Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520130/navod-k-pouziti-zelezniceBUqdFx-VQl-.jpg
4
100
35
Literární cesta po kolejích celé Evropy. Autor, od dětství fascinovaný světem železnice, své poutavé vyprávění o dějinách prokládá brilantními historkami z mnoha cest - z Palerma na Sicílii až do finského Laponska, nočním vlakem z Kyjeva do Lvova, lokálkou z Českého ráje do Jedlové. Přes Německo, Švýcarsko a Rakousko překolejí Alpy a dostane se až do italského Terstu a Benátek. Už nikdy vám nebude vadit, že zmeškáte vlak, protože vždycky pojede další. Nejrychlejší trasy vyměníte za ty pomalejší a hezčí, naučíte se vnímat krásu nádražních katedrál, rozumět "zpívajícím" lokomotivám a pochopíte, proč nad našimi osudy bdí železniční bohyně. Osobní a poetický průvodce pro všechny železniční lidi. Původní německá edice Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen (Piper Verlag, 2021) se stala v Německu bestsellerem a dočkala se deseti vydání. "Je to hodně osobní kniha, píšu v ní, jak jsem se nestal železničářem a o mé nádražácké rodině: dědečkovi a strýci, který sloužil na stanici Jedlová v severních Čechách, v Tanvaldu, Liberci a v Lomnici nad Popelkou, odkud pocházím. () Železniční systém v Evropě je živý organismus, který nás všechny spojuje. Tahle knížka by měla čtenáře motivovat, aby sedli do vlaku a někam jeli." - Jaroslav Rudiš... celý text
Literatura česká Cestopisy a místopisy Příběhy
Vydáno: 2023 , LabyrintOriginální název:
Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen , 2021
více info...
Přidat komentář
Top knížka: plná zážitků z cestování po kolejích, plná jídla, plná tipů, co si přečíst/poslechnout/na co se podívat, plná různých lidí ze všech koutů Evropy. Autor je velice znalý železničního prostředí, cestoval po evropských zemích, které miluju. Už proto se ke knížce chci určitě vracet, nadchlo mě to do železničního cestování ještě víc, než kdy dřív :D Moc bych si přála někdy ho potkat při cestování a moct si s ním dát pivo v jídelním voze :) Moc díky, úžasná knížka :)
Autor je železničný fanda a píše o svojich zážitkoch a snoch na železnici. Je to trošku aj gastrobaedeker po jedálnych vozňoch a nádražných reštauráciach.
Pri fotkách by sa hodili popisky.
No nevím. Winterbergova poslední cesta se mi líbila velice, toto mi přijde skoro
zbytečné. Autor má rád vlaky. A co dál? Vše podstatné jsem se o tom dověděl z rozsáhlejšího rozhovoru s autorem v kterémsi časopise. Což mi vcelku stačilo.
Pohodové a poučné čtení o vlacích, nádražích, lokomotivách, historii železničních drah a celé Evropy. O mostech, tunelech a jídelních vozech... Chci si hned teď koupit jízdenku a vyrazit. Do Terstu, Helsinek, do Toskánska...
Tuhle knihu může naplno ocenit jen fanda železnice. A pokud někdo takovým fandou je, užije si četbu od začátku do konce. A jak zaznělo už mnohde jinde, při četbě knihy přichází neodolatelná touhaa koupit si lístek na vlak a vyjet, nejlépe jídelním vozem a někam, kde je na nádraží výborný "nádražka" :) Osobně se asi budu znovu muset vypravit do Jedlové ...
Nic, co byste nenašli dřív v autorových drobných textech a rozhovorech s ním. Sestaveno ale do pěkného celku, a vývorně se čte.
Mám dojem, že leckdo při čtení Rudišova Návodu má okamžitě chuť skočit do vlaku a jet někam daleko. Cestou se občerstvit buď přímo na místě, nebo v některé z nádražek a zase jet dál. Já už tento pocit měla při čtení Winterberga, ale teď ještě o kus víc. Vlaky miluju, cestování též a Návod k použití železnice byl těmito dvěma tématy zcela prodchnut. Ještě víc miluje vlaky Jaroslav Rudiš a jeho láska je naprosto omamující a nakažlivá.
