoda, že se víc nerozepsal a nedal víc perliček. Každého, alespoň trochu soucitného člověka, musí věci v knížce zmiňované znepokojit. Pro mě, jako blázna do čínské problematiky je to skvělí kamínek mozaiky. Když psal o věcech z osobní roviny, tak by mě moc zajímalo, jak to má s dětma. Ale to je zde jen v náznacích, což je škoda, protože mě právě zajímalo, jak se celé to jeho profesní nasazení a vyžití promítlo do vztahů s nejbližšími. I když je pravda, že v náčrtcích to v knížce je a pro nešťouravé čtenáře to bude jistě dostatečné.
Knížka mě moc bavila. Uteklo to jako voda a čtenář bude mít pocit, jako by s Tomášem zažíval velké novinářské dobrodružství. Samotný pochmurný nástin ukazuje přesně ty stinné stránky totalitních režimů, které konec konců známe i z našich krajů. Nedávno vydaná Čínská dekáda od Dvořáka je takřka protipólem této knížky, kde je autor nepokrytým fanouškem Číny a její kultury a ty temnější stránky míjí mlčením. A myslím, že obě knížky se ve svém vyznění skvěle doplňují. :)
Silná knížka o šílené Číně, plná opravdovosti a smutku. Čtení je místy až nepříjemně bolestivé.
Výborné, tento typ knih mám ráda a málokdy zklamou. Autora sice osobě neznám, ale i tak mám pocit, že ji psal zcela upřímně, na nic si nehrál, nic nepřikrášloval, popisoval to tak, jak se mu vše odvíjelo před očima a upřímně zmínil i své negativní pocity ze života v Číně, kde je všechno, snad kromě jídla v restauracích, špatně. Některé zážitky jsou opravdu šílené a hluboce mě zasáhly. U těchto typů knih si vždycky uvědomím, jak moc je můj život usedlý (a vyhovuje mi) od života jiných, jejichž prožívání na této planetě je opravdu jedno velké dobrodružství. Kniha nabízí i dost informací o práci pro CNN a tak akorát z osobního života autora. Doporučuji!
Pan Etzler jako novinář prošel na jedničku, avšak role spisovatele mu dle mého úsudku moc neseděla - protože jak mluví, tak i píše. Obsahově mi cestopis přišel zajímavý, jenže se občas autor nejspíš zapomněl a soustředil se více na popis své práce a záležitostí okolo CNN, namísto toho, aby nám vyprávěl o Číně a právě to mě mrzí. Jinak oceňuji, že začal s poznáváním země na místech, kam se normální člověk moc nepodívá, a také, že do knihy zahrnul i pár informací ze Severní a Jižní Koree.
Štítky knihy
eseje Čína paměti, memoáry novináři reportéři, reportérky, zpravodajové diktatura zážitky vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2021 |  Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal |
| 2019 | Kdo ví, kde budu zítra |
| 2023 | Novinářem v Číně 2: Nezešílet! |
Výborná kniha, i když samozřejmě zaměřená spíš na negativní aspekty života v komunistické Číně. Z podobných knih o pro nás exotických zemích (např. Szántó) jednoznačně nejlepší. Podrobnější vysvětlení by si zasloužil fakt, že z Číny se stává ekonomická velmoc. Je to jen v otrocké práci jejích obyvatel a jejich mentalitě? Po celou dobu komunismu u nás panovalo přesvědčení, že totalitní stát nemůže z principu věci v konkurenci s demokratickými státy obstát. Zářný případ je Rusko - ale u Číny to neplatí.