Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139642/bmid_nemci-EMX-139642.png
4
1526
362
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.... celý text
Přidat komentář
Mne připadal tento pohled na pohraničí skvělý, přece jen, kolik knih o válce bylo sepsáno z první linie a z koncentračních táborů? Proto jsem to vnímala jako změnu a už od prvních stran rozebírání složitějších rodinných vztahů mě to chytlo. Fascinovalo mě, jak autorka využila vždy snad všechny postavy, které zmínila, pro každou z nich měla připravený osud a nic nepřišlo nazmar. Také mě tyto linky bavilo sledovat, po čase mi ale přestala být tak sympatická Klára a vzhledem k tomu, že je hlavní postavou knihy, to pro mě bylo ke konci trochu táhlé. Nenechte se odradit, tahle kniha si nezaslouží, abych řekla "v závěru mě to nudilo", jen jsem čekala trochu výraznější, dynamičtější uzavření celého příběhu. Ale většina mě stejně bavila moc a jsem ráda, že jsem autorku objevila, už mám ke čtení připravené Doupě. :)
Pokud bych měla vybrat jedinou věc, kterou miluju na čtení, byla by to neustálá možnost objevování nových knih.
Ke Katalpě jsem se dostala náhodu loňský rok díky Zuzanině dechu. Ten mě nadchnul a chtěla jsem proto objevit i další knihy od autorky.
Kniha Němci v sobě skrývá neskutečně silný příběh. Snaží se převyprávět tragickou historii jedné rodiny a přitom vyobrazit, co vlastně znamená vina. Spadá pod to naše chování, které by společnost odsoudila, a my si ho přesto dokážeme ospravedlnit? Nebo zkrátka jen přihlížení tragédiím a předstírání, že se nás tyhle věci netýkají? Každá z postav se provinila něčím jiným, dohromady pak jejich vina vytvoří kompletní mozaiku.
Mnoho lidem vadí úsporný styl psaní autorky. Já patřím k těm čtenářům, kteří naopak tomuto stylu propadli
Kniha byla pro mě zklamání a měla jsem co dělat, abych ji vůbec dočetla. Čekala jsem, že v knize bude popsán pohled na válku z pohledu Němců, ale po většinu knihy nebyla o válce vůbec zmínka. Nejvíc mě pak vadily pasáže, které se vůbec netýkaly hlavního příběhu. Člověk se ztrácel v množství postav a jmen, které s ničím nesouvisely. Neustále jsem tak přemýšlela kdo je kdo a některé pasáže jsem musela číst vícekrát.
Naprosto fascinující kniha, přečetl jsem ji jedním dechem. Byla první knihou této autorky, kterou jsem do této doby neznal, ale velmi příjemně mě překvapila. Silný, čtivý příběh, z období a dějinného prostoru, který mám rád. Jsem moc potěšen, že se mi tato kniha dostala do rukou.
Zvláštny príbeh, alebo snáď štýl prerozprávania na mňa osobne zapôsobili.
Opäť téma z obdobia druhej sv. vojny, tentokrát podaná z pohľadu rádovej nemeckej učiteľky, s ktorou súvisia ostatné postavy i dej príbehu.
Autorka čitateľom ponúka akési rodopisné bádanie potomka - vnučky objavujúcej tabuizované rodinné vzťahy zo strany jej otca, dôsledkom ktorých boli udalostí a dopady druhej sv. vojny na nemeckých občanov žijúcich v českom pohraničí.
Bolo mi veľmi sympatické, ako autorka poukázala na vzájomnú vojnou spôsobenú nenávisť dvoch národov, ktorá sa prenášala aj do obyčajných rodinných životov a pretrvávala ešte dlhé roky.
Uzmierenie a priateľstvo učiteľkinej dcéry a vnučky vnieslo do mňa nádej, že nikdy nie je neskoro na odpustenie starých krivd a vykročenie do budúcnosti s pocitom oslobodenia sa od pút minulosti.
Zajímavý příběh, rozhodně důležité téma. Jediné co se asi dá vytknout je, že kniha hlavně ve druhé třetině dost ztrácí na tempu.
Úžasná kniha. Moc dobře se čte. Toto téma nemám moc načteno, ale je dobře, že se o něm píše. Všichni Němci nebyli nacisti a obdivovateli Hitlera. Po válce byli u nás bez práv a muselo to být pro ně hodně náročné, stejně jako pro Čechy po Mnichovu.
Tak za mě teda skvěle napsaný příběh.Kniha mi sedla ještě líp než Zuzanin dech,je víc do hloubky a taky je tam víc příběhů,ač se k některým dostáváme až zbytečně zeširoka.
Čteno jedním dechem-doporučuji.
