Nepriateľ
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235681/bmid_nepriatel-sp6-235681.jpg
4
427
427
Kniha Nepriateľ je výber časopiseckých poviedok, ktoré napísal Erich Maria Remarque ešte ako mladý redaktor začiatkom 30. rokov. Rozprávajú o prvej svetovej vojne, ale nie priamo o bojiskách, ale o psychických traumách, ktoré zanechali jej hrôzy v dušiach ľudí. Literárna úroveň poviedok je rôzna, ich sila spočíva v tom, v čom je silná celá Remarquova tvorba – jeho výrazne protivojnovom apele. Toto dielo vyšlo po prvý krát v slovenčine v roku 1995.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1998 , SofaOriginální název:
Der Feind, Erzählungen, 1931
více info...
Přidat komentář
Krátké, lidské a nesmírně silné vylíčení soukromých příběhů lidí, které začaly na prahu hrůz války a vyvrcholily až ve vzdáleném týlu klidu a míru po jejím skončení.
Miniknižka s príbehmi, ktoré majú mimovojnový presah. O to viac je jasné, že vojna má dopad na každodenný život. Nenápadné osudy, nenápadných ľudí v situáciách, kterých nikdy netúžili byť. Typický Remarque.
Kniha se mi líbila. Určitě doporučuji. Knihu jsem měl přečtenou během dvou hodin. V knize se nachází 6 povídek.
V závěru knihy jsme se dočetl následující informace:
REMARQUE řekl o románu Na západní frontě klid: "Válečné hrdinství, vlastenectví, s nímž jsme nastupovali do předních linií, k čemu to bylo? Měli jsme strach, hlad, váleli jsme se v bahně zákopů a zabíjeli stejné ubožáky jako jsme byli sami. Jaký to mělo smysl?
Jeden kritik řekl o románu Na západní frontě klid: "Za 2 roky nebude už tento román číst nikdo." Román je čtený stále a je také zařazen do povinné četby.
Je to návrat k EMR po dlouhých letech a musím říct, že je to stále můj nejoblíbenější spisovatel. Jeho citlivé lidské popisy jsou dech beroucí. Není to jen o uvědomění si, že na druhé straně jsou také jen lidé, kteří jsou nepřátelé jen když mají pušku v ruce, ale i (a to častěji) o těžkosti začlenit se do běžné společnosti po skončení války.
Popravdě se mi tento soubor povídek líbí více než Na západní frontě klid. V Na západní frontě klid hlavní hrdina často filosoficky uvažuje nad tím, co s jeho generací válka provedla, ačkoli je vlastně ještě v zákopech - podíváme-li se třeba na Oheň od Barbusse, který byl psán během války, tak tam toto filosofování nenalezneme, protože během bojů na něj nebyl čas. Nepřítel je ale vyprávěn pohledem do minulosti, a tak se k němu tento odstup a možnost zamyšlení se nad smyslem války hodí mnohem více. Moje nejoblíbenější je Mlčení u Verdunu.
Pro milovníky Remarqua nutnost! Autorovi je často vyčítána monotematičnost v námětech a zápletkách, samozřejmě i zde je hlavní tématem válka a její dopady na lidskou morálku, hodnoty, prožívání...Zejména ústřední povídka Nepřítel má je velmi silná. Všechny příběhy v sobě mají plno člověčiny, dojímají, chvilkami vám přejede mráz po zádech. Doporučuji i těm, kteří třeba zatím nepřišli Remarquovi a jeho stylu psaní na chuť.
Remarque je Pan Vypravěč. Čtivé, nenásilné, působivé - přesně to, co se od něj čeká. Knižní vydání těchto krátkých šesti povídek je pro milovníky Remarqua lahůdkou. Povídka Josefova žena má v sobě dojemné kouzlo.
Doporučuji, určitě se ke knížce za čas ráda vrátím.
Moje první setkání s tímto autorem. Jelikož nemohu srovnávat s jinými díly, hodnotím zatím průměrně.
Jednotlivé povídky mě nezklamaly, ale mé očekávání byla asi krapet větší s ohledem na zvuk autorova jména. Přesto jsem zvědav na další jeho díla.
Možná některé s povídek si zasloužily státi se romány protože dějové měly na to potenciál.Ale pán spisovatel mě opět nezklamal.
Přečteno za jedno odpoledne, přesto silně zapůsobilo. Remarque zkrátka uměl vyprávět. Povídky jsou psány docela "jednoduše", ale jsou silné a člověka zasáhnou. Většinou nemají "úderný" konec, spíše tak nějak vyplynou do ztracena (snad podobně jako lidské žití), o to více ale zapůsobí. O to jsou tragičtější...
Válka deformuje lidi, ničí životy; rozbíjí manželství, rodiny a přátelství; bere a nic nedává. Zasahuje i ty, kteří jsou nevinní, i ty, kteří se neúčastní. Dotýká se všech a bere si svou krutou daň.
"V bledém světle se leskne čtrnáct tisíc křížů. Čtrnáct tisíc křížů v řadách za sebou, jsou tak překvapivě rovné, svisle i uhlopříčně, až člověka pálí oči. Pod každým je jeden hrob."
Šesť krátkych príbehov, ktoré hovoria o bolestných spomienkach na vojnu a taktiež o jej dopade na životné osudy nie len samotných vojakov, ale aj ich rodín a priateľov.
Malá knižka, ktorú stačí držať v rukách ani nie hodinku, ale jej obsah ostane vo vašom srdci už navždy.
Je to typické Remarqueovské dielko, bojujúce proti nezmyslenosti vojny a zanechávajúce veľmi skľučujúce pocity bezmocnosti.
Prvú poviedku už neprekonala žiadna iná a tým ostáva vrytá v mojej pamäti natrvalo. A v tejto malej ukážke je toľko pravdy, že ju sem proste musím napísať:
"Původně to nepřátelé nebyli, stali se jimi, až když dostali zbraně. Zamyslel jsem se nad tím, přestože jsem věděl, že moje logika možná není úplně správná. Ale došlo mi, že právě zbraně nám vnutily válku. Na světě bylo tolik zbraní, že nakonec získaly převahu nad lidmi a proměnily je v nepřátelé..."
Úžasně čtivá útlá knížečka. Občas mě při čtení těchto krátkých povídek běhal mráz po zádech. Stojí za přečtení!
Remarque se pomalu ale jistě dostává mezi mé oblíbené autory.Tato povídková kniha je dobrým úvodem do díla tohohle autora.Některá povídka je slabší některá silnější ale celkově je to starý dobrý Remarque ;)
Opět je zde dílo, které varuje před válkou,před zblbnutím obyčejných lidí od představitelů statu, od namyšlených a karieristických velitelů.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) povídky vzpomínky války poválečná doba válečné romány válečné povídky
Část díla
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Remarque píše dobře, překlad je také výborný. Povídky jsou krátká, ale velmi vypovídající. Rozhodně nic záviděníhodného, dostat se příliš blízko k válce. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Určitě si přečtu ještě nějaké dílo tohoto autora (a pár jich už mám za sebou).