Konec hry

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Postapokalyptický obraz dožívání posledních existujících lidí v pustině zdevastovaného světa. Co lidského má ještě hodnotu, co má smysl udržovat, když prožíváme poslední dny lidstva bez naděje na budoucnost? Jsme skutečně i na konci bez naděje?

https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57108/konec-hry-tH8-57108.jpg 3.825
Žánr
Literatura světová, Divadelní hry
Vydáno, Dilia
Orig. název

Fin de partie, 1957

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Konec hry

Přidat komentář
alef
24.01.2019

Můj primární záměr: vyhledat na téma britské drama něco krátkého a čtivého pro dceru, její původní záměr: sepsat z toho krátkou seminárku. A tak jsem objevila dramata W. B. Yeatse, T. S. Eliota a Samuela Becketta.
Můj sekundární záměr: Zjistila jsem, že se mi Beckettova hra Konec hry hodí do čtenářské výzvy (kniha, která má méně než 10 komentářů) a navíc, ji mám, už nějaký ten čas, v chystám se číst (postapo ve formě divadelní hry jsem ještě nečetla) – 64 stran – prostě jsem se do ní pustila. Dceřin sekundární záměr: známe mámu, ona určitě neodolá a přečte si to, a pak mi s tím trochu píchne :-).
Primární výsledek: Samuel Beckett a 64stránková hra – oboje celkem přijatelně vhodné na zpracování krátké seminární práce.
Sekundární výsledek: Musím se připojit k jediným dvěma komentářům pod touto hrou, abych pravdu pověděla, neohromilo, i když, díky krátkosti textu a tedy úspornosti sdělení to vlastně bylo docela zajímavé čtení, a taky díky zvláštnímu humoru, se mi to svým způsobem i líbilo. Líbila se mi na tom celém ta úspornost slov – sdělení - hra na mě zafungovala jako takový poslední krátký výkřik zoufalství – a pak už není nic! Má vlastně těžký a zdrcující konec – naštěstí je dost krátká a tak konec přijde rychle a náhle – ani se pořádně nestihnete leknout, a ani vás tak nestihne zdrtit příliš. Věřím, vidět to jako divadelní hru přímo na jevišti, účinek by byl asi silnější.
Co Vás tedy čeká: hra o jednom dějství, účinkují 4 osoby, momentálně živořící v jedné malé místnosti. Jenže oni ani tak nežijí v té malé místnosti, oni živoří v naprosté pustině – živoří ve světě, po výbuchu atomové bomby. Jsme v „divadle“ – takže si představte jeviště, kde není nic, prostě žádné kulisy, zrovna tak jako ve světě, kde se tyto 4 postavy nacházejí, jsou tu jen oni, živořící, ochrnutí, slepí ... nemocní, bezmocní, pomalu umírající ... a vzpomínající na krásné dny, které prožili ... předtím. V prostoru panuje špatná nálada ... všichni navzájem se nesnáší. Vymanit se z vzájemné závislosti a odejít do zpustošeného světa není řešení – tam čeká taky jen smrt. Život se tak stává něčím naprosto absurdním – a Bůh ... nikde. Opona padá - konec hry – jako metafora pro poslední dny lidstva!

„Potom jednoho dne to náhle končí, mění se to, nic nechápu,umírá to nebo jsem to já, to taky nechápu. Ptám se na to slov, která zbývají - spánek, probuzení, večer, ráno. Nedokážou říct nic. ... Otvírám dveře chýše a odcházím. Jsem tak shrbený, že vidím jen svá chodidla, když otevřu oči, a trochu zčernalého prachu mezi nohama. Říkám si, že země vyhasla, ačkoliv jsem ji nikdy neviděl žhnoucí. ... To je samo sebou. ... Až padnu, budu plakat štěstím.“

„Pomodlíme se.
Nagg: Mám dostat dražé!
Clov: V kuchyni je krysa.
Hamm: Krysa! Copak jsou ještě krysy?
Clov: V kuchyni ještě jedna je.
Hamm: A tys ji nezahubil?
Clov: Napůl. Vyrušils nás.
Hamm: Nemůže utéct?
Clov: Ne.
Hamm: Dorazíš ji za chvilku. Modleme se.
Clov: Zase?
Nagg: Chci to dražé!
Hamm: Pánbůh nejdřív! ... Jste soustředěni?“

Misoponia
18.01.2019

Námět zajímavý a možná to v době svého vzniku mělo i nějakou výpovědní hodnotu nebo to mohlo fungovat jako snaha varovat před hrozbou atomového konfliktu. V současnosti je ale tohle téma již natolik vyčerpané, že mi čtení této hry nic nedalo, ba mě někdy nudilo. To, co fungovalo v Čekání na Godota, zde prostě nefunguje.


Stammel
20.12.2010

Pro mě jedno ze zajímavějších Beckettových dramat. Plné humoru, hořkého vzhledem k situaci a hutné atmosféře konce civilizace.

Ukecané a bizarní stále. Všechny ty parádní nápady by nakonec vyzněly zajímavěji, kdyby se Beckett nebál někam v tom ději dojít a netočit se furt dokola.

Doporučujeme

Mnoho povyku pro nic / Much Ado About Nothing
Mnoho povyku pro nic / Much Ado About Nothing
Čekání na Godota
Čekání na Godota
Tartuffe
Tartuffe
Sluha dvou pánů
Sluha dvou pánů

Štítky

postkatastrofická

Autor a jeho další knihy

Samuel Beckett
irská, 1906 - 1989

všech 18 knih autora

Kniha Konec hry je v

Přečtených34x
Čtenářské výzvě4x
Chystám se číst25x
Chci si koupit2x
dalších seznamech1x