(SPOILER)
Kniha má svým způsobem z historického hlediska hodně co nabídnout. To je velké plus. Ale asi jediné. Mám ke knize mnoho výtek. Především mě neoslovil styl paní Katalpy, přestože mi v Němcích seděl více než v Zuzanině dechu. Autorčino surové vnímání intimností, rození dětí a tělesného vylučování mi bylo protivné v obou jejích knihách. Nepotřebuji mít všechny situace skrz na skrz protkané emocemi, ale v Němcích je skoro všechno podané zvláštně stroze, jen jako konstatování faktu. A to i smrt. Jako jediné na mě z celé knihy více zapůsobilo, když Klára byla nucena opustit své dítě. Povahy postav jsou si hodně podobné. Těch je navíc takové množství, že se v tom může čtenář snadno ztratit. Jako pár dalším recenzentům i mně vadilo opakování situací - hlavně s cigaretami.
Zuzanin dech jsem četla na podzim loňského roku a strohý popisný styl se mi v knize nelíbil. Přestože k příběhu bezesporu seděl, já jsem si k psaní Jakuby Katalpy nenašla cestu. Podobná témata a rodinné ságy podle mě mnohem lépe zvládá paní Alena Mornštajnová, jejíž knihy jsou mi o dost sympatičtější.
Pohled z druhé strany, důležitý. Lidský, nehodnotící výpravěčský styl. Dobře se mi četla.
Němci - kniha s osobitým drsným a přesto poetickým stylem vyprávění, které mě hned zaujalo a budu se těšit na další autorčiny věci.
Ze začátku jsem se nemohla moc začíst, konec knihy jsem naopak nemohla odložit.
Zajímavé čtení o nelehké době
Ke knize mám výhrady, jako mnoho pisatelů přede mnou, nicméně dávám téměř plný počet hvězd - mám to tak ve zvyku, protože, když se mi něco nelíbí, tak to ani nedočtu ;-)
Téma se mě dotýkalo i osobně, protože moje babička byla sudetská Němka (z Chebska) a z ne zcela jasných důvodů nebyla odsunuta do Německa, nýbrž do vnitrozemí na statek. Že to jednoduché nebylo, není třeba moc dodávat... Proto mě možná kniha oslovila více než jiné čtenáře, i když velký počet komentářů i vysoké hodnocení také mluví samo za sebe.
Každopádně doporučuji nevzdat čtení po první čtvrtině, kdy se vše rozjíždí na můj vkus pomaleji, než bych očekávala. Některé úseky bych zkrátila, jiné zase naopak prodloužila. Když jsem dočetla, musela jsem se vrátit znovu na začátek, abych si připomněla některé věci. Co ve mně nakonec zůstalo nejvíc hořké, je postoj Hedviky. Chápu, proč "to" udělala, ale nemůžu jí odpustit, že neřekla pravdu aspoň třeba v dopise, který by se přečetl až po její smrti... Prostě mi je líto Kláry, strašně moc. A Konráda vlastně taky.
Na knihu jsem byla velmi zvědavá, ale přiznám se, že jsem byla i velmi zklamaná. Čekala jsem něco úplně jiného. Nesedl mi styl psaní. Jednotlivé střípky rušily nit příběhu, odváděly pozornost a netvořily celistvý příběh. Pořád to byly jen kousky nametené na jednu hromádku. Historie hlavních i vedlejších postav ve zkratkovitých epizodách u mě prostě nefungovaly a občas jsem se jen těžko soustředila, abych měla chuť číst dál. Kniha mě vlastně ničím nezaujala, neobohatila a určitě už ji znovu číst nebudu.
Přesto všechno jsem si ale pod stromeček nadělila Zuzanin dech a doufám, že ten mi sedne :-) Autorka psát umí, o tom žádná.
Já se moc omlouvám za dvě hvězdičky. Určitě měla kniha nějaké poslání,ale já jsem se od začátku v ději ztrácela. Možná kdybych ji přečetla na jeden zátah,tak ji pochopím. Ale neustále jsem přemýšlela kdo je kdo,co ten zase v příběhu pohledava a vůbec jsem se nemohla začíst.
Od chvíle co tahle kniha vyšla, kupuju ji pravidelně lidem jako dárky k narozeninám. Někdy se trefím, jindy ne, ale já mám tuhle knihu moc RÁDA!
Zajímavá a zvláštním způsobem překvapující kniha. Na začátku jsem se do příběhu nemohla úplně začíst, což se nedá říct o konci, kdy jsem knihu zase nemohla odložit.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Čtivé, zobrazující soužití obyčejných lidí v nelehké době a dopady velkých dějin na člověka. Nečekejte válečné hrůzy a koncentrační tábory, z knihy cítíte spíše bezmoc, beznaděj, tak moc byste chtěli věřit v dobrý konec, ale víte, že nemůže přijít. Velmi dobrá kniha.