V minulých dnech mě čekalo hodně cestování vlakem a nemohla jsem si vybrat lepšího společníka. Nespadám do autorovy kolonky "železniční člověk", tak nějak mě lokomotivy a stroje nechávají chladnou, ale mám velmi ráda tento způsob cestování, především nefrekventované lokálky v horách, konečné stanice, čekání na nádraží i to vlakové kafe (záchodky ne), líbí se mi český zvyk zdravení projíždějícího vlaku výpravčím, malá zarostlá nádraží i velká rozpadající se s německými nápisy v Sudetech. No a skandinávské trasy (ano, trpím "vážnou švédskou nemocí", jak ji autor nazval), především polární vlak ze Stockholmu do Kiruny, to je láska (neznám lepší pocit, než se nadechnout chladného laponského vzduchu při pauze v Murjeku), krásou ji těsně stíhají skotské dráhy a finská východní trasa (z Helsinek do Joensu a dále).
A zpátky ke knize: vlakové putování plné poezie, literatury, rozhovorů s lidmi, pocitů, piva, kávy aj... autor popisuje historii i zajímavostí míst, železniční legendy i náhodná setkání na nástupišti se stejným zaujetím a naprosto vtáhne i čtenáře.
Takže možná patřím aspoň okrajově do této party... a já raději mosty než tunely.
Nádherné a originální čtení. Láska k železnici z knihy přímo sálá a navíc je pěkně nakažlivá.
Kniha, která má mnohem větší sílu než sebelepší reklama jakéhokoliv železničního dopravce. Pokud jste vlakem nejezdili, po četbě budete chtít. Já vlakem jezdím a teď mě to láká vyrazit někam mnohem dál. Jen tak si sednout do vagonu, nejlépe rovnou do jídelního, a nechat se dlouhé hodiny vézt ze západu na východ nebo z jihu na sever. Z rychlovlaku přestoupit na pomalu se kroutící lokálku. Přejet Alpy, přejet Karpaty. Užít si chvíle samoty nebo si vychutnat příběhy spolucestujících. Nechat se ukolébat pražci v lůžkovém voze a ráno se probudit na druhé straně Evropy. Pohroužit se do krajiny ubíhající za oknem nebo vytáhnout nějaký román, nejlépe rovnou železniční, třeba od Adolfa Branalda. Z výčepů nádražních restaurací nebo od stolku kaváren sledovat frmol na nástupištích. Ač Jaroslava Rudiše železnice v mládí odmítla (nemohl se stát strojvedoucím kvůli brýlím), zůstal jejím věrným fanouškem. Na překlad jeho esejů z němčiny do češtiny jsem se těšil moc, nakonec ale tahle óda plná čisté radosti z cestování po evropských tratích, předčila veškerá očekávání. Po dlouhé době jsem četbu dávkoval tak, aby mi vydržela co nejdéle. A víte co? Knihu jsem přečetl celou ve vlacích: 1) Praha – Púchov – Trenčín, 2) Praha – Ústí nad Labem, 3) příměstská linka na okraji Prahy (cesty do/z práce).
Skvělá kniha o tématu, které je mi víc, než blízké. S panem Rudišem sdílím stejnou lásku k železnici a podobný osud odmítnutí z důvodu nošení brýlí. Kniha se čte sama a člověk se tak nechává unášet vlaky po celé Evropě s autorem v jednom kupé. Jen v závěru knihy toho už bylo na mě trochu moc. Trochu moc nádraží, která neznám, trasy kudy jsem nikdy nejel atd.. Zkrátka výčet velkého množství míst, která člověk nezná a která si dovede jen těžko představit. A neustálé googlení fotek mě už také nebavilo. Ale to není chyba ani autora a ani knihy. Je to čistě subjektivní pocit. Někdo zcestovalejší než jsem já, to bude vnímat zcela odlišně. Knihu každopádně hodnotím 5 hvězdičkami.
Super kniha. Taktéž jsem fanouškem železnice (asi ne přímo detailista), ale vlakem cestuji de facto pokaždé. Za svoji nejdelší trasu považuji Hradec Králové - Gdynia Chylonia v Polsku. Po naší republice se pohybuji výhradně vlaky. Ano, nejstarší elektrifikovanou trať Tábor - Bechyně, s úžasným mostem a historickým vlakem jsme projeli nedávno. Krásná trať, též již historického významu je z Doudleb nad Orlicí do Rokytnice v Orl. horách.
Nebo z Teplic nad Metují do Adršpach a Trutnova. Tuto trať jsem denně projížděl motorákem do školy. Mimo turistickou sezónu to bylo OK. Ale začátkem prázdnin to bývalo hustý. Jeden motorový vůz, do toho školáci + nadšení výletníci. Ve Skalách bylo těžké i vystoupit. Nicméně trať je to krásná v pěkné krajině, doplněna skalami.
Autor samozřejmě popisuje vzdálené kraje fantasticky, hned máte chuť někam vyrazit a cítit ty vlakové vůně a rachot kolejí.
Knihu doporučuji. Ano, v dnešní supermoderní době i co se vlaků týče, je určitě hezké vynechat EC, IC a vydat se po pomalejších, zajímavějších trasách. A že je vždy nač koukat, to vím ze své zkušenosti také.
Spisovatel Jaroslav Rudiš (*1972) má rád vlaky a železnici, což vědí všichni, kdo četli třeba jeho Aloise Nebela nebo Winterbergovu poslední cestu. Sám chtěl být jako dítě železničářem, jako byli jeho děda Alois a strýc Miroslav, ale oční vada mu v tom zabránila, a tak alespoň vlaky rád a hodně cestuje a o železnici píše. V knize Návod k použití železnice, která v německém originále vyšla v roce 2021, o tom všem píše nejpodrobněji. Je to směs autobiografie a vyprávění o tématu, které autor miluje. Rudišova nejosobnější a nejvíc autobiografická kniha.
Mám takové knihy "na pomezí" rád. A mám rád, když člověk hoří pro nějaké téma, pro nějaký koníček. Rudiš sám sebe označuje jako železničního člověka. A protože i já cestuji převážně a často vlakem už od gymnaziálních let (z Pardubic na přeloučský gympl) a pak hlavně mezi Prahou a Pardubicemi, ale také do ciziny (řidičák nemám, autobusy jsou pro mě kvůli mé výšce nepohodlné a letadlem poletím poprvé až letos), knihu jsem si velmi užil. Je to čtivá, zábavná a poučná kniha o cestování, o historii železnic, o evropských trasách, o nádražích a o lidech z vlaků a nádraží; plná historek, zajímavostí a také fotografií, ale vlastně i tipů na cestování. Hned máte chuť nasednout do vlaku a někam jet. Z Prahy přes Brno do Vídně a přes Semmering až do Lublaně a Terstu. Z Prahy do Drážďan, Berlína a Hamburku až do Kodaně a klidně až do Stockholmu. Přes Alpy. Na Sicílii. Do Paříže a do Marseille. Do Amsterodamu či Bruselu, ke kolínské katedrále... Dát si v jídelním voze nebo v nádražní restauraci něco dobrého. Prohlížet si malá či velká nádraží (katedrály, kostely, kaple, jak se jim říká, to podle velikosti) nebo se na trase kochat pohledem ven. Nebo si přečíst knihy, o nichž se Rudiš zmiňuje a ve kterých se, jak jinak, cestuje vlakem ("Kafka, Hrabal, Hašek, jízdní řády – pro mě jsou jízdní řády součástí světové literatury.").
"Nejlepší železniční výhled ze všech je ze strojvůdcovské kabiny. Okna lokomotiv jsou okna do světa."
"Nejrychlejší spoje a tratě nejsou vždycky ty nejhezčí. Je tomu dokonce úplně naopak. Často jsou to ty pomalejší, a abyste si je naplánovali, musíte mít v kufru jízdní řád."
"...ze sebemenšího místa v Evropě se dá dostat na jiné místo v Evropě za jediný den."
"Vždycky se najde nějaký vlak, který vás odveze dál."
Rád cestuji vlakem a tento typ dopravy hojně využívám, ale nemám to tak jako Jaroslav Rudiš, pro kterého je to v podstatě životní poslání:-)). Tato kniha je takovým jeho vyznáním, co pro něho železnice znamená a co také znamená pro Evropu. Jeho příběhy jsou opravdu ze života a vyřčené informace přinášejí často nový pohled na železnici, nebo alespoň věřím, že to většina čtenářů tak bude mít. Navíc publikace je krásně graficky zpracovaná od nakladatelství Labyrint. Moc chválím! Povedená kniha a letmá poznámka o knihovně na vlakovém nádraží v Turnově potěšila. Tak nasedněte do vlaku a jedeme!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Krásná knizka, obsahem i provedením fotografií. Dozvěděl jsem se spoustu informací o historii železnice v Evropě. Mám chuť na vybrané pochutiny, mám chuť na pivo a chci jezdit vlaky!