Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475068/bmid_nejstastnejsi-muz-na-svete-28D-475068.jpg
5
1026
247
Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na světě“. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2021 , KontrastOriginální název:
The Happiest Man on Earth
více info...
Přidat komentář
Líbila se mi poctivost a síla pana Eddieho. Čekala jsem možná trošku víc z jeho pozdějšího života po válce, bylo to dost stručné na to, jak bohatý život musel mít.
K Eddiemu jsem se dostala po spoustě skvělých hodnoceních v rámci #zavislackespolecnecteni ️
Eddie v knize popisuje své zkušenosti nejen z období 2. světové války, o které už mám něco načteno a myslela jsem, že mě už nic nemůže překvapit. Může, protože téhle útlé knize se to povedlo.
Eddie svůj příběh vypráví čtenáři, kterého oslovuje jako přítele. To byla věc, která mě asi zničila nejvíc. Eddie svůj příběh vypráví tak, jak byl a nesnaží se ho nijak přibarvovat, naopak jsem měla občas pocit, jako by se snažil těžkému tématu ulehčit, ale nesnaží se někoho zastávat nebo omlouvat. Snaží se, aby jeho kniha byla poselstvím.
Velmi mě vzalo za srdce, jakou smůlu občas Eddie měl. Rozvést to nemůžu, protože by to byly spoilery.
Eddie,příteli,jsem ráda,že ses rozhodl své vzpominky sepsat , vydat a nazvat přítelem nás všechny,kteří si Tvou knihu přečteme.Co vše musel člověk protrpět a vydržet v období holokaustu je a bude pro mne stále nepředstavitelné a nepochopitelné.Tolik ztrát,bolesti a smutku...a přesto se "zvednout" a jít a žít dál.Ne každý o tom,co prožil,dokázal ( dokáže)mluvit nebo psát.Knihu jsem přečetla "jedním dechem" a doporučuji všem.
(SPOILER)
Tuto knížku jsem četla v rámci únorového “Závisláckého společného čtení”, které pořádaly Knihy Dobrovský .
Stoletý Eddie zde vypráví o svém životě, promlouvá ke čtenáři poutavým způsobem, jako by seděl přímo vedle něj. Začíná v roce 1920, kdy se narodil v Lipsku jako Abraham Salomon Jakubowicz. Časem přijímá falešnou identitu ztraceného chlapce Waltera Schleifa, aby mohl studovat v oboru strojírenství. Právě možnosti vzdělání si hlavní hrdina velice cení, protože šikovnost a získané dovednosti mu později několikrát zachránily život. 9. listopadu 1938 je totiž po německém rabování židovských domů, obchodů a synagog během tzv. Křišťálové noci zatčen a odvezen do Buchenwaldu. V koncentračních táborech ztrácí nejen svoji svobodu, ale i důstojnost a víru v lidskost. Je pouze nicneříkajícím číslem, jedním z mnoha. Sám si začne říkat Eddie Jaku - jménem, které zní více anglicky a ne jako jeho rodné jméno odkazující na jeho minulost a německý národ, který ho tolik zklamal. Jak už jsem zmínila, díky svým schopnostem dostává místo v nacistických továrnách, kde sice vládne přísný režim a nelidské podmínky, ale zajistí si tím přežití. Dokud je pro Němce potřebný, dokáže den za dnem vítězit ve hře o přežití.
Nejde o objektivní líčení historických událostí, čtenář musí počítat s tím, že si nechává vyprávět životní příběh, vzpomínky stoletého muže, a jak už to se vzpomínkami bývá, časem se mění a jsou subjektivní. Knížka je velice čtivá, má rychlý spád, na můj vkus by dokonce některé pasáže stálo za to více rozvést. Na Eddiem si nejvíce cením toho, že vždy našel energii jít dál, a také jeho pracovitosti. Vykonával spoustu povolání - ať už za války v továrnách nebo později v Austrálii, kde si založil autodílnu. Získal také makléřskou licenci a otevřel si vlastní realitní agenturu. Do zaslouženého důchodu odešel až po svých devadesátých narozeninách.
4/5 *
Společné čtení jsem trochu nestihl, ale včerejší stream mě donutil knihu dočíst. Za mě se jedná o skvělé dílo! Zpočátku jsem si říkal že je to moc krátké, ale je to akorát. Kniha by byla obzvlášť vhodná pro studenty základních škol, protože je napsána hodně srozumitelně. Eddie Jacku má dobré srdce což dokazuje přes celou knihu. Hodně mě zaujal jeho otec jak efektivně dokázal poradit cestou do koncentračního tábora a zachránit další lidi. Bohužel z Eddieho rodiny kromě jeho a sestry nikdo koncentrační tábory nepřežil. Knihu spojuje i velké přátelství s Kurtem Hirschfeldem. Mít takové přátelé je k nezaplacení. Já mám dobré přátele, ale doufám že sílu našich přátelství nikdy v podobně složitých podmínkách nevyzkoušíme!
