Němá barikáda
Jan Drda
Soubor jedenácti povídek, v nichž autor zachytil boj našeho lidu s fašismem. V řadě drobných příběhů z různých období a různých způsobů tohoto boje, vylíčil historii šesti tíživých let nesvobody - od prvního veřejného vystoupení demonstrujícího lidu proti vetřelcům v říjnu roku 1939 přes hromadné popravy českých lidí v letech dalších, hlavně po atentátu na Heydricha v roce 1942, až ke dnům osvobození v slavném máji roku 1945. Ideovým spojovacím motivem je stále se upevňující jednota českých lidí v jejich odporu proti okupantům a v jejich tichém, nenápadném hrdinství, které z nich vytvoří třetí frontu, jež spolurozhoduje o konci války v českých zemích.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1964 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
Němá barikáda , 1946
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha na válečné téma. Toto hrůzné období by si měli připomínat především ti, kteří jej nezažili a snad si ani nedovedou představit, co se tehdy odehrávalo. Mými favorizovanými povídkami jsou Třetí fronta, Zákeřník, Až vstanou mrtví.
Málokterá kniha dokáže ve vás probudit představy o hrůzách 2.světové války. František Milec a Vyšší princip navždy zůstanou legendami. Oblíbená povídka: Zákeřník
Líbila se mi povídka Vyšší princip, jenom by mě zajímal osud toho studenta, bohužel ho nikdo neprozradil ani tato doba a nikdo se nepokusil zmapovat jeho osud, ani nikdo neprozradil jméno.
Líbí se mi myšlenka boje proti válce, fašismu, násilí. Povídky jsou stručné a čtivé, bohužel vždy končí špatně..
Asi nejlepší dílo, které se zabývá okupací. Silně na mne zapůsobilo už v době studií - např. Hlídač dynamitu, Včelař, Vyšší princip (jako filmové dílo s panem Smolíkem a J.Brejchovou nedostižné pro současné filmaře). Je to tak lidsky napsané, dokážete se vcítit do pocitů lidí, kteří okupaci zažili na vlastní kůži.
Opravdu hodně dobrá knížka,hlavně mě zaujal Vyšší princip,ale i ostatní povídky jsou skvělé.
Kniha je velmi smutná, spoustu lidí zemře. Přesto ale byla skvělá, všechny povídky jsem přečetla jedním dechem. Povídky byly krátké, u některých bych chtěla, aby byly delší. Líbily se mi mnohé postavy z povídek. Prostí, nicméně velice stateční lidé, kteří neváhají obětovat svůj život v boji za spravedlnost. Právě ta odvaha lidí se mi velmi líbila. Obdivovala jsem je. Zacházení Němců s těmi lidmi se mi hnusilo, vzbuzovalo ve mně nenávist k nim. Asi nejvíce mě dojala povídka „Vyšší princip“. Povaha profesora, jeho odvaha říct svůj názor, přestože mu hrozila smrt, to, že se nenechal přemluvit a neodsoudil jeho studenty.. To bylo krásné. Také povídka „Včelař“ je dobrá. Strašně smutná, čistá povaha starce, jehož jediným smyslem života jsou včely. Umírá s včelí královnou na ruce. Také Pancéřova pěst byla skvělá. Takhle bych mohla vyjmenovávat téměř všechny povídky, protože snad všechny byly dobře napsané. Vážně hrozná byla povídka „Zákeřník“, postavu, co zabila malé dítě… Tak tu jsem fakt nenáviděla. Naštěstí byla potrestána, i když na takový zločin jsou všechny tresty malé. Všem tuto knihu doporučuji přečíst.
[071/11] Povídky mě nikdy příliš nefascinovaly. Jsou na mne až moc krátké. Ani klasikům jsem do “nedávné“ doby nevěnovala mnoho pozornosti, ale to se změnilo, když jsem do rukou dostala ‘Mrtvé duše‘. Od té doby mám klasiky v patřičné úctě a je pravda, že i když se mi něco nelíbilo a zde bych to ohodnotila i na jednu nebo dvě hvězdičky, měly ty knihy tu lidovou hodnotu. Toho národního ducha. A je úplně jedno o jaký národ se jednalo. Možná, že právě ti, kdo psali o svém domově se tak zachovali pro další generace.
Jan Drda zpracoval téma okupace a diskriminace v některých povídkách opravdu silně. Nebyly to všechny, ale valná většina si zaslouží opravdu vysoké hodnocení a to i přes to, že jsem byla na začátku docela dost skeptická. Přiznávám.
Nejvíce mě zaujaly kousky ‘Včelař‘, ‘Vyšší princip‘ a ‘Pancéřová pěst‘. Přidat k tomu ještě ‘Hlídače dynamitu‘, byl by to celý výčet povídek od Drdy, které nám byly v hodinách češtiny na střední škole s láskou předčítány od milované paní profesorky. Samotná ‘Němá barikáda‘ není ničím výjimečným, ale to nejspíše žádná z povídek. To velké kouzlo spočívá v surovosti té doby, lehkosti jazyka a v naší osobní hrdosti zaměřené na naše předky, kteří v té době nepředstavitelně trpěli, ale hodně z nich se nebálo pro tuto zemi prolít vlastní krev. Myslím si, že jsme hrdý národ, a tyto texty to směle dokazují, jen na to poslední dobou tak nějak zapomínáme.
Jediné, co mi vrtá hlavou, je závěr ‘Vyššího principu‘, protože by se dal vyložit dvojím způsobem. Byla v očích dětí národní hrdost a nebo touha zabít zrádce?
Tohle je prostě bible českého/československého antifašismu. Velmi lidské, pochopitelné a rozhodné lidské osudy tváří v tvář nepříteli. Rány v mé mysli, srdci, v duši po střetu s povídkami jako Vyšší princip nebo Včelař se ještě stále nezacelily.
Krátké povídky nejsou zdržovány zbytečnými řečmi okolo, takže se fakt dobře čtou. Dobrá knížka :)
Nebýt povinné četby, nikdy bych do této knihy nešla. Jsem ráda, že nepatřím k těm línějším lidem, kteří si četbu jen nesmyslně okopírují z internetu, a vrhla se na tuto knihu. Nelitovala jsem. Krásné povídky, které mají svižný děj, nic se zbytečně neprotahuje, jsou plné, často tragických, událostí a chválím autorův jednoduchý jazyk. Nemám nic, co bych měla vytknout.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) povídky zfilmováno odboj okupace války antifašismus rozhlasové zpracování
Část díla
Autorovy další knížky
| 1975 |  Němá barikáda |
| 2007 |  České pohádky |
| 1965 | Hrátky s čertem |
| 1982 | Vyšší princip |
| 1960 | Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Kniha Němá barikáda je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 464x |
| Čtenářské výzvě | 94x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 323x |
| Chystám se číst | 162x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 8x |
Doháním další resty z povinné četby - na základce a střední škole jsem povinnou četbu ze zásady nečetl, protože byla povinná (u některých děl toho rozhodně nelituji - Máj, Babička) u jiných to na stará kolena doháním a opravdu se mi hodně líbí. Němá barikáda určitě spadá více do toho druhého případu..