Nepojmenovatelný

od:


KoupitKoupit eknihu

Třetí část netradiční trilogie tzv. antirománů od jedné z největších literárních postav 20. století, která není jen základním dílem absurdní a experimentální prózy a samotným vrcholem Beckettovy tvorby, ale je naprosto originálním dílem svébytného myšlenkového a jazykového génia. Postupné mrzačení duševní, vyjádřené u Becketta symbolicky omezením tělesným po první části Molloy a druhé části Malone umírá v pomyslném třetím díle Nepojmenovatelný (z roku 1953) graduje: hlavní postava, či lépe řečeno mluvčí knihy je nejen bez jména, ale také bez ruky a nohy a později zcela bez údů a jeho trup vězí až po krk v jakési nádobě. V této knize nejvíc z celé trilogie využívá pro vyjádření daného obsahu zvláštní jazykové formy, aby už sám jazyk vyjadřoval to, co má být knihou řečeno....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26026/nepojmenovatelny-26026.jpg 4.414
Série:

Antiromány (3.)

Orig. název:

L’inommable (1953)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

JP
19.03.2012

"Kam teď? Kdy teď? Kdo teď?"

(malá os. poznámka: KONEČNĚ!)

Ale tak, pěkně od konce až do začátku, protože konec je začátek aneb sto dvacet stran, které vás přenesou do hlavy Samuela Becketta. Nepojmenovatelný je zcela určitě nejpozoruhodnější věc, jakou jsem četl. Beckett se snažil něčemu přiblížit a jeho absurdní pojetí mi tentokrát naprosto sedlo.

Neúspěšně jsem vzdoroval koupi závěrečného dílu jeho antirománů, protože první dva díly jsou zkrátka beznadějně rozprodány a nakonec jsem to po asi čtyřech letech čekání nevydržel a obstaral si alespoň Nepojmenovatelného. Nutno dodat, že jsem si celou trilogii během těch let nutně zidealizoval a do jisté míry i spjal neoddělitelně se svým životem a řadou vzpomínek atd. Po všech střípcích, co jsem se o Beckettově antirománové trilogii dočetl byla má očekávání vskutku vysoká, protože Beckett je opravdu divoká karta, ale že to bude takový výplach, to jsem nečekal. Doteď nevím, co si vlastně myslet a nemám slov. V klidu si ale popřemýšlím a dám tomu čas. Jedno z těch děl, nad kterým bych moc rád debatoval s bandou intelektuálů, nadšenců, rebelů, anarchistů a další havětí.

Četl jsem to velmi pomalu, chce to vstřebat kousek po kousku, tempem dvou až šesti stran. Mám jen pár věcí na srdci:

1.) Napsat Nepojmenovatelného v dnešní době, nikdo to nevydá.
2.) Absurdní, zábavné a smutné, asi jako život samotný.
3.) Chtěl jsem napsat ještě něco naprosto skvělého, ale ono mi to někam uletělo.