Knížka pěkně napsaná. Autor promlouvá ke mě, jako ke čtenáři. Přečetla jsem za 2 hodiny, jedním dechem. Občas i slzy tekly proudem... Nikdy by se na zlo nacismus nemělo zapomínat a mělo by se stále a stále připomínat. A všichni bychom měli mít na paměti, že i když nadavame, nevazime si věci, byli zde lidé, kteří na tom byli mnohem hůř a pokud přežili, snaží se lásku a mír předávat dal!!!
Předem bych chtěla říct, že na toto téma nemám příliš načteno. Četla jsem snad jen Tatéra z Osvětimi...I přes těžké téma byla kniha velmi čtivá, svižná, chytla mě za srdce.
Moc se mi líbil styl vyprávění, kdy jsem si připadala opravdu jako s přítelem u stolku v kavárně. Protože i příteli budu vyprávět ty nejsilnější okamžiky, ty, které zůstaly i po tolika letech vryty do paměti. A to o nich nejspíš nechtěl několik desítek let ani přemýšlet. Nebylo to ucelené vyprávění, u kterého si neznalý člověk udělá kompletní představu o II. světové válce. Byly to vzpomínky člověka, který takové hrůzy zažil. Ale zároveň příběh plný naděje.
Kéž je Eddie a jeho vyprávění inspirací a příkladem toho, jak brát život.
Díky, Eddie... To je asi první, co mě napadlo po přečtení této knihy. Díky za to, že jsi přežil, za to, že ses podělil o svůj příběh, což nemohlo být vůbec jednoduché. Musí být těžké, nacházet se v situaci, kdy každé slovo, které říkáš, je připomínkou bolesti, kterou jsi vytrpěl, a zároveň tě přitom každé toto slovo od této bolesti osvobozuje. Protože jak jsi napsal, sdílená bolest je poloviční bolest... Dlouho jsem se této knize vyhýbala, jelikož jsem dříve četla knihy s tématikou holocaustu a vždy byly těžké, sužovaly duši i nitro a já věděla, že teď nejsem v rozpoložení, ve kterém jsem na takovou nálož připravena. Postupně jsem se na tvou knížku psychicky připravila a dala se do čtení. A ano, bylo to náročné téma, prožívala jsem s tebou každé příkoří a spolu s tebou se ptala, kam se poděla v lidech lidskost a duše. Ale nevyžíval ses v tom popsat své utrpení do všech detailů, nerozmazávals to... Popsals a šel jsi dál. A za to ti také děkuji. Kniha se mi četla snáz, ale přitom své poslání splnila. Přiznám se, že mi tvou knížku pokropily mé vlastní slzy, ale ne když jsi trpěl. Ve chvílích, kdy jsi prožíval své největší štěstí, kdy jsi oslavoval život. Byly to slzy radosti a dojetí a jsem velice ráda, že jsi to zažil a i o tohle ses s námi podělil. Děkuji za tvá slova, tvou laskavost a radost ze života, příteli.
(SPOILER)
POZOR - MALÝ SPOILER :)
...
Muž, který sám sobě slíbil, že jestli přežije všechny ty hrůzy a krutosti války, bude se každý den usmívat. Eddie se narodil jako Němec. Abraham Salomon Jakubowicz – jak se Eddie jmenoval celým jménem, se narodil roku 1920 v Lipsku v Německu. Když přišla válka – asi ta nejtěžší zkouška lidského charakteru, jaká může existovat, Eddie nemohl studovat, s čímž se jeho otec nemohl smířit, a tak mu vytvořil falešnou identitu. A tak jako Walter Schleif vystudoval strojírenství, které mu v dalších letech několikrát zachránilo život.
Po osudné noci 9. listopadu 1938, zvané jako Křišťálová noc, se Eddie dostává do Buchenwaldu. Eddie ztratil své jméno, už byl jen číslo 172338 a začala hra o přežití. Díky svému vzdělání dostával práci na různých místech, které mu umožňovaly přežít další den o něco víc. Kromě jiného byl odvelen např. do továrny IG Farben, která dodávala smrtící plyn Cyklon B, také byl předákem v dílně, která se starala o údržbu vysokotlakového potrubí, které pohánělo všechny možné stroje na výrobu vybavení pro německou armádu. V čase utrpení ale nachází nejen Helmuta Hoera, svého známého z kolejí, ale také svou sestru Henni.
Za války ztratil rodinu, své přátelé, ale nikdy neztratil sám sebe. Věřil, že jednou bude líp a to ho pohánělo kupředu. Válku přežil a snažil se dál žít tak, aby se za sebe nemusel stydět ani on, ani jeho mrtvý otec. Jeho život plynul dál, potkal milovanou ženu Flore, zplodil dvě krásné děti, která mu časem přinesla vnoučata, pracoval a později i vyprávěl svůj příběh v Židovském muzeu v Sydney. Ve svých 90 letech odešel do důchodu. Na válku nikdy nezapomněl a svou knihou doufá, že na ni nezapomene ani svět, až na Zemi nebude ani jeden z přeživších.
Přečteno za jeden den a snad na jeden nádech, úžasná kniha, kladla jsem si při čtení otázky, jak může člověk něco takového zvládnout a jak moc si dnes žijeme jako "prasata v žitě" a ani si toho nevážíme. V knížce je spousta krásných myšlenek, které se mě dotkly, o naději, o štěstí, o lásce, o laskavosti...je důležité si to připomínat.
Pěkný příběh. Zase trochu jinak popsané zvěrstva, které byly nedílnou součástí 2.SV.. oceňuji, že popsal kolik lidí se podílelo na tom, že přežil. Ale něco mi v tom přece jen chybělo. Nevím jestli je to tou formou, ale působí to hodně dětinsky. Rozhodně za mě, ale nepůsobí tak šťastně. Přijde mi, že pořád zpětně vyčítá. Ale rozhodně není tak osobitá, jako třeba Mengeleho děvče.
Krásný příběh, ale kniha na mě působila jako by ji psalo dítě, a oslovování čtenáře milý příteli mi přišlo hrozně infantilní.
O čem kniha je si jistě každý přečte než začne číst.....Příběh sám o sobě je velmi silný a vezme za srdce, alespoň tedy mě vzalo. Krásně srozumitelně napsané. Hlavní pro mě bylo to propojení se čtenářem, které jsem v knize našla poprvé. Škoda, že nikdo nemůže žít věčně. Ale tímto příběhem jako byl stále žil. Děkuji Ediie Jaku
Tato kniha by se měla stát povinnou četbou po celém světě.
Neskutečně silný příběh přeživšího holokaustu, Eddieho, který nikdy nepřestal být dobrosrdečným, laskavým a vděčným člověkem i přes všechny hrůzy, které ho potkaly. Je to obdivuhodné. Jeho příběh mě obohatil a donutil mě se zamyslet nad světem, minulostí i budoucností lidstva, i nad sebou sama.
Děkuju, Eddie.
„Nikdy jsem nezapomněl, co to znamená být civilizovaný. Věděl jsem, že nemá smysl přežít, pokud by se kvůli tomu ze mě měl stát špatný člověk.
Nikdy jsem neublížil jinému vězni, nikdy jsem neukradl cizí chleba a dělal jsem, co bylo v mých silách, abych pomohl bližnímu.
Vidíš, jídlo nestačí. Na morálku žádný lék neexistuje. Když ztratíš morální zásady, ztratíš sám sebe.“
velice smutná a svým způsobem krásná kniha, poučná, k zamyšlení, důkaz, jak je lidská duše silná
Sama bych se do teto knihy nepustila,cetla jsem v ramci spolecneho cteni.
Pribeh je to silny,na druhou stranu o koncentracnich taborech a zivotech lidi,kteri v nich byli nuceni zit, se najdou urcite lepsi knihy,vice popisne,literarne kvalitnejsi. Ale co v knize stoji za to je,jak se se svym zivotem dokazal Eddie vyporadat a jaky odkaz predava dal.
Asi bych si tuto knihu nebýt výzvy u knižních závisláků nevybrala. Jelikož toto téma není nic moc pro mou citlivou duši. A musím fakt říct, že jsem měla co dělat, abych se u pár kapitol nerozbrečela. Kecám u jedné jsem brečela jak malá holka.
Fakt mě kniha rozložila natolik, že jsem hltala každé jeho slovo. Opravdu příběh, který vezme za srdce a už nepustí. Člověk si pak uvědomí spoustu věcí a pocítí nehoráznou vděčnost, za co má a kde právě žije. Opravdu bych doporučovala každému, aby si tuhle knížku přečetl. Jinak knihu hodnotit než pocitově nebudu, nejsem knižní kritik. Je to skutečný příběh člověka, kterému je sto let a zaslouží si uznání, že dokázal to, co dokázal.
Smekám.
Díky Eddie Jaku.
Ač je to neuvěřitelně náročné čtení na psychiku, přečetla jsem to za jediný večer. Byly slzy smutku, bylo nepochopení absence lidskosti, ale na konci byl i úsměv (což pravděpodobně bylo záměrem knihy). Doporučuji všema deseti.
Za takto osobni a neskutecne drasajici vzpominky, o ktere se pritel Eddie podelil s celym svetem - nikoliv aby plakal, ale aby oslavoval zivot a jeho krasy - nelze dat jinak nez 5*
Nesmi byt zapomenuto!
Štítky knihy
Židé Osvětim (koncentrační tábor) životopisy, biografie paměti, memoáry holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Nejšťastnější muž na Zemi
Krásná kniha. Nelze nic vytknou, snad jen, že jsme se mohli dozvědět něco víc ze života po válce. Eddie vypráví všechny zvěrstva, které prožil, s noblesou jemu vlastní. Kdybych mohla, dám i více hvězd, protože Eddie by si to zasloužil